7.9.2014 Ex 12,1-14 bohoslužby s VP (Jiří Ort)

uloz.to/xdXEgcny/140907-001-mp3

 

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Hospodine, utíkám se k Tobě, kéž nikdy nejsem zahanben. Ž 71,1

 

Píseň: 118

Modlitba: Pane Bože, přicházíme a chceme poděkovat za to, že smíme být součástí tohoto sborového společenství. Že smíme být součástí jeho historie. Ale především chceme poděkovat, že Ty se k tomuto společenství přiznáváš, že se smíme nazývat Tvým lidem.

Máme radost, že jsme smíme být součástí Tvých dějů a zároveň před Tebou vyznáváme svou zapletenost do všech možných našich labyrintů. Vyznáváme, jak jsme zamotaní do svých vlastní strachů a obav z věcí a dějů kolem nás a jak málo umíme svědčit svým životem o naději ukotvené v jistotě víry v Tvou mocnou přítomnost.

Dnes Ti chceme děkovat a radovat se z toho, že do našich zmatků, strachů, do naší zloby a ukřivděnosti vstupuješ s pozváním ke svému stolu. Že k nám přicházíš se svým odpuštěním i posilou na cestu k plnému, dospělému životu. Životu otevřenému pro Tvé slovo a pro člověka vedle nás.

Děkujeme Ti, že tento zázrak smíme prožívat v našem sborovém společenství. Amen.

 

Slovo dětem:

Požehnání:

Píseň: S135

 

Čtení: Ex 12,1-14

Píseň: 442

Text: Mt 18,18-20

Haleluja. Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. Haleluja. Ž 34,2

 

 

To, co jsme slyšeli jako text dnešního kázání, je jako velký vykřičník uprostřed textů kolem 18. kapitoly Matoušova evangelia. Jakoby kolem nás v těchto okolních textech protékal život se vší svou komplikovaností a najednou zazní: „Neboť kde jsou dva neb tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ Můžeme jen smeknout před zručností evangelisty, který tento oddílek velice jednoduše, ale účinně zvýraznil. Najednou mezi vším vysvětlováním a napomenutím vypravěč zastavuje a Ježíš z Nazareta, ten, o kterém v Matoušově evangeliu čteme, že jeho jméno je Immanuel - „Bůh s námi“, říká: „Kdo se shromáždí v mém jménu, já jsem uprostřed nich.“

Nejde o nic menšího než o Boží přítomnost uprostřed lidí. O odpověď na věčné žalmistovo volání po Boží odpovědi. A církev výběrem dnešních textů upozornila, jakou váhu našemu textu z Matoušova evangelia přikládá. Vždyť tam, kde je Pán Bůh přítomen, se vše proměňuje od základů. A to si připomínáme v den, kdy byl před 90 lety slavnostně otevřen náš kostel. Tam, kde je přítomen Hospodin, se vše proměňuje od základů.

V 1. čtení se znovu vracíme do 2. knihy Mojžíšovy, Exodu, na úplný začátek vyjití Božího lidu z Egypta. Jsme na počátku lidských dějin, které nabízí Hospodin. Dějin, které lze nazvat dějinami skutečného lidství, dějinami životů lidí ve službě Boží svobody a ne zotročeného davu, kterému je určováno, jak smí žít. Znovu se před námi otevírá onen věčně aktuální příběh v celé své naléhavosti, kterou zažíváme i my. Stačí se rozhlédnout, stačí se pozorně podívat a poctivě si přiznat, čím vším je určován náš život. Rozhlížíme se a vidíme, čím dál větší prohlubování propasti mezi chudými a bohatými, čím dál větší ničení stvoření, které nám bylo svěřeno. Vidíme člověka, který je vystresován z tlaků v práci a přenáší je domů, vidíme rodiny, které se rozpadají, protože tyto tlaky nevydrží. Vidíme roztěkanou střední a mladou generaci, která uprostřed všech naléhavých potřeb tohoto světa a výzev života skáče od jedné výzvy k druhé a končí v v pocitu bezmoci a nenaplněnosti. Ztrácí cestu k dospělému lidství.

Znovu jsem otevřel knihu Jana Amose Komenského Unum necessarium – Jedno nezbytné. A Komenského pozorování nás oslovuje napříč stoletími: „Říkám však, že ta prvotní trvalá příčina je ta jedna, že lidé buď nedovedou, nebo se nesnaží, anebo zatvrzele nechtějí rozlišovat cenné od bezcenného, tj. Nezbytné od ne nezbytného, užitečné od neužitečného či škodlivého a ženou se jako stádo, ne kam je třeba jít, ale kam se jde; nebo že se nemíní vzdát toho, co se jim jednu zalíbilo, ať je to dobré, nebo špatné.“ A tak se zaplétáme do svých lidských labyrintů a nevíme z nich cestu ven. A když víme, tak se této cesty bojíme. Nedivím se Komenskému, že se mu v těchto úvahách objevuje před očima král Šalamoun se svým zvoláním: „Marnost nad marnostmi a všecko marnost.“

A do toho vstupuje starozákonní příběh Exodu a tuto skepsi odmítá. Ano, to, že není možné se z této pasti otroctví dostat bez oběti, to je naprosto zřetelné. Starozákonní člověk jasně vypovídal, že soud, který Bůh vyhlásil nad vším tím propletencem sil, nad sobectvím povýšeným na lidskou moudrost, nad vším tím tlakem, který je nazván Egyptem, nemůže minout nikoho. Pod tento soud patříme i my. To je jasné vyznání. Šance, kterou člověk dostává, to, že nejsme odsouzeni spolu s Egyptem, nemůže být a není bez oběti. Hluboká je moudrost starozákonního člověka, který si uvědomuje, že nabídka svobodného života je vykoupena životem jiným. V každé rodině, za každou rodinu je obětován beránek. Abychom mohli žít. Není za tím nic víc a nic méně – život vyvedený z otroctví do svobody je život cenný a darovaný. Představa naší bohaté společnosti, že na takový život máme právo, že si takový život můžeme koupit, je představa biblickému svědectví zcela cizí a my musíme natvrdo říct, že tato představa je ďábelská. Skutečný život je životem vykoupeným.

To si máme připomínat. Toto je začátkem lidských dějin. To je začátek dějin našich osobních. Dnešní text z Exodu nás na to upozorňuje hned v prvních verších „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem v roce.“ To není časová informace, tady jde o základ života. „Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení.“ Budete slavit a zvěstovat, že Bůh, Hospodin zástupů přišel za člověkem a vyvedl jej z lidských labyrintů ke skutečnému životu.

Je to zvláštní, ale tento veliký děj vysvobození člověka zaznívá ve skupince dvou neb tří. Těch, kteří se sešli ve jménu Ježíše z Nazareta, ve jménu toho, který je Immanuel, Bůh s námi, ve jménu toho, který se obětoval, aby člověk mohl uniknout z moci Egypta, z moci jeho labyrintů. Prostor vykoupené svobody se otevírá tam, kde si lidé vyprávějí o životě, který tento Ježíš přinesl, tam, kde tento život žijí. Na tom Matoušovi velice záleží – nestačí jen mluvit, zvěstování znamená následování. Není možné žít zároveň podle pravidel Božích i pravidel Egypta. Uprostřed zkušeností, které máme společné se všemi lidmi žít naději v Boží osvobodivou přítomnost, které věříme. To je zřetelné v onom zasazení tohoto ústředního textu. V zasazení do všech těch informací a napomenutí k životu. O tom, jak je třeba řešit spory, jak je třeba si odpouštět, jak je třeba přinášet do tohoto světa hodnoty Božího království. Stačí dva neb tři. Tady se otevírá prostor pro dospělé, nezamindrákované, neroztěkané svědectví. My nemusíme zvládnout všechno, smíme se soustředit na to, na co jsme dostali obdarování. Nemusíme se nervózně rozhlížet, že je toho ještě tolik, co je třeba udělat, kde je zapotřebí pomoci. Nemusíme se děsit, že na všechny tyto úkoly je nás vlastně málo. Kouzelně toto prosté sdílení prostoru vykoupení vyjadřuje text knihy Exodus - „Kdyby byla rodina malá a na beránka by nestačila, přibere si každý souseda, který bydlí nejblíže jeho rodiny, aby doplnil počet osob.“ Tam, kde se sejdou dva neb tři ve jménu Ježíše z Nazareta, Krista, tam se otevírá prostor Božích dějů, prostor vysvobození člověka.

Najednou jsme ujišťováni, jak důležité je i naše společenství, jestliže se tu setkáváme v odmítnutí tlaků Egypta a v otevřenosti Boží přítomnosti, Boží svobodě pro člověka. Jestliže se tak učíme rozpoznávat ono unum necessarium, jedno nezbytné. Jestliže otevíráme dveře všem, kdo by chtěli přistoupit k té hostině svobody, ke které jsme zváni v tuto chvíli. Amen.

 

Píseň: 406

 

Vyznání vin: Chceme přijmout pozvání, které nám náš Pán nabízí. Chceme přijmout nabídku se ztišit a odevzdat všechno, co nás tíží a trápí. Chceme přijmout nabídku vyznat všechny svoje viny, svůj hřích a těšit se z Boží nabídky odpuštění a nového, svobodného, dospělého života.

Vyznávejme tedy společně:

Pane, vyznáváme, že podléháme tlaku, který je kolem nás upleten i který jsme sami vytvořili. Vyznáváme, že jsme na tom stejně jako všichni lidé a neumíme svědčit o nabídce života, kterou přinesl Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš Kristus. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: Pro každého z nás platí slovo milosti, slovo potěšení, jak nám ho předává prorok Ozeáš:

Zamiloval jsem si tě, lide můj, a zavolal jsem tě jako svého syna, abys vyšel z otroctví, praví Hospodin.

Cožpak bych se tě mohl vzdát?

Nedám průchod svému hněvu, protože jsem Bůh a ne člověk.

Jsem Svatý uprostřed tebe a nepřicházím s hněvivostí.

 

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Eucharistická modlitba: Pane, Ty nás zveš ke své hostině:

k chlebu života,

k nápoji radosti.

Děkujeme Tobě,

který jsi stvořil a uchováváš svět,

za všechny lidi,

kteří nás ochraňují a pomáhají nám.

Děkujeme Ti

za Ježíše, Tvého Syna,

který nás osvobodil

ze strachu a viny.

Děkujeme Ti

za Tvého Ducha,

který nám dodává odvahu

věřit a doufat.

Spolu se všemi tvory

oslavujeme Tvou velikost a krásu,

připojujeme se k chvalozpěvu andělů

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Vyznání víry: Pane Bože, stojíme před Tebou, radujeme se z Tvého pozvání a spolu s celým Tvým lidem, v jednotě s křesťany všech generací, národů a konfesí vyznáváme svoji víru slovy apoštolského vyznání:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

396, 308

 

Pozvání: Hospodin řekl svému lidu: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. I my se smíme nyní odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění:

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Římanům 5:5n

 

Ježíš nás ujišťuje: "Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

 

Ježíš nás ujišťuje: "Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den."

J 6,53n

 

Píseň: 510 Ó Pane můj, pokoj ať Tvůj

 

Ohlášky:


 

Přímluvná modlitba: Pane Bože, dnes si připomínáme výročí našeho sborového společenství. A chceme moc poprosit, abys vstupoval do našeho života, do našich radostí a starostí. Abys před námi otevíral svůj rozměr života, abys nás nenechal uzavřít se do hradeb lidského strachu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme poprosit, abys nám ukazoval život kolem nás, kde bychom mohli být pomocí a povzbuzením. Prosíme za lidi, kteří přicházejí s projekty pro povzbuzení těch, kteří ztrácí naději. Prosíme za lidi, kteří jsou prostě otevření druhému člověku. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Dnes Tě chceme prosit za ty, kdo bojují s nemocí. A už jsou unavení, už ztrácí sílu. Pane, prosíme, dávej do našich úst slova povzbuzení, dávej nám rozpoznat, kdy držet za ruku, kdy mlčet a prostě být s nimi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Ty, kteří si dali nebo se chystají dát, před Tvou tváří manželský slib. Pane, myslíme na ně, prosíme, abys je provázel a učil je společně žít. Pane, prosíme za partnerské vztahy, prosíme za rodiny, prosíme za miminka, která se narodila i mají narodit nejen v našem sboru. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za zemřelé při tragickém neštěstí ve Vilémově, prosíme i za jejich pozůstalé. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Jsme vděční, že se podařilo vyjednat příměří na Ukrajině. Prosíme, žehnej těm, kdo se snaží vyjednat mír. Prosíme za lidi na Krymu, prosíme, abychom na ně nezapomínali. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme do Tvé moci všechny, kdo se snaží pomoci v místech zasažených epidemií Eboly. Prosíme za lékaře, sestry, prosíme za nemocné i jejich příbuzné.

Prosíme za Hanku s Toničkou, prosíme za dívky unesené v Nigérii. Pane, prosíme o Tvou pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.


 

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své tiché díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu s celým Tvým stvořením jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“


 

Poslání: Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev. A toto je svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v Jeho Synu.

1J 5,5-6a.11


 

Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen.

1Te 5,23n


 

Píseň: 443