20.10.2013 Joz 3,1-4,17 bohoslužby s dětmi (Jiří Ort)

uloz.to/xxrS1q2G/131020-001-mp3

 

Uhříněves 20.10.2013

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách, kam jsme byli pozváni, abychom mohli naslouchat Božímu Slovu a prosit o jeho porozumění.

Introit: Hospodine, Tys můj úděl, držím se Tvých slov. O shovívavost Tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. Ž 119,57n

 

Píseň: 613 Oči všech se upírají

 

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, nasloucháme svědectví životů všech, kteří Tě hledali a hledají ve svých životech i v tomto světě a děkujeme, že jim smíme naslouchat. Děkujeme, že nám přinášejí odvahu víry i svoji pochybnost, že přinášejí své trápení i svou radost a to vše ve vděčnosti za Tvé požehnání. Děkujeme, že nás svým svědectvím učí Ti děkovat.

Potřebujeme to slyšet, potřebujeme otevírat pohled na Tvé království, které se nám někdy ztrácí v záplavě událostí, které jakoby nepatřily pod Tvoji pravomoc. Trápí nás to a někdy si nevíme rady, co s tím. Proto Ti děkujeme, že vstupuješ do našich životů svým Slovem, kterým prosvětluješ výhled naděje pro lidský život. Naděje důvěry v Tvoji blízkost, jak ji přinesl Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš z Nazareta.

Děkujeme Ti, že dnes toto Tvé Slovo smí zaznívat po celém světě.

Amen.

 

Čtení: Joz 3,1-17

Píseň: S110

Text: Joz 4,1-7

Haleluja. Chval, duše má, Hospodina! Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. Haleluja. Ž 146,1n

 

Boží lid došel až k Jordánu. Na hranice zaslíbené země. Měli za sebou dlouhou cestu, o které jsme si zpívali v písničce. Byli skoro u cíle. Už všichni věděli, jak to vypadá v Jerichu, to jim vyprávěli zvědové, kteří se odtamtud vrátili. A přesto si nedokázali představit, co všechno je čeká. Je to jako když jdete do školy. Slyšeli jste, co se ve škole děje, ale nevíte, co vás vlastně čeká. Zvláštní chvíle. Co teď tedy bude?

Jozue, tak vydej rozkaz!“

Počkejte, to nejde, tak to nefunguje, to jste ještě nenaučili? Já tu přece nedávám rozkazy, rozkazy nedával ani Mojžíš! Podívejte, máme před sebou rozvodněnou řeku. Jordán. Jak se chcete dostat na druhou stranu? Musíme počkat, až co řekne Hospodin.“

A Pán Bůh se ozval. To se v Bibli ozývá. „Promluvil Hospodin.“ A my si říkáme – tak promluvil, ale jak to bylo dál? Jenže, právě to, že Hospodin promluvil je ten skutečný, největší a jedinečný zázrak. Pán Bůh se ozval. A promluvil k Jozuovi.

Jozue, teď přejdete přes Jordán do země, kterou jsem vám dal. Nejdřív ale půjdou kněží s truhlou úmluvy, až potom můžete přejít i všichni ostatní.“

Tak tedy vpřed. No jo, vpřed, ale před nimi byla skutečně rozvodněná řeka. Rozvodněný Jordán. A ono je nebezpečné brodit se přes rozvodněnou řeku. Věděli byste, co se pak stalo? Řeka Jordán se zastavila. Přestala téct. A celý lid tak mohl vstoupit do země, kterou mu Pán Bůh slíbil. To bylo, co? Pán Bůh převedl svůj lid do země, kterou mu slíbil. To je vyprávění, které člověk nezapomene.

Ale to není všechno. Copak se stalo potom? Ono se skutečně stalo ještě něco, i když to vypadalo mnohem obyčejněji než to překročení Jordánu. Izraelci postavil takovou mohylu. Památník na to, co se stalo. To by se asi mělo, jako poděkování. Ale ono to nebylo poděkování Pánu Bohu. Byl to další dar, který lidé dostali. To Pán Bůh jim řekl, aby památník postavili. Skoro bychom na to mohli zapomenout. Na postavení památníku. Ale kdyby se to nestalo, něco by lidem moc a moc chybělo. A já vám po písničce povím, proč to byl dar, proč to byl veliký dar.

 

Píseň: S274 Apoštolská

 

Děti, já jsem dostal knížku. Velice smutnou a zároveň kouzelnou. O židovském klukovi Alexovi. Který žil s rodiči v Polsku. Měl tatínka, měl maminku. Pak přišla válka a najednou židé přestali být lidmi. Nacisté se rozhodli je všechny vyvraždit. Alexova rodina spolu s ostatními se musela přestěhovat do části města, kterou Němci obehnali zdí. A tam tatínek chodil do práce. A maminka si s Alexem povídala a tatínek si s ním povídal.

Vysvětlovali mu, co se to děje. Tak si to poslechněte. „Poláci nás taky nenáviděli. Podle tatínka je tak prý vychovávali doma, ve škole a v kostele. Říkali jim, že Židi ukřižovali Ježíše. A taky že Židi jsou podvodníci, zloději a lichváři. … Když je někdo cizinec nebo tak vypadá, je hrozně snadné ho nenávidět. Například když není práce a úředníci a dělníci jsou nezaměstnaní, hned říkají: Židi nám všechnu práci sebrali! Židi do Palestiny!“

A pak šla maminka na návštěvu do jiného gheta. A už se nevrátila. Alex zůstal s tatínkem sám. Chodil s ním do práce, kde si povídal se starým Baruchem.

A pak se stala hrozná věc. Všechny lidi z továrny odvedli. I tatínka, i Bárucha. Zachránil se jen Alex. Starý Báruch mu vysvětlil, kam má utéct, kde se má schovat, a že tam má počkat na tatínka. I kdyby to trvalo týdny nebo měsíce.

A tak Alex zůstal sám. V ghetu. V části města obehnané zdí. V části města, ke číhalo mnoho nebezpečí. Kde kolem chodili hlídky, které by ho poslali do koncentračního tábora. Jak jen tam žít? Jak se chovat? Kde najít povzbuzení?

Říkám si, že Alex potřeboval takový památník, aby k němu mohl přicházet a připomínat si, že není sám. Kde by nacházel naději. Jenže, on ho neměl. Nebo měl?

Měl jsem tři učitele“, vzpomíná Alex. „Ty nejdůležitější věci jsem se naučil od táty, od mámy a od Barucha.“

Když si najdeš skrýš, vždycky se postarej o to, aby měla únikový východ,“ učil mě Baruch.

Hlavní je moment překvapení. Počkej si...,“ to byla tátova lekce.

Když se budeš k lidem chovat vstřícně a s důvěrou, pomohou Ti,“ mámina lekce.“

A ještě o jedné věci byl Alex přesvědčený. „Od toho dne, co se maminka nevrátila, jsem si začal myslet, že moje štěstí je ona. Představoval jsem si, že je mi nablízku a dává na mě pozor.“

Ten malý kluk, Alex, měl svoje památníky. A k nim se vracel. A pomáhalo mu to žít.

 

Píseň: S109 Jak vzácnou přízeň

 

Tak vidíte, jak důležité je si připomínat. Jak důležité je, že Pán Bůh vyzval Izraelce, aby každý kmen přinesl z Jordánu veliký kámen a pak zbudovali památník. Mohylu. Vždyť měli před sebou život v zaslíbené zemi. Měli před sebou mocné Jericho, město, které hlídalo vstup do zaslíbené země. Měli před sebou roky, kdy bude úroda, ale taky roky, kdy bude nouze o jídlo a všechno bude vypadat velice černě. Přijdou chvíle, kdy je napadnou nepřátelé – vždyť si vzpomeňme na bojovníka Goliáše. To všechno Boží lid čeká. A důležité bude, jestli si vzpomene na ten památník u Gilgálu, jestli přijde a bude vzpomínat na příběhy, kdy Pán Bůh svému lidu pomohl. Jestli se Pána Boha bude ptát, jak má žít.

A on to není příběh pouze o Božím lidu tehdy, kdysi, když došel až k zaslíbené zemi. Biblický příběh i příběh o Alexovi nás vede k tomu, abychom si připomínali. Abychom nezapomněli na to, že nejsme sami. Abychom si budovali památníky. V sobě – tak jako Alex. I takové, jaký postavil Boží lid u Gilgálu. Takové, jakým je třeba tento kostel, ve kterém se scházíme k bohoslužbám. Kde si připomínáme, co všechno Pán Bůh pro každého z nás udělal.

A tak si připomínejme, malí i velicí, že Pán Bůh je s námi a provází nás. A my se nemusíme bát, smíme s odvahou dělat rozhodnutí, smíme s odvahou a s radostí žít. Amen.

 

Píseň: S284 Radujte se bratři

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, je toho hodně, za co ti můžeme děkovat. A my na to zapomínáme a pak zapomínáme i na to, jak se v životě orientovat. Dnes Tě chceme moc prosit, abys nás posiloval a my tak k Tobě volali v odvaze víry.

Dnes chceme prosit za děti. Prosíme za rodiny s dětmi. Prosíme, abychom i my jako sborové společenství dokázali před dětmi otevírat radost z Tvé přítomnosti.

Chceme prosit za ty, kteří procházejí těžkou životní situací, kteří hledají naději pro svá rozhodnutí.

Chceme prosit za nemocné. Za ty, kteří už nemají sílu k boji se svojí nemocí. Prosíme za jejich blízké, kteří se o ně starají, kteří se je snaží povzbuzovat. Buď jim oporou.

Prosíme za ty obyvatele Austrálie, kteří přišli o své domovy ničivým ohněm.

Prosíme za naši společnost. Za nás jako za občany. Prosíme, abychom se v blížících se volbách dokázali rozhodovat v důvěře, že to Ty jsi Pánem svého stvoření a že to nejzásadnější je poslušnost Tvého Slova.

Pane, chceme dnes poděkovat, že se objevily zprávy o Hance a Toničce. Zároveň moc prosíme, aby tyto zprávy nezhoršily jejich situaci. Prosíme, pomáhej všem, kteří se snaží dotáhnout rozhovory s únosci ke zdárnému konci. Prosíme, přiveď Hanku a Toničku domů.

 

Vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby.

 

Voláme k Tobě jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Fp 4,4-6

 

Požehnání: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh. Iz 43,1b-3a

 

Píseň: 487