Říčany 26.12.2015 Lk 2,1-20 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás ve shromáždění na 2. svátek vánoční, do kterého jsme byli pozváni z Boží milosti.

Introit: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Iz 9,1a.5

 

Píseň: 297 Slyš, jaká to libá píseň

Modlitba: Pane Bože, dnes znovu chceme děkovat, dnes se znovu chceme radovat, protože Tys za námi přišel. Přišel jsi za všemi lidmi. Chceme si s vděčností připomínat, že v příběhu Ježíše z Nazareta, ke kterému ses přiznal jako ke svému Synu, máme před očima Tvoje milosrdenství, Tvou otevřenou náruč pro každého člověka.

Děkujeme, že smíme věřit, že jsi tu dnes s námi. Že Ti smíme odevzdávat všechnu svoji radost, ale i bolest a provinění. Děkujeme, že s tím vším za Tebou smíme přicházet ke Tvému stolu, kde nabízíš posilu nejen pro nás, ale pro všechny lidi, kteří hledají a ptají se po naplnění života.

Amen.

 

Čtení: Lk 2,1-20

Píseň: 307 To pastýřům, když na horách hlídali stáda svá

Text: Lk 24,13-33

Haleluja. Tobě obětuji oběť díků, Hospodine, a budu vzývat Tvé jméno. Haleluja. Ž 116,17

 

Když jsem promýšlel, co říci v Uhříněvsi na náměstí jako zvěst Vánoc, uvědomil jsem si, jak je pro mě nesmírně důležitý onen obraz evangelistů – ať už Lukáše nebo Matouše – ve kterém jsou k narozenému dítěti posíláni lidé. My jsme si už včera i na bohoslužbě na Štědrý večer připomněli, co se to vlastně stalo - Pán Bůh přišel za člověkem. Připomněli jsme si, plni radosti, že do našich životů vstoupil ten, který je jejich Pánem. A vstoupil do nich ne proto, aby hodnotil to, co bylo, ale aby pozval do života, ve kterém nám bude ukazovat cestu.

To, co hráli ve vánoční hře ti nejmenší, pastýře kolem ohně, bylo nesmírně roztomilé. Ale zároveň v tom textu, který jsme tedy sotva slyšeli, bylo velice moudré jádro. Jádro, které vystihovalo evangelistův základní důraz. To, že anděl přišel za pastýři, aby je poslal do Betléma, nebylo pro jejich výjimečnost. Když děti vyznávali coby pastýři všechny své nedostatky, bylo to skutečně pro nás všechny. A nejen pro nás všechny – pro všechny lidi.

Lukáš tu mluvil o sociální vyloučenosti. Matouš ve svých mudrcích od východu zase otevíral prostor u narozeného dítěte pro pohanské národy. A lidová tradice ve svých betlémech a písních podtrhuje, že u právě narozeného Mesiáše je místo pro všechny. Obraz betléma, který zahrnuje lidi ze všech sociálních vrstev, ze všech lidských zaměstnání a poslání, to je něco, co si dobře uvědomujeme u vánoční zvěsti.

Obraz evangelií je skutečně obrazem otevřenosti. Beze slov. Bez podmínek. To podstatné je, jít k Betlému, kam nás všechny posílá zvěst andělů. Neustále aktuální důraz, na který se tak snadno zapomíná uprostřed dvoutisícileté tradice církve, která s sebou logicky táhne mnohé příkazy a zákazy, mnohý moralismus, mnohé hradby. A přece každé Vánoce slyšíme pozvání pro všechny, pozvání bez omezení. Ne primárně pod pravidla naše, ale pod Boží lásku v narozeném dítěti.

Je to zvěst vánočního evangelia. A přece se tato zvěst nutně spojuje s jednou ze svátostí naší církve. S hostinou, při které jsme hosty našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Tak, jak jsme to slyšeli v dnešním textu. Těmito dvěma příběhy je Lukášovo evangelium zarámováno.

Na jedné straně příběh o narozeném dítěti, kterému se jdou poklonit pastýři – tedy pastýři putují do centra Božího dění. A na druhé straně učedníci, ti, kteří mohli Boží dění neustále sledovat, nyní z jeho centra utíkají. Znovu tu nemáme před očima vzor víry. Znovu tu v evangelistově příběhu zažíváme to, co dobře známe – a v čem jsme znovu na stejné lodi se svým okolím. Rezignace, beznaděj, ztráta víry, že Boží jednání tak, jak jsme ho poznali v příběhu Ježíše z Nazareta, toho, který je tím, který reprezentuje Boží vůli, toho betlémského dítěte, má budoucnost. Má sílu na všechno to, čeho se kolem sebe lekáme. Skutečně, nejsme někým výjimečným.

A do této rezignace přichází Vzkříšený. Tentokrát nepřichází anděl s tím, že se máme jít poklonit do Betléma právě narozenému Spasiteli. Tentokrát tento Spasitel přichází za námi. Ne - nejsme nikým výjimečným. Znovu to nejsou naše řády a pravidla, která nabízí řešení ve chvíli, kdy ztrácíme půdu pod nohama. To vzkříšený Spasitel přichází a doprovází nás. A zve nás ke svému stolu.

Znovu pozvání. A znovu pro všechny. Znovu tu máme pozvání pro ty, kteří selhávají, kdo jsou na okraji, kdo vypadávají z lidské představy o tom správném životě. Nikde tu není vidět církev se svým sítem, které staví mezi ty, kteří hledají a nabídku Vzkříšeného ke společnému stolu, kde On je hostitelem.

A tak se právě o vánočních svátcích smíme těšit z pozvání. Spolu se všemi lidmi, které vykresluje lidová zbožnost ve svých betlémech. Se všemi těmi, na které myslíme právě o vánočních svátcích, se všemi, kteří nás předešli k našemu Pánu, se všemi hledajícími, kteří chtějí žít život, který by byl naplněný lidskostí. Se všemi, kdo by takový život chtěli žít a přitom mají strach. Se všemi, kteří se bojí, že svůj život už zkazili a nejde s tím nic dělat. Se všemi, kdo se bojí probudit do nového dne.

Smíme přicházet ke Spasiteli, ve kterém za námi přišel Bůh. Smíme otevřít dveře, aby mohl vejít i k nám. Abychom všichni společně u jednoho stolu vyznávali svoji slabost i hřích, ale především, abychom přijali ujištění, že je možné se na našem útěku obrátit a jít zpět vstříc Božímu ději v tomto světě. Amen.

 

Píseň: 281

 

Vyznání vin: Pane Bože, děkujeme, že vstupuješ do našich životů. Děkujeme, že víš o všech našich temnotách, které nás trápí. Že víš o temnotách tohoto světa, které nás děsí. Že Ti je smíme odevzdávat. Ne jako sebetrýznění, ale v poctivé snaze přijmout sebe sami takové, jací jsme v jistotě, že přes všechna naše selhání, přese všechno odcizení lidem i Tobě, se smíme nazývat Tvými dětmi. Vždyť si právě dnes znovu připomínáme, že i za námi jsi poslal svého Syna, aby nám nabídl život.

A tak v této jistotě vyznáváme. Že nejsme lepší než druzí lidé, že i my máme svůj podíl na lidské bolesti v tomto světě. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal na tento svět, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Smíme přijmout jako odpověď svědectví o Boží milosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 3:16

Pozdravení pokoje: V radosti z této Boží odpovědi, v radosti, že smíme přijmout Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme se i my podarovat a navzájem si podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

 

Modlitba: Svatý Pane, všemohoucí Otče, věčný Bože,

chceme Tě vždycky a všude chválit a děkovat ti,
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Jeho jsi zaslíbil jako Vykupitele
nám, ztraceným lidem.
Jeho pravda je světlem hledajících.
Jeho svatost s tebou smiřuje hříšníky.

Naplnil se čas,
poslal jsi toho, který byl zaslíben,
již nám září den vykoupení.
Proto se radujeme z tvého zaslíbení a tvé věrnosti.

Spojeni s proroky
a se všemi,
kdo očekávají tvé království,
se připojujeme k chvalozpěvu tvých andělů
a vyznáváme ke tvé cti:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

 

Pozvání: Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Zj 19:7.8a

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Slovo při propouštění:

Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

1 Timoteovi 3:16

Píseň: 290 Jdu klanět se Ti k jeslím sám

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, uprostřed dnešní radosti k Tobě s důvěrou voláme, abychom Ti odevzdali své blízké i lidi či události, které jsou daleko a o které máme starost.

Pane, odevzdáváme Ti své nemocné. Prosíme za Evu Kočovou a její rodinu, prosíme za bratra Marvána, prosíme za sestru Zejfartovou, prosíme za sestru Lhotovou, prosíme za syna sestry Petráskové. Prosíme, opatruj je a povzbuzuj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Ti sestry a bratry všech věkových kategorií našeho sboru. Prosíme, uč nás si vzájemně naslouchat a být si povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti sborová a farní společenství v Říčanech, Uhříněvsi, v Petrovicích, v Kolodějích. Prosíme, žehnej jejich práci a veď nás společně ke svědectví o naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo jsou opuštění. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo přišli o práci a bojí se budoucnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za opuštěné matky s dětmi, prosíme za všechny ty, které žijí v azylových domech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo o vánočních svátcích zažívají zoufalství na útěku ze svých domovů, kde zuří válka. Prosíme za všechny v utečeneckých táborech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kdo se snaží být pomocí pro lidi kolem sebe. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i prosby.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

(Phi 4:4-6 CEP)

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. (Phi 4:7 BKR)

 

Píseň: 282 Zvěstujem vám radost