21.4.2014 J11,17-27 bohoslužby s VP (Jiří Ort)

uloz.to/xEc6mFPh/140421-001-mp3

 

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Kristus byl vzkříšen! - Opravdu byl vzkříšen! (Lk 24,6.34)

 

Píseň: Ž138 Srdcem celým Tebe, Pane

 

Modlitba: Všemohoucí Bože, ty jsi učinil zázrak a vzkřísil našeho Pána Ježíše Krista a tak jsi daroval světu svou spásu. My Ti za to dnes přicházíme děkovat a radovat se z toho. Zároveň vyznáváme, jak málo dokážeme svědčit o této Tvé milosti, přiznáváme se, že tak máme podíl na úzkosti kolem nás. Jak málo dokážeme zvát k posile, kterou nám i dnes nabízíš ve svém hodu.

Prosíme tě: Dej, abychom se jako Tvoje církev stali Tvými dobrými svědky, abychom uměli svými životy ukazovat cestu k dokonalé svobodě a společně s celým Tvým stvořením pronikli tmou k věčnému životu. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána, tvého Syna, který s tebou a Duchem svatým žije a vládne odvěků navěky. Amen.

 

Čtení: J 11,17-27

Píseň: 337 sl.1-6 Utěšený hod nám nastal

Text: 1K 15,13-14.20-22

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

 

"Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra."

»Milá Marto, potřebuji vědět, co to je vzkříšení. Jestli existuje. Milá Marto, potřebuji vědět, proč máš vlastně takovou důvěru v Ježíše z Nazareta. Milá Marto, potřebuji, abys mi řekla, co ti dává sílu k životu. Když si spolu povídáme a já ti ukazuji, co všechno kolem nás je špatně, když nevidím cestu pro sebe ani pro tento svět, ty mě utěšuješ a přesvědčuješ, že problém je jinde. "Smiř se s Bohem,"říkáš, "smíříš se i se sebou". Žijeme ve stejném světě a ty jej přijímáš plná důvěry, víry v Ježíše z Nazareta a já - já nevím, co s tím. Jednou se chci bouřit proti tomuto světu, chci jej předělat, podruhé chci před ním utéct. Bouřím se proti Bohu i proti tvému Ježíši z Nazareta. Milá Marto, neumím žít a nechce se mi žít. Život je nad mé síly.«

Lazar se svými otázkami. Lazar, který žije a umírá v každé lidské generaci. Lazar, který ukazuje tomuto světu a každému člověku, že otázka po vzkříšení, otázka Velikonoc, není pouze jakási tradice, není od současného života odtržené vyprávění, není to nauka, ale základní otázka života. Lazar, který se zoufale ptá, naléhá na Martu, naléhá na církev, touží po odpovědi, nebo lépe po svědectví o vzkříšení. Jsme schopní mu jej dát? A jak mu je máme dát? Je to vůbec možné předat?

Lazar zemřel. Nechtěl, nemohl žít dál. Žije-li dál, žije bez života. To vystihl Karel Čapek ve svém apokryfu o Lazarovi - život ve strachu, život neukotvený, byť zázračně prodloužený, není život vzkříšený. Tento Lazar kolem sebe nevidí důvod k vděčnosti Bohu, nevidí Boha kolem sebe ani ve svém životě. Vidí pouze Jeho absenci. "Pán Bůh je na dovolené" zpívá Jan Burian ve své písni. Vždyť jak by jinak toto mohl dopustit? Jak je jinak možné, že život není takový, jaký si jej Lazar představuje? Jak je možné, že je v něm nenávist a bolest, jak je možné, že není jenom jeden správný názor, jak je možné, že nad tímto světem a v tomto světě stojí kříž. Mrtvý Lazar jako svědek o smrti - kolem sebe a v sobě. Že bys mu, Marto, ráda pomohla? Že bys ráda odpověděla, ukázala, že Bůh je tu s námi? Jak svědčit o životě s Bohem, jak svědčit o vzkříšení?

Tolik lidí se schází kolem hrobu. Tolik lidí přichází, aby projevilo účast nejbližším pozůstalým. "Já ho taky znal. Je to škoda, že zemřel. Takový mladý a takový nešťastný. Pán Bůh vás, Marto, opatruj." "Kdybyste něco potřebovali, Marto, řekněte." "Umíte ho vrátit životu? Umíte přesvědčit o Boží milosti? Potřebujeme pomoci." "To je těžké, Marto, s tím nic nenaděláte, byl to nešťastný člověk."

A tak přicházíme k hrobu, přicházíme k těm, kteří nežijí a marně hledáme slova odpovědi. Máme znalost příběhu velikonoční neděle, víme, že hrob byl prázdný, ale sama prázdnota otvoru ve skále nás nedokáže potěšit, nedokáže nás naplnit odvahou ke svědectví o životě tváří v tvář svědectví o smrti. A tak se dva učedníci vrací od prázdného hrobu domů bez komentáře. A bez naděje. A Dostojevského Raskolnikov z románu Zločin a trest, celý rozpolcený, naléhá, aby mu dívka Soňa četla příběh o Lazarovi. Naléhá - a vzápětí odmítá a vysmívá se. Co je silnější - smrt nebo život? Kdo má větší moc nad člověkem?

"Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného." "Marto, je mi skutečně líto Lazara."

"Pane, kdybys tu byl, tak se to nestalo. On Tě svým způsobem hledal, on se po Tobě ptal, ale nemohl se doptat, nemohl Tě najít. A tak volal, křičel - na druhé i na sebe, ale nenalézal východisko. Protože Tě neviděl, měl kolem sebe prázdnotu. Pane, proč jsi u něj nebyl? Zkoušela jsem k němu mluvit, snažila jsem se být s ním, ale nešlo to. Co s tím, Pane?"

Máme tu před sebou rozhovor mezi Ježíšem a Martou. Lazar je mrtvý. Neslyší Ježíše, je uzavřený Jeho slovům, jeho přítomnosti. On pro sebe nemá budoucnost. Pro Dostojevského je příběh o Lazarovi základním motivem. A hlavní hrdina je uzavřený ve svém naprostém vnitřním zmatku. Ať už k němu mluví kdokoliv, on se uzavírá, není schopný dotáhnout svou vzpouru proti Bohu a lidem do konce, ale zároveň není schopný žít. Všechna slova jsou marná, nic nemůže pomoci. Naše schopnost si navzájem ubližovat, protože jsme sami nešťastní, naše touha naplnit se jistotami, protože jsme prázdní, naše schopnost ničit to nejpodstatnější, co potřebujeme k životu, ničit lásku a odpuštění ve jménu svého života - smrt je v tomto světě stejně všudypřítomná, jako v příběhu o Lazarovi.

A Ježíš mluví s Martou. Pouze s Martou. Kolem je spousta lidí, ale tento rozhovor se může odehrávat pouze mezi těmito dvěma. Stejně jako u prázdného hrobu Ježíš oslovuje Marii Magdalskou. Tak jako se u Dostojevského objevuje jako nositelka východiska pouze jedna dívka.

"Tvůj bratr vstane." "Ano, Pane, já vím, že ho ni teď neopustíš, že si ho jednou vezmeš k sobě." "Ne, ne, Marto, tady a teď vstane a bude žít. Existuje vzkříšení. Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"

"Ano, Pane." Věří tomu Marta, věří tomu Marie z Magdaly, věří tomu Dostojevského Soňa. Ježíš byl vzkříšen. V něm je vzkříšení i život. A Lazar může být a je vzkříšen. Byl vtažen do života smíření s Bohem a s lidmi.

A Ježíš oslovuje nové a nové svědky vzkříšení, kteří o něm svědčí. Je zvláštní, jak úzkostlivě evangelia mluví o tom, že toto svědectví o naději života v Ježíši z Nazareta, svědectví o tom, že lze žít v tomto rozporuplném světě, je nabízeno cestou bezmoci, oběti, lidské účasti. Proto se Ježíš setkává s Martou, proto se setkává u hrobu s Marií z Magdaly. Ty, které nemají moc, jsou samy v ohrožení, se stávají svědky o naději smíření, naději života.

"Lazare, člověče, existuje vzkříšení. Existuje život i pro tebe. Odlož zlobu, odlož pýchu a přijmi život v Ježíši Kristu. Život lásky a odpuštění."

" Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života." Amen.

 

Píseň: 643 Když soumrak zháší světlo

Vyznání vin: Pane Bože, děkujeme za svědectví o vzkříšení. Děkujeme za slova naděje pro nás, pro naše blízké i pro tento svět. Děkujeme za nabídku smíření, kterou každému z nás dáváš. A chceme vyznat, jak málo v nás je smíření. Jak jsme určováni vším možným a pro nedostatek víry pak nedokážeme přijímat Tvůj život, natožpak ho nabízet druhým.

Vyznáváme zároveň, že nejsme lepší, než lidé kolem nás. Před Tebou, Bože, vyznáváme svůj hřích. Chceme-li takto vyznat, odpovězme: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost tvého Syna, Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Je-li tomu tak, vyznejme: Věříme.

Chceme nyní odložit všechen hněv a výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Pane, toto vše Ti nyní odevzdáváme a děkujem, že smíme věřit v Tvé odpuštění a v Tvou posilu v životě, který nám každému nabízíš.

 

Slovo milosti: Hospodin ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Ž 103,3n 

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

 

 

 

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:

Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:

Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen


 

Apoštolské vyznání: Pane Ježíši, chceme přijmout Tvé pozvání ke společnému stolu. Ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. A chceme tak učinit společným vyznáním naší víry. V jednotě našich rodin, v jednotě tohoto sboru, v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech konfesí, generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

 

 

Pozvání: Bože, Duchu svatý, v srdcích nám potvrzuješ svědectví proroků i apoštolů, že jsou pravdivá. Vléváš nám odvahu uvěřit Kristově lásce, že on s námi je a zůstává po všechny dny, nezavrhuje nás, ale zve k sobě, přijímá nás spolu s našimi bližními a tvoří z nás společenství svých učedníků, abychom se od něho naučili spolu žít v bratrské lásce. Prosíme, požehnej tento velikonoční hod, abychom tu okusili, že sám Kristus je naším hostitelem, radovali se z toho a přijali od něho novou sílu na cestu za ním. Amen.

A tak již usmířeni s Kristem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

 

Neboj se. Já jsme první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

 

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k Živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Jděte v pokoji.

 

Píseň: 334 Kristus Pán vstal z mrtvých

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Rád bych vám nabídl, abyste se, budete-li chtít, po jednotlivých přímluvách, po slovech „Za to Tě, Pane, prosíme“ přidali slovy „Pane, smiluj se“.

 

Pane Bože, náš Otče, děkujeme za dnešní den, za dnešní bohoslužby, při kterých se před námi znovu otevřela zvěst o vzkříšení. Děkujeme, že jsme směli slyšet o naději. A chceme moc poprosit, aby tato zvěst pronikala ke všem lidem.

Pane, vidíme kolem sebe mnoho lidí, kteří nemají odvahu žít. Kteří se života bojí, jsou sužováni starostmi, zoufalstvím, nemocemi. Pane, prosíme, abychom jim dokázali být povzbuzením, abychom jim dokázali být oporou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, často kolem sebe vnímáme skepsi, pocit, že není možné ovlivňovat dění kolem nás. Prosíme, abychom jako křesťané uměli svědčit o cestě proměny člověka i o naději na proměnu tohoto světa. Abychom dokázali hovořit za ty, jejichž hlas je slabý. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyznáváme, jak bezmocní se cítíme tváří v tvář problémům různých závislostí. Vidíme, jak ničí lidské životy, jak ničí rodiny. Pane, prosíme o pomoc pro postižené závislostí, prosíme o naději pro všechny, kdo se snaží pomoci. Za všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes k Tobě znovu voláme s prosbou za všechny zasažené tragédií v Jižní Korei. Prosíme za unesené dívky v Nigérii i za Hanku s Toničkou unesené v Pákistánu. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Přicházejí nové a nové zprávy o násilí na Ukrajině. Moc prosíme za všechny, kteří odložili vlastní zájmy a pracují pro smíření. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

 

Hospodine, voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen Žd 13,20n

 

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 346 Buď Tobě sláva