2.2.2014 Mt 5,1-12 bohoslužby s VP (Jiří Ort)

uloz.to/xDwr6eXu/140202-001-mp3

 

 

Pozdrav: Milé sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Hospodin kraluje! Oděl se důstojností, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. Ž 93,1

Píseň: S45

Modlitba: Pane Bože, chceme Ti dnes vyznat všechno to, co nezvládáme. Vyznat vztahy, se kterými neumíme pracovat. Vyznat vztah k Tobě, se kterým neumíme pracovat. Vyznat, že neumíme přijímat Tvoji milost ani pro sebe ani pro druhé.

Ale především Ti dnes chceme děkovat. Že to nejsme my, naše představy o dokonalosti, naše představy o správném životě, které určují naši budoucnost, smysl naších životů. Děkujeme, že to Ty do nich vstupuješ v Ježíši Kristu, našem Pánu, otevíráš všechny zavřené dveře a zveš nás ke svému stolu.

Děkujeme Ti, že tento zázrak přijetí smíme prožít i dnes, v tomto sborovém společenství. A moc prosíme, aby Tvá církev dokázala zvěstovat právě toto přijetí všem lidem po celém světě. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S176

 

Čtení: 1K 1,18-31

Píseň: 440

Text: Mt 5,1-12

Haleluja. Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy. Haleluja. Ž 95,1

 

Oba dnešní texty nám vybrala církev v ekumenickém lekcionáři a já jsem za ně moc vděčný. Moc vděčný za to, že právě na tuto neděli připadly tak zásadní texty a shodou okolností do období, kdy v našem sboru promýšlíme otázky o našem fungování, o fungování církve a kdy i farářský kurz, který proběhl v uplynulém týdnu, měl téma budoucnosti církve.

To první, co si musíme uvědomit, že ani jeden z textů nestojí osamoceně. Že má svoji souvislost, do které ji bibličtí svědkové zasazují. To si musíme neustále připomínat, abychom se ve svědectví Písma neztratili. My už víme, že před námi stojí Ježíš z Nazareta, ten, který přišel se základní zvěstí, kolem které se všechno točí. Tak jak jsme u evangelisty Matouše četli ve 4. kapitole: »Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."« Tedy, máme tu neustále před očima základní zvěst o Božím království, která nás spolu s Matoušovým sborem vede k otázkám a Matouše k odpovědím ve svědectví o Ježíši z Nazareta. První upozornění, které nám evangelista dává, je, kdo vlastně do tohoto Božího království patří. Tato otázka je za naším textem Ježíšových blahoslavenství.

Abychom to lépe pochopili, Matouš před námi maluje obraz – Ježíš stojí spolu s učedníky na hoře, kolem něj se shromáždily zástupy. A teď - kdo vlastně do Božího království patří? Máme tendenci – nebo lépe – mám tendenci vnímat blahoslavenství jako výzvu, imperativ. Patřím já mezi ty blahoslavené – nebo z tohoto souboru vypadávám? Ale tak Ježíš u evangelisty Matouše svoji řeč neformuluje. Neuvědomil jsem si, jak důležité je, že tu Ježíš mluví ve 3. osobě plurálu. Najednou Ježíše na tom Matoušově obraze vidíme zřetelněji. Mluví k učedníkům, mluví k nám a ukazuje na zástupy. „Podívejte, vy se ptáte, kdo patří do Božího království? Tak já vám to řeknu. Řeknu vám, kdo je tak šťastný, že ho Pán Bůh přijímá. Řeknu vám, kdo je blahoslavený.“

Vypadá to, že tu jde o otupení nároku, o kterém jsem mluvil. Onen apel, kým máme být, apel, který jsem z blahoslavenství cítil a který mě trápil. Skutečně – Ježíš tu mluví o radosti, o štěstí, o blahoslavenství. A Matouš zřetelně neznal onu paralelu prokletí, které má v kázání na rovině Lukáš. Ale – on tam přes to nárok je – a pořádně veliký. Je tu výzva k přehodnocení našich modelů vnímání a hodnocení člověka. Ježíš otáčí pohled na užitečnost lidského života, na to, čí život má smysl. Najednou se náš protestantský pohled, který zcela paradoxně vytvořili model užitečnosti jako normy života, poněkud otřásá v základech. Jaká je tedy hodnota člověka? Podle čeho se měří, určuje? To vůbec není jednoduchá otázka. Stačí si představit, co všechno bylo za lidi v onom zástupu kolem Ježíše a také to, jak bylo nastavené vnímání člověka. Velká touha po poslušnosti Hospodina, Boha Izraele vedla v tom nejlepším, co ze sebe židovství vydalo, ve farizejském hnutí, k zásadnímu problému. Ilustrují to právě ony ony pověstné příkazy a zákazy, ale šlo o celý způsob života. Do kterého nebylo vůbec jednoduché se vejít.

To, prosím vás, nevnímejte vůbec jako kritiku farizejského způsobu zbožnosti ve smyslu povrchnosti. Třeba v otázkách sociálních, v otázkách příspěvků na chudé, byli určitě velice obětaví. Takže v tom problém nebude. Problém byl – a je – jinde. Ve výlučnosti. Právě v onom hodnocení člověka. V tom, čí život má hodnotu. A to bylo zcela stěžejní.

Najednou se ocitáme uprostřed problému, který se nás velice týká. Se kterým jsme bojovali v historii, se kterým bojujeme stále. Neklade na nás na prvním místě nárok ekonomický, ale je to přesto nárok zcela zásadní. A nedá se z něj vykoupit. I kdybychom dali nevímco na charitu, tak tím tento problém nevyřešíme. Jak měřit hodnotu života? Stačí se ohlédnout k našim kořenům, k Jednotě bratrské a máme tam tento problém jako na dlani – hluboká zbožnost, obrovský nárok, tvrdá kritika těch, kdo jej nesplňují.

Pro nás dnes otázky, kdo vlastně patří do církve. Jen ten, kdo chodí pravidelně do kostela a platí salár? Nebo otázky ve společnosti, kdy jsme začali určovat užitečnost života podle odváděného výkonu. A najednou nám z obrazu smysluplného života začne vypadávat spousta lidí. A to nejen ten extrémní případ, kdy se společnost dívá skrz prsty na ty, kteří nepracují a velice často ani pracovat nemohou. Najednou vznikne termín – a to ve veřejnoprávní televizi! - nepřizpůsobiví občané. S tím, že je v tomto termínu jasně obsaženo hodnocení člověka. Je to spousta otázek, které se před námi objevují ve chvíli, kdy se církev ptá, jak se uživí. Skutečně nemáme proč se dívat skrz prsty na farizee, kteří se snažili o zlepšení zbožnosti ve svém lidu, ve své církvi a ona výlučnost se prostě objevila.

A do toho přichází Ježíš a pojmenovává tento problém. Upozorňuje, že Pán Bůh se na člověka nedívá skrze výkonnost – ať už náboženskou nebo jakoukoliv jinou. Ukazuje učedníkům jednotlivé lidi, ukazuje všelijak handicapované, všelijak nešťastné, raněné a zklamané, zklamané sami sebou, ukazuje ty, kteří sází na hodnoty, které vedou k vytváření prostoru k životu bez ohledu na vlastní úspěch. Ukazuje je a ujišťuje, že právě oni jsou ti šťastní, ti blahoslavení, kterým patří Boží království. To neznamená, že těm ostatním by nepatřilo, ale o tom se prostě ví, o tom Ježíš mluvit nemusí. To, co ale říct musí, je, že hodnocení člověka vede zcela jinými cestami, než jaké jsme si vyšlapali.

Omlouvám se, že dnes neotevřu blahoslavenství jednotlivě, abychom se nad nimi zamysleli zcela konkrétně, ale na to skutečně nemáme prostor. Ale otevřu alespoň námět na zamyšlení, jak k této otázce přistoupil apoštol Pavel. Otevřela se mu vlastně zcela jinak – ale znovu v představě výlučnosti, jak se s ním setkal ve sboru v Korintu. Korintští byli přesvědčení, že našli klíč k určení kvality života. A apoštol Pavel – vlastně otevírá blahoslavenství. Ukazuje budoucnost ve zcela jiné představě než jakou mají moudří tohoto světa. V cestě Ukřižovaného. V oné bláznovské zvěsti o Ukřižovaném Mesiáši.

A my dnes můžeme děkovat za tato nová měřítka v hodnocení života, měřítka, která nastavuje evangelium a otevírá nám tak cestu k druhému člověku. Najednou můžeme vidět člověka a ne pouze objekt našich zájmů, objekt, který má žít tak, aby se nám to líbilo. Najednou jej můžeme přijmout ve vší různosti, v jedinečných životních příbězích, v odlišných možnostech, v odlišném množství sil. Najednou se nám otevírá cesta i k celému stvoření, k přírodě, která přestává být objektem, který poměřujeme užitečností pro člověka.

Takoví, ve vší své různosti, smíme přijmout Boží milost, smíme přijmout pozvání k hostině, kterou náš Pán připravil skutečně pro všechny. Amen.

 

Píseň: 200

 

Vyznání vin: Pane, přicházíme a chceme Ti odevzdat všechnu svoji bolest, všechen svůj strach, ve kterém nedokážeme přijmout druhého člověka. Děkujeme, že dnes smíme znovu zažít, že Ty zveš ke svému stolu všechny, že otevíráš svou naději pro každého člověka.

Pane, vyznáváme, že si přizpůsobujeme Tvé Slovo, že nedokážeme předávat Tvou lásku k člověku, že nedokážeme svědčit o Tvé naději, a tak přispíváme k bolesti tohoto světa. Kdo chcete spolu se mnou takto vyznat, přidejte se slovem: Vyznávám.

A proto dnes přicházíme za Tebou, svým Bohem, předstupujeme před Tebe s touhou po naději na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: „Věříme.“

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: „Odpouštíme.“

 

 

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba: Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

 

 

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

2 Korintským 5:17

 

 

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Ga 1,3-5

 

"Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Zj 1,17c-18

 

Píseň: 182

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme, abychom Ti odevzdali všechny ty, kteří jsou jiní než my. Všechny ty, kteří jsou odmítáni právě pro svoji jinakost ve většinové společnosti kdekoliv na světě.

Pane, vyznáváme, jak moc nás trápí, že křesťané dokáží používat své náboženství k útokům na lidi, kterým nerozumí, které nechápou, kteří je dráždí. Pane, prosíme o skutečnou toleranci pro Tvou církev. Prosíme, abychom z vlastní pýchy nebo slabosti, nejistoty, nebránili světlu Tvé milosti pronikat do temnot lidské bolesti. Prosíme za všechny, kterým postoje církve ubližují.

Prosíme, abys v nás probouzel vnímavost pro Písmo, abychom v něm dokázali rozpoznat Tvůj hlas. Prosíme, abys v nás tak probouzel vnímavost pro člověka.

Pane, prosíme, přiznávej se ke snaze těch, kteří se snaží o smíření mezi lidmi. A nám pomáhej, abychom je dokázali ujišťovat o tom, že jsou blahoslavení. Že jim otevíráš dveře svého království.

Pane, prosíme, proměňuj naše srdce, abychom dokázali podpořit ty, kteří se snaží prolomit xenofóbii v naší společnosti. Prosíme za to, aby se v naší společnosti narovnávaly pokřivené pohledy na menšiny.

Pane, jsme nešťastní z toho, že se jednání o Sýrii zastavila. Jsme nešťastní z toho, že se neuskutečnila již dohodnutá možnost odchodu žen a dětí z obleženého města Homsu. Moc prosíme, otevři srdce, která se proměnila v kámen.

Odevzdáváme Ti všechny trpící v konfliktech. Prosíme za lidi v Sýrii, prosíme za lidi v Jižním Súdánu, Středoafrické republice, na Ukrajině.

Prosíme za vládu a obyvatele Jordánska, kteří se snaží pomoci uprchlíkům.

Pane, hodně nás trápí narušené lidské vztahy. V rodinách, v církvi, ve společnosti. Dostali jsme se do pasti a nevíme, jak z ní. Pane, prosíme, veď nás k pokání. Pane, prosíme, pomoz.

Pane, prosíme, ukazuj nám cestu v našem hledání budoucnosti církve.

Jsme nešťastní z toho, že se neobjevují nové zprávy o Hance a Toničce. Prosíme, smiluj se. Prosíme, pomoz.

 

V tuto chvíli Ti chceme v tichosti odevzdat všechno, co nebylo vysloveno, co nás trápí a za co chceme poděkovat či poprosit.

 

Pane, voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako ke svému Otci:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. Ef 4,32-5,2

Požehnání: Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly.
Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas.
Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách.
Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku.
Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost.
Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.

Amen.

 

Píseň: S186