Říčany 12.10.2014 Ex 32,1-14 (Jiří Ort)

Říčany 12.10.2014

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství. (Ž 119,137.124)

 

Píseň: 158

Modlitba: Pane, náš Otče, jsme ve světě plném ambicí, ideologií, náboženského fanatismu, násilí a moci peněz. Vyznáváme, že se cítíme vůči všemu tomu tlaku slabí. A že v nás narůstá zloba a my si s tím nevíme rady.

A proto Ti moc děkujeme, že nás zveš do společenství Tvého lidu, kde se smíme setkat spolu a kde se smíme setkat s Tebou. Kde nás zveš k naslouchání svědectví o Tvé cestě za člověkem, za každým člověkem, dobrým i zlým. Děkujeme za svědectví o odmítnutí zla, ale smilování se nad člověkem. Děkujeme za svědectví Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. Děkujeme, že právě v něm smíme rozpoznávat nabídku života.

Prosíme, abys posiloval svůj lid po celém světě k službě svědectví o Tvé milosti a naději pro člověka. Amen.

 

Čtení: Ex 32,1-14

Píseň: 196 Co činí Bůh, vše dobré jest

Text: Mt 22,1-14

Haleluja. Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. Haleluja. Ž 115,11

 

Máme před očima vlastně jeden příběh. Příběh pozvání a odmítnutí. Matouš ve svém evangeliu podtrhuje nerovnost zúčastněných osob tím, že do příběhu jako hlavní osobu zvolil krále. Tedy toho, u koho těžko zpochybnit jeho mocenské pravomoci. Zároveň svatební hostina pro syna není jen tak obyčejná slavnost – tato hostina je něčím, co má určující hodnotu pro všechny obyvatele země. Tedy – ono přijetí či nepřijetí je vyjádřením postoje k budoucnosti země tak, jak je nabízena jejím králem. Dalo by se to srovnat s účastí na volbách – je mi to jedno? Nebo už prostě nevěřím ve smysl voleb? Nebo mě zajímá jen můj soukromý život? Těch důvodů neúčasti může být více a nedělám si monopol je všechny vyjmenovat.

Tak jako v tom Ježíšově podobenství. Důvody i forma jsou různé, ale výsledek je tentýž. Ti, kteří odmítli, nechtějí být spojováni s budoucností tohoto království se vším, co představuje. To je hodně zásadní tvrzení, hodně zásadní odmítnutí. A my máme pocit, že to tak je. Že se skutečně kolem nás objevuje odmítnutí z nejrůznějších důvodů a to dokonce i v té nejtvrdší formě, o které v podobenství slyšíme. Zdá se to tak jasné a my už bychom docela rádi, aby Pán Bůh tvrdě zasáhl proti těm, kdo odmítají jeho království.

Má to ale jednu vadu. V tuto chvíli je docela zajímavé zkusit se zastavit a zamyslet se, v jaké roli se v tomto příběhu, v tomto podobenství, vlastně vidíme. Kde v tom příběhu jsme. Nemyslím, že bychom byli kdovíjak domýšliví, ale přece jenom ta tendence spojit náš život s rolí poslů, kteří zvou k hostině, je docela značná. To není nic nečekaného, protože skutečně zveme k životu v Božím království. Dnes slavíme v našem seniorátě 600. výročí vysluhování večeře Páně pod obojí – my tedy přece zveme k hostině, kterou připravil náš Pán. My přece jsme součástí Božího lidu. Jsme za to vděční a máme za co být vděční.

A přece tu toto spojení skřípe. Skřípe v tom, jak je nám jasné, co by měl Pán Bůh udělat. Jak by měl zatočit s těmi, kdo odmítají pozvání na hostinu – podle našich představ. V pondělí jsme se na biblické hodině u Bargárů zamýšleli nad textem proroka Amose, kde prorok varuje před voláním po Dni Hospodinově. Před onou jistotou, že my to děláme správně a už se jen můžeme těšit, jak přijde den soudu a ukáže se. A do toho Amos tvrdě kritizuje náboženský provoz v Božím lidu.

To nás vede k tomu druhému textu, který jsme dnes slyšeli. Který jsme slyšeli jako první. Ten nám popisuje situaci uvnitř Božího lidu. Je to vlastně také odmítnutí. Ale je to uvnitř - a jak ty lidi vlastně znám, jak mi jsou blízcí a chápu je, tak nejsem tak kategorický. To co se tam stalo je, že Mojžíš odešel. Ten silný vůdce, který dokázal rozpoznat Boží vůli, který dokázal dobře určit, kudy ano a kudy ne. To je velice těžká situace a navíc tu není náhrada. A Hospodin se odmlčel. To, co tu před sebou vidíme, bychom vlastně ani nenazvali odmítnutím Boží budoucnosti. Vždyť vidíme, že jde o touhu, aby Hospodin byl s nimi. A oni řekli: "To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země."“ (Exo 32:4 CEP) A přece jde o jasné selhání, jasné odmítnutí smlouvy s Hospodinem, živým Bohem, která se v tu chvíli připravovala.

Najednou se ta naše role v Ježíšově podobenství neukazuje tak jednoznačně. I my jsme těmi, kdo jsou zváni, i my jsme těmi, kdo mají přijít na hostinu a učit se, co to vlastně přichází s královstvím Božím za hodnoty chování. Začíná se přetáčet vnímání tohoto podobenství, začíná se měnit představa, že my jsme schopni určovat a soudit. Na nás tedy je pouze vzít vážně ono Boží pozvání, které se nám nedostává pro naše skvělé kvality – to pozvání je jak pro dobré, tak pro zlé. Takže tady jde o to, abychom vstoupili. Abychom vstoupili do Boží školy a chtěli se učit. Tento text připadl na neděli, kdy byl v Uhříněvsi pokřtěn malý Ríša Duba. V tomto je to příznačné – my na tom nejsme lépe než ten půlroční klučina. Nejsme na tom lépe vzhledem k Hospodinu. Proto je v tom navazujícím podobenství ta tvrdá scéna s těmi, kdo přicházejí „nevhodně oblečení“. Oni nebrali vážně, že tady se rozhoduje o budoucnosti života.

Ale my přece jenom něco víme. Už jsme ušli nějaký kus cesty jako věřící lidé. Víme o důrazech Božího království. Skutečně se zdá, že to není možné tak zjednodušit, že bychom nevěděli vůbec nic. Že bychom nebyli schopni posoudit a rozhodnout, co je dobré a co zlé, co přijmout a co odmítnout.

Ano, bezesporu, jsme schopní. A věci kolem nás, to co se děje, není často až tak složité označit jako dobré nebo zlé. Ale o tom už nevypovídá to dnešní Ježíšovo podobenství. Jestli o tom něco vypovídá, tak ten dnešní starozákonní text. Podívejme se na to očima Mojžíšovýma – strašné selhání lidu. Není nijak složité si uvědomit, že jde o manipulaci s Hospodinem, že tu jde o provoz náboženského kultu víc než o živou víru důvěřující v Boží vedení. To je jasné. Ale to podstatné je, co následuje ze strany Mojžíše.

Člověk selhal. Mojžíš to vidí. Není možné nevidět. Není možné nevidět, že selhává církev, není možné nevidět, že selhávají lidé kolem nás. Ale Mojžíš neodmítá člověka, nevolá po Božím soudu. On volá po milosrdenství, odvolává se na Boží milost. Na to, že přece Hospodin vyvedl a vyvádí ze zajetí Egypta a všeho, co Egypt znamená. Mojžíš se vlastně staví proti Božímu rozhodnutí, proti Božímu hněvu, protože je člověk. A chce zachránit člověka.

A najednou se v těch našich dnešních příbězích objevuje role, kterou smíme a máme přijmout. To je role, kterou se máme učit v Boží škole, do které jsme zváni v podobenství o hostině. Prosit za člověka. Je jasné, že je kolem nás mnoho zlého. Ale je tu také člověk a k tomu nás Pán Bůh vede. To je svědectví Ježíše z Nazareta o Božím království. Ale je to i svědectví Božího lidu – Izraele. O tom mluví prorok Amos, o tom mluví i dnešní starozákonní příběh. Jsme Boží lid. Jsme lid Ježíše Krista. A proto máme prosit za člověka. Proto máme být pomocí a svědky o naději Boží milosti. Amen.

 

Píseň: 360 My čekáme, kdy zavítáš

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, jsme vděční za život, který Ty dáváš. Dnes chceme zvlášť děkovat za Riška. Ale i za Magdalenku Kabeláčovou, která se narodila minulou neděli. Za děti v tomto sboru. Prosíme, provázej je i jejich rodiny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za tento sbor, za toto společenství Tvého lidu. Prosíme uč nás mít radost ze života. Ze života, jehož Ty jsi dárcem. Abychom právě dětem, ale i všem lidem kolem nás, dokázali být ujištěním o tom, že Ti máme za co být vděční. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom nepropadali skepsi a nenávisti vůči lidem proto, že se kolem nás dějí mnohé špatnosti. Prosíme, uč nás mít se navzájem rádi, ale zároveň dokázat jasně odmítnout to, co lidem ubližuje. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Tě chceme poprosit za všechny nově zvolené zastupitele v obcích. Za zastupitele, kteří byli zvoleni v místech, kde žijeme my. Dávej jim moudrost a odvahu k prosazování dobrých věcí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes bychom chtěli prosit za oběti viru Ebola. Za ty, kdo jsou tímto zákeřným virem nakaženi. A za ty, kdo se vydávají na pomoc, jakkoliv je to pro ně osobně riskantní. Pane, prosíme, povzbuzuj je, dávej jim sílu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme Ti znovu odevzdat Hanku s Toničkou unesené v Pákistánu, za dívky unesené v Nigérii. Za ty, které unesli ozbrojenci Islámského státu v Íráku. Pane, prosíme i za jejich blízké. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

 

Pane, spolu se všemi, kdo Tě hledají, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

 

Požehnání: A Boží láska, bez které se životní zahrada mění v poušť, Boží láska ať oživuje vše dobré, co skomírá;

ať vám dodává chuť do života, radost z toho, že tu můžeme být, a ať vás naplní pokojem. Amen.

 

Píseň: 487 Amen Otče, rač to dáti