Uhříněves 13.3.2016 Ex 19 (Jiří Ort) bohoslužby s dětmi

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na bohoslužbách v 5. neděli postní – Judica.

Introit: Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem. Tys přece moje záštita. (Ž 43, ln)

Píseň: 636

Modlitba: Pane, rozhlížíme se kolem sebe a hned bychom byli schopní Ti vyjmenovat, co všechno nefunguje. Mohli bychom Ti dlouze vyprávět o tom, jak nám druzí ublížili a uměli bychom také říct, co všechno se nepovedlo nám.

Děkujeme Ti za všechny svědky, kteří nás učí vidět, co všechno se daří, z čeho smíme a máme radost a o čem můžeme vyprávět lidem kolem sebe jako o darech Tvé milosti v našich životech. Chceme se to učit a tak Ti i dnes děkujeme, že sis nás pozval, abychom se před Tebou ztišili a naslouchali Tvému Slovu.

Prosíme, buď tu s námi, dávej nám Ducha svatého, abychom uměli rozpoznávat, kam svým slovem míříš právě v našich životech. Prosíme, ukazuj nám, jak jsou svědectví Tvých dávných svědků aktuální pro tento svět a pro každého z nás. Amen.

 

Čtení: Ex 19,1-9

Píseň: S125 Jen Ty, Pane můj

Text: Ex 19,18-20;20,1-2

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

Minulý týden jste si v nedělní škole vyprávěli příběh o nedůvěře a zoufalství. Trochu si ho připomeneme. Boží lid odešel z Egypta. Byla to náramná sláva. Podívejme na obrázek. Lidé se tu smějí, hrají na hudební nástroje, tancují. Zpívají třeba zrovna takovou písničku, jakou jsme zpívali my – Jen Ty, Pane můj, jen Tys můj štít. A měli proč se radovat, měli proč tancovat a zpívat. Vždyť kdo by uvěřil tomu, že faraón propustí Izraelce z otroctví? Kdo by uvěřil tomu, že se Izraelci vydají na cestu do země, kterou dostanou od Hospodina. Kdo by uvěřil tomu, že ten mstivý faraón, který chtěl je chtěl zahubit, je teď už daleko za nimi, v Rudém moři! Teď už to bude hračka, teď už do té Zaslíbené země dojdou raz dva.

Jenže najednou přišli úplně obyčejné věci, které vypadají proti faraónovi jako maličkosti. Přišel hlad, přišla žízeň. A hlavně – přišel strach. Najednou se ukázalo, že strach je ještě horší nepřítel než faraón.

Podívejme se, co s lidmi udělá strach. (obr.) Co dělají lidé, kteří mají strach? Naříkají. Ale na tom obrázku už lidé nenaříkají, oni dělají něco jiného. Křičí, zlobí se. Najdou si někoho, kdo za to všechno může a zlobí se na něj. A přesně to dělali i Izraelci. Chvíli prosili. Chvíli plakali. Ale hlavně se zlobili – na Pána Boha. Ale toho neměli moc při ruce, tak se zlobili na Mojžíše, protože ten je přece z otroctví vyvedl a ono se ukazuje, že to asi byla chyba. Měli zůstat v Egyptě.

 

Píseň: S 31 Úterý končí středou

 

Skončilo to všechno tak, že se Pán Bůh rozzlobil a nechal je být? Vzpomenete si, jak to bylo? Jak to bylo tenkrát, když ti lidé měli hlad a zlobili se na Mojžíše?

No, ne že by se Pán Bůh také nezlobil. Ale pomohl. Přiletěly křepelky, lidé ráno našli manu. (obr.) A měli co jíst. Už se nezlobili, už nekřičeli na Mojžíše. Už byli spokojení a chtěli jít dál do Zaslíbené země. (obr.) Podívejte se, už si staví stany, těší se, že si odpočinou. Všechno je v nejlepším pořádku.

Jenže – je tu problém – bude to, co zažili, lidem stačit, aby si zapamatovali, že nejsou sami? Že je Pán Bůh neopustil a neopustí? Vždyť může znovu přijít hlad, může přijít žízeň – může přijít strach – a co pak? Třeba někdy ty křepelky nepřiletí, třeba nebude mana. Nesejdou z cesty, nezabloudí? Jak jen to udělat, aby si lidé zapamatovali tu zkušenost, že nejsou sami?

Co tak lidem dát na cestu, aby si zapamatovali, že nemusí mít strach? Že ze samého strachu nemusí na sebe útočit a nenávidět se. Co tak lidem dát, aby si to mohli neustále připomínat? To asi ti lidé nevyřeší. To asi nevyřeší ani Mojžíš. A to asi nevyřešíme ani my.

A proto si zazpíváme písničku.

 

Píseň: S279

 

Jak si to tedy připomenout? Děti, víte, co je smlouva? Kupoval jsem Marii k narozeninám hmyzí domeček. Pak se na něj můžete podívat, Marie vám ho ukáže. A kupoval jsem ho tak, že jsem napsal jedné paní, která ty domečky vyrábí, že bych si ho od ní rád koupil. A tak jsme se dohodli – já jí pošlu peníze, a ona, až jí ty peníze přijdou, mi pošle ten domeček. Uzavřeli jsme smlouvu. Taková krásná smlouva je, že když se dva lidé mají rádi, tak si dají vzájemně slib, že na sebe budou pamatovat, budou si pomáhat – prostě – budou si vzájemně oporou a povzbuzením. A i když jsou třeba daleko od sebe, tak vědí, že se na sebe mohou těšit, že ten druhý na ně také myslí. Takovou smlouvu třeba připomíná prstýnek.

V Bibli je takový slib, smlouva, velice ceněný. A Pán Bůh si řekl, že taková smlouva bude to nejlepší, co by lidem mohl dát. Uzavře s lidmi smlouvu, dají si vzájemně slib, že na sebe budou myslet, že na sebe nezapomenou. A to bude to povzbuzení. Ale co jim tak dát, aby si smlouvu pamatovali?

(obr.) Pán Bůh si pozval Mojžíše na horu Sínaj. A tam mu ukázal pravidla života, která připravil pro člověka. Ukázal mu, že je možné žít hezky, že je možné si pomáhat a pamatovat jeden na druhého. A Mojžíš ta pravidla zapsal, tedy, vytesal na kámen. (obr.) Na kamenné desky. Ty pak odnesl lidem, kteří na něj čekali pod horou. Tyto desky Zákona jim budou připomínat, že s nimi Pán Bůh uzavřel smlouvu. Budou jim připomínat všechny ty příběhy, kdy si mysleli, že jsou sami a nikdo jim nepomůže a ukázalo se, že se mýlili. Ukázalo se, že je provází Pán Bůh.

Pečlivě si tyto desky uložili do truhly smlouvy. (obr.) Tu truhlu měli neustále s sebou, aby nezapomněli. Ale ještě důležitější je, aby si to lidé uložili do srdce. Nejsme sami. To si máme pamatovat. Amen.

 

Píseň: S286 Rok za rokem

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přišli jsme dnes naplněni radostí a vděčností. Ohlížíme se, vzpomínáme a děkujeme za všechno, co jsme směli v této částečce Tvého lidu prožít, za to, že tu smíme přijímat Slovo Tvého evangelia. Slovo života. Svědectví o tom, že nejsme sami. Chceme Ti také poděkovat, že nás tímto svým Slovem vedeš k odpovědné službě, k otevřenosti pro člověka a Tvé stvoření.

Prosíme za ty, o které máme starost. V rodině, ve sboru, v našem okolí. Prosíme za Evu Kočovou a za její blízké. Prosíme za Jiřího Marvána. Za sestru Editu Lhotovou z Říčan. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Ty, kteří se nasazují pro život. Prosíme za sociální pracovníky, pro lidi v neziskových organizacích, za aktivisty, za všechny, kteří touží po naplnění života v otevřenosti a toleranci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Ty, kteří jsou na okraji, protože nedokáží naplnit představu společnosti o prioritě úspěchu a výkonu. Prosíme za lidi staré, nemocné, opuštěné. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Prosíme, aby se v důvěře uměla spolehnout na budoucnost, kterou jsi pro ni připravil v evangeliu o kříži a vzkříšení Tvého Syna. Chceme Ti odevzdat tento náš sbor a jeho budoucnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

 

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

 

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

2 Korintským 13:13

 

Píseň: 685