Uhříněves 12.4.2015 J 13 (Jiří Ort) bohoslužby s dětmi

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v 1. neděli po Velikonocích a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Hospodina miluji; On slyší můj hlas, moje prosby. Ž 116,1

Píseň: 639 Hned z rána vzdej díky

 

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti za krásné nové ráno. Děkujeme Ti, že si nás zveš na setkání, ve kterém smíme slyšet Tvé Slovo, ve kterém se smíme učit Ti děkovat za všechno, co od Tebe dostáváme i prosit za všechny, o které máme starost.

Jsme Ti vděční, že se smíme učit poznávat, že v našem životě nejsme sami. Že uprostřed hledání a učení, trápení i radostí, jsi s námi a neopouštíš nás. Děkujeme že za námi posíláš své svědky – ať už ty biblické nebo naše současníky a děkujeme, že i nás posíláš, abychom byli druhým pomocí a povzbuzením. Ujištěním o Tvé milosti, ve které přijímáš člověka a nabízíš mu svůj život.

Prosíme, buď tu dnes s námi, buď ve shromážděních svého lidu po celém světě. Aby se v něm ozývala hlasitá chvála, která by byla nadějí pro celé stvoření.

Amen.

 

Čtení: J 13,1-17

Píseň: S274 Apoštolská

Text: J 13,12-15

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. (Psa 118:24 CEP)

 

Děti, děti, co jen to ten příběh, který jsme si četli, znamená? Co jsme to vlastně slyšeli? O kom jsme to slyšeli? Podíváme se na to raději na obrázku. Ježíš z Nazareta, o kterém se vypráví v Bibli, o kterém jsme si hodně vyprávěli o Velikonocích, seděl spolu se svými žáky u stolu a večeřeli. To je vlastně normální, tomu se nedivíme.

Jenom tady jeden z žáků nějak s nimi není. Tedy je s nimi, ale nesedí s nimi u stolu, nepovídá si s nimi. Jmenuje se Jidáš a o něm si dnes povídat nebudeme. To, o čem je náš příběh je, že jak tak seděli kolem stolu, tak se Ježíš zvedl a začal svým žákům omývat nohy.

Skutečně hodně zvláštní. Jak ho to jen napadlo? Co to mělo znamenat? Však se také jeden z žáků, Petr, bránil. „To se přece, Pane, nesluší. Tak to být nemá, abys Ty mi omýval nohy. Tak to nechci. Ty jsi náš učitel a my máme sloužit Tobě.“

Ne, ne, Petře, moc se pleteš. Nejen, že to ode mě máte přijmout, ale máte omývat nohy i vy ostatním lidem.“

Jejda, jejda, děti, co s tím? Co si s tím máme počít? Já vám prozradím, že si často nevím rady i s dalšími biblickými příběhy. Máme to zkusit nebo to vzdáme? Kdo to nevzdá? Tak zkusíme, co to vlastně Ježíš chtěl říct.

 

Píseň: 191 Můj Pán

 

Tak to tedy zkusíme. A zkusíme to tak, že si povíme příběh a vymyslíme, jestli k tomu Ježíšovu příběhu patří. Pan Aškenázy ho vypráví ve své knížce „Dětské etudy“.

Ráno k nám chodívá listonoš, ale my ho téměř nikdy nevidíme, protože máme v přízemí schránky pro celý dům.

Nikdo mu nechodí naproti, jen jistá Krušinová z třetího patra dlouho před jeho příchodem stojí v průjezdu a vyhlíží poštu.

Náš listonoš energicky říká:

'Nic není... Nic, nic...'

A ta paní Krušinová jde potom pomalu do třetího patra. Je útlounká, zvláštně světle bělovlasá a dívá se plaše, jako by se omlouvala, že do toho třetího patra chodí. Život s ní zachází tvrdě – měla syna, inženýra chemie, a ten se nikdy nevrátil z Mauthausenu.

Když se rok po skončení války mladý Krušina neobjevil doma, všichni jsme jí radili:

'Ohlaste soudu, že váš syn nežije, budete pobírat pensi.'

A ona se na nás podívala svýma plachýma očima.

'To nejde,' řekla, 'tohle já neudělám.'

Zdá se, že té smrti nikdy neuvěřila a podnes doufá, že Josef Krušina, inženýr chemie, žije někde, kde jsou poštovní známky, že však ještě nemohl zasednout ke stolu.

Ale jednou jistě napíše. Chudák Krušina!

Listonoši se střídají a jedna listonoška se dokonce provdala do Radlic. Ale dopis nepřinesl žádný z nich.“

Je to smutné. A my moc nevíme, jak takovým lidem pomoci. Lidem, který mají veliký smutek. Je mi líto, ale rozhodně by paní Krušinové nepomohlo, kdybychom jí umyli nohy. Jak jen to ten Ježíš z Nazareta myslel?

 

Píseň: S143 Kde, Pane, jsi

 

Děti viděly, jak paní Krušinová chodí pro dopis, který stále nepřichází. Je možné, aby jí nějak pomohly? Napadlo by vás, jak pomoci? A představte si, ty malé děti – kluk a holčička, ještě ani nechodily do školy – alespoň v knížce o tom nic není – vymyslely nádhernou věc. Napsaly dopis. A já vám ho přečtu. A také promítnu, abyste ho viděli i s obrázky:

Milá paní Krušinová! Vy čekáte na psaní a tak vám je píšeme. Abyste nějaké dostala. Božena vám nakreslila vrbu. Odepište nám. To dole je slepice jak zobe. A to zelené je listonoš jak leží v trávě. S úctou děti.“

Je možné, aby to paní Krušinové pomohlo v jejím smutku? A co to má vůbec společného s mytím nohou, o kterém mluví Ježíš? Tak se na to podíváme.

Poslali jsme to a listonoš se včera divil, proč Krušinová již pro poštu nechodí.

Ale děti mu nic neřekly, protože to bylo tajemství.“

Paní Krušinová byla určitě i dál smutná. Protože to, co se jí stalo, bylo smutné a tak velký smutek se nedá odstranit mávnutím proutku. To tak prostě je. Ale v něčem ten dopis určitě pomohl. Paní Krušinové připomněl, že není sama. Že jsou kolem ní lidé, kteří jí chtějí pomoci. To jí děti připomněly.

Ale co to má co společného s tím, že Ježíš při večeři umyl svým žákům nohy? Já vám prozradím, že o to umývání nohou nejde. Že jde o to, že Ježíš chtěl svým žákům posloužit. A připomenout, že i oni jsou tu od toho, aby pomáhali druhým lidem. Že jsou tu od toho, aby si všímali, když je někdo tak smutný jako paní Krušinová a snažili se ho povzbudit a potěšit. A přesně o to se máme snažit i my. Ať už jsme malí nebo velicí. Pán Bůh nám v tom pomáhej. Amen.

 

Píseň: S346

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: S21 Přímluva

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

 

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

 

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy