Říčany 10.1.2016 Lk 3,21-22 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách, ke kterým jsme byli pozváni z Boží milosti.

Introit: Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! (Ž 100,ln)

Píseň: 616 Chvalte Pána

Modlitba: Pane, Ty jsi nás přijal a my Ti za to chceme poděkovat. Přijal jsi každého z nás, přišel jsi za každým člověkem. Děkujeme, že nám to neustále připomínáš v příběhu Ježíše z Nazareta. Děkujeme, že se tento příběh směl stát součástí našich životů. Že vyznání Ježíše z Nazareta jako Krista, Spasitele, je i nám povzbuzením a nadějí.

Děkujeme, že si smíme připomínat svůj křest. Že se smíme těšit z ujištění, že i my jsme součástí příběhu Božího příchodu za člověkem. Moc prosíme, aby to pro nás bylo posilou a povzbuzením ke svědectví pro všechny, kdo hledají a touží po životě. Amen.

 

Čtení: Iz 42,1-9

Píseň: 636 Z Tvé ruky, Pane můj

Text: Lk 3,21-22

Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Haleluja. Ž 72,18n

 

Přiznám se, že byl pro mě přečtený text obtížný. Prostě proto, že jde o zásadní text a mě se do něj nechtělo. Nechtělo se mi znovu rozebírat základní a zásadní věci, toužil jsem spíše spočinout a nechat se nést příběhem, který by vstupoval do našeho života. Na dnešní neděli ale připadl text o Ježíšově křtu. Nechme se jím tedy vést krok za krokem s očekáváním, co nám přinese.

Hned první věcí, ke které jsme vedeni, je křest. Náš křest. Když jsme byli s Marií v Izraeli, směli jsme prožít obnovu, nebo chcete-li, přiznání ke křtu. Byl to silný zážitek, byť obnova křtu v líné louži zvané Jordán byla menším zážitkem, než by člověk při vyslovení jména Jordán mohl očekávat. Podobně jsem zažil bohoslužbu s připomenutím křtu na farářském setkání v Josefstalu. Uvědomil jsem si, jak důležité je se křtem pracovat, připomínat si jej, přiznávat se k němu. Těšit se z něj. Následkem těchto úvah je ostatně i onen křestní strom, který máme v Uhříněvsi v kostele.

Připomínka křtu. V tom je zvláštní i náš dnešní text z Lukášova evangelia. Nemáme tu před očima popis Ježíšova křtu jako u Matouše nebo u Marka. Ježíšův křest je jakoby pouhou časovou informací: „Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš.“ Není tu ani výraznější oddělení od křtů ostatních lidí. Ježíš je tu skutečně součástí všeho, co zažívají ostatní, co zažíváme my. Není z toho vyňat – to tu smíme a máme poznávat.

Než se však dostaneme k ústřední scéně, jsme nuceni se zastavit. Ježíš se modlí. Podstupuje ten dialog s Bohem, se kterým my bojujeme. Bojujeme s onou neustálou stěnou mezi námi a tím, ke kterému voláme. Probíráme nyní na biblických hodinách v Uhříněvsi žalmy a jsme neustále konfrontováni s žalmistovými prosbami, aby se Bůh ozval. Naposledy jsme se zamýšleli nad žalmem 42.: „ Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?“ Mlčící Bůh, ke kterému volá žalmista, živý Bůh, po kterém toužíme. A modlící se Ježíš. Toto napětí tedy zažíváme a mezi tímto úvodem a pokračováním verše 21. je jakoby nekonečná prodleva.

A přece děj pokračuje. Otevře se nebe. Do našich otázek, do modliteb, které se zdají narážet do zdi, do zmatků a hledání, do našich životů, které žijeme pod znamením křtu, se otevírá nebe.

Událost otevřeného nebe je zcela zásadní. Je to událost posledního věku, událost konce dějin, ke které směřujeme. Jestliže se otevírá nebe, máme očekávat něco, co je zcela určující pro naše životy. To vše ještě podtržené tím, že z nebe sestupuje Duch svatý, tedy živý Bůh, po kterém volá žalmista. Duch svatý v tělesné podobě jako holubice. Tento zvláštní důraz jakoby znovu stavěl ostré dělítko mezi Janův a Ježíšův křest. Jan se svým ostrým důrazem na obrácení - „Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ A nyní sestupuje Duch svatý ve formě holubice, která je jakoby předzvěstí něčeho jiného, něčeho nového. Něčeho, o čem zatím nevíme, k čemu jsme se v příběhu nedostali a přece už teď smíme tušit novou zem, nový prostor k životu. Tato holubice sestupuje na Ježíše z Nazareta.

A to už zaznívá: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ Tento Ježíš je tím, který určuje náš život. Tento Ježíš je ten, který je určujícím smyslem dějin. Tento Ježíš je ten, v jehož jméno jsme byli pokřtěni. A kterého právě toto oslovení jako milovaného Syna spojuje s postavou trpícího služebníka z proroctví proroka Izajáše. A zároveň s královskou postavou 2. žalmu.

Takový je Ježíš, o kterém nám podává svědectví evangelisté. Je to Boží Syn – tedy ten, který svým životem zastupuje svého Otce. Zvlášť v Lukášově evangeliu je zřetelné, že Ježíš podává svědectví o tom, který ho poslal. Že vysvětluje, jaký je Hospodin, Bůh Izraele. Nejzřetelněji to smíme vidět na ústředním podobenství Lukášova evangelia – na podobenství o milosrdném otci.

A s tímto poselstvím vstupuje Ježíš i do našich životů. Vstupuje do nich i v oné dvojí roli z proroctví proroka Izajáše a 2. žalmu. V roli trpícího služebníka i v roli krále. Pro nás, kteří jsme byli pokřtěni v jeho jméno, je důležité, abychom byli svědectvím o tom, co přináší. Abychom byli svědectvím o tom, co znamená. To není něco, čím bychom se měli vyvyšovat – je to naše životní odpovědnost. Snažit se rozpoznávat a svědčit o tom, co znamená v našich životech tento Ježíš z Nazareta, ke kterému se přiznal Hospodin, Bůh Izraele, jako ke svému Synu.

Je to obtížný i radostný úkol. Obtížný v tom, že při něm spolu se žalmistou občas voláme k Bohu, proč na naše tázání a hledání neodpovídá. V tom, že se někdy ocitáme jakoby v nereálném světě – ony pochybnosti po smyslu tohoto tázání a hledání nejsou vyhrazeny pouze lidem, kterým bychom měli být svědectvím. Ale zároveň je to úkol radostný. Protože v našem hledání jsme sami nalézáni. Na naše otázky slyšíme odpovědi. Uprostřed bolestné samoty jsme nalézáni a je nám darován vztah. Smíme se učit naslouchat hlasu, který v Ježíši z Nazareta, který je Kristus, zní i do našich životů.

Pak se nám otevírá cesta uprostřed světa, který si není jistý, jestli existuje nějaký cíl dějin. Pak se nám otevírá cesta k druhému člověku, protože ve vztahu s Kristem dostáváme sílu zbavit se strachu z druhých. Pak se nám otevírá cesta k řešení otázek, na jejichž řešení sami necítíme odvahu. Prostě – jestliže otevřeme svůj život, Bůh do něj v Ježíši Kristu vstupuje a otevírá před ním budoucnost.

To má být naše svědectví pro všechny kolem nás. Že jsme poznali radost z přijetí. To je to, co si smíme uvědomit v připomínce křtu našeho, to je to, co jsme dnes znovu směli spatřit v otevřených nebesích a v hlasu, který se přiznal k Ježíši z Nazareta, který je naším Spasitelem. Amen.

 

Píseň: 244 Ve jméno Krista doufáme

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme za Tvé Slovo. Děkujeme za povzbuzení. Děkujeme za své blízké. A zároveň Ti chceme odevzdat všechny ty, kteří se nemohou těšit ze života tak, jako my.

Prosíme za nemocné. Prosíme za Evu Kočovou a její rodinu. Prosíme za Jiřího Marvána. Prosíme za Editu Lhotovou. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za děti bez rodin. Prosíme za děti, které už jako malé zažívají odmítnutí okolí. Prosíme za děti, které vyrůstají v nouzi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo trpí depresemi. Prosíme za všechny, kdo mají ze života strach. Prosíme, abys nám dával sílu a vynalézavost a vytrvalost ujišťovat o Tvé nabídce života. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na ty, kdo hledají práci. Myslíme na ty, kdo se obtížně zařazují do způsobu života majoritní společnosti. Prosíme za lidi bez domova. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, jsme smutní a rozzlobení z událostí v Kolíně nad Rýnem a jiných, nejen německých, městech. Je nám líto obětí a zároveň jsme nešťastní z toho, že napadení žen v těchto městech způsobilo přiživení strachu a nenávisti vůči uprchlíkům. Prosíme za napadené ženy. Prosíme za statisíce uprchlíků, který desítky jednotlivců ničí budoucnost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí druhým lidem. Prosíme za všechny, kdo v této snaze naráží na odmítnutí. Prosíme, posiluj tyto lidi, posiluj i nás, abychom dokázali být povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky.

 

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají naději pro život v tomto světě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Ga 5,22n.25

 

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

 

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti