Říčany 11.1.2015 Ef 3,1-12 (Jiří Ort)

uloz.to/x7AvXhFm/150111-002-mp3

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: „Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“

Introit: Hle, nyní přichází Panovník Hospodin a v jeho ruce je království a moc a sláva. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému Synu, aby obhajoval Tvůj lid spravedlivě a Tvé ponížené podle práva. Iz 40,10 Ž 72,1n

 

Píseň: 613 Oči všech se upírají

 

Modlitba: Pane Bože, dnes přicházíme jako unavení, vyprahlí a hladoví poutníci. Toužíme po smíření mezi lidmi, víme, že po něm touží většina lidí a přitom přichází nové a nové zprávy o nenávisti a teroru. Zmocňuje se nás rezignace.

Pane, jsme vděční, že Ty nerezignuješ. Že se nenecháváš dotlačit do dělení lidí podle nálepek. Že přicházíš a zveš k sobě. Děkujeme, že jsi dnes své pozvání připravil i pro nás. Děkujeme, že smíme přijít společně a naslouchat Tvému Slovu, Slovu evangelia o Ježíši Kristu, kterého jsi poslal za každým člověkem, aby mu nabídl život.

Děkujeme, že to smíme slyšet právě dnes, děkujeme, že z tohoto svědectví můžeme čerpat sílu k pokusům najít k sobě vzájemně cestu. Prosíme, dávej tuto sílu v Duchu svatém lidem po celém světě. Všem těm, kdo se snaží o smíření mezi lidmi. Amen.

 

Čtení: Gn 2,8-17; 3,1-5

Píseň: 500 Já chtěl bych, Bože můj

Text: Ef 3,1-12

Haleluja. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Haleluja. Ž 72,11

 

Jsme zasaženi tím, co se kolem nás děje. Násilí ve jménu náboženství. Ano, ve jménu islámu, ale dějiny křesťanství jsou také plní násilí a projevy mnoha křestanských skupin dnes jsou také plné nenávisti. A do toho přichází slovo pisatele epištoly do Efezu, které připadlo na svátek Zjevení Páně. Autor ve jménu apoštola Pavla píše o tom, že přijal zjevení od Pána. Že přijal vysvětlení tajemství.

Už jsme trochu citliví na taková slova. Už se bojíme je vyslovit, protože vidíme, jak jsou snadno zneužitelná. Jak mohou vést člověka k tomu, aby ublížil druhému. Kolikrát mě jen napadlo, jestli to nevzdat. Jestli nepřestat bojovat o pochopení Božího slova a prostě utéci do oblasti humanismu a náboženství nechat náboženstvím. A přesto to znovu a znovu zkoušíme právě tváří v tvář fanatikům všech možných konfesí. A společně hledáme oporu, jak vydržet.

Jako povzbuzení na cestě k uchopení textu z listu do Efezu jsem otevřel knihu Genesis a její 2. a 3. kapitolu. Ve 2. kapitole slyšíme, co Bůh připravil pro člověka jako náplň života. Aby prostor, ve kterém žije, obdělával a střežil. Aby toto mohlo fungovat, musí člověk akceptovat určitá omezení.Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gen 2:16-17 CEP) Text z knihy Genesis, který máme před sebou, není jakýmsi teoretickým rozborem o vzniku zla nebo o pádu člověka. Tady k nám biblický svědek mluví do naší konkrétní situace a říká - „člověče, prostě máš hranice. Nejsi schopný dát definitivní odpověď o dobru a zlu. A pozor, když to zkusíš, tvá hranice se stane hrozbou. Propadneš jí.“ To zaznívá zcela konkrétně ve chvíli, kdy jsme v pokušení takové hranice určovat. A následně jsme velice tvrdě varováni před nebezpečím relativizace. Had tu nezosobňuje ďábla nebo zlo v tomto světě. Ukazuje pouze riziko, které přináší to, když se z Božího určení života člověka stane ideologie. Kdy jakoby postavíme hráz mezi nás a Boha tím, že Jeho určení života člověka vezmeme jako slova, ze kterých je možné vytvořit systém. A ten je možné interpretovat a obejít. To je to, co je nám tu hadem nabízeno. „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." (Gen 3:4-5 CEP)

Uvědomuju si – a sám s tím velice bojuju – jak riskantní je toto vyjádření. Vždyť tu otevíráš dveře fundamentalismu! Vždyť otevíráš dveře praktikovanému přesvědčení, že věřící člověk přímo má přetvářet druhé k obrazu svému. Tedy – přetvářet tak, aby se vešel do té správné škatulky. Toto riziko je veliké v sociální práci, kdy velice hodní lidé mají představu, že součást pomoci musí být i evangelizace. Protože přece my známe Boží slovo!

Ale známe ho? To, k čemu nás dovedl text z knihy Genesis, je, že Boží určení lidského života není ideologie. Že Pán Bůh přeje člověku, každému člověku, místo k životu. A aby to mohlo platit, musí to člověk přijmout také jako úkol, skutečně jako své určení. To není ideologie.

A právě tento pohled nás přivádí k textu epištoly do Efezu. Uvědomme si, že tato epištola byla napsána první generací žáků apoštola Pavla. Takže oni už věděli, že se vlastně prosadil ten důraz, se kterým Pavel přišel. Že se v církvi prosadila ona myšlenka otevřenosti evangelia o Ježíši Kristu pro křesťany z pohanů. Takže to, co tu slyšíme, je vlastně potvrzení, že to nebyl omyl, ale že skutečně Pán Bůh stál za tím důrazem, se kterým přišel sbor v Antiochii a apoštol Pavel byl jeho největším propagátorem.

Ona otevřenost pro odlišného člověka, pro člověka, který má za sebou jiné kulturní a sociální zázemí je Božím tajemstvím. Které bylo dáno rozpoznat apoštolu Pavlovi, ale zároveň už bylo zakódováno ve starozákonní zvěsti.

Otevírá se tu před námi v textu, který církev vybrala pro svátek Zjevení Páně, zcela odlišná dělící čára mezi lidmi. Církev rozpoznala, že určení života člověka není vázáno na dodržování určitých náboženských pravidel. A už vůbec ne na dodržování kulturních pravidel. Ona dělící čára, jak nám ji kreslí kniha Genesis ve své 2. a 3. kapitole, je vedena spíš srdcem každého člověka v konkrétních situacích jeho života. Jestli přijme nebo nepřijme své životní určení obdělávat a střežit prostor k životu.

Uvědomujeme si, jak snadné je kreslit onu dělící čáru mezi dobrem a zlem jinak. Jak snadné je ji v těchto dnech nakreslit mezi muslimy a zbytek světa. Ale poctivá četba Bible nám to nedovolí. Nedovolí to ono tajemství Boží, které bylo dáno poznat apoštolu Pavlovi a s ním první církvi a nedovolí to ani starozákonní svědectví.

Onu dělící čáru kouzelně vyjadřuje Heidelberský katechismus hned ve druhé otázce a odpovědi:

Kolik věcí je ti potřebí znát, abys takto potěšen mohl blahoslaveně žít a zemřít?“

Tři věci je mi potřebí znát, abych takto potěšen mohl blahoslaveně žít a zemřít: za prvé jak veliký jest můj hřích a má bída, za druhé, jak se mi dostalo vykoupení ze všech mých hříchů a ze všeliké mé bídy, a za třetí, jak mám Bohu býti vděčný za takové vykoupení.“

O tom jediném, co potřebujeme znát, tak svědčí i autor epištoly do Efezu hned na jejím počátku: „V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. (Eph 1:7-10 CEP)

Pán Bůh nám pomáhej svědčit o naději smíření mezi lidmi z Boží milosti právě v těchto dnech, kdy jsme vyděšení lidskou nenávistí živenou fanatiky všech možných náboženství a ideologií. Amen.

 

Píseň: 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane, dnes Tě chceme prosit za všechny, kdo nevzdali snahu o společný život v různosti, o život v odpovědnosti za člověka i za celé stvoření.

Dnes chceme především poprosit za pozůstalé těch, kteří byli zavražděni islámskými radikály ve Francii. Prosíme za blízké zavražděného muslimského policisty. Prosíme, abys je posiloval a povzbuzoval. Za to Tě, Pane, prosíme.

Dnes také chceme prosit za všechny, kdo vyjadřují solidaritu napříč vyznáním a kulturám. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na místa, kde hrozí radikalizace situace. Prosíme za situaci v Izraeli. Myslíme na situaci v Nigérii, kde se stupňuje teror na obyvatelstvu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, nenech nás zapomínat uprostřed těchto hrůz na lidi kolem nás. Moc prosíme za bratra Augustu. Posiluj ho a dávej mu poznat, že ho provázíš, že jsi mu přítomen. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za náš sbor, za celou Tvou církev. Prosíme, abys nám dával sílu být svědky o Tvé naději, abys nám dával sílu vstupovat s Tvou nadějí do života kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Tě znovu prosíme za Hanku s Toničkou. Prosíme, neopouštěj je, neopouštěj ani jejich rodiny. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

 

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti