Říčany 9.4.2017 Mk 11,1-9 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v květnou neděli.

Introit: On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 1Pt 2,24

 

Píseň: 613

Modlitba: Pane Bože, na začátku velikonočního týdne jsme přijali Tvé pozvání do společenství lidí, kteří vyznávají, že Ti patří a vidí naději životů svých i kolem sebe v Tvém jednání, v Tvé milosti.

Pane, vyznáváme, že nás trápí právě to, že Tvé jednání neumíme kolem sebe rozpoznávat. Vyznáváme, že pak propadáme smutku a beznaději. Že pak nevidíme řešení pro úkoly, které jsi před nás postavil.

A právě proto Tě dnes chceme poprosit – uč nás chválit. Uč nás děkovat Ti za to, že Ti smíme patřit, děkovat za svědectví lidí okolo nás i biblických svědků. Uč nás Tě chválit za to, že my smíme vědět, že jsi pro člověka poslal svého Syna, Ježíše Krista. Že se smíme znovu a znovu konfrontovat s Jeho zvěstí o Tvém království. Že se smíme stále znovu dozvídat, co má před Tvou tváří budoucnost.

Pane, za to vše Tě chceme chválit a moc Tě prosíme, abys tu byl dnes s námi. Abys byl s lidmi po celém světě a otevíral jim oči, aby našli cestu k Tobě. Amen.

 

Čtení: Mk 10,42-52

Píseň: 607

Text: Mk 11,1-11

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

Ježíš uzdravil slepého muže – Bartimaia. Je to silný příběh vyznání, důvěry a ochoty pomoci. Příběh nabídky životního světla. Jakoby tento Ježíšův čin byl ilustrací slov o tom, jaký život má budoucnost před Boží tváří. „Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."“ A vzápětí přistupuje ke slepému žebrákovi a otevírá mu život. A tento žebrák se hned poté, co byl uzdraven, zvedl a „šel tou cestou za ním“. Za Ježíšem.

Přiznám se, že tento příběh mám rád. Mluví ke mně. Potřebuji ho slyšet. Ježíš jako ten, který si nedává sloužit, ale nabízí pomoc do lidských temnot. Ale Bartimaios se zvedl a šel tou cestou za Ježíšem.

I my pokračujeme v cestě za Ježíšem a dostáváme se k příběhu, který je na jednu stranu velice lákavý a na druhou – na druhou stranu je mi vlastně velice cizí. Jakoby to nebyl obraz, který by vystihoval toho „mého Ježíše“. A tento obraz, do kterého vstupujeme, je na začátku pašijového příběhu. Tedy velice důležitý obraz.

Triumfální vjezd do města. Jakoby se znovu otevírala otázka toho, co má budoucnost v tomto světě a co před Hospodinem. Obraz triumfálního vjezdu je od počátku vlastně podporován. Ježíšův nepochopitelný nárok, který uplatňuje na cizí majetek, má připomenout jeho mesiášskou autoritu, která se podobá autoritě římského císaře. Vstup tedy skutečně impozantní. Jásající davy, požehnání pro království „našeho otce Davida“. Odkaz na zaslíbení z proroctví proroka Zacharjáše. Máme sto chutí se tady zastavit. Když br. profesor Pokorný ve čtvrtek mluvil o naší touze po happy endu, že by se nám dobrý konec Ježíšova příběhu líbil, tak tady by byl konec Ježíšova příběhu ideální. A pěkně by to zapadalo. Uzdravení Bartimaia, triumfální vjezd do Jeruzaléma.

Když se na obraz vjezdu do Jeruzaléma a na jeho smysl podíváme, tak s ním souhlasíme všichni. K tomuto obrazu se hlásíme všichni. Napříč všem rozdílům v názorech a ve zbožnosti. Tento obraz totiž odpovídá na otázku KDO a ne na otázku JAKÝ. A otupuje tak možné hrany. Jakoby se nebylo o čem bavit. Je tedy zbytečný? Je květná neděle v rukou člověka pouhou projekcí lidských přání?

A tak je dnešní obraz, který máme před očima – Ježíše jedoucího na oslu a jásající davy s ratolestmi a plášti, rovněž obrazem plným otazníků a pochybností. Které jsou podtrženy naléhavým slovem Markovy apokalypsy ze 13. kapitoly: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a svedou mnohé.“ A my tu dnes stojíme a spolu se zástupy vidíme jednoho Mesiáše, toho skutečného Spasitele. Ale každý vlastně vidí někoho jiného.

Je tedy Květná neděle o zoufalství? O rezignaci pod pozlátkem jásotu? Vlastně ano. Vlastně zcela nutně. Když se podíváme do knihy proroka Zacharjáše, na níž se obraz květné neděle v mnohém odkazuje, zjistíme i tady důvod ke smutku. Zacharjáš oslovuje Boží lid, když se jeho část vrátila z babylonského zajetí zpět domů do Judska, do Jeruzaléma. Stav byl takový, že chrám byl rozbořen, hradby v rozvalinách. Všichni se moc těšili domů, na místa, která vlastně znali jen z vyprávění. Jenže vyprávění, vzpomínání má jednu zrádnou vlastnost - všechno trochu přikrašluje. Nedovedu si představit, že by si neustále připomínali ten zničený chrám a ty pobořené hradby. Všichni to věděli, ale když před sebou uviděli realitu, byl to šok. Moc se těšili, věděli, že budou muset pracovat, ale neuvědomili si, jak náročné to bude. Podklesla jim kolena. „Kudy do toho? Kde vzít sílu?“

Odpovědí, která se nabízí a která je zdá se neodmyslitelná od lidské povahy, je upnutí se k silnému vůdci, velké osobnosti. V případě navrátilců do Jeruzaléma se navíc zřejmě jednalo o potomka z požehnaného rodu Davidova. Zerubábel dá směr, dá nadšení, dá ideu. U proroků té doby, jak u Agea, tak u Zacharjáše, hraje tento muž značnou roli. „Čím jsi ty, veliká horo, před Zerubábelem? Rovinou. On vynese poslední kámen za hlučného provolávání: „Jeruzalém došel milosti!““ Jasné, stručné, razantní. Mohli bychom tuto větu nabídnout do předvolební kampaně. Rychlé a jisté řešení. Ale Zerubábel velice rychle mizí ze scény. Rychleji než kdo čekal, proti veškerému očekávání proroků i lidí. Nastalo nebezpečí prázdnoty. A do ní zaznívají texty, jejichž naplněním je obraz Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. Texty, jejichž shrnutím je: „Hospodin bude Králem nad celou zemí; v onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné.

Ano, mluvíme o rezignaci. O rezignaci na lidské představy o Božím jednání. O rezignaci na to, že bychom byli někým víc než slepými žebráky. Tak, jako Bartimaios. Ale Bartimaios volal. A věděl ke komu volat: „Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"“

To tedy není rezignace na život. Není to alibistický povzdech, že prostě není v našich silách rozpoznat a zvolit správnou orientaci v životě. Není to rezignace na poznání pravdy pro lidský život. Ale je to otevření se hledání těch druhých se stejným právem hledat, jaké k tomu máme my.

Prostě proto, že nejsme lhostejnými Pánu Bohu, který za námi poslal Ježíše z Nazareta, aby nám otevřel oči. Prostě proto, že uprostřed různých lidských očekávání vjíždí Ježíš z Nazareta do Jeruzaléma jako Mesiáš. Evangelista v tuto chvíli nechává nedořečenou odpověď na otázku, jaký je to Mesiáš. Ale ve vidoucím Bartimaiovi smíme mít naději, že odpovědi se nám dostane v událostech, které jsou již za dveřmi.

My zatím smíme všichni společně radostně volat spolu se zástupy: "Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!"

Amen.

Píseň: 171

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou s vděčností, že k Tobě smíme volat. Že Tě smíme chválit a že Tě smíme prosit. Odevzdávat Ti své radosti i trápení.

Dnes Ti chceme poděkovat za velikonoční týden, který je před námi. A poprosit Tě, abys dal všem nám křesťanům, abychom v něm soustředili myšlenky na cestu Tvého Syna na kříž a spolu s celou církví směli prožít radost z Jeho vzkříšení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme, aby nás Tvá zvěst vedla k vzájemnému porozumění napříč vší rozdílnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Zároveň Tě prosíme, abychom toto porozumění nabízeli především těm, kteří nemají v ruce moc, kteří jsou naopak bezmocní vůči nejrůznějším tlakům. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme dnes na ty, kdo jsou svírání strachem z budoucnosti. Ať už kvůli reálným problémům nebo proto, že mají psychické problémy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme, abys nás učil odpouštět. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za všechny postižené válkou. Prosíme za oběti v Sýrii. Prosíme za ty, kteří hledají nový domov i za ty, kteří zůstávají ve své zemi. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

 

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Ježíš říká i nám:Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."

Mt 11,28-30

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

Píseň: 487