18.5.2014 Ef 2,1-10 (Jiří Ort)

uloz.to/xQfSDmKs/140518-001-mp3

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás na bohoslužbách v neděli nazvané Cantate – oslavujte ujištěním, že jsme směli přijít na pozvání Boží a že tu smíme být Jeho hosty.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost. Ž 86,1a.2b

Píseň: 639 Hned zrána vzdej díky

 

Modlitba: Pane Bože, dnes je neděle a my Tě chceme oslavovat. Těšit se z Tvé přítomnosti v tomto společenství, těšit se z toho, že můžeme být spolu, že jsme se na sebe navzájem mohli těšit. A že jsme se směli těšit na to, že sem smíme přijít se všemi svými radostmi i bolestmi a všechno Ti odevzdat. Odevzdat Ti i své hledání své životní cesty, své cesty k Tobě i k druhým lidem.

Chceme Tě chválit za to, že nám nabízíš, abychom přicházeli do společenství Tvého lidu, abychom tu naslouchali Tvému Slovu v důvěře, že promlouvá do našich životů, ale i do životů celé Tvé církve, celé společnosti. Děkujeme Ti, že to vše smíme poznávat nejen z Písma, ale i ze svědectví lidí kolem nás. Děkujeme za všechna svědectví o lásce a milosti, se kterou jsi za námi poslal svého Syna a našeho Spasitele Ježíš Krista. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S136 Kam v soudu den

 

Čtení: Lk 15,11-24

Píseň: 370

Text: Ef 2,1-10

Haleluja. Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! Haleluja.

Ž 118,16

 

Po dlouhé době se vracím k tomuto zásadnímu Lukášovu podobenství. K ústřednímu podobenství, které žádný jiný z evangelistů nezachytil. A otevřu spolu s vámi rozhovor tohoto Ježíšova příběhu s textem žáků apoštola Pavla, který jsme slyšeli zapsaný v epištole do Efezu.

Při poslechu podobenství o milosrdném otci máme pocit, že ten mladší syn je nemorální, sobecký, požitkářský. Jakoby tomu nahrával i text z epištoly, když mluví o minulosti posluchačů jako o době, kdy žili sklonům svého těla. Ale tak jednoduché to není. Autor mluví o tom, že jsme byli mrtví pro své viny a hříchy, to naprosto nepopírá. Je mu jasné, že na celé situaci neseme odpovědnost svým rozhodnutím. Ale hned vzápětí dodává – v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu“.

Ani evangelista, ani autor epištoly nemluví o morálce. O morálních naučeních. My si velice dobře uvědomujeme, že by to nestačilo. Osobně jsem v tom vyrostl, takže mohu dosvědčit, že to skutečně nestačí a zároveň, že souboj apoštola Pavla a jeho žáků se Zákonem ještě neskončil. Že v nás žije dál. To je smutné, ale abychom mohli přijmout tyto novozákonní texty, musíme si to přiznat. Ten problém, který tu oba texty vykreslují, je, že tu existuje mocnost, „běh tohoto světa“, vládce nadzemských mocí. A zároveň tu oba texty upozorňují, že není možné, aby se člověk rozhodoval svobodně. Nezávisle. Je to trochu tvrdé slovo vůči těm, kteří se pyšní tím, že nepotřebují žádnou víru ke svému rozhodnutí. Že se rozhodují za sebe, podle svých představ a rozhodnutí. Epištola do Efezu je v tom velice tvrdá – pro autora je to buď a nebo. Katolický teolog Karl Rahner mluví o tom, že lidská identita přichází z venku, že je to Boží dar. My ji můžeme buď přijmout nebo odmítnout.

Přesně o tom mluví oba dnešní texty – mladší syn odchází z domova, to by ještě nebyl problém, protože si s sebou nese peníze, které dostal od Otce. Nese si s sebou hodnoty domova. Ale on je odmítne, rozhází je, vymění za hodnoty jiné. Totéž slyšíme v textu z epištoly - „poslušni vládce nadzemských mocí“.

Co s tím? Co s tím zcela prakticky? Docela by mě zajímalo, jak to vnímali posluchači, ti první posluchači, jak to promlouvalo do jejich životů. Slyšeli toto slovo na nědělní bohoslužbě a pak šli domů a co se jim asi honilo hlavou. Pro nás je určitě zajímavý onen vládce nadzemských mocí. Je to personifikovaný pocit, který je nám blízký. Že do lidských životů, do našich rozhodování vstupuje tlak z venku. Že se prostě nerozhodujeme s čistým stolem. Že v okamžiku, kdy promýšlíme rozhodnutí, už jsou tu tlaky, abychom se nějak rozhodli. Někdy je okolí zaskočeno z našich rozhodnutí, protože ty tlaky nevidí – to jsou ty věci, které si táhneme z dětství. Další věci jsou společné – masáž médií. Zajímavá byla masáž předchozí vlády, kdy občany strašila situací v Řecku a ospravedlňovala tak razantní škrty v rozpočtu. Ať už si o tom myslíme cokoliv, byla to typická ukázka práce se strachem místo pozitivního vysvětlení, pozitivní vize. My nemáme proč se příliš vyvyšovat, protože naše rozhodování o modelu církve do budoucnosti ve vazbě na procento použití peněz z vyrovnání přímo pro provoz církve, je jednoznačně motivováno strachem. Kterého i já jsem součástí. To je jenom ukázka, čím vším jsme ovlivňováni – představou, jak by měl vypadat šťastný život. Že štěstí je v tom si užít, jet na dovolenou na speciální místa v zahraničí. Vidět, zkoumat, být někde – vlastnit. Když to přidáme k onomu strachu o budoucnost, o kterém jsme mluvili - strachu z toho, jaká bude nejen naše budoucnost osobní, ale také budoucnost našich dětí, budoucnost církve, budoucnost této společnosti, ale i stvoření, tak tu máme velice slušný balík tlaků, které člověka ovlivňují.

Možná, že jste si všimli, že ve všech těch tlacích chybí osobní vztahy. Existuje taková tabulka, kterou nám ukazovala paní doktorka na supervizi – papír se rozdělí na čtyři části, v té horní jsou věci nutné a v dolní ne – nutné. Ale ještě se nutné i ne-nutné věci dělí na naléhavé a ne-naléhavé. A to, co způsobuje onen tlak vládce nadzemských mocí, je přesouvání hodnot do jiných chlívečků, než by měly být. My víme, že vztahy jsou důležité. My víme i to, že je třeba důležitý aktivní, fyzický odpočinek. Takže řekneme – ano, je to důležité, víme to, ale přesuneme to pěkně do chlívečku ne-naléhavé. A už se to veze, už se dostáváme do spirály. Nevěřili bychom, co pak způsobí rozhodnutí naše, rozhodnutí církve, vždyť to byla jen malá úprava – přesunutí z jednoho chlívečku do druhého. To není popření naléhavosti existenčních tlaků, to je pouze připomenutí, že nejsou ani jedinou, ani nejvyšší hodnotou lidského života.

Jsme uprostřed praktického, každodenního života, který určuje naše identita. Nebo který určuje naši identitu? Co určuje naši identitu? Co chceme, aby ji určovalo? To je otázka mladšího syna, když „přijde k sobě“, kdy vystoupí z onoho víru událostí a jakoby stojí na křižovatce. Tady tedy stojíme spolu s mladším synem a rozhlížíme se, jestli jsou skutečně ty tlaky, které tak dobře známe, tím jediným, co může určovat náš život. A do toho našeho váhání, do toho lapání po dechu, zaznívá mocné slovo: „I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!“

Je tu budoucnost, je tu smysl života! Najednou vstupuje do dnešního dne, do dnů následujících, mocné slovo o milosti Boží, která vstupuje do našich životů a dělá z nás Boží děti. To před námi otevírá onen příběh o milosrdném otci. Nepopírá, že tu existují tlaky vládce nadzemských mocí, nepopírá, že je to všechno velice obtížné, nepopírá ani, že tu jsou naše selhání, ale ten mohutný hymnus obou našich dnešních textů se spojuje do obrovského ujištění – to podstatné je, že už jste zachráněni. Můžeme žít v jistotě a ujišťovat o ní i druhé – je tu otevřená Boží náruč, je tu připravená hostina, je tu Boží láska ke každému člověku.

To máme vědět. To máme přijímat ve víře jako skutečnost, která je tím určujícím pro naši identitu. A pak se objeví otevřenost pro druhého člověka, pak se najednou druhý člověk objeví v chlívečku nutné a naléhavé. Pak se před námi společně otevře Boží cesta, která má budoucnost: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ Tak tedy cantate, jak nás vyzývá název dnešní neděle. Oslavujte Pána. Amen.

 

Píseň: S359 (694) V království Božím místa dostáváme

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme, žes nás dnes znovu ujistil o tom, že neexistuje nic a nikdo, kdo by nás, kdo by mohl jakéhokoliv člověka vzdálit od Tvé lásky. V této jistotě k Tobě nyní voláme v naději, že Tvá otevřená náruč je tu pro každého.

Pane, rádi bychom Ti odevzdali své osobní vztahy. Rádi bychom Tě poprosili za své blízké. Prosíme, provázej je svou milostí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, které ochromuje strach. Strach z budoucnosti, strach, že už se o sebe nedokáží postarat, strach ze samoty, strach ze ztráty práce. Pane, ani si nevybavíme všechny tlaky, které na lidi kolem nás působí. Prosíme o povzbuzení pro ně, prosíme, nám dávej sílu nezavírat oči před jejich situací, i když sami nevíme jak pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v těchto dnech myslíme na ty, kteří se obávají nových povodní v naší republice. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za blízké obětí důlní tragédie v západním Turecku.

Prosíme za blízké dívek unesených v Nigérii, za Hanku a Toničku unesené v Pákistánu, prosíme za lidi na Ukrajině. Odevzdáváme do Tvých rukou tamní prezidentské volby. S úzkostí si uvědomujeme, jak málo víme o situaci v našem světě, jak málo víme o lidech, kteří potřebují naše přímluvy. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme summit o teroristické skupině Boko Haram, který probíhá v Paříži. Znovu zjišťujeme, jak málo toho víme o problémech v Africe. Prosíme za rodiny všech tisíců obětí této teroristické skupiny a která útočí i v okolních zemích. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o moudrost při volbách do Evropského parlamentu. Prosíme, abychom neviděli pouze svůj zisk, ale také odpovědnost země, která je součástí bohatého kontinentu. Za to tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti náš sbor, odevzdáváme Ti Tvou církev. A moc prosíme o posilu Ducha svatého, abychom uměli v odvaze svědčit o Tvé naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, v tichosti k Tobě voláme své tiché díky a prosby.

 

Pane, přidáváme se k modlitbě celého Tvého lidu: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38n

 

 

 

Požehnání: Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly.
Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas.
Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách.
Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku.
Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost.
Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.

Amen.

 

Píseň: 487