19.5 - Mt 5,48 (Jiří Ort) Letnice

Kázání v mp3 ke stažení

Čtení: Sk 2,1-11

Text: Mt 5,48

Haleluja. Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. Haleluja.                                                (Ž 104,30)

 

Jak máme žít? Jak máme svědčit o evangeliu, o dobré zprávě? Jak máme odpovídat na otázky, které se kolem nás objevují, jak máme ve víře zpracovávat požadavky, které na nás naše okolí klade? Kdybychom měli vybrat text, který koncentruje tyto naše otázky, který koncentruje požadavky na křesťany, na následovníky Ježíše z Nazareta, který je Kristus, je na prvním místě Kázání na hoře. Tam evangelista koncentroval všechno z tradice Ježíšových výroků, co nám ukazuje cestu k lepší, nové spravedlnosti.

A od počátku máme jako křesťané s tímto manifestem problémy, právě proto, že se týká základu našeho života. Nedá se obejít. Nedá se smést se stolu. Není jednoduché odpovědět na náročné prohlášení Franze Alta, německého katolíka, který v 80. letech napsal: „Člověk ani nemusí být teologem, aby pochopil intenci, ducha Kázání na hoře... Ježíš nemluvil jen k teologům ale k lidu. Míněni jsou všichni ve všech oblastech života. Žádný křesťan nemůže Kázání na hoře obejít. To, co je zásadně křesťanské, je zakotveno v Kázání na hoře. Kdo o tom dost intenzivně medituje, nepotřebuje už žádného exegeta. Musíme vzít tento text tak, jak je: doslova!“

Tak. A jsme v tom všichni. Nejen církev jako jakási instituce, do které je tak pohodlné ze všech stran střílet. Ten nárok je na nás všechny. Ale co s tím? Altova výpověď je strhující, ale zároveň nám moc nepomůže při hledání cesty. Protože aplikování Ježíšových mravních požadavků záleží na daných poměrech a na tom, jak se pojímají. Se stejnou náboženskou vážností docházejí jiní křesťané k jiným praktickým důsledkům než Franz Alt. Jak je to tedy s tou doslovností? Ježíšovy výroky musíme zasazovat do příslušného dějinného kontextu. Vycházejí z nich mocné impulzy, ale srážejí se s jednotlivcem v jeho ustrojení a se společností v její rychle se proměňující struktuře. To tak prostě je. Jenže my se zároveň bojíme, abychom Ježíšovy výzvy, tyto směrovky k nové spravedlnosti, nazastřeli relativismem.

Jako bychom s tím nemohli hnout. Jakoby to nemělo řešení. Jakoby každé jednoznačné řešení vedlo k ublížení druhému člověku, kterému můžeme ať už radikalismem nebo rozmělněním zahradit cestu k té nové, Boží, spravedlnosti. A právě proto jsem zvolil tento text z Kázání na hoře na tuto neděli. „Buďte tedy dokonalí jako je dokonalý váš Otec.“ A před tímto textem výzva k milování nepřátel. A další a další výzvy a upozornění. Etické, ekonomické, a vlastně i politické nároky. Naléhavé, neodbytné. Uvědomil jsem si, že před Ježíšovým učením, před ježíšovskou cestou tu stojíme zcela bezmocní. Musím vyznat, že v této situaci nepovažuji za zásadní, co si o mě, co si o církvi myslí lidé, kteří nepřichází s otázkami, ale s hotovými odpověďmi. Ale co mi zásadní přijde, je, jestli já osobně následuji Ježíše z Nazareta, který je Spasitelem, Kristem. Který je dárcem života. Jestli neuhýbám, jestli nezavírám oči před směrovkami, kterými mě můj Pán chce vést.

Vědomě jsem tento text z Kázání na hoře vybral pro tuto neděli. Jsem přesvědčen, že právě dnešní neděle, Neděle svatodušní, je tím pravým časem, kdy se můžeme odvážit otevřít zásadní problém následování. Zásadní problém naší víry. I evangelista Lukáš vlastně seslání Ducha svatého předřazuje hned všemu ostatnímu, zasazuje jej na počátek svého spisu. Na počátek života církve, Božího lidu. My to bereme jako logické, samozřejmé, ale osobně mám pocit, jako bychom v praxi nepřeskakovali.  Jako bychom si neuvědomovali, že bez tohoto příběhu není možné pokračovat, bez něj by příběhy víry, příběh církve nebyl myslitelný. Že bez tohoto příběhu se nemůžeme ani vracet k Ježíšovu svědectví o Božím království.

Takže bych se zastavil hned v polovině 4. verše onoho prvního čtení ze Skutků apoštolských: „všichni byli naplněni Duchem svatým“. Co to vlastně znamená? Co se to stalo? Co to říkal Božímu lidu naplněnému úzkostí prorok Ezechiel ve svém vidění o údolí suchých kostí? Pán Bůh je s vámi. Neopustil vás. On oživuje, On dává budoucnost všemu. To, co se děje v událostech letnic není informace o tom, jak se najednou učedníci stávají apoštoly a najednou jsou schopni dodržovat všechno to, o čem mluvil Ježíš v Kázání na hoře. Smíme si to uvědomovat na biblických hodinách, kde probíráme knihu Skutků apoštolských. To skutečně není příběh lidských výkonů, ale příběh Boží milosti, která se nedá zastavit ani lidskou slabostí, ani zlobou a odmítáním. Hospodin seslal Ducha svatého, Hospodin je přítomen a nabízí zvěst o svém království. Zve nás do něj. Tak, jak o tom svědčil Ježíš z Nazareta.

Toto smíme přijmout, to si smíme připomínat i dnes. Pán Bůh je i nám přítomen v Duchu svatém. A nabízí něco úplně jiného, než co nabízí pravidla tohoto světa. Pravidla mocných, kteří mají představu, že mohou všechno. Pravidla těch, kteří mají hotové odpovědi a podle nich škatulkují lidi kolem sebe. 

A najednou se začínají dít věci. Učedníci se stali apoštoly. Ten 4. verš pokračuje: „a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat“. A lidé jim rozuměli. Lidé nejrůznějších kultur, nejrůznějšího sociálního zařazení, nejrůznějších mentalit. Oni jim rozuměli. Jeden z největších zázraků, se kterými se v Bibli setkáváme. Jeden z největších zázraků, po kterých toužíme. Tady je základ odpovědi na otázky, které nás trápí. Jak máme žít? Jak máme svědčit o evangeliu? Jak máme odpovídat na otázky, které se kolem nás objevují, jak máme ve víře zpracovávat požadavky, které na nás naše okolí klade? Tady slyšíme odpověď ve velikém daru v Duchu svatém: porozumění, pochopení, schopnost empatie, služba a následně schopnost zvěstovat Boží radostnou zvěst do toho kterého lidského života.

Odtud se smíme odvážit vrátit se na horu a naslouchat Ježíšovu kázání. Až po prosbě o Boží přítomnost, o dar Ducha svatého jako zdroj života. Teprve odtud se smíme snažit pochopit Ježíšovo slovo: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“. Pak si můžeme dovolit naslouchat alternativě k životu kolem nás. Alternativě Božího království, nové spravedlnosti. Pak smíme přijímat výzvy k následování, výzvy k náročné cestě, výzvy ke službě, k milosrdenství. Z Boží milosti si v první řadě smíme nechat proměňovat životy, a tak následně i život celé církve a celé společnosti.

V radosti dnešního svatodušního svědectví si můžeme uvědomit, že i Ježíšovo Kázání na hoře patří do radostné zvěsti evangelia. Že to vše je součástí velkého Božího pozvání k životu, tak, jak je smíme slyšet i dnes v pozvání k hostině, kterou pro nás náš Pán připravil.             

Amen.