Uhříněves 1.5.2016 J 14,8-21 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužba na neděli Rogate – modlete se. Jsme zváni naším Pánem k naslouchání slovu Božích svědků a ke společenství kolem stolu.

Introit: Pojďte všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. Ž 66,16

Píseň: 626 Jak vznešené Tvé jméno

Modlitba: Pane, dnes přicházíme a radujeme se. Radujeme se z narození Zorky Šulákové a máme plnou hlavu přání pro ni i pro celou její rodinu. A chceme poděkovat, že v těchto přáních smíme počítat s Tebou. Že smíme věřit, že Ti smíme odevzdat nejen život malé Zorky. Že smíme při rozhlížení se kolem sebe i při výhledu kupředu, při hledání smyslu a naděje pro člověka spoléhat na život, který jsi člověku nabídl v Ježíši Kristu.

Děkujeme, že si tuto nabídku smíme neustále připomínat. Že s ní můžeme konfrontovat své radosti i bolesti. Že si jí dnes smíme zpřítomnit při Tvém hodu, ke kterému jsou zváni všichni, kdo po životě touží, kdo ho hledají. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň: S456 Před Tebou

 

Čtení: Iz 2,5-22

Píseň: 680 Nás zavolal jsi, Pane

Text: J 14,8-21

Haleluja. Když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně. Ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná. Haleluja. Ž 107,6.8

 

Jako první čtení jsme slyšeli část textu z 2. kapitoly knihy proroka Izajáše. Zápasíme s temnou i nadějnou knihou na biblických hodinách. Zápasíme s tím, že prorok je velice přesný v popisu situace. Právě ve druhé kapitole nám to vyrazilo dech, když kriticky poukazuje na to, čím jsou naplněny, na čem se orientují životy v Božím lidu. Jsou naplněny stříbrem a zlatem, jsou naplněny prosperitou a přece to nepřináší vděk a starost o druhé. Vede to pouze k posedlosti, jak zajistit ten majetek, kterým byli obdarováni. Nejsou v tom jiní než národy kolem, podávají si s nimi ruku, přijali jejich modly. A tak, stejně jako jejich okolí, naplňují svůj život co nejlepšími vojenskými systémy, aby o svůj majetek nepřišli. A tak je země plná koňů a válečných vozů. Je plná nejvýkonnější vojenské techniky. A není divu, že to vede ke službě různým modlám. Tedy přesněji – službě svým vlastním představám. Prorok rázně konstatuje, že toto nemůže dopadnout dobře, že musí přijít Boží trest.

Trochu nás při tom mrazilo. Ten pohled na společnost tehdy a společnost dnes nese mnohé společné rysy. A nás hodně zajímá, jaká je budoucnost nejenom pro naši společnost, ale pro tento svět. Když se dnes radujeme z narození malé Zorky Šulákové, když se na mě obrací množství mladých partnerů, kteří mě žádají, abych je oddal. Potřebujeme vědět, jaký je smysl a budoucnost našich životů. Je v rukách tvrdého, všemohoucího Boha, který situaci řeší tak, jak si to představoval Izajáš a lidé jeho doby?

Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!"“ To je otázka plná strachu, kterým je naplněná 14. kapitola Janova evangelia, ze které jsme dnes četli. Strachu, protože učedníci byli schopni přijmout otázku, která je tak naléhavá a řešit ji. Protože s nimi byl Ježíš. Ježíš teď říká, že odchází. A učedníci zůstávají sami – se vším tlakem, který na ně působí.

To byla zkušenost křesťanů v době Janově, to je zkušenost křesťanů dnes. A Jan to opakovaně řeší – za zmínku stojí Ježíšovo slovo Tomášovi, který pochyboval a uvěřil až ve chvíli, kdy Ježíše spatřil, kdy spatřil jeho rány. "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." V tomto oddíle Ježíš vysvětluje, ujišťuje, že po jeho odchodu nejsou ti, kdo mu důvěřovali, opuštění, ztracení.

Není pravdou, že po Ježíšově odchodu nebude možné chápat Boží cesty. Evangelista je přesvědčený, že je tomu právě naopak. Ježíš vystupoval zcela v souladu s Boží vůlí. Bůh v Ježíšovi činil své skutky. To měli před očima učedníci, to máme před očima my.

A v tomto pochopení Ježíšova jednání nemá místo strach. To, co tak obtížně zpracováváme v Izajášových textech – onoho všemohoucího Boha, který je za krutými tresty, které čekají neposlušný lid – to není Ježíšova představa hledání životní cesty. „Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat.“

To není pouhá hra se slovy – tady evangelista podtrhuje Ježíšův nový pohled na Boha. Nikterak neumenšuje Jeho moc, nikterak nezastírá, že je tu z Boží strany požadavek, ale Jan podtrhuje v Ježíšově zvěsti vztah lásky. Otevírá cestu pro víru beze strachu, autentickou víru, autentický život. „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.“

Doprostřed nejistoty a strachu, které jsou evidentně přítomny v janovském sboru, přichází ujištění, že je tu nabídka života v Kristově jménu. Že má smysl zůstávat ve vztahu s Ježíšem z Nazareta, který je Kristus. Že tento vztah má budoucnost. Stejná nabídka je tu pro nás. Ano, vidíme mnohé podobnosti v životě našem a v životě Božího lidu za doby Izajášovy. Ale představa trestu, jak ji prezentuje prorok Izajáš, představa Boha, který je za krutými ději ve světě, tu přijmout nemusíme. A mé přesvědčení je, že po holocaustu a uprostřed zvěrstev na mnoha místech tohoto světa ani nesmíme.

Život v Kristově jménu odmítá opuštěnost od Boha. Ujišťuje o vztahu lásky s Bohem. O vztahu, ve kterém Bůh přichází za člověkem, ve kterém stojí po jeho boku v jakékoliv situaci. Jan to vyjadřuje velice odvážně, až provokativně, Ježíšovými slovy: „A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“ Nejde o to, že by se sestrám a bratřím v janovském sboru vyplnilo všechno, po čem toužili. Nevyplnilo se jim ani to, aby nebyli vystaveni pronásledování. Ale jsou ujištění, že v tom všem nejsou sami. Jsou ujištění, že pocit opuštěnosti a strachu, který je trápil, není skutečností. Že se od nich Bůh nedistancuje pro jejich provinění.

Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky -

Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.“

Tuto skutečnost směli sestry a bratři janovského sboru prožívat při bohoslužbách, při slavení večeře Páně, při slavnosti křtu. Tak to smíme prožívat i my. V této jistotě i dnes smíme přijmout pozvání k hodu, při kterém je naším hostitelem náš Pán. Bůh, který nás miluje pro Ježíše Krista. Amen.

 

Píseň: S375 Volný jsem

 

Vyznání vin:

Milé sestry a milí bratři, byli jsme společně ujištěni o tom, že smíme důvěřovat milosrdnému Bohu. O tom, že žijeme v Božím chrámě, v prostoru Boží vlády. Že nemusíme zůstávat v moci zákonitostí světa a vztahů, které nás trápí a které vypadají tak nepřekonatelné. Smíme se nyní ztišit pře naším Pánem a odevzdat mu vše, co nás tlačí k zemi, co nám brání vykročit do prostoru Boží budoucnosti.

Vyznáváme, že spolu s lidmi kolem nás neseme svým hříchem vinu za bídu tohoto světa. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

 

Myslíme na svá provinění, na své nesplněné úkoly ve Tvé službě. Vyznáváme svůj dluh lásky a pomoci, vyznáváme svoji neschopnost odpusti. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na Tvé odpuštění právě pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

 

Pamětlivi toho, že jsi v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

 

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba: Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a oslavujeme tě skrze Krista, našeho Pána.

Ty jsi Stvořitel našeho světa,

jeho bohatství a jeho krása jsou tvé dary.

Ty jsi nám zachoval věrnost,

když jsme my lidé nedbali tebe a tvých darů.

V Kristu jsi k nám přišel,

sdílel jsi s námi samotu a bolesti,

nesl jsi následky naší viny a vytrpěl jsi smrt.

Skrze svého svatého Ducha při nás působíš,

ve tvé církvi

a v celém tvém světě.

Proto ti zpíváme náš chvalozpěv.

Oslavujeme tě i ve jménu těch,

kdo už tě zapomněli chválit

nebo to nikdy neuměli.

Chceme být hlasem němých pro tvou slávu.

Proto se připojujeme k chvalozpěvu tvého lidu

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

 

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

 

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

 

Píseň: 690 Soudce všeho světa, Bože

 

Ohlášky:

Modlitba: Pane, uprostřed vděčnosti za život k Tobě voláme s prosbou o jeho ochranu.

Prosíme Tě za všechny Zorku, prosíme za narozené děti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se loučí s blízkým člověkem. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nemocné, prosíme, abychom dokázali být svědky o Tvé blízkosti i uprostřed bolesti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za přírodu, za probouzející se život, se kterým se setkáváme na každém kroku. Prosíme, uč nás ho poznávat a ochraňovat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo jsou vděční za život, kdo ho přejí druhým lidem. Prosíme za všechny zařízení, které se hlásí k hnutí Hate free. Kteří odmítají nenávist. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme i za ty, kdo žít neumějí, kdo se nechávají strhnout ke strachu a k nenávisti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za náš sbor, prosíme za Tvou církev. Zbavuj ji strachu a naplňuj ujištěním, že v Tvých rukách je budoucnost každého z nás. Prosíme, abychom tuto naději dokázali předávat do svého okolí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za ty, kdo žijí ve strachu o život. Za ty, kteří jsou na útěku ze své země, kdo hledají nový domov, i za ty, kteří zůstávají ve své zemi a jsou ohroženi válkou a bídou. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme, aby se mocní tohoto světa dohodli na cestě k nastolení míru na Blízkém východě. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

 

Voláme k Tobě jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

 

 

 

 

Požehnání: Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly.
Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas.
Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách.
Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku.
Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost.
Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.
Amen.

 

Píseň: 489