15.9.2013 Lk 15,1-7 (Jiří Ort)

uloz.to/xxDgRxPD/130915-001-mp3

Odkaz na zkrácenou formu, tedy pouze čtení a kázání

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách, při kterých chceme naslouchat Božímu Slovu a přijmout je do svých životů.

Introit: Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Ž 37,5.4

 

Píseň: 625

 

Modlitba: Pane, jsme Ti vděční, že se nám dáváš poznat. Jsme Ti vděční, že smíme vědět o možnosti přicházet do společenství v tomto sboru a naslouchat svědectví Tvého Slova. Jsme Ti vděční, že smíme být ukotvení právě tady, že tady můžeme čerpat sílu a povzbuzení, že tady se smíme setkávat s evangeliem o Tvém Synu a našem Spasiteli, Ježíši Kristu.

Zároveň vyznáváme, jak často se nám nedaří žít podle toho, co po nás chceš. Jak často jsme špatným svědectvím lidem okolo nás. Chceme Tě moc poprosit, abys byl s námi svým Duchem svatým, provázel nás ve dnech následujícího týdne a otevíral nás pro člověka vedle nás. Veď si celou svou církev, aby celému stvoření svědčila o Tvé lásce a milosti, ale i o Tvém soudu. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S23

 

Čtení: Jr 7,1-15

Píseň: 368

Text: Lk 15,1-7

Haleluja. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Haleluja. Ž 92,2

 

Máme před sebou obraz. Jeruzalémský chrám září v dopoledním slunci a k jeho bráně přichází množství lidí. Měli bychom mít radost, vždyť je to krásný pohled. Člověk hledá ukotvení všeho, co kolem sebe vidí, u Hospodina. To je přece svědectví, které potřebujeme slyšet – prosté a hluboké. Svědectví, které potřebuje slyšet svět kolem nás – právě při dalším výročí děsivé události v New Yorku, právě uprostřed děsivého vraždění v Sýrii, uprostřed úvah o vojenském zásahu. Uprostřed všeho zmatku a zloby je místo, kam můžeme přijít a odkud se nám pohled na celé stvoření jakoby srovná. Jako když stojíte na kraji lesa a všechno v něm je tmavé a chaotické. Vy ho bezradně obcházíte a najednou přijdete na místo, kde se stromy jakoby srovnají a vy skrze ně dokonce uvidíte průhled ke světlu.

Měli bychom mít radost. Ale jsme na rozpacích – skutečně tento obraz tak funguje? Když jsem promýšlel dnešní starozákonní text, vzal jsem si do ruky knihu povídek Karla Čapka a přemýšlel, co by pro ty postavy a postavičky mohl znamenat. Představoval jsem si nás uprostřed shonu začátku září a ten obraz zářivého dopoledne se zástupy putujícími do chrámu se mi líbil čím dál tím víc. Vyzařuje z něj pokoj a smíření. Zvlášť, když jsem se podíval blíž a zástupy už nebyly zástupy, ale konkrétní lidé, kteří si povídali nebo šli zamyšlení. I Karel Čapek by z toho obrazu měl radost.

Ale najednou se všechno mění. Jakoby zašlo slunce. Zdá se mi, že je to tím, že v bráně chrámu stojí prorok a zaznívají tvrdá slova o to, že jestli se lidé budou chovat tak, jak se chovají, tento krásný obraz se třpytícím se chrámem nemá budoucnost. Ukáže se jako naprosto mylný a falešný.

A mě to přišlo hrozně líto. Najednou nevím, co si s tím příběhem počít. Najednou mi mizí všechny ty Čapkovy postavy a postavičky, najednou mizíme i my všichni v našich radostech i starostech a zůstává jen tvrdá náboženská řeč, která zazněla někdy v r. 609 př.n.l. Co my s tím?

Ano, bezesporu se k sobě máme chovat vstřícně, bezesporu máme k sobě projevovat soucit a být si vzájemně pomocí. Ano, je to vždycky zásadní problém, když se do našich vztahů promítne zloba a nenávist a sobectví. Ale co si jen, propána, mám počít s tím Jeremjášovým kázáním?

Odkládám ho tedy stranou a vracím se k obrazu plnému slunce. K obrazu, který zve nás i všechny kolem nás a nabízí smysl života. Obrazu bez náboženské tvrdosti, k obrazu Božího domu s dveřmi otevřenými dokořán, domu, který nabízí posilu a smysl všeho kolem nás. Nechávám Jeremjáše stranou, nerozumím jemu a jeho kázání. Toto tvrdé slovo nepatří do naší doby, toto tvrdé slovo nechci slyšet.

A tak mi visí na zdi krásný obraz a já pod ním sedím pěkně v harmonii s knihou Karla Čapka, ze které ke mně promlouvá láska k člověku, pochopení pro jeho chyby a zároveň i naděje, že se člověk může změnit. Jeremjáš je daleko a mě je dobře. A najednou do té pohody slyším po dvou letech znovu zprávu o americkém pastorovi, který plný nenávisti vyhlašuje, že islám je od ďábla a že tedy bude veřejně pálit Korány. To všechno do bolestných vzpomínek na 11. září. Jeremjáš je daleko a přesto se obraz naplňuje stínem. Nemusím poslouchat zprávy z Ameriky, abych slyšel o odsuzování druhého člověka, protože mu nerozumím. Nemusím chodit daleko, abych viděl zlobu ve jménu Boha. A postavy Karla Čapka se mě ptají, cože to mám na stěně za divný obraz. Vždyť měl pomoci vidět svět jako místo Boží milosti. A místo toho se z něj šíří jakýsi oblak nenávisti.

Jsem zklamaný a zaskočený a vracím se pokorně k proroku Jeremjášovi a k jeho kázání z chrámové brány. „Jestliže tu stále vykřikujete ´Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův´, neznamená to automaticky, že jsem tu s vámi“, říká Hospodin. „Máte být znamením a tím nejste automaticky jenom proto, že tu vykřikujete zbožné fráze. Jak se mají lidé podle vás orientovat? Jak se má orientovat celé stvoření?“

Ježíš z Nazareta říká: „ Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“

Najednou vidím, že bez Jeremjášova kázání je obraz defektní. Najednou vidím, že právě díky jeho slovům je v něm naděje nejenom pro nás, ale pro každého člověka, pro celé stvoření. Až s Jeremjášovými slovy tento obraz otevírá smysl života, otevírá pohled na Boha, který se solidarizuje se svým stvořením. Otevírá se Ježíšovu svědectví, které nabízí v podobenství o ztracené ovci.

Právě tady se setkáváme s člověkem takovým, jaký je. Právě tady se vidíme jako ti, kteří jsou tak snadno ovlivnitelní svým strachem, kteří tak málo nasloucháme druhému člověku, kteří nedokážeme udělat to, co považujeme za správné. Kteří tak snadno zabloudíme. Právě tady nacházíme sami sebe a stavíme se ke všem těm Čapkovým postavám a postavičkám. Ježíš tu nemává rukou nad vším selháním a omyly. Nad lidským hříchem. Ale velice razantně se staví proti nálepkování, souzení a nenávisti. To Pán Bůh svému stvoření nenabízí, o tom svědčit nemáme. Ježíš svědčí o Bohu, pro kterého má každý z nás hodnotu. Při všem našem bloudění. O Bohu jako pastýři, který o nás ví a když zabloudíme, jde za námi, hledá nás, nachází a zachraňuje. Když tuto záchranu neodmítneme. Když nedáme přednost odmítnutí a nenávisti.

Jsem vděčný za obraz Božího domu, ke kterému se blíží poutníci. Jsem vděčný za Jeremjáše, který stojí ve dveřích. Protože otevírá prostor pro Ježíše a Jeho svědectví o Bohu milosrdenství. O radosti nad každým člověkem, který na své cestě klopýtá a hledá, ale otevírá se naději, kterou pro nás Pán Bůh připravil. Svědectví o tom, že s Boží pomocí je možné jít vstříc druhému člověku, že je možné odpuštění místo nenávisti. Svědectví o tom, že k této zvěsti o Božím království, kterou přinesl Ježíš z Nazareta a která tak tvrdě u člověka narazila na Golgotě, že k této zvěsti se Pán Bůh přiznal ve vzkříšení. Jsem vděčný za obraz Božího domu, který nabízí orientaci v tomto světě pro všechny, kdo touží po smíření mezi lidmi. Amen.

 

Píseň: 684

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme moc poděkovat za to, že si nás zveš k sobě a otevíráš nám pohled pro život.

Dnes moc chceme poprosit za ty, kdo se vyrovnávají se ztrátou blízkého člověka. Prosíme za ty, kdo se nevzpamatovali z hrůzy 11. září před 12 lety. Za ty, kdo přišli o své blízké v Sýrii, teď čerstvě v Afgánistánu, v Egyptě a na mnoha dalších místech světa.

Prosíme za ty, kdo pečují o své blízké, kteří odcházejí. Prosíme za maminku Vlasty Boháčové, za sestru Nečasovou z našeho sboru.

Prosíme za všechny, kdo se snaží pomáhat rodinám, kde je někdo vážně nemocný. Prosíme za obětavé sestřičky, lékaře, za zaměstnance hospiců i Cesty domů.

Máme radost ze všech událostí, které vypovídají o tom, že Ti jsme vděční za život. Máme radost z toho, kolik lidí pomáhalo při přípravě výročí Bible kralické. Kolik lidí mělo chuť přijet kvůli setkání. Pane, děkujeme a prosíme, aby z nás nevyprchala vděčnost za Tvou církev.

Děkujeme za den pro děti, který připravili včera v Královicích, za jarmark v Uhříněvsi a moc prosíme, abychom uměli děkovat všem lidem, kteří se snaží o dobré věci v naší společnosti. Přiznávej se k jejich práci a ujišťuj je, že každé dobré svědectví o životě má Tvé požehnání.

Prosíme o naději pro tento svět. Děkujeme, že došlo k dohodě mezi Ruskem a Spojenými státy o Sýrii. Prosíme, aby byla skutečně naplňována, prosíme o naději pro obyvatele Sýrie.

Prosíme o naději pro Hanku a Toničku i jejich rodiny.

 

Vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby.

 

Voláme k Tobě s celou Tvou církví jako ke svému Otci:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši.

Fp. 2,1-5

Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Ř 15,13

 

Píseň: 419 Mocný Bože při Kristovu