Říčany 28.3.2016 Lk 24,13-35 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se v neděli vzkříšení ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Kristus byl vzkříšen! - Opravdu byl vzkříšen! (Lk 24,6.34)

 

Píseň: 344 Kristus Pán, Král věčné slávy

Modlitba: Pane, Ty jsi vyvedl svůj lid z otroctví. Ze všeho, co symbolizoval Egypt. Z místa tvrdosti lidských srdcí, z místa nárokování absolutní pravdy, z místa násilného vymáhání loajality, z místa jednoho jediného správného názoru. Pane, moc rádi nasloucháme tomuto svědectví, tomuto příběhu o cestě za svobodou.

Dnes přicházíme s nadějí, že tato cesta je možná. Že ve vzkříšení svého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista jsi přitakal životu. Životu ve svobodě otevřeného vztahu člověka k člověku, životu ve svobodném vztahu s Tebou.

Děkujeme Ti, že tato naděje smí určovat naši víru. Děkujeme, že se i dnes smíme radovat ze vzkříšení a přijímat ho jako otevřenou cestu pro život náš i celého stvoření. Amen.

 

Báseň:

 

Čtení: Lk 24,13-35

Píseň: S401

Text: Iz 25,6-9

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

 

Znovu jsme slyšeli jako text čtení z proroka Izajáše. Znovu jsme slyšeli Boží zaslíbení – a to pro všechny lidi. Znovu zásadní důraz, se kterým se setkáváme u proroka Izajáše: „Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné.“ A my dnes chceme naslouchat příběhu lidí, svědků, kteří zakusili Boží naplnění tohoto zaslíbení.

Text z Lukášova evangelia, který je tímto svědectvím, je naplněn rozhovorem. Vyprávěním, sdílením, nasloucháním. I kdyby tam bylo jen to, budu tento text milovat, protože to není vůbec málo. Je to něco, po čem toužíme, co potřebujeme – ať už ve chvílích, kdy chceme sdílet radost, tak ve chvílích, kdy je nám úzko, nevíme si rady, jsme nešťastní.

Celý příběh začíná tím, že dva lidé, pro nás známí, identifikovaní lidé, ale v příběhu lidé anonymní, jsou na cestě. A probírají spolu, co se stalo. I tady je rozhovor, důležitý rozhovor, i když zacyklený a bezvýchodný. Popisující zvenku události, které se staly v Jeruzalémě. Popisující informaci, kterou podaly ženy. Zkoumající jejich svědectví. Jakkoliv není dobré shazovat tento rozhovor, shazovat to, že je pro oba účastníky důležitý právě v tom, že si mohou o všem popovídat, že nejsou sami, nezabrání v útěku. Nedodává sílu k řešení životní situace, do které se dostali. Nezabrání zavírání očí před skutečností. Protože se motá uvnitř situace, do které se dostali, nenabízí výhled.

Ten, který je potkává, vnímá jejich situaci. A není mu lhostejná. My víme, že je to Ježíš, oni vědí, že se tu objevil člověk, který se o ně zajímá. Kterému nejsou lhostejní. Ptá se: „O čem to spolu rozmlouváte?“ Najednou se rozhovor posouvá do nové roviny, je tam člověk odjinud, který naslouchá a oni mu mohou vyprávět všechno, co je tíží. A nejenže vyprávějí, je jim tu nabízen zcela nový, nečekaný pohled na všechno to, co prožili. Je jim nabídnut nový pohled na skutečnost kříže. Na to, že jejich naděje byly zklamány, na to, že svět jakoby jde neustále dál tou svojí cestou, se kterou si nevědí rady a se kterou si příliš nevíme rady ani my.

Ježíš otevírá Písma a vykládá je. Je to něco zcela zásadního – já mohu mluvit za sebe jako ten, kdo v církvi vyrostl. Který naslouchal biblickým příběhům celé dětství a měl jsem z nich zamotanou hlavu. Který zpíval velkopáteční písně a vůbec jim nerozuměl – znovu jsem si to uvědomil před několika dny, když jsem vybíral písně na velkopáteční bohoslužby a nebyl jsem schopen vybrat ty z konce 19. století. Jak zásadní pro mě bylo, když jsem pročítal knihu Petra Pokorného Apoštolské vyznání a otevřely se mi oči pro jinak formulovaný význam kříže a vzkříšení. Fascinuje mě příběh anglikánského biskupa Johna Robinsona, který si zlomil nohu, ležel v nemocnici, byl nucený se zastavit a najednou naslouchal a začal vidět Písmo jinak.

To se děje učedníkům. Vystupují ze své zacyklenosti a vstupují do nové, pro ně revoluční, neprobádané oblasti víry. Je to fantastické a přece to není to nejzásadnější. Evangelista Lukáš shrnuje to, co vyprávějí o tom, co se jim stalo, proč se otočili a vrátili do Jeruzaléma, slovy: „Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb“.

To nejzásadnější v celém příběhu je toto společenství u jednoho stolu. Není to nové otevření biblických příběhů, ale tato zkušenost bezpodmínečného přijetí, kterou Ježíš ukazuje na Boží podstatu vztahu k člověku. Zároveň tu máme jasné upozornění, že společenství u stolu s naším Pánem a Spasitelem není něčím, co bychom měli právo upírat komukoliv. Až z tohoto přijetí může růst víra ve vzkříšení, nikoliv obráceně. Jestliže církev komukoliv brání v přístupu k tomuto přijetí, naprosto nepochopila Boží milost.

Je to zvláštní vyprávění. Vyprávění o Božím ději vzkříšení. O Božím ději přiznání se k Ježíši z Nazareta, tomu ukřižovanému, jako ke svému Synu. To je naplnění zaslíbení, které jsme slyšeli v proroctví proroka Izajáše.

A přitom vyprávění zcela obyčejné. O mluvení a naslouchání, o účasti s druhým člověkem, o nabídce být tu jeden pro druhého a otevírat si vzájemně svědectví Písma a především otevírat a přijímat pozvání k bezpodmínečnému přijetí Boží milosti.

A tak i my se můžeme radovat, a tak i my smíme radost nabízet. Vždyť spolu s oněmi učedníky na cestě do Emauz smíme vystoupit z našich útěků a vstoupit do děje, který otevírá evangelista Lukáš: „Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.“ Amen.

 

Píseň: 349 V nás srdce hořelo

 

Vyznání vin: Pane Bože, děkujeme za svědectví o vzkříšení. Děkujeme za slova naděje pro nás, pro naše blízké, pro lidi, kteří mají trápení. Děkujeme za nabídku odvahy k životu, který Ty nabízíš. A chceme vyznat, jak málo v nás je odvahy. Jak jsme určováni vším možným, jak se velice často podobáme Noemi v její beznaději a pro nedostatek víry pak nedokážeme přijímat Tvůj život, natožpak ho nabízet druhým.

Vyznáváme zároveň, že nejsme lepší, než lidé kolem nás. Před Tebou, Bože, vyznáváme svůj hřích. Chceme-li takto vyznat, odpovězme: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost tvého Syna, Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Je-li tomu tak, vyznejme: Věříme.

Chceme nyní odložit všechen hněv a výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Pane, toto vše Ti nyní odevzdáváme a děkujeme, že smíme věřit v Tvé odpuštění a v Tvou posilu v životě, který nám každému nabízíš.

 

Slovo milosti: Hospodin ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Ž 103,3n 

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:

Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:

Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen


 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

 

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

 

Pozvání: Bože, Duchu svatý, v srdcích nám potvrzuješ svědectví proroků i apoštolů, že jsou pravdivá. Vléváš nám odvahu uvěřit Kristově lásce, že on s námi je a zůstává po všechny dny, nezavrhuje nás, ale zve k sobě, přijímá nás spolu s našimi bližními a tvoří z nás společenství svých učedníků, abychom se od něho naučili spolu žít v bratrské lásce. Prosíme, požehnej tento velikonoční hod, abychom tu okusili, že sám Kristus je naším hostitelem, radovali se z toho a přijali od něho novou sílu na cestu za ním. Amen.

A tak již usmířeni s Kristem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

 

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

 

Neboj se. Já jsme první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

 

Píseň: S115

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes jsme si s vděčností uvědomili, co nám všechno dáváš svým darem. Děkujeme, že jsme si směli uvědomit všechny lidi, se kterými můžeme mluvit, pro které můžeme být povzbuzením a kteří jsou povzbuzením pro nás.

Pane, dnes Tě chceme prosit za naše sborové společenství. Za sbory a farnosti v našem okolí. Prosíme, abys nás vedl za lidmi, kteří jsou sami a potřebují někoho blízkého. Abys nás učil vytvářet otevřené společenství pro všechny hledající. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes chceme poprosit za nemocné v našem okolí. Máme radost, že Alena Kuščynská je už v pořádku doma. Máme radost, že je Evě Kočové výrazně lépe. A moc Tě prosíme, abys jim byl i nadále nablízku. Odevzdáváme Ti sestru Editu Lhotovou, sestru i syna Vlasty Petráskové. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Uprostřed naděje vzkříšení Ti odevzdáváme Tvé stvoření. Prosíme, uč nás s ním zacházet jako s Tvým darem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Uprostřed naděje vzkříšení Ti odevzdáváme své blízké, sestry a bratry ze sborového společenství, z ekumeny, z církve. Prosíme, proměňuj lidská srdce tam, kde panuje rozdělení. Proměňuj lidská srdce, kde lidská zaslepenost rozdělení vytváří. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za ty, kdo se snaží pomáhat a jsou vyčerpaní. Prosíme, dávej nám citlivost, abychom vyčerpání u svých bližních rozpoznávali a fantazii, abychom je dokázali povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Tě chceme prosit za papeže Františka, který otevírá mnohé zavřené dveře mezi lidmi různých náboženství a kultur. Prosíme, žehnej mu a opatruj ho. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

 

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Požehnán buď Hospodin. On nám dal své slovo, abychom jej poslouchali, on nám zaslíbil své království, abychom měli naději. Jděte spolu s druhými odvážně a s pokorou. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.

 

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 346