Uhříněves 12.2.2017 1Kr 18 (Jiří Ort) dětské bohoslužby

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve společenství, ve kterém se můžeme radovat z Božího pozvání.

Introit: V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. Ž 18,7

Píseň: 219 Hory, doly, stráně

 

Modlitba:

Pane, dnes chceme moc děkovat za setkání s Tebou, za setkání se svědectvím o Tobě. Děkujeme, že nám otevíráš společenství svého lidu, ve kterém se setkáváme s ujištěním, že Ty jsi živý Bůh. Že před námi otevíráš budoucnost, ve které se na Tebe smíme obracet, ve které nás učíš modlitbě.

Děkujeme, že to vše smíme poznávat ve svědectví Ježíše z Nazareta. Že v jeho životě a smrti smíme nacházet důvěru v Tebe, v Tvoji pomoc. Děkujeme, že smíme ve víře přijmout, žes tuto důvěru nezklamal, že ses k němu přiznal, žes jej vzkřísil.

Děkujeme, že v této důvěře se nemusíme bát úkolů, které před nás stavíš. Že se můžeme odvážit nabízet Tvoji milost, Tvoji budoucnost ve Tvém království všem lidem kolem nás.

Amen.

 

Čtení: 1Kr 18,17-26.29-39

Píseň: S372 Víru nám dej

Text: L 14,15-24

Haleluja. Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Haleluja. Ž 9,2n

 

Děti, vy jste si minulou neděli povídali o proroku Eliášovi a králi Achabovi. Achab byl mocný král. Co řekl, to platilo. Kdo by si také troufl nesouhlasit s králem? Mocní lidé mají takovou představu – to, co si myslím já, to si musí myslet ostatní, protože to, co si myslím já, to je pravda. A tak král Achab rozhodl, že všichni lidé musí věřit bohu Baalovi. To bylo božstvo, které mělo zajišťovat, že bude všeho dost. To je pěkné, ne?

Ale k tomu mě napadá otázka – pro koho bude všeho dost? A to už víra v tohoto boha Baala neřešila. Hlavně aby bylo všeho dost. To už neřešil ani král Achab. On to byl i velký vojevůdce a jako velký vojevůdce musel mít vojsko a takové vojsko potřebuje, aby bylo dost jídla pro vojáky, dost píce pro koně, dost peněz na zbraně - a ještě spoustu věcí potřebuje takové vojsko. A obyčejní lidé? Kdo by se ptal na to, co obyčejní lidé? Kdo by se ptal na to, jestli jsou tu lidé, kteří potřebují, aby jim někdo pomohl, kdo by se ptal na to, jestli jsou tu lidé, kteří nemají kde bydlet? Tak taková to byla víra v boha Baala.

Ale – věří mu náš král, tak mu budeme věřit také. Budeme se starat hlavně o sebe. Hlavně abychom měli všeho dost.

A do toho všeho sobectví poslal Pán Bůh Eliáše. „Řekni králi Achabovi, že na celou zemi přestanu sesílat déšť.“ A to se také stalo. Krále Achaba to tak rozzlobilo, že si chtěl vylít zlost na Eliášovi, který mu Boží vzkaz vyřídil. Eliáš musel utéct. A vy jste si vyprávěli, co na útěku zažil. Jak se o něj Pán Bůh postaral, když měl hlad. Jak se Pán Bůh postaral i o chudou vdovu, která Eliášovi pomohla. Jak zachránil jejího syna.

Eliáš tak měl zkušenost s Bohem – byl smutný a opuštěný od lidí, ale Pán Bůh ho neopustil.

I král Achab měl zkušenost s Bohem – Achab byl mocný a sebejistý – a Pán Bůh mu ukázal, že i takový král je obyčejným člověkem. Achab měl pocit, že Bůh je tvrdý a mstivý. Nedokázal si představit, že by mohl být jiný. To byl Achabův svět, kde rozhodovalo to, kdo je mocnější – a ten si mohl dělat, co chce. Rozhodně se nemusí starat o druhé.

 

Píseň: S207 Pokušení svatého Antonína

 

Ono to dost vypadá, že král Achab měl pravdu. Pán Bůh trestal. Nebo ne? Připomeneme si k tomu příběh, který jsme slyšeli v dnešním druhém čtení z Bible. Byl jednou jeden člověk, který vystrojil hostinu. Co byste si tak představovali, že by na takové hostině mělo být: … . To všechno tam bylo a ještě mnohem víc. A když už to bylo všechno připravené, poslal pán své služebníky, aby pozvali hosty. Šli byste na takovou hostinu? Já také. Ale představte si, že se stala zvláštní věc. Ti, kteří byli pozvaní, ono pozvání odmítli. Že zrovna nemají čas, že mají zrovna na práci něco jiného.

Co s tím? Co byste dělali na místě toho pána? Když se podíváte, je tu spousta lidí. A zrovna ti, na které lidé, kteří věří Baalovi, nemyslí. „Chudí, zmrzačení, slepí, chromí.“ Prostě ti, kteří potřebují pomoct. Na koho si ještě vzpomenete, kdo ještě kolem nás potřebuje pomoc? …

A pán poslal své služebníky právě mezi tyto lidi, na které ostatní zapomínají. A v hodovní síni bylo tolik místa, že své služebníky posílal znovu a znovu. A ty, kteří pozvání odmítli, upozorňuje, že to není jen tak. Že už se na tu hostinu také nemusí nikdy dostat.

 

Píseň: S359 V království Božím místa dost

 

Pán Bůh posílá Eliáše zpátky ke králi Achabovi. Co myslíte, s jakou zprávou ho posílá? Že Achab stále neposlouchá, tak k suchu přijde ještě nějaký nepřítel? Ne. Eliáš nabízí, že přinesou oběti on i Baalovi proroci a uvidí se, čí oběť bude přijatá.

To je zvláštní. Přinášet oběti. Dnes bychom řekli, že to není moc hezké zabíjet zvířata kvůli nějaké oběti. Ale tehdy to znamenalo mluvit s Bohem. Takže Pán Bůh posílá Eliáše, aby lidem připomněl, aby je znovu naučil mluvit s Pánem Bohem. Eliáš je jako posel toho bohatého muže, který je poslaný, aby všechny pozval na hostinu.

Je to napínavý příběh. Vzpomenete si, jestli všichni ti, kteří byli pozvaní na hostinu, pozvání přijali? A teď je napínavé, jestli lidé z Achabova království přijmou pozvání, aby mluvili s Hospodinem nebo budou dál následovat mocného krále Achaba s jeho představami o bozích, kteří mu dovolí zapomínat na všechny, kteří potřebují pomoct. Je moc důležité, jak ty oběti dopadnou – není on ten Baal skutečně mocný? Není lepší žít podle baalovských pravidel?

Ukázalo se, že ten slavný Baal je jen představou. A že Eliášův i náš Bůh je Bohem, na kterého se můžeme obracet, protože nás slyší. A o tom je celý příběh o proroku Eliášovi a králi Ächabovi. Říká nám, že Hospodin je takový, jak nám o něm vypráví Eliáš. A jak ho také zažil. Že se stará o lidi, že je tu pro každého, i pro ty, na které ostatní zapomínají. Tak to smíme vyznat spolu s lidmi v Achabově království: „Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“ Amen.

 

Píseň: S23 Bůh je záštita má

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Pane, dnes jsme směli slyšet, že Tvé království je stvořené pro každého člověka.

Moc tě prosíme za ty, kterým životní trápení zastírá naději této Tvé milosti. Za ty, kteří se musí vyrovnávat se ztrátou blízkého člověka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Za ty, jejichž život je naplněný službou nemocnému člověku nebo je samotné trápí nemoc. Za ně tě, Pane, prosíme.

Za ty, kteří ztrácí životní perspektivu, protože jsou ve společnosti diskvalifikovaní – protože mají jinou bavu kůže, protože jsou jakkoliv postižení, protože nemají na bydlení, protože spadli do jakékoliv závislosti. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za matky nebo otce, kteří zůstali sami se svými dětmi. Prosíme za lidi, kteří se rozhodli pomáhat v rámci pěstounské péče. Za ně, tě, Pane, prosíme.

Prosíme za pracovníky azylových domů, za jejich práci. Za ně Tě, Pane prosíme.

Prosíme za ty, kteří museli utéct ze svých domovů kvůli válce nebo hladu. Prosíme za mír v Sýrii i za ochotu pomoci v naší zemi. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby.

 

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.

Jud 1,20n

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 685 I když se rozcházíme