21.9.2014 Ex 16,1-15 (Jiří Ort)

uloz.to/xZWhui87/140921-001-mp3

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás všechny na těchto bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů! Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu! Ž 84,2n

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Pane Bože, přicházíme, abychom děkovali. Abychom se učili poznávat Tvé cesty s člověkem, učili se je poznávat ve svých životech a učili se za ně děkovat. Chceme děkovat za to, že my smíme přijímat ohodnocení své práce, chceme děkovat za to, že smíme užívat toho, co nám nabízí Tvé stvoření.

A především Ti chceme děkovat, že nám nabízíš život i tam, kde my už rezignujeme. Děkujeme, že svůj život otevíráš v příběhu Ježíše z Nazareta. Že jej smíme poznávat nejenom pro sebe, ale také pro ty, kteří jej ztrácí, kterým zbývá pouze nářek.

Prosíme, otevírej své církvi po celém světě oči i uši pro svou naději i pro ty, kteří ji hledají. Amen.

 

Slovo dětem – slovo k učitelům: Tento školní rok se budou v nedělní škole dětem věnovat tito učitelé: Romana Břendová, Ester, Lydie a Helena Károvy, Marie Ortová, Filip Boháč a Jonáš Zejfart. Jsme jim vděční za jejich službu a vyprošujeme jim pro ni Boží požehnání: „Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.“

Ž 119,64

Píseň ze Svítá: S147

 

Čtení: Ex 16,1-15

Píseň: 625

Text: Fp 1,21-30

Haleluja. Hospodina oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde Jeho cestou; tomu dá zakusit Boží spásu. Haleluja.

(Psa 50:23 CEP)

 

To, co máme v textu z knihy Exodus před sebou, je závažná situace. Lidé naříkají, lidé trpce vyčítají a ztratili jistotu, že cesta, na kterou se vydali, je tou Boží cestou. Že tedy nemá budoucnost. Že budoucností je smrt. A ti, kdo je na ni vyvedli, jsou lidé, kteří je zmátli, kteří svévolně použili Boží jméno. Ono to zní zvláštně po příběhu, který jasně ukazoval na Hospodinův dar života, na Hospodinovo stvořitelské dílo. Tak, jak jsme to slyšeli minulou neděli.

Ale teď přichází cesta pouští. Izrael vyšel z Élimu, z oázy, kde bylo všeho dost a teď ztrácí základní životní zajištění. Musíme to vzít vážně. Jakékoliv mluvení o Bohu, jakákoliv teologie, která nebere vážně lidský nářek – nebo lidské reptání, je nebezpečná. Použít tento příběh jako výstrahu všem, kdo mají nějaké trápení a naříkají a stěžují si, není pouze omylem, ale zásadní chybou. Mluvit o naději bez toho, abychom vzali vážně lidskou bolest, je laciné. Při stavbě své naděje, při stavbě své víry, bychom šlapali po hlavách všech strádajících, neúspěšných, vyloučených. A tak ani tento příběh nesmíme použít jako kladivo na ty, kdo dnes naříkají a stěžují si. „To jste jako ti Izraelci na cestě pouští, kteří si stěžovali a chtěli zpátky do Egypta k hrncům s masem. Musíte být vděční za to, že už v Egyptě nejste a jenom děkovat.“

Tento příběh není a nemá být nástrojem k vyčítání. Protože, když ho čteme bez onoho vyčítavého předporozumění, tak uvidíme, že tam Pán Bůh nikomu nic nevyčítá. Pán Bůh bere vážně to, že přišly všední dny s jejich základními potřebami a tam kde tyto potřeby nejsou pokryty, tam vzniká krize. Krize víry. Velice jasně to slyšíme v modlitbě Páně, kdy voláme „chléb náš vezdejší dej nám dnes“. Právě z tohoto důvodu. Ježíš skutečně není tím, kdo by popíral dva rozměry lidské existence a to, že jsou provázané, že patří dohromady a ovlivňují se. Smyslem Božího stvořitelského a spasitelného díla nejsou příkazy a zákazy, které by člověk měl dodržovat prostě proto, že Bůh je Bohem, ale smyslem je člověku otevřít a naplnit život. A tak i tady Hospodinu jde o to, aby jeho lid pochopil, že On, Hospodin, je ten, který je vyvedl z Egypta. Že to nebyla akce Mojžíše a Árona, ale spasitelná akce Boží a stejně tak se postará o jejich všední dny. Tato cesta má smysl, protože jí tento smysl dává Hospodin.

A způsob, jakým chce svůj lid přesvědčit, je to, že vstoupí do jeho všedního dne s požehnáním. Že před nimi otevře výhled tím, že zajistí to, co potřebují k životu. A posílá Mojžíše a Árona, aby toto vyřídili: "Večer poznáte, že vás z egyptské země vyvedl Hospodin. A ráno spatříte Hospodinovu slávu, ačkoli slyšel vaše reptání proti sobě. Co jsme my, že reptáte proti nám?" Pak Mojžíš dodal: "Poznáte to podle toho, že vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno k nasycení chléb, ačkoli slyšel reptání, jak jste proti němu reptali. Co jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu."“ (Exo 16:6-8 CEP)

Tady se spojují naše dnešní texty – starozákonní a novozákonní. V obou je před námi společenství lidí, kteří jsou unavení a ztrácí jistotu smyslu své cesty. A Pán Bůh posílá svého svědka, aby je ujistil o tom, že On, Hospodin, je při díle i v jejich životech. V tom Pavlově životě je při díle dost prapodivně. Je to svědectví se zkušeností setkání se Vzkříšeným Kristem – který ale trpěl na kříži. To, co tu Pavel rozehrává, není pyšnění se tím, že by byl nějak skvělý. Jde o to, že na sobě chce ukázat, jak vnímá život jako Kristův svědek.

Ve sboru ve Filipech ty problémy byly jiné, než jak nám je popisuje příběh z knihy Exodus. Ale to společné je, že to byly problémy všedního dne. Neustálá konfrontace uvnitř společenství, neustálé zpochybňování víry těch, kteří se snažili žít poctivě život Božího lidu. A apoštol do toho vstupuje a vlastně se snaží říci totéž, co Mojžíš s Áronem. To, co se děje, se skutečně děje a nikdo to nezpochybňuje. Je to součástí života sboru, je to součástí života apoštola Pavla, který také zažívá mnohé pronásledování. Dokonce až tak dalece, že by raději byl již u Krista a odešel z tohoto světa. To, co ho tady drží je, že jeho život má smysl a tím smyslem je být pomocí. Být ujištěním o Boží milosti. A o to se právě snaží. „Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. (Phi 1:27-28 CEP)

Toto ujištění o smyslu života navzdory, ujištění o tom, že Pán Bůh se přiznává k životu uprostřed všedního dne, je společným motem našich dvou textů. Zároveň však mají společné i vyústění tohoto povzbuzení. Ano, Boží lid dostane od Boha požehnání pro život uprostřed všedního dne. Dostane manu, křepelky, dostane ujištění, že nepřátelé nemají poslední slovo v jeho životě. Ale s tím zároveň jasnou odpovědnost. S tímto darem se musíte naučit zacházet. Boží dílo stvoření, Boží dílo spásy není plácnutím do vody. Vy se naučte s Božími dary zacházet. „Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha.“ (Phi 1:27-28 CEP)

Nasbíráte jen to, co budete potřebovat. Budete světit den odpočinku. „Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.“ (Phi 1:29-30 CEP) Vy nejste vyňati ze zápasu, který vedou Kristovi svědkové. I vy musíte zápasit. Abyste mohli být tím svědectvím, kterým je vám apoštol.

Toto je i naše odpovědnost. Ne to, že bychom měli hodnotit a napomínat, ale že máme být svědky o Boží cestě za člověkem a pro člověka. Máme být těmi, kdo vnímají lidský nářek i reptání a vezmou ho vážně. A uprostřed nich přinesou pomoc, kterou nabízí Hospodin, uprostřed nich přinesou svědectví o naději právě do těch obtíží, které lidé kolem nás prožívají. Protože přece i my máme naději, že uprostřed našeho nářku a reptání Hospodin přichází a posílá své svědky. Posílá ty, kteří povzbudí, kteří pohladí, kteří podají pomocnou ruku. Amen.

 

Píseň: 608

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Pane, dnes chceme především děkovat za malou Viktorku. Chceme Ti ji odevzdat a poprosit pro ni o Tvé požehnání. Poprosit o požehnání pro celou její rodinu. Prosíme, provázej je, veď je po svých cestách. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane Bože, voláme k Tobě své prosby za všechny, kdo mají trápení, za všechny, kdo jsou bezradní, za všechny, kdo jsou zoufalí.

Prosíme za nemocné. Prosíme za ty, kdo jsou unavení svou nemocí a už ztrácí sílu s ní bojovat. Kdo ztrácí sílu na život. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo jsou vytěsňováni na okraj. Prosíme za seniory, na které zapomínají jejich rodiny. Prosíme za ty, kteří ztratili práci a jsou ve věku, kdy je nikdo nechce zaměstnat. Prosíme za samotné matky s dětmi, které jsou odkázány na azylové domy. Za ně všechny Ti, Pane, prosíme.

Chceme poprosit za všechny, kdo se snaží pomáhat. Za rodiny, ve kterých na se snaží být pomocí svým blízkým, za všechny, kdo se snaží vytvářet prostor a podporu pro ty, kdo jsou v nouzi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes chceme moc prosit za situaci kolem Izraele. Jsme zaskočení, že se mírové sbory OSN musely stáhnout z Golandských výšin. Jsme vyděšení ze zesilujícího tlaku radikálních islamistů. Jsme plní úzkosti ze situace lidí na území, kde válka zuří nebo se tam blíží. Prosíme o podporu všem, kdo se snaží pomoci. Prosíme za členy charitativních organizací, kteří riskují své životy, aby pomohly. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci na území, kde se šíří epidemie Eboly. Prosíme za ty, kdo na těchto územích žijí a mají strach. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za unesené dívky v Nigérii, prosíme za Hanku s Toničko. Pane, prosíme, pomoz! Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Voláme k Tobě v tichosti své osobní díky a prosby.

 

Pane, voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

 

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

 

Píseň: 183