Uhříněves 19.4.2015 Lk 24,35-45 (Jiří Ort)

uloz.to/xra3pakr/150419-001-mp3

 

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

 

Introit: Hospodinovo milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. Ž 33,5b.6

 

Píseň: 196

 

Modlitba: Pane Bože, vyznáváme, jak moc jsme soustředění na naše lidské pocity, lidské jednání, lidské řešení situace, lidský názor. A ztrácíme tak realitu Tvého jednání. Chceme Ti dnes poděkovat, že sis nás pozval a my si společně smíme uvědomovat tu Tvoji realitu. Děkujeme, že smíme otevírat biblická svědectví, že si smíme na příbězích Tvého lidu uvědomovat, že Ty jednáš s člověkem. Děkujeme, že nás ujišťuješ, že jednáš i s námi.

Děkujeme, že Ti smíme odevzdat všechno, co nás tíží a přijmout povzbuzení pro nás i pro tento svět. Moc Tě prosíme o Tvou posilující přítomnost, abychom toto povzbuzení dokázali předávat všude tam, kde je toho zapotřebí. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá:

 

Čtení: Lk 9,11-17

Píseň: 341

Text: Lk 24,36-43

Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. Haleluja. Ž 105,1

 

Co se vzkříšeným Ježíšem? Jak si představit proměnu, kterou jeho příchod způsobí v našich životech? Změní se vůbec něco? Setkáváme se s otázkami ohledně církve. Ty otázky jsou zcela prosté – jak to, že to v církvi vypadá tak, jak vypadá? Je dost zbytečné upozorňovat na to, že i v církvích jsou jen obyčejní lidé. Stejně chybující, stejně neschopní se dohodnout. Ale o tom ta otázka není. Ten zásadní otazník je jinde - má smysl, aby tu existovala společenství, která vyznávají víru ve vzkříšeného Ježíše z Nazareta, když je tvoří chybující lidé?

Lukáš před námi v posledním oddíle svého prvního spisu otevírá vlastně všechno to, co nám může pomoci. Přivádí nás do scény, ve které učedníci Ježíše z Nazareta jsou spolu v jedné místnosti, vyprávějí si a konfrontují se se svědectvím, že Ježíš z Nazareta, jejich Pán a Mistr, byl vzkříšen. Že se s ním každý z nich nějakým způsobem setkal. To vše za zavřenými dveřmi. To vše uprostřed nejistoty a otázek. Uprostřed obyčejné lidskosti.

Učedníci si povídají o tom, co všichni zažili se vzkříšeným Ježíšem a když se ten mezi nimi objeví, tak strnou strachy. Tedy to, čeho jsme svědky, co nám Lukáš ukazuje, co nám vypráví, nás vede od lidského přijetí jako toho určujícího v událostech Velikonoc, v událostech našeho života, k Božímu jednání. To, co je ústřední, je onen vstup Vzkříšeného Ježíše do lidské situace.

Ježíš vstupuje do místnosti a zdraví „Pokoj vám“. My se můžeme zaradovat, tento pozdrav je něco, co přece potřebujeme slyšet, takže teď už bychom tento příběh mohli dopsat sami. Teď přece má přijít uklidnění a teď už bude všechno v pořádku - vždyť Ježíš nás pozdravil „Pokoj vám“. Pryč od našich chyb a selhání, pryč od pochybností. Teď už se situace uklidní a my budeme takoví, jak bychom si přáli, všechno bude takové, jak bychom si přáli. Ale naštěstí tento příběh my nepíšeme. Kdybychom ho psali, tak nemáme odpověď na ty zásadní otázky, proč to v církvi nefunguje tak, jak bychom si přáli.

Tady nepřichází ke slovu naše touhy, naše rozhodnutí, naše plány, ale to Boží realita vstupuje do našich životů. Svědectví Velikonoc je, že toto je jediná šance. Boží jednání nezkoumá, jestli to všechno kolem nás funguje podle našich přání. Neptá se, jak to, že učedníci, my, nejsme takoví, jací bychom chtěli být a jakými by nás chtělo mít naše okolí. Boží jednání ve Vzkříšeném nám ukazuje, jaký život je nám nabízen. Jaký život má před Boží tváří budoucnost. To se před učedníky otevírá a otevírá se před nimi ujištění, že to není omyl. Že je to skutečně ten Ježíš z Nazareta, kterého už pohřbili nejen fyzicky, ale i ve svých myslích, který tento život nabízí. Protože není mrtvý, ale je živý. Byl vzkříšen. Je to ten Pán, který nás dobře zná, který dobře ví, jací jsme a co nás trápí. „Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?“

A v tomto ujištění, v této jistotě, jsou učedníci zváni do Boží reality. Až v tomto ujištění a v této jistotě. Právě o tomto pozvání je dnešní příběh. Už ten pozdrav „Pokoj vám“ není pouhým povzbuzením, uklidněním. Vlastně povzbuzením ano – ale povzbuzením ke svědecké službě. Tím pozdravem se vlastně učedníci vrací k příběhu, kdy Pán vysílal svých 70 na cestu za potřebnými. Právě učedníci měli a mají vstupovat s tímto pozdravem k lidem do jejich domovů. „Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: `Pokoj tomuto domu!´“ A i další gesta, jednání a slova nás vedou k jednotlivým příběhům setkání se Vzkříšeným, ale také k základnímu jednání Ježíše z Nazareta. V příběhu učedníků na cestě do Emauz s nimi Ježíš pojedl chléb, tady žádá rybu. Společně tak motivy těchto příběhů odkazují k základnímu rysu Ježíšovy identity v nasycení zástupů. K zásadnímu motivu Ježíšova svědectví.

A stejně jako v příběhu z cesty do Emauz i tady Ježíš otevírá smysl biblických svědectví. Smysl Božího jednání. Slitování Páně, jak zní název dnešní neděle. To je to nejpodstatnější. Zdá se to vlastně hrozně málo. Zdá se, že by Ježíš měl udělat víc, aby vše mohlo dobře fungovat. Zdá se, že toto nestačí. A přece je právě toto Boží způsob jednání s člověkem. Slitování. Ježíš – ten ukřižovaný, svědčí, že žádná odmítnutí od člověka neznamená odmítnutí od Boha. Ten Ukřižovaný byl vzkříšen.

A najednou se otvírá možnost žít. Učedníkům je připomenuto jejich poslání. Je jim připomenuto, co je důležité, co má smysl před Boží tváří. Je tu starost o ty, kteří nejsou nasyceni. Uvědomme si, že tento důraz byl v Palestině Ježíšovy doby zcela prozaicky konkrétní. A najednou se nám otevře i realita naše. Kdy se skutečně lidé i v naší společnosti ocitají ve zcela neřešitelných situacích zajištěnosti rodiny, zajištěnosti osobní. Nenasycení jsou i ti, kde toto slovo vnímáme přeneseně – lidé, kteří ztratili životní orientaci, nejsou schopni navázat vztah s druhými lidmi, jsou naplněni cynismem a rezignací.

V příběhu o nasycení zástupů jsou to učedníci, kteří jsou posláni k těm hladovým, aby předali pokrm, který Ježíš nabízí. A jsme znovu u toho – vždyť ale církev selhává. Selháváme my osobně. Ano. Ale to, co nám říká tento příběh, o čem nám svědčí Velikonoce, je ujištění, že kdokoliv jde tou cestou, ke které vyzývá Ježíš z Nazareta, ten Ukřižovaný a Vzkříšený, ten není sám. Ježíš Kristus ho provází, Hospodin se v Kristu k němu přiznává.

Že je to alibismus, že je to málo? Může být. Může to být alibismus. Ale tam, kde není, tam se dějí věci. Svědectví dnešního textu je, že to nejpodstatnější je to Boží jednání, Boží slitování. A že je skutečné, reálnější než realita, která nám připadá tak nepřekonatelná. A já jsem hluboce přesvědčen, že tam, kde církev při všech svých chybách svědčí o této Boží cestě za člověkem, tam kde ji pro své pohodlí nerelativizuje, tam kde svědčí o tom, že Hospodin je v Ježíši Kristu s těmi slabými a odstrkovanými, že je s těmi, kdo se snaží pomoci, tam, kde církev od této zvěsti neustoupí i když sama selhává, tam je přítomno Boží království.

Amen.

 

Píseň: 636

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, vyznáváme, že si Tvé království, prostor Tvé vlády, pleteme se zábavním parkem, kde si můžeme zaplatit své představy, svoji spokojenost. Vyznáváme, že když to tak není, tak jsme zmatení a máme pocit, že nefunguješ. Chceme Tě poprosit, abys nás učil rozpoznávat skutečný život tak, abychom neubližovali, ale dokázali být pomocí těm, kteří mají trápení.

Pane, moc Tě prosíme za Evu Kočovou i celou její rodinu. Prosíme, abys je všechny posiloval a ujišťoval o své milosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo potřebují pomoc. Prosíme, dávej nám citlivost a vnímavost pro lidi, kterým můžeme být pomocí právě my. A také Tě prosíme o důvěru, že Ty oslovuješ nové a nové lidi a posíláš je za potřebnými. Pane, prosíme, nenech nás propadat skepsi a bezvýchodnosti tváří v tvář utrpení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme Ti za všechny lidi, kteří se snaží být pomocí a povzbuzením. Děkujeme za včerejší akci Zpívání na schodech v Domě s pečovatelskou službou v Uhříněvsi. Děkujeme za všechny, kdo se zúčastnili akce Ukliďte Česko. A moc prosíme, abys nás učil za to vše děkovat, ujišťovat lidi kolem nás, že Ty jejich snaze být pomocí žehnáš. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme poprosit za politiky. Na všech úrovních. Prosíme, nenech nás propadat fatalismu, že jsou všichni darebáci. Prosíme, povzbuzuj ty, kteří berou tuto službu vážně a snaží se o dobré věci. A nás posiluj ve snaze o budování občanské společnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes chceme moc prosit za uprchlíky. A za všechny, kdo se jim snaží být pomocí. Za občany, za vlády. Za lidi v Jordánsku, v Itálii, v Řecku. Děkujeme za jejich lidskost a prosíme pro ně o posilu. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Ř 8,8-11

 

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

Píseň: 643