5.1.2014 J 5,1-18 VP (Jiří Ort)

uloz.to/xT4zVpwJ/140105-001-mp3

Uhříněves 5.1.2014

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.

 

Introit: Hle, nyní přichází Panovník Hospodin a v Jeho ruce je království a moc a sláva. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému Synu, aby obhajoval Tvůj lid spravedlivě a Tvé ponížené podle práva. Iz 40,10; Ž 72,1

 

Píseň: 639 Hned z rána vzdej díky

 

Modlitba: Hospodine, Bože, úžas nad zázrakem života, nad láskou, která se nedá převést na žádný účel, nad věrností, která je mnohdy tak nevýhodná, a přesto trvá, nad nadějí, která se otevírá navzdory veškerým předpokladům, nám dává tušit, že život je víc, než se zdá.

Nutí nás, abychom Tě hledali, vede nás k chvále, k vděčnosti. Chtěli bychom mít účast na této síle a hloubce, chtěli bychom v ní žít. Ale tápeme – i při dobré vůli, a ta nás také mnohdy opouští. Prosíme, buď nám světlem, Pane, ať vidíme lépe, co život opravdu je, o co v něm jde a na čem v něm záleží.

Stůj při nás, aby pro nás láska, věrnost a naděje nebyly jen zbožným přáním, abychom jim důvěřovali a nebáli se vsadit na ně svůj život.

Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň: S185 Samuelova prosba

 

Čtení: J 5,1-18

Píseň: 500 Já chtěl bych, Bože můj

Text: Iz 60,1-5

Haleluja. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Haleluja. Ž 72:11

 

Je to zvláštní člověk, kterého tu před sebou máme. 38 let je ochrnutý, možnost uzdravení má přímo před sebou, místo, ve kterém žije to přímo křičí do světa – Bethesda - „Dům věrnosti“ nebo „Dům milosti“ Boží. Ale paradoxně je příliš nemocný, aby mohl této možnosti využít.

Pohybujeme se na stránkách Janova evangelia, takže by bylo možné očekávat nějakou symboliku. A tak už církevní otec Cyril Alexandrijský v 5. století vnímal těch 38 let jako odkaz na bloudění Božího lidu na poušti. „Doba, po kterou jsme putovali z Kádeš-barneje, až jsme překročili potok Zered, činila třicet osm let, dokud z tábora nevyhynulo do jednoho celé pokolení bojovníků, jak jim přísahal Hospodin.“ V Kádeši jsme jako Boží lid mohli vstoupit do zaslíbené země, vše, po čem jsme toužili, jsme měli přímo před sebou – ale nedokázali jsme přijmout Boží nabídku a vstoupit. Náš následný svévolný vstup už nic dobrého nepřinesl. A tak od té doby Boží lid bloudil po poušti – s vědomím, že existuje záchrana. Ale jakoby byla pro něj nedosažitelná.

Těžko říci, jestli Janovi skutečně šlo o tuto paralelu, ale nám její použití rozhodně neuškodí, protože se v tomto příběhu pohybujeme a je nám blízký. Nyní tedy máme před sebou člověka, který touží po tom, aby s jeho životem někdo něco udělal – on sám s ním nehne. To, co stojí proti životu, je prostě silnější než všechny touha po životě. „Už s tím nic nenadělám, na to nemám sílu. Musel by někdo přijít, vzít mě a hodit mě tam, kde je záchrana.“ Známe to a proto moc potřebujeme vědět, jaké má taková situace řešení. Nebo lépe – jak s takovou situací žít, jaký je z ní výhled.

A najednou se na scéně objevuje Ježíš. Zajímavé je, že ho nikdo nevolal, nikdo ho nevnímal jako někoho, kdo má do této situace co říci. Vstupuje zcela o své vůli, svobodně, do života toho nemocného. Neklade si podmínky, nic neslyšíme o víře. To je ještě podtrženo v dalších verších příběhu – ten nemocný skutečně vůbec nevěděl, o koho jde. „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ Byl to „někdo“. V obraze onoho nemocného se tedy objevuje „někdo“ a ptá se, jestli chce být zdráv. Zvláštní, zdá se to být nesmyslná otázka. A přece ukazuje na hlubokou znalost člověka. „Chceš žít? Skutečně žít? Nebo sis už tak zvykl a nechce se ti opustit ono jisté místečko, kde jsi bezmocný a proto všechna vina padá na ty, kteří tu nejsou, aby ti pomohli? Chceš žít?“

Kdo ví, možná ani to bloudění po poušti nemuselo tak dlouho trvat, kdyby v Božím lidu byla opravdová touha po životě, po skutečném životě v zaslíbené zemi. Kdyby si Boží lidé tak nezvykli na poušť a naříkání. Najednou se nám před očima asociace jen rojí – na náš osobní život, na život křesťanů v situaci v naší společnosti, která bezesporu je náročná, ale rozhodně není nejnáročnější právě pro nás, pro křesťany. Chceš být zdráv? Chceš žít dospělý život? Chceš vzít odpovědnost na sebe? Nebo chceš jen vyhlížet pomoc od druhých? Ne, nejsou to snadná slova, která tu slyšíme za tou jednoduchou a podivnou otázkou. Slova, která znějí tvrdě, ale musíme si je nechat líbit.

Ten nemocný člověk chtěl žít. U něj to nebyla ukřivděná póza, ale byla v něm skutečná touha po životě. A dostává šanci. „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ „Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva.“ Zažíváme přímo hmatatelně, že ono betlémské světlo není pouhým snem o lepším budoucím světě, ale že putuje tímto reálným světem a vstupuje do konkrétních životů. Spása není neuchopitelné náboženské slovo, kterému dnešní člověk vlastně nemůže rozumět. Cizí jazyk, kterému se nejprve musíme naučit, abychom mohli porozumět, že patříme Pánu Bohu. Spása je konkrétní záchrana života onoho nemocného člověka, záchrana života tvého i mého.

Ale zároveň není věcí soukromou. I o tom svědčí prorok Izajáš. Světlo, které vzešlo Jeruzalému, jak o tom prorok zpívá, je světlem pro všechny. „Rozhlédni se kolem sebe, tito všichni přijdou k tobě.“ Život, který zažil spásu, je životem svědectví. A nemusí to být vždy prozářené jasnými barvami jako u proroka Izajáše. I o tom svědčí dnešní text z Janova evangelia.

Bylo by krásné tady skončit. Ale náš text nám to nedovolí. Představme si, že vedle nás žil nemocný člověk a najednou se objevil někdo, kdo ho uzdraví, kdo mu pomůže, kdo se o něj stará. Kdo o něj má skutečný zájem. Je přece zcela normální, že z toho budeme mít radost. Že budeme vděční. Že poděkujeme, když bude možnost. To je lidská reakce. Náš dnešní text z Janova evangelia je velice tvrdý. Vypovídá o tom, jak snadno se může stát, že náboženství v nás potlačí lidskost. Že snaha o poslušnost Boha v člověku ubije lidství. „Začali Ježíše pronásledovat, že takové věci činil v sobotu.“ Nevěřícně na ta slova hledíme a je nám smutno a úzko. Víme, že to není kdysi dávno, že se to stávalo a stává Božímu lidu neustále. Jak se proti této nelidskosti bránit?

Pro nás všechny, pro Boží lid, pro celé stvoření, je povzbuzením Ježíšova odpověď. Uprostřed nelidskosti zaštiťované jakýmikoliv ideologiemi je velikou nadějí ono Slovo, které se stalo tělem, Ježíš z Nazareta. Ten, který nás ujišťuje, že Boží pomoc, Boží milost, se nedá zastavit žádnými příkazy ani zákazy. To, co přináší, je velice prosté: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ A my můžeme děkovat za všechny Boží svědky, kteří toto Ježíšovo slovo zaštiťující každou pomoc člověku proti jakékoliv ideologii, přijali jako svůj program. Smíme děkovat za množství konkrétních lidí i organizací. Za všechny ty, kdo se nenechají zastrašit nenávistí nebo obyčejnou lhostejností a snaží se pomoci. Za všechno svědctví o životě, které je onou pomocí proti nelidskosti i pro nás.

Je zvláštní, co se objeví uprostřed této přestřelky s ideologií. Ve chvíli, kdy se zdá, že jsme se ocitli někde úplně mimo příběh onoho nemocného člověka. Ten už hraje pouze jakousi zmatenou roli svědka, který netuší, co se to vlastně děje. Ale Ježíš na něj nezapomíná. Přichází za tím, koho uzdravil. Tomuto člověku nesmí temnota kolem něj zastřít skutečnost, že „nad ním vzešlo světlo, že nad ním vzešla Hospodinova sláva.“ Neumí odpovědět, neumí popsat, o co vlastně jde, neví, kdo je vlastně Ježíš, ale ten ho neopouští. Bůh v Ježíši Kristu překonává i naši neschopnost rozpoznat Boží milost. Kralický překlad nám uchoval jedno zásadní slovo: „Potom však nalezl jej Ježíš v chrámě.“ Ne vyhledal, ale nalezl.

Bůh je věrný, Bůh je milostivý – a svědčí o tom víc než pouhé jméno místa Bethesda - „Dům milosti“, „Dům věrnosti“ Boží. Ježíš nalezl toho uzdraveného v chrámě, nenechává ho svému osudu. Ještě ho upozorňuje, když už se přiznal k touze po životě, že jej musí skutečně žít, aby jej neztratil. I nás Ježíš nalezl. I my se máme, tak jako ten nemocný, přiznat k touze po skutečném životě. Smíme a máme vědět, od koho jej dostáváme. I my máme žít, abychom tento dar neztratili. Máme každý den svědčit o Božím daru života pro člověka konkrétním lidem kolem sebe. Lidem, kteří jsou třeba zmatení, ale chtějí žít. Být, jako Jeruzalém pro Izajáše, svědectvím o skutečnosti Boží bezpodmínečné spásy v tomto světě. V jistotě, že i nás našel Ježíš z Nazareta, který je Kristus, Spasitel.

Amen.

 

Píseň: S186 Moc předivná (v Uhříněvsi kytara)

 

Vyznání vin:

Milé sestry a milí bratři, byli jsme společně ujištěni na začátku nového roku, že žijeme v Božím chrámě, v prostoru Boží vlády. Že nemusíme zůstávat v moci zákonitostí světa a vztahů, které nás trápí a které vypadají tak nepřekonatelné. Smíme se nyní ztišit pře naším Pánem a odevzdat mu vše, co nás tlačí k zemi, co nám brání vykročit do prostoru Boží budoucnosti.

 

Pane Bože, děkujeme Ti za nabídku milosti a odpuštění. Děkujeme Ti, že se smíme jako marnotratný syn otočit, nechat za sebou všechno zlé a marné a vyjít vstříc Tvé otevřené náruči. Tak jako marnotratný syn chceme vyznat svůj hřích.

 

Vyznáváme, že spolu s lidmi kolem nás neseme svým hříchem vinu za bídu tohoto světa. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

 

Myslíme na svá provinění, na své nesplněné úkoly ve Tvé službě. Vyznáváme svůj dluh lásky a pomoci, vyznáváme svoji neschopnost odpusti. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na Tvé odpuštění právě pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

 

Pamětlivi toho, že jsi v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

 

Modlitba: Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a oslavujeme tě skrze Krista, našeho Pána.

Ty jsi Stvořitel našeho světa,

jeho bohatství a jeho krása jsou tvé dary.

Ty jsi nám zachoval věrnost,

když jsme my lidé nedbali tebe a tvých darů.

V Kristu jsi k nám přišel,

sdílel jsi s námi samotu a bolesti,

nesl jsi následky naší viny a vytrpěl jsi smrt.

Skrze svého svatého Ducha při nás působíš,

ve tvé církvi

a v celém tvém světě.

Proto ti zpíváme náš chvalozpěv.

Oslavujeme tě i ve jménu těch,

kdo už tě zapomněli chválit

nebo to nikdy neuměli.

Chceme být hlasem němých pro tvou slávu.

Proto se připojujeme k chvalozpěvu tvého lidu

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

 

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

 

 

Píseň: 354 Již připraven je trůn

 

Ohlášky:

 

 

Přímluvná modlitba: Pane Bože, stojíme na začátku nového kalendářního roku a chceme moc poděkovat, že jsme se směli sejít ve shromáždění Tvého lidu, že jsme směli naslouchat Tvému Slovu a přijmout pozvání k Tvému stolu. Právě dnes Ti chceme odevzdat všechny, na které myslíme, odevzdat Ti všechna místa, kde lidský hřích přerostl do zničující nenávisti.

Pane, dnes myslíme na rodinu Vrbovu. Na všechny blízké sestry Věry Branikovičové. Děkujeme, že jsi jim dal ujištění, že to Ty jsi čekal s otevřenou náručí na konci cesty sestry Branikovičové. Prosíme, tiš smutek z odchodu blízkého člověka.

Pane, odevzdáváme Ti ty, o kterých víme, že jsou nemocní. Prosíme za ses. Nečasovou, prosíme za bratra Jiřího Zejfarta, který je v nemocnici, prosíme za ses. Vlastu Petráskovou.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo ztrácí odvahu k životu. Prosíme, aby Tvůj Syn, Ježíš Kristus, vstupoval do jejich životů tak, jako do života onoho chromého člověka u rybníka Bethesda.

Když se ohlížíme za uplynulým rokem, vnímáme, jak se radikalizovala atmosféra v naší společnosti. Jak se radikalizovala vzhledem k menšinám. Prosíme o Tvůj pokoj. Prosíme o pomoc všem sociálně vyloučeným, všem lidem, kteří jsou odlišní a v naší společnosti se jim žije těžko.

Pane, myslíme na místa ve světě, ve kterých lidé nemohou žít v míru a pokoji. Prosíme za místa, která jsou stranou zájmu našich médií. Prosíme za lidi ve Středoafrické republice, do které vnikli ozbrojené skupiny ze Súdánu a rabují v ní. Prosíme za představitele křesťanů i muslimů, kteří chtějí pokoj.

Pane, prosíme za Tvou církev. Prosíme za naše sborové společenství. Prosíme, probuď v nás chuť k životu, k tomu životu, který Ty nabízíš. Abychom dokázali být svědectví o Tvé naději.

Pane, prosíme o naději pro všechny vězněné a týrané. Prosíme za Hanku a Toničku, prosíme za Asiu Bibi, křesťanku, která je v Pákistánu již několik let ve vězení bez soudu. Pane, smiluj se.

 

Pane, odevzdáváme Ti své tiché prosby i díky.

 

Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří v Tebe doufají jako ve svého Otce: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu.

Ef 5,8-10

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

Píseň: 685 I když se rozcházíme