8.12.2013 - Matouš 3, 1-12 (Jiří Ort)

Tady je odkaz na kázání ve zvukové mp3 formě : ulozto.cz

 

Uhříněves 8.12.2013

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství Božího lidu uprostřed radosti adventu.

Introit: Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jež trůníš nad cheruby. Ž 80,2

 

Píseň: 259

 

Modlitba: Hospodine, náš Otče, dnes chceme vyznávat radostně se vším Tvým lidem – to Ty dáváš život, to Ty člověku dáváš posilu na jeho cestě, stavíš jej pod svou vládu, to Ty lidský život přijímáš na jeho konci. Pane Bože, moc Ti děkujeme, že si to dnes znovu smíme připomínat. Že dnes znovu smíme slyšet zvěst o Tvém království, které proměňuje již dnes lidská srdce. Potřebujeme to slyšet, protože často propadáme smutku, že je všechno marné, že síla vlastnit přemáhá touhu po Tvém životě.

Děkujeme Ti, že právě do tohoto našeho vnitřního rozporu zaznívá tomuto světu zvěst adventu. Zvěst o příchodu toho, kterého jsi poslal, aby nás všechny ujistil o Tvé moci. O moci lásky a milosti, kterou nic a nikdo nepřemůže.

Moc Tě prosíme, aby tato zvěst vstupovala do srdcí lidí po celém světě. Do srdcí všech, kteří touží po životě a nemohou ho nalézt. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S117 (3x) Je stále přítomná Tvoje sláva

 

Čtení: Iz 11,1-10

Píseň: 267

Text: Mt 3,1-12

Haleluja. Hospodin bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. Haleluja. Ž 96,13b

 

Když se zaposloucháme do slov z Matoušova evangelia, je toho mnoho, při čem zpozorníme, co nám zarezonuje. Ten text je opravdu nabitý. A k tomu ještě text z knihy Izajáš. Je toho opravdu hodně. A tak se pokusíme tyto texty alespoň trochu rozkrýt a přijmout je do naší situace, do našeho adventu.

Začneme tím, co Jan Křtitel zvěstoval: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Království nebeské“. Na biblických hodinách jsme v úvodu k pašijím už mluvili o tom, že představa království tu není jakoby místní, s určitými hranicemi, ale že jde vlastně o prostor, který je pod vládou určitého vladaře. Dalo by se tedy říci, že Jan Křtitel upozorňuje na to, že se blíží Hospodin a jeho vláda. To tato vláda má budoucnost, to tato vláda je určující.

Když trochu odskočíme do starozákonního textu, tak slyšíme, že prorok Izajáš vyřizuje právě ujištění o Boží vládě. Není to možné přeslechnout. V předcházejících i následujících kapitolách se míchá slovo soudu i slovo naděje. Stačí si vzpomenout na 5. kapitolu Izajášova proroctví, na píseň o vinici a uvědomíme si, že to, co se děje Božímu lidu není pro Izajáše něco náhodného, ale že se tu ukazuje Boží vláda. Že se tu ukazuje soud, ve kterém je odstraňováno to, co nepatří do Božího lidu, co nepatří do lidského společenství, co nepatří do království Božího, do prostoru Boží vlády.

A právě s tím vystupuje Jan Křtitel. Je toho mnoho, co je potřeba změnit, co v království nebeském nemá místo. V čem jsme zamotaní a už vlastně nevíme, jak z toho ven. Jestli vůbec je možnost, jak z toho ven. Vůbec není náhodné, že Jan působil u Jordánu, že v Jordánu křtil, že byl na poušti. To všechno vyvolává vzpomínku na vyjití z Egypta, přechod přes Jordán do země zaslíbené. To je ona proměna, kterou Jan Křtitel požaduje. Je možné vyjít z toho starého, je možné vzít vážně tu vládu království nebeského, která se blíží. Jen je potřeba změnit svůj život.

To byl Jan Křtitel. Jeho role. A je zajímavé si uvědomit, že tato role se znovu a znovu objevuje v lidských dějinách. Upozornění na to, že stávající lidské vlády, stávající pravidla chování mezi lidmi, zdaleka nejsou tím posledním, tím určujícím pro lidský život. Že tu je Hospodin, který soudí, ale i dává naději. Že tu je Jeho vláda. Není možné si v těchto dnech nevzpomenout na Nelsona Mandelu. Který odmítl stav segregace podle barvy pleti ve své zemi. Jasně upozorňoval, že toto nepatří do lidského života. A že je možné tento stav změnit. Že je možné žít jinak. Jakkoliv to v jeho době vypadalo stejně nepředstavitelně jako onen obraz z proroctví proroka Izajáše: Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ (Isa 11:6-9 CEP)

Těchto janovských postav je samozřejmě mnohem víc. Všechny ale mají jedno společné. Nebrali a neberou stav věcí, jaký je, jako to konečné, určující pro lidský život, pro lidské dějiny. A nabízí proměnu. A tito „janovští“ lidé nemusí být nutně věřící. To si dobře uvědomujeme. Zajímavou výzvu slyšíme například i od Ericha Fromma, tedy myslitele, který nebyl věřící, jakkoliv vycházel ze židovství: „Existuje rozumná šance na záchranu, jestliže vezmeme v úvahu moc korporací, apatii, bezmocnost širokých mas obyvatelstva, nedostatky politických vůdců téměř ve všech zemích, hrozbu nukleární války, ekologická nebezpečí, nemluvě o takových jevech jako změny klimatu, které samy dokáží vyvolat hladomor v obrovských oblastech světa? Z hlediska obchodních transakcí není naděje žádná; žádný rozumný člověk by nevsadil své štěstí, kdyby měl jen dvouprocentní naději na výhru, a ani by neinvestoval kapitál do obchodu s tak nepatrnou nadějí na zisk. Avšak jde-li o otázku života a smrti, „rozumná šance“ musí být přeměněna v „reálnou možnost“, jakkoliv malá ta šance může být.“ A Fromm si dobře uvědomuje, že ta šance je naprosto nutně spojena s proměnou člověka.

Už to je naděje. Už to je něco, co nás osvobozuje, co dává možnost. Nemusíme být určováni tím, co kolem nás je. Jako věřící křesťané vyznáváme, že nemáme-li tím být určováni, musíme jít k Janu Křtiteli, vzít vážně jeho zvěst a vydat svůj život té vládě, která se blíží. Boží vládě, která už proměňuje lidské životy. Tato zvěst je ale zřetelně zcela osobní. Ani Erich Fromm nemluví o nějaké změně společnosti, která pak promění lidský život, ale o proměně života jednotlivého člověka, který pak pomůže proměňovat celou společnost. A u Jana Křtitele je to zcela zřetelné. Každý z nás, každý z nás osobně je vyzýván k proměně. Ke skutečné proměně. Není možné oddělit soukromý život od života společenského. To Jan říká velice natvrdo, když za ním přicházejí farizeové a saduceové, aby se nechali pokřtít a zároveň zůstávali oficiálně v opozici vůči janovské zvěsti. To prostě není možné. Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání – a tady se jedná o celý život. Není možné vstoupit pod Boží vládu tak nějak napůl.

Už tato janovská zvěst je něčím obrovským. Co nás ovlivní, co nás nenechá v klidu. Je zřetelné, že bychom tady mohli skončit – ovšem, pak si člověk uvědomí, že něco chybí. Že vlastně nevíme, jaká ta Boží vláda je. Čemu, komu se to máme vydat. Nekončí ani Jan Křtitel a právě tuto základní informaci doplňuje. Čiňte pokání, je třeba proměnit život. Tady se skutečně setkáváme s mnohými osobnostmi. A jejich představa proměny není vůbec špatná. Ale Jan Křtitel ujišťuje, že on není tím, kdo určuje pravidla Boží vlády. Kdo určuje náš život, kdo jej nabízí. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Mat 3:11 CEP)

Tady Jan Křtitel otevírá prostor pro advent, pro příchod. Tak, jako prorok Izajáš ukazuje budoucnost tam, kde máme pocit, že z pohledu lidské logiky budoucnost už být nemůže. A tak dnes s vděčností přijímáme z úst Jana Křtitele ujištění o tom, že přichází ten, který nabízí život. Ten, který nás bude křtít Duchem, který nevede pouze k pokání, ale dává i sílu do nového života. Dává víru, že není určující, jak mnoho lidí důvěřuje Boží budoucnosti, ale určující je Boží milost, ve které probouzí život i tam, kde máme pocit, že vzniknout nemůže. A tak si teď znovu vychutnejme onu Boží nabídku, kterou si připomínáme v adventním období: „I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.“ Amen.

 

Píseň: 261

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, dnes jsme si znovu směli připomenout, že Tvé království přišlo a přichází s tím, kterého jsi poslal. S Ježíšem z Nazareta, kterého vyznáváme jako svého Spasitele, jako Krista. Znovu jsme si směli připomenout, že tento svět, je v Tvých rukách. Že lidské životy jsou ve Tvých rukách. Že se z toho smíme těšit, že se smíme dát do služeb Tvého království.

Pane, prosíme, posílej nás za těmi, kteří trpí. Kteří mají pocit, že na tom nikdo nemůže nic změnit. Děkujeme za všechny, kteří trpícím lidem přinášejí pomoc. Děkujeme za děti, které se starají o své rodiče.

Prosíme za všechny, kdo se snaží napravit bezpráví.

Prosíme za celé Tvé stvoření, které my tak ničíme. Prosíme, ukazuj nám, jak žít tak, aby na této zemi mohly žít i naše děti.

Prosíme za Tvůj lid, prosíme za náš sbor, prosíme, proměňuj naše srdce, naplňuj je láskou, vírou a nadějí, abychom dokázali pomáhat a proměňovat vlastní vztahy, ale i vztahy v této společnosti.

Dnes chceme děkovat za život Nelsona Mandely. Chceme děkovat, že jsi ho posiloval a dával mu naději ve chvílích, kdy to vypadalo, že není možné změnit nic na stavu věcí ve společnosti. Děkujeme za všechny svědky, kteří tak jako Jan Křtitel volají k pokání, k proměně člověka.

Pane, voláme k Tobě, moc Tě prosíme v tomto čase naděje – přines naději Hance a Toničce v jejich vězení, přines naději pro jejich rodiče.

 

Voláme k Tobě v tichosti své díky i prosby.

 

Pane, přicházíme k Tobě s celým Tvým lidem jako ke svému Otci a voláme:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Ř 15,4-6

 

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi Tvá cesta, mezi všemi pronárody Tvoje spása! Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se Ho bojí všechny dálavy země! Amen. Ž 67,2n.7b.8

 

Píseň: 276