15.6.2014 Mt 28,16-20 Říčany (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách, při kterých se chceme těšit ze společenství s lidmi a z Boží přítomnosti mezi námi a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.

 

Introit: Chci Tě vyvyšovat, můj Bože a králi, Tvému jménu dobrořečit navěky a navždy. Ž 145,1

Píseň: 157

Modlitba: Pane Bože, přicházíme na Tvé pozvání. Rozhlížíme se kolem sebe a přemýšlíme o budoucnosti a chceme moc poděkovat, že smíme vědět, že budoucnost je v Tvých rukách. A že nás zveš, abys nás o tom ubezpečil, abys nám ukazoval na příbězích svých svědků, jak vstupuješ do lidských životů i do celých dějin.

Děkujeme především, že si smíme připomínat a znovu a znovu prožívat, že Ježíš z Nazareta, kterého jsi poslal na tento svět jako svého Syna, je naším Pánem a Spasitelem. Že smíme přijímat jeho pozvání k následování a svědectví pro tento svět. Svědectví o Tvé milosti i soudu, svědectví o naději pro každého člověka. Amen.

 

 

Čtení: Mt 5, 1-12

Píseň: 440

Text: Mt 28, 16-20

Haleluja. Chvalte Hospodina za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Haleluja. Ž 150,2

 

Hned na počátku textu ze závěru Matoušova evangelia je věta, která nás zaskočí. Učedníci se setkali se vzkříšeným Ježíšem, klaněli se mu a někteří pochybovali. Zvláštní začátek velmi známé výzvy ke zvěstování evangelia. Však také někteří vykladači dělají co mohou, aby otupili to ostří nepatřičnosti, které se tu před námi objevuje. Snaží se ukázat, že tam nemuselo být pouze 11 učedníků, ale i další lidé a někteří právě z těch dalších pochybovali. Vždyť co by to bylo za ostudu mít na počátku církve pochybující učedníky!

S vděčností přijímám prostý pohled na evangelistu Matouše, který dobře znal svůj sbor, dobře znal sestry a bratry, kteří se snažili následovat Ježíše a přitom je občas přepadla únava a pochybnosti. Tak, jak to znal i apoštol Pavel ze svých sborů, jak to znal autor listů Petrových a další a další - a jak to známe i my. Matouš své povzbuzení dostává naprosto geniálně do dvou veršů. „Klaněli se a někteří pochybovali.“ Kdo? – no těch 11 učedníků. A znovu tu slyšíme povzbuzení, jen si tu jedenáctku musíme trochu popsat. Bylo jich 11 – už s nimi nebyl Jidáš. Ale byl tam Petr, který přecenil své síly a nakonec zapřel svého Pána. Neselhal o nic méně než Jidáš. A zbylých 1O ani své síly nepřecenili a zcela prostě a realisticky utekli ve chvíli, kdy lidská zvůle vítězila. To jsou tedy příjemci slov Vzkříšeného. A proto si k těm jedenácti může stoupnout Matoušův sbor, proto si k nim smíme stoupnout i my, kteří jsme sužováni smutkem z vlastních selhání a slabosti a naslouchat tomu, co vzkříšený Ježíš říká.

Dána je mi veškerá moc na nebi i na zemi.“ Odpověď na naši slabost a nejistotu a zklamání bezprostředně následuje. To, co sami u sebe nenalézáme, sílu k tomu všemu, co z vlastních zdrojů prostě nejsme schopni překonat, to nám tu Ježíš nabízí jako ten, který byl ukřižován, zničen lidskou zlobou, ale i slabostí, ale který byl vzkříšen. Byl přijat od Boha, potvrzen jako ten, který reprezentuje Boží vůli v tomto světě. Ukazuje nám výhled naděje, výhled, že zdroj života není ve slabých lidských silách, ale v Boží milosti. Síla k životu přichází od Boha. To je zřetelná odpověď na přílišné doufání v lidskou moc. Tento text přichází do našeho zmatku, kdy si uvědomujeme nutnost moci, ale také to, že s ní neumíme zacházet. A to ani v církvi. Tento text nezpochybňuje existenci lidské moci, pouze upozorňuje, že by bylo obrovskou iluzí si myslet, že se tato výkonná moc může vyřešit to nejpodstatnější. To skutečné, k čemu jsme vyzýváni, je teprve před námi a otevírá se nám to ve světle ne lidské, ale Boží skutečnosti. Na konci svého spisu tak nechává Matouš promlouvat Ježíše i k nám: „Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.“

A proto také Ježíš může pokračovat výzvou. „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ Tady je před námi úkol, naše odpovědnost jako Ježíšových učedníků. Aby se nám trochu osvětlil, vezmeme si na pomoc jiný zásadní text Matoušova evangelia – Ježíšovo blahosavenství z kázání na hoře. Vždyť právě tady se nám velice zásadně otevírá Ježíšovo učení, ke kterému jsme odkazováni.

A právě tady se ukazuje, že nejde pouze o jakýsi soubor příkazů a zákazů. To nám velice výrazně připomíná jiná upozornění, která Boží lid dostal na hoře. Na hoře Sinaj, kdy Mojžíš přinesl lidu desatero – soubor „životních směrovek“ na cestu do zaslíbené země a život v ní. Ale v Ježíšově nabídce nastává revoluce – Ježíš tu důrazně podtrhuje skutečnost, která byla zjevná i ve smlouvě na Sinaji – a to, že Boží nabídka je z pouhé milosti, že není svázána žádnými lidskými představami. To jsme si uvědomili, když nás realita vyléčila z naivity po r. 1989, kdy jsme si mysleli, že teď najdeme ten správný společenský řád, ve kterém bude všem dobře. Tento biblický text nabourává zajeté systémy, ať už společenské, náboženské nebo jiné. Otevírá před námi, chcete-li, cílovou skupinu. Nám už ona slova „ke všem národům“ nepřijdou nijak zvláštní, ale je to stejná revoluce, se kterou přišel apoštol Pavel. Žádné svázání národnostní, konfesijní, rasovou představou lidských zvyků, ale Boží nabídka tu je prostě připravena pro každého. Je velice kouzelný Boží popis zaslíbení pro Jeruzalém, který můžeme najít u proroka Zacharjáše. Ono zaslíbení prorok neukazuje na silných, na „lepších lidech“ ve společnosti. Popisuje je na lidech starých, bezmocných a na dětech. „Toto praví Hospodin zástupů: Opět budou sedat na náměstích Jeruzaléma starci a stařeny, každý s holí v ruce pro vysoké stáří. Náměstí toho města budou plná chlapců a děvčat; ti si budou hrát na jeho náměstích.“ Všechno se před námi otevírá jinak, než bychom čekali.

Boží hodnocení lidí je prostě jiné než to lidské. A to je základ zvěsti, základ učení, se kterým máme jít za lidmi dnešní doby. Tento pohled nepřestává být revoluční a taková revoluce se před námi otevírá v blahoslavenstvích z kázání na hoře. Blahoslavený znamená v tom nejlepší slova smyslu šťastný. Je to ten, kdo rozumí svému životu, chápe život – ať už vědomě nebo nevědomě – kladně. Rozpoznává své místo v čase a prostoru, poznává svou úlohu v tomto bytí. Má rád život – i když se mu něco nevede nejlépe a má mnohá trápení. S touto nabídkou života nás Ježíš vysílá. Kdo může být v Ježíšových očích takovým člověkem? Odpověď je překvapivá – to jsme zřetelně slyšeli v onom 1. čtení. Nemáme tu prostor na bližší rozbor jednotlivých pojmů zaslíbení blahoslavení, ale jedno je jisté – jde o ty, kdo neprosazují sebe jako normu všech věcí, ale otevírají se Boží nabídce i nárokům. Otevírají se nadějí pro život navzdory tomu, že po lidsku vlastně spokojení být nemají.

To je zvěst, která je připravena pro všechny. Můžeme se těšit ze života, můžeme objevit sami sebe, můžeme objevit vztah s druhým člověkem. Nemusíme se lekat a brát lidskou zvůli a hloupost jako poslední skutečnost, která by určovala naši současnost nebo budoucnost. Smíme se učit žít. Smíme žít. To s sebou nese následování Ježíše z Nazareta, toho ukřižovaného a vzkříšeného.

A v tom všem smíme vědět, že nejsme sami. Evangelista uzavírá svůj spis Božím ujištěním, kterým ho také začínal. Jen si vzpomeňme na vánoční svědectví. „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, to jest přeloženo Bůh s námi“. A na konci evangelia slyšíme ujištění: „A hle, já s vámi jsem po všecky dny až po skonání věku.“

V této jistotě se dnes můžeme těšit a děkovat, v této jistotě smíme odcházet do svých domovů.

Amen.

Píseň: 684

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane Bože, uprostřed veliké radosti a vděčnosti k Tobě voláme. Právě pro dnešní zkušenost Tvé přítomnosti, Tvého oslovování člověka se na Tebe v důvěře obracíme s prosbami o ty, o které máme starost.

Moc Tě prosíme za pokřtěné v našem sboru a nejen v něm. Prosíme, abys je provázel na jejich cestě hledání základu, který bude určovat jejich životy. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme dnes poprosit za církev. Za celou Tvou církev. Prosíme, abys nás všechny učil se kolem sebe rozhlížet a vnímat v odvaze Tvého Ducha lidi, kteří potřebují pomoci – uvnitř i vně církve. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme děkovat za společenství, které nám dáváš v našem sboru. Děkujeme, že se tu smíme učit žít podle Tvého Slova, že se smíme učit poznávat se navzájem, naslouchat si a být si vzájemně posilou. Prosíme o dar Tvé přítomnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes chceme prosit za stavbu spolkového domu v Říčanech. Prosíme o odvahu a vytrvalost v tlaku na radnici, aby bylo vytvořeno dobré dílo pro obyvatele Říčan. Děkujeme za br. Kvasničku, který měl odvahu a vizi, za kterou šel. To vše Ti, Pane, odevzdáváme.

Pane, bezmocně sledujeme občanskou válku na Ukrajině, nové násilí v Íráku, v Afgánistánu, trvalé násilí v Sýrii. Vnímáme čísla, za kterými se skrývají mrtví lidé. Pane, prosíme, pomoz. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti unesené dívky v Nigérii i Hanku s Toničkou. Pane, my nedokážeme vnést touhu po smíření do lidských srdcí. Neumíme ani povzbudit nešťastné rodiče. Prosíme, posiluj je, posiluj i unesené dívky, vstupuj do srdcí únosců naplněných nenávistí. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i prosby.

 

Pane, voláme k Tobě jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ř 8,24-26

 

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Ž 67,2n

 

Píseň: 355