Říčany 12.4.2015 Ž 133 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v 1. neděli po Velikonocích a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Hospodina miluji; On slyší můj hlas, moje prosby. Ž 116,1

Píseň: 184 Ostříhej mne z vysokosti

 

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti za krásné nové ráno. Děkujeme Ti, že si nás zveš na setkání, ve kterém smíme slyšet Tvé Slovo, ve kterém se smíme učit Ti děkovat za všechno, co od Tebe dostáváme i prosit za všechny, o které máme starost.

Jsme Ti vděční, že se smíme učit poznávat, že v našem životě nejsme sami. Že uprostřed hledání a učení, trápení i radostí, jsi s námi a neopouštíš nás. Děkujeme že za námi posíláš své svědky – ať už ty biblické nebo naše současníky a děkujeme, že i nás posíláš, abychom byli druhým pomocí a povzbuzením. Ujištěním o Tvé milosti, ve které přijímáš člověka a nabízíš mu svůj život.

Prosíme, buď tu dnes s námi, buď ve shromážděních svého lidu po celém světě. Aby se v něm ozývala hlasitá chvála, která by byla nadějí pro celé stvoření.

Amen.

 

Čtení: Ž 133

Píseň: 368 Ó Tvůrce, Duchu svatý, přijď

Text: Ř 13,7-14

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. (Psa 118:24 CEP)

 

Žalm 133 připadá právě na dnešní neděli. 1. neděli po Velikonocích. Připadal mi naprosto jasný a znovu jsem směl prožít úžas nad tím, jak bratr profesor Heller uměl otevřít starozákonní texty. Je zajímavé slyšet slova tohoto žalmu a vidět před sebou poutníky do chrámu v Jeruzalémě, poutníky, kteří zpívají a promýšlejí události všedního dne, které si nesou s sebou. Nikdy se mi ale ono promýšlení nespojilo s tímto žalmem. Až bratr profesor Heller. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!“ (Psa 133:1 BKR) Ovšem ono „aj“ velice často otevírá otázku. A tak je dost dobře možné, že tento text může znít: „Co je dobré a utěšené? Tam, kde bratří v jednomyslnosti přebývají!“

Otázka na cestě do chrámu. Otázka po tom, co je v životě dobré, co je v životě utěšené – nebo také příjemné. A taková otázka nám není vůbec cizí. Vždyť formuluje základní otázky lidského života. A tyto otázky nám zní v hlavě i po Velikonočních svátcích. A zvlášť po Velikonočních svátcích. Dobrý je Hospodin, On je pramenem všeho dobrého. Dobře koná ten, kdo dodržuje Boží Zákon. To je přece jasné, chce tak být v kontaktu právě s pramenem všeho dobrého.

Ale nám to nějak nestačí - co je dobré a utěšené? Jak máme žít? Je nějaký správný model? Jsme ve všedních dnech, jsme v období po Velikonocích a slyšeli jsme zásadní svědectví pro náš život. Jen prostě – jak máme žít? Uprostřed dění kolem nás. Jak se k němu máme postavit. Jak řešit situace v rodině, ve sboru, v práci. K těmto otázkám se rozhodně hodí listy apoštola Pavla. Které jsou určeny právě do všedních dnů. Tak jak se staví k žalmistovým otázkám Pavel?

Ten oddíl, který jsme slyšeli je poměrně dost známý. Apoštol odpovídá na problém, který vznikl zřejmě kolem placení daní. My známe spíše začátek té 13. kapitoly z listu do Říma, kde se Pavel zastává role státu. Je to oddíl, který působil a působí rozpaky. A přitom je to poměrně prosté. Pavel řeší situaci ve sborech v Římě, řeší také to, že Římská říše se svými relativně bezpečnými cestami byla určitým garantem možnosti kontaktu mezi městy, ve kterých působily křesťanské sbory a tak prostě byla umožněna dobrá komunikace. Toho ostatně jsou dokladem právě apoštolovy dopisy. Ale Pavel od tohoto praktického odůvodnění svého názoru poměrně rychle přechází ke zdůvodnění postojem víry. A to nás zajímá.

Ano, Pavel měl určité etické představy. Rozhodně nechtěl, aby se v tom poněkud rušném prostředí hlavní města Říma nedalo podle chování poznat, kdo je křesťan a kdo ne. Křesťan by měl rozpoznat, co je dobré. Ale v Pavlových dopisech není stěžejní etika jako taková. Ty seznamy dobrých vlastností, které u Pavla také najdeme, jsou ostatně převzaté z dobového názoru. To není to, co by nám dokázalo odpovědět, jak máme žít. To je dobré si uvědomit. Je dobré také vidět, že Pavel minimálně používal odkazy na jakousi Ježíšovu etiku. Jakoby v tom předběhl dobu ve vnímání Ježíše z Nazareta jako Krista. Nezobecňoval jednotlivé důrazy, ale dával je do služeb důrazu, který byl podle něj stěžejní.

Tak to slyšíme i v dnešním textu: „Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.“ Romans 13:8 Jako bychom se přiblížili odpovědi na otázku žalmu 133. Co je dobré a utěšené? Tam, kde bratři bydlí svorně. Jakoby to ještě podtrhla Pavlova věta: „Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.“ Romans 13:10 Jsou to velká slova, která si může každý vysvětlovat po svém. Ale apoštol tu skutečně pouze zdůrazňuje základní princip toho, co přinesl Ježíš. Tak, jak to slyšíme i v oné známé chvále lásky z 1. epištoly do Korintu. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.  Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ 1Kor 13,1-3 Mnoho vlastností, mnohé jednání, které má bezesporu hodnotu, má hodnotu pouze ve službách lásky.

Je toto tedy apoštolova odpověď? Ano a ne. Apoštolova odpověď graduje – oblecte se ve zbroj světla. Oblecte Krista. A tady jsme u jádra Pavlovy etiky. Která není etikou. Vždyť Kristus je přece ten Vzkříšený, který reálně pomáhá a vede k životu, který nabízí.

A tím se vracíme k odpovědi žalmu. „Co je dobré, co je rozkošné? Sezení bratrů také společně.“ Trochu se proti tomu bouříme, protože tato slova působí dojmem velice uzavřeným. Že si máme pěkně dělat dobře a příjemně. Jenže tento žalm je žalmem poutním, žalmem zpívaným při pouti do Jeruzaléma. A odpověď je tedy zřejmě trochu posunutá. Nejde o to, co je příjemné nám, ale o to, co je příjemné Hospodinu.

A najednou vidíme právě ve světle Velikonoc význam obou našich dnešních textů. Hospodin je tím určujícím. Nejde tedy o to, aby nám bylo příjemně, nejde o to, abychom vytvářeli jakousi bezkrevnou hmotu se strachem ze života. Naopak. Je dobré si uvědomit, že jsme nástrojem svědectví o Boží milosti, o prostoru Božího království. Dost těžko můžeme o této naději života, ve kterém je dáván prostor k různým názorům, ve kterém je dáván prostor těm, kteří jsou vyloučeni jinde, svědčit v jakémsi nereálném prostoru. V prostoru, kde se nemusíme vyrovnávat s pravidly tohoto světa - kde jsou staří a nemocní lidé už nepotřební, kde se sází jen na mladé a krásné, zdravé a úspěšné. Toto svědectví o Božím království není možné předávat bez snahy o jeho uskutečňování v běžných podmínkách reálného života. Proto takový důraz na společenství. Proto důraz na společenství jako na Boží vůli. To je skutečně víc než etika. To je víc než politické názory, pohledy na životní styl, kulturní návyky. Proto apoštol Pavel nevyjmenovává jednotlivé důrazy, ale mluví o oblečení Krista. Jinak by i ten důraz na lásku byl planým mluvením.

Prosme proto našeho Pána a Spasitele, aby nás provázel, aby provázel svůj lid na cestě života, který by byl Bohu k slávě a lidem k užitku. Amen.

 

Píseň: 244 Ve jméno Krista doufáme

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, vyznáváme, že jsme plní otázek, že hledáme cestu, která by byla Tvou cestou. A děkujeme, že v tomto hledání nás stále znovu ujišťuješ, že jsi nám přítomen. Děkujeme, že nám ukazuješ, že Tvá cesta vede přes pomoc druhým, přes modlitby za ty, kteří pomoc potřebují.

Prosíme za Evu s Járu Kočovi i jejich děti. Prosíme, abys je posiloval a povzbuzoval. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kdo se starají o nemocné. Prosíme, abys je posiloval, prosíme, abys nám ukazoval, jak můžeme být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za mladé lidi, kteří mají před sebou celý život. Prosíme za ty, kteří nemohou najít začlenění do společnosti. Prosíme, abychom dokázali naslouchat a ne odsuzovat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za ty, kteří se snaží o podporu života pro v našem okolí. Prosíme za neziskové organizace, prosíme za lidi, kteří se snaží pomáhat v rámci práce radnice. Děkujeme za všechny, kteří nevzdali možnost uskutečňovat hodnotný život pro lidi napříč sociálními a kulturními rozdíly. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, s úžasem pozorujeme probouzející se přírodu. A moc Tě prosíme, abys nás učil žít žít ve vděčnosti za všechno, co z ní můžeme přijímat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, s úzkostí nasloucháme novým a novým zprávám o bojích v Sýrii. Prosíme za ty, kteří jsou v utečeneckých táborech, prosíme za všechny, kdo se jim snaží pomoci. Moc prosíme za unesené pracovníky v Súdánu. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

 

 

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

 

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

Píseň: 686