Uhříněves 13.12.2015 Lk 3,7-18 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás na bohoslužbách, na které jsme byli pozváni z Boží milosti.

Introit: Navrať se k nám, Bože, naše spáso, učiň konec svému rozlícení. Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, uděl nám svou spásu. (Ž 85,5.8)

Píseň: 273 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Pane Bože, spolu s Mojžíšem k Tobě voláme, abys nám zjevil svou slávu. Putujeme stejně jako Tvůj lid kdysi dávno ze země otroctví. Putujeme pouští a ztrácíme orientaci. Často je nám smutno a jsme zoufalí. Pane, my potřebujeme vidět Tvou slávu.

A zprostřed tohoto volání s vděčností vyznáváme, co pro nás znamená právě toto adventní období. Co pro nás znamená, že se smíme připravovat na příchod Tvého syna. Že si smíme připomínat každý rok znovu, že Tys vyslyšel lidské volání po spatření Tvé slávy. Tvé cesty. Volání po Tvém daru života.

A tak Ti dnes především chceme děkovat. Děkovat za to, že jsi odpověděl a stále odpovídáš na lidské volání. Amen.

 

Slovo dětem: 

Píseň ze Svítá: S181 Marie má dítě

 

Právě dnes, v době, kdy si vyprávíme o Božím příchodu, o narození dítěte, si po celém světě připomínají lidé právě ty, kterým dítě zemřelo. Chceme se připojit, chceme na ně myslet a za ně prosit. V tuto chvíli prosím maminky s dětmi, aby přinesly na stůl Páně svíčky právě na znamení naší účasti.

 

Ztišíme se: Pane, děkujeme, že Ti smíme odevzdávat ty, kteří mají bolest. S důvěrou, že Ty slyšíš a pomáháš i těm, na které my sami zapomínáme.

Amen.

 

Čtení: Lk 3,7-18

Píseň: 269

Text: Fp 3,7-12; 4,4-7

Haleluja. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Haleluja. Ž 145,18

 

Tak tu máme znovu prorocký text, kterým je v Lukášově evangeliu uváděno působení Ježíše z Nazareta. A jakkoliv jsem si minulou neděli uvědomil, že není možné prorocké texty z adventního období vynechat, tak si dnes kladu otázku, jestli do něj patří pouze prorocké texty.

Otázka je podtržená ostrým začátkem, ostrým oslovením. Chcete se změnit? Jak si to dovolujete, vy plemeno zmijí? „Kdo nenese hojné ovoce, jeho život bude shledán marným!“ I tam, kde se Jan Křtitel může odkázat na prorocké důrazy, je sám posouvá. Nesení ovoce bylo něčím, co bylo ukázkou Božího požehnání. Tady jde o naléhavý etický důraz. Je to skutečně to, co nás má doprovázet adventem? Je to skutečně to, co máme slyšet?

Setkal jsem se s tvrzením, že by měl dnes farář kázat právě na prorocké texty, že by měl lidmi zatřást, zaútočit na jejich klid. Zajímavá myšlenka, která spíš mluví o zoufalství, kdy vše jde jinak, než bychom si představovali. Přímo odstrašující příklad jsme měli před očima na biblické pro třicátníky ve filmu „Křížová cesta“ v postavě kněze, který stavěl frontové linie, zavíral oči před skutečným životem a ubližoval lidem. To vše v jistotě svatého zápalu. Prorocký étos není sám o sobě zárukou, že jde o zvěst Božího slova. Zároveň jsem ve výkladu k dnešnímu textu četl, že někteří vykladači vidí Lukášovu redakci za otázkami a odpověďmi lidí, kteří se ptají, co tedy mají dělat. Vždyť Janovy odpovědi jsou u Lukáše tak mírné! K této kritice by se určitě přidali teologové 3. světa a my se jim nemůžeme divit.

Jak to tedy je, co si máme počít s tímto textem? Co si máme počít uprostřed bolesti své osobní i lidí okolo nás s texty prorockými? O čem je dnešní text?

Určitě máme z Janových slov vzít vážně to, že není jedno, jak žijeme. Toto upozornění zní výrazně a skutečně má vést k otázce „Co tedy máme dělat?“, jak nám ukazuje reakce zástupu. A hledání odpovědi vede právě k druhému člověku. Jakým způsobem to Lukáš pojímá, je skutečně zajímavé, můžeme si vzpomenout na Zacheovu podivuhodně konkrétní odpověď Ježíšovi, který se neštítil přijít k němu domů. „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ale přesto tu nestojíme před slovem, kvůli kterému je náš dnešní text zásadní.

To nejzásadnější je, že tyto tázající lidi Jan odkazuje na toho, který přichází po něm. Všechno tápání, všechny otázky a nejistota je tu uchopena do dlaní a nesena vstříc tomu, který přichází.

Prorocké důrazy Janovy jsou pro evangelistu jasným spojením se starozákonní cestou Božího lidu. To, že si s Janovými slovy v mnohém nevíme rady, to, že si nevíme rady ani s prorockými důrazy jako takovými, je legitimní. Naše otázky, jak poznat platnost slov s prorockým étosem, jsou legitimní. Je skutečně náročné toto ustát uprostřed rozpohybované doby, ale my nejsme v pozici Jana Křtitele. On nám ji ani Jan Křtitel nenabízí. Pozice, která je nám nabízena, je pozice těch, kteří čekají na příchod toho, který bude křtít Duchem svatým. Ten, u kterého se prorocký důraz povyšuje na důraz zvěsti Božího Syna.

V tuto chvíli se tedy neptejme na to, jak moc chápeme prorocký étos Jana Křtitele. Vlastně se ani neptejme, na Janovy odpovědi na otázky, které kladou zástupy. To nejpodstatnější na Janově odpovědi je skutečně ono přetočení pozornosti do očekávání příchodu Božího Syna. Protože Jeho křest není jen o přehodnocení vlastního života, není to jen o pokání. Je o daru života, daru síly žít život, který má budoucnost, který bere vážně druhého člověka a vychází mu vstříc.

Je to jakoby hrozně málo. Jakoby tu chyběl právě onen prorocký étos. Chybí jasné slovo odsouzení všeho špatného. Chybí ten výkřik „plemeno zmijí“. Dnes po tom hodně voláme, ať už ze kterékoliv strany. A přece právě tento Boží Syn s nabídkou křtu Duchem a se slovy „Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ přináší skutečnou možnost život proměnit.

Ano, máme před očima mnoho zlého. Máme před očima strach a nenávist a prosté neporozumění. A v sobě máme únavu. Obrovskou únavu, protože to, co je dnes potřeba, je nad lidské síly. A přece na tom nejsme jinak, než ve sboru ve Filipech. Možná, že jsme na tom lépe. Ale v každém případě tu máme před sebou podivuhodný dopis o naději. Dopis o naději od apoštola Pavla, který skutečně dokázal být ostrý. A přece celé směřování jeho dopisu je ujištění o tom, že náš život nejde do ztracena. Že se máme podle čeho, podle koho orientovat. Ano, existují rozpory, existují zcela protikristovské postoje - „Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu 'rozřízku'!“, píše v dopise do Filip apoštol Pavel. A přece v tomto dopise píše apoštol do tvrdých konfliktů jasné ujištění: „Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.“ Ani apoštol, ani my nejsme právi tvrdit, že jsme těmi, kdo mají v ruce spasení své nebo lidí kolem nás. Co ale můžeme tvrdit je, že se snažíme žít život, protože se ho zmocnil náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus.

Slova Jana Křtitele jsou ostrá. Ukazují na mnohé naše chyby. Ukazují, že samotná naše snaha není něčím, co by dostačovalo. A přece má smysl běžet k cíli, má smysl se snažit uchopit, co pro náš život znamená příchod Božího Syna. A uprostřed vší naší nedokonalosti, uprostřed naší bolesti a trápení a konfliktů, má smysl přijmout ujištění a výzvu apoštola Pavla. Má smysl přijmout základní fakt adventu – fakt, že přichází ten, který křtí Duchem svatým. A radovat se z toho.

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ Amen.

 

Píseň: 651

 

Ohlášky:

 

Přímluvné modlitby: Pane, dnes se především s vděčností ohlížíme za životem bratra Jiřího Zejfarta. Chceme poděkovat za všechny společné chvíle a především za Tvou žehnající přítomnost v jeho životě. Moc Tě prosíme za Jiřího rodinu. Za ni Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Evu Kočovou i její blízké. Odevzdáváme Ti syna sestry Petráskové, který je po operaci srdce. Odevzdáváme Ti sestru Lhotovou z Domu senior. A moc prosíme za bratra Jiřího Marvána. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti rodiny, které přišly o dítě. Které o ně přišly právě v tomto adventním čase. Pane, jsme bezradní, nevíme, jak pomoci. Dávej nám své Slovo útěchy, dávej nám slova modlitby. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za opuštěné, pro které je právě adventní čas prohloubením samoty. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří vypadli ze sociálního systému a nyní je zaskočila nemoc. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti mírová jednání v Rijádu. Prosíme, dávej politikům a vůdcům sílu a odvahu k mírovému řešení situace na Blízkém východě. Za to tě, Pane, prosíme.

Prosíme o moudrost při jednání o naší odpovědnosti za změnu klimatu. Prosíme za země, na které tyto změny dopadají. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na ty, kteří byli vyhnáni ze svých domovů právě válkou a chudobou. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky.

 

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají naději pro život v tomto světě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. Fp 4,4-6

 

Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Fp 4,7

 

Píseň: 686