Říčany 8.2.2015 Mk 1,29-31 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbě, ke které jsme byli pozváni naším Pánem a zdravím vás pozdravem: „Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“

Introit: Procitni, Pane, a nezanevři na nás provždy! Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství! Ž 44,24.27

Píseň: 613

 

Modlitba: Pane Bože, jsme tady a chceme děkovat. Za to, že smíme přicházet a setkávat se se svědectvím o Tvé lásce a milosti. Děkujeme, že toto svědectví vstupuje do našich životů a nenechává nás zapomenout na to, že Ty jsi tu pro člověka. Děkujeme, že v příbězích svědků nám otevíráš pohled na nás samotné a stále nás ujišťuješ o tom, že to ne my a naše schopnosti a kvality jsou tím určujícím, co dává budoucnost našim životům. Co dává budoucnost Tvé církvi, společnosti kolem nás.

Děkujeme, že smíme přicházet a přijímat svědectví o Tvém jednání, které přemáhá beznaděj a otevírá výhled do Tvé budoucnosti. Děkujeme, že to vše se smíme učit v Ježíši z Nazareta. V jeho příbězích, v jeho učení. Ale především v tom, že jsi v jeho kříži a vzkříšení ukázal, že Tvoji lásku a milost nepřemůže žádná lidská bolest a zloba. Že i pro nás všechny se otevírá život právě v Kristově vzkříšení. Amen.

 

Čtení: Rt 1,1-14

Píseň: 433

Text: Mk 1,29-31

Haleluja. Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání. Haleluja. Ž 67,2a

 

Minulou neděli jsem si říkal, že musím zkusit změnit téma kázání. Zaměření bohoslužeb. Že se musím pro jednou pokusit potlačit své otázky a pochybnosti a podat svědectví o Boží lásce, která jedná v lidských životech.

To, co před námi otevírá kratičký příběh z Markova evangelia, je přítomnost Ježíše z Nazareta, toho vzkříšeného Krista, v našich životech. V mém životě. Učedníci jdou s Ježíšem, minulou neděli jsme otevřeli příběh, kdy byli učedníci s Ježíšem v synagoze a Ježíš tam uzdravil posedlého. Přemohl démony, které ničí člověka. To teď se ocitáme daleko od zástupů, daleko od veřejnosti. V soukromí. Doma. Vstupujeme do bolestí rodiny, těch, kteří nám jsou nejbližší. Už nemůžeme být pouzí pozorovatelé.

Právě proto jsem vybral k dnešnímu novozákonnímu příběhu text z knihy Rut. Příběh, který nás právě takto vtahuje do osobní otázky Boží přítomnosti a pomoci v našem životě. V našem prostoru, ve kterém žijeme. Hned na počátku slyšíme, že se příběh odehrává v době, kdy soudili soudci. To není pouze časové určení příběhu. Na té prosté informaci si můžeme uvědomit mnohem víc. Jedná se o dobu, která je určená poslušností Hospodinu. Jak osobní, tak vnější, společenské vztahy, mají skrze soudce garanta v Hospodinu. Mohli bychom mluvit o spokojeném životě. To je podtrženo i jmény a názvy. Betlém – Dům chleba, Elímelek – Bůh je králem, Noemi – Rozkošná.

Je to dobrý život. Jen se sám sebe ptám, na čem stojí. Co je pro něj hlavním znakem. Otázka se stává o to naléhavější, když přichází hlad. Hlad v té „zemi“. V zemi, ve které soudí soudcové. Ono to zaskočí. Zaskočí to stejně jako Petra s Ondřejem, kteří se vydali za Ježíšem z Nazareta, za tím, který má zřetelně moc. A najednou se v nejbližší rodině objeví nemoc. Přichází bolest, neštěstí, smutek.

Na čem stojí náš život? To je zásadní otázka, kterou před námi otevírají oba dnešní texty. Elímelek se svou rodinou opouští zemi, ve které soudí soudcové a vydávají se do Moábu. Do země, kde soudcové nesoudí, do země, která je z tradičního pohledu pochybná. A přece v tom problém není. I Abram sestoupil do Egypta, když byl v zemi hlad. Izák odešel k pelištejskému králi do Geraru. A z mnohem méně obhajitelného důvodu odešel z domova mladší syn z Ježíšova podobenství. A přece to nebyl problém. Přece nikde neslyšíme kritiku samotného faktu odchodu do jiné země.

Problém se objevuje ve chvíli, kdy začal Abram vydávat svou ženu Sáru za svoji sestru. Kdy chce řešit svoje bezpečí po svém, mimo pravidel, která si přinesl se svoji vírou. Problém se objevil ve chvíli, kdy mladší syn rozhází peníze z otcovského domu. Kdy se zbavil dědictví, kdy odstraní všechny pouta z domovem. Problém se objevuje ve chvíli, kdy se Elímelekovi synové ožení s Moábkami. Ve chvíli, kdy život začne definitivně dostávat jiné základy.

To je to, v čem žijeme. V čem žiju osobně. Riziko přesouvání základů života v okamžiku, kdy se zdá, že ty Boží základy nefungují. Kdy to všechno jde nějak jinak, než by člověk doufal. Pokračování příběhu Noemi není ale o Božím trestu. Jediný, kdo to tak vnímá, je samotná Noemi. Ale faktem zůstává, že jinak to ve vyprávění nezazní. Ano – Noemi je v obtížné situaci. Je daleko od domova a vzhledem k pravidlům společnosti, ve které žije, nemá zastání. Noemi se vrací domů. Vrací se do země, kde soudí soudcové, ale budoucnost nevidí. Skutečně se nedivíme jejím slovům: „Dolehla na mě Hospodinova ruka.“

A přece, právě v tuto chvíli se začíná rozehrávat příběh Božího milosrdenství. Noemi byla přesvědčená, že Boží moc bezesporu dosahuje až do Moábu. To, čím si jistá nebyla a co nás trápí a svírá, jestli do našich Moábů dosahuje Boží milost.

A o tom je příběh Noemi. O tom je příběh knihy Rút. O tom je příběh Ježíše z Nazareta, který se před nám otevírá v předvelikonočním období. Jakoby tu Boží milost tloukla na naše dveře. Nejen na dveře tohoto světa, ale na naše osobní dveře. Na dveře našeho nejniternějšího soukromí. Vidíme, jak se Noemi brání, jak všechno vzdala. Jak už je unavená a nemá sílu žít. „Nikoli, mé dcery, můj úděl je pro vás příliš trpký.“

Nerozpoznala Boží pomocnou ruku. Jak by ji také mohla rozpoznat? Copak Moábky mohou být pomocí? Ženy? Cizinky? Ty, které jsou zcela za hranicí náboženských zvyklostí Božího lidu – před kterými biblické svědectví na tolika místech varuje. To přece nemůže být cesta Boží milosti!

Do domu Šimona a Ondřeje přichází Ježíš. Doprovázejí ho Jakub s Janem. Jsme stále na počátku Ježíšova působení. Jakoby se stále vymezují hranice – kam až Ježíš může. Co mu můžeme svěřit do rukou. Nemocný člověk. Blízký člověk. Je to něco, co spadá do kompetence Ježíš z Nazareta? Má smysl mu o tom říkat?

Ježíšovi o nemocné ženě řekli. A ten ji uzdravil. Velice jasné a přímočaré. To Noemi Boží milost nerozpoznala. Nerozeznala ji za skutečností, že Rút se k ní přimkla. Že se s ní vydala na cestu domů, že se rozhodla při ní stát, že se rozhodla ji doprovázet.

My si uvědomujeme, že toto je naše pozice. Že pro nás velice často není snadné rozpoznat Boží milosrdenství. Protože je to trochu složitější než prvoplánové vnímání Ježíšova příběhu, který jsme dnes slyšeli.

A přece se z obou dnešních příběhů dozvídáme zcela zásadní věc. Ano, někdy je ta naše životní situace zamotané. Někdy se nám podlamují nohy pod tíhou života. Ale to neznamená, že se bortí jeho základy. Protože těmi je Boží milosrdenství, které tu je i ve chvílích, kdy ho nedokážeme rozeznat.

 

Pane Bože, prosíme, uč nás osobně, v našich rodinách, v našem sboru, v naší práci, rozpoznávat Tvé milosrdenství. Uč nás, prosíme, za ně děkovat. Uč nás si být vzájemně pomocí v ujištění, že Ty o nás víš a provázíš nás v našich životech. Amen.

 

Píseň: 610

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme k Tobě s vděčností za to, žes nás znovu ujistil o tom, že Ti nejsme lhostejní. Že za námi přicházíš tak, jak to ani nečekáme. Chceme Tě dnes poprosit o Tvou přítomnost tam, kde po ní velice toužíme.

Prosíme, buď se ses. Petráskovou, která je znovu v nemocnici. Opatruj ji a povzbuzuj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vstupuj do vztahů, které se rozpadly. Pomáhej těm, kteří na to doplatili. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Posiluj tam, kde ztrácíme víru. Pomáhej nám, abychom nevzdali naději, že Ty jsi skutečně Pánem našich životů. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vidíme kolem sebe mnoho strachu z odlišnosti. Mnoho zloby z neznalosti. Mnoho stavění hradeb kolem našich vlastních představ. Prosíme o odvahu být lidmi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o mír na Ukrajině. Prosíme, abys dal všem zúčastněným do srdcí touhu po míru. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Hanku s Toničkou. Prosíme za unesené školačky v Nigérii. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. Fp 1,9-11

 

Požehnání: Pán ať je před vámi, aby vám ukazoval správnou cestu. 
Pán ať je při vás, aby vás mohl brát do své náruče a chránit vás. 
Pán ať je za vámi, aby vás bránil před záludností zlých lidí. 
Pán ať je pod vámi, aby vás zachycoval, když padáte 
a aby vás vysvobozoval z pasti. 
Pán ať je ve vás, aby vás utěšoval, když je vám smutno. 
Pán ať je kolem vás, aby vás obhajoval, když na vás útočí. 
Pán ať je nad vámi, aby vám žehnal.
Amen.

 

Píseň: 485