Uhříněves 15.1.2017 J 1,29-42 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny ve společenství, do kterého jsme směli přijít z Boží milosti.

Introit: Hlahol Bohu, celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Ž 66,1n

Píseň: 614 Vzdávám Ti, Bože, chválu svou

Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že sis nás pozval. Ty vidíš, jak mnoho je v nás trpkosti, bezradnosti a často i zloby. Jak snadno generalizujeme a nejsme schopní vidět světlo v temnotách. Děkujeme, že Ty rozsvěcíš v našich životech a v celém světě takové světlo, že jej nemůžeme přehlédnout.

Chceme Ti poděkovat za zvěst o Ježíši z Nazareta, za Tvé království, které mezi nás přinesl a stále přináší jako Vzkříšený. Ten, v jehož vzkříšení mají i naše životy budoucnost. A tak Ti s vděčností chceme dnes odevzdat všechno, co nás trápí a tíží s prosbou, abys to přikryl svojí milostí.

Děkujeme, že smíme věřit, že jsi všude tam, kde lidské trápení ničí lidi, děkujeme, že Ti smíme odevzdat své blízké i všechny ty, o které máme starost. Děkujeme za dar života, který si i dnes smíme připomínat. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S189 Modlitba krále Šalomouna

 

Čtení: 1Kor 1,1-9

Píseň: 442

Text: J 1,29-42

Haleluja. Chvalte Hospodina, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Haleluja. Ž 148,2

 

Otevřeli jsme Janovo evangelium a stojíme tváří v tvář svědectví. Jan Křtitel podává svědectví, Janovi učedníci svědectví přijímají a sami ho podávají. Předmětem svědectví je Ježíš z Nazareta. Víra, že tento Ježíš byl poslán Bohem, aby vtáhl člověka do Božího děje záchrany. To můžeme slyšet za ujištěním Jana Křtitele, že Ježíš bude křtít Duchem svatým. Jan Křtitel není ve 4. evangeliu tím, kdo Ježíše pokřtil, ale především svědkem.

V Janu Křtiteli se tedy otevírá téma svědectví, které je v Janově evangeliu tak důležité. Přiznám se, že osobně mám k podávání svědectví veliký respekt. Je to něco, bez čeho se neobejdeme právě v těch nejzásadnějších věcech, které ovlivňují náš život. V přírodních vědách je možné ověřit si věci experimentem. Ale v mnoha oblastech lidského života jsme odkázání na svědectví. A to právě v těch nejzásadnějších. Protože právě v těch nejzásadnějších oblastech je nutné osobní nasazení. Tam, kde je potřeba zastat se toho, kdo je neprávem obviněný nebo pomluvený. Tam, kde získáváme informace, podle kterých se orientujeme – tam je nutné svědectví. To je zřetelné v historii, kde jsme na svědectví odkázáni. A my si zase volíme svědky, podle kterých se orientovat chceme. Jejichž osobnost je pro nás důvěry hodná. Naše interpretace dějin bude jiná, když si jako určující svědky vybereme Napoleóna nebo Petra Chelčického.

A tak se dostáváme k víře. Tady není možné se obejít bez osobního svědectví, že jsem tu kterou událost prožil jako působení Boží. A v Novém zákoně svědci spojují toto působení s konkrétní osobou Ježíše z Nazareta. S vírou, že právě v něm jednal Hospodin, že tento Ježíš je Spasitel, Kristus.

To je všechno krásné, ale jak stavět na něčem tak nejistém, jako je svědectví? Nebo přesněji – jak stavět na něčem tak nejistém, jako je člověk? Stačí projít dnešní Janův text a zjistíme, že hned při prvním přenosu informace o Ježíšovi, došlo k dezinformaci. Jan Křtitel mluví o beránku Božím a Janovi učedníci, kteří se vydali za Ježíšem, Ježíše oslovují jako rabiho, učitele. Ondřej pak svědčí svému bratrovi Šimonovi, že našli Mesiáše. Ale právě tento titul byl v Ježíšově době mezi Židy interpretován silně politicky.

Co s tím? Co s naším svědectvím? Co s naším křesťanstvím? Co s tím, když praktické důsledky naší víry jsou tak různé? Když se politická strana prezentuje jako křesťanská, tak s hrůzou čekám, co z jejích představitelů vypadne. U nás to bylo naposledy odmítnutí zákona o sociálním bydlení s odkazem na evangelium. Co je ale horší – tato rozdělení – a často velice zásadní – jde napříč sbory, jde napříč církví. Co s tím? Co se svědectvím o Ježíši z Nazareta jako Kristu? Má smysl, když si s ním každý dělá, co chce? Častou odpověď je, že ne. Že zůstaneme u toho, co je ověřitelné. Jenže – to je iluze. Ovšem – to by Janovo evangelium skončilo v 1. kapitole. To bychom my skončili ve fatalismu, v přesvědčení, že se s ničím nedá nic dělat, protože stejně každý tvrdí to svoje a žádná pravda neexistuje.

Přiznám se, že mě to trápilo a trápí. Evangelista Jan svědčí o tom, že svědectví je pro život zásadní. My o tom víme. Ale co s tím? S velkou vděčností jsem otevřel dnešní text z listu apoštola Pavla do Korintu. Do sboru, s jehož mnohými členy se Pavel neshodl. A to v dosti zásadních věcech víry. Právě v důsledcích, které plynou z víry v Ježíše jako Spasitele, Krista. A přesto apoštol píše dopis a především – přesto ho začíná tak, jak ho začíná.

Na jedné straně vyjadřuje zcela zřetelně své přesvědčení, že byl povolán za apoštola Krista Ježíše. Je to fakt, který byl Pavlovými protivníky mnohdy zpochybňován – vždyť Pavel nepatřil mezi učedníky za Ježíšova života. Takže bychom mohli říci, že v úvodu začíná Pavel začíná razantním sebepotvrzením. Ale hned vzápětí oslovuje korintské: „církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým.“ Tedy ty, které Pán Bůh povolal, které si pro sebe oddělil v Kristu Ježíši.

Je to dech vyrážející. Jakkoliv byl Pavel v mnoha věcech prudký, nenechává se strhnout ke zpochybnění základního faktu – tedy ke zpochybnění toho, že všichni stejně patří Hospodinu skrze Ježíše Krista. Naopak – Pavel vyznává radost z korintských. Děkuje za všechno, co sbor dostal z Boží milosti v Kristu Ježíši jako dar. Mluví o potvrzení svědectví o Kristu ve společenství církve v Korintu.

A to vše jako úvod k řešení rozporů v tomto společenství. Je přesvědčen, že svědectví o Kristu je potvrzeno tváří v tvář a navzdory zásadním rozdílům v aplikaci tohoto svědectví do konkrétních projevů v životě sboru.

Je toho mnoho, co nás trápí – a právě rozlišnost, až protichůdnost důrazů ve věcech, na kterých nám záleží, nás trápí nejvíc. Toto trápí i lidi kolem nás a zvyšuje to napětí, až nenávist v naší společnosti. Máme jako křesťané co nabídnout do této situace? Apoštolova odpověď je, že ano. Přese všechno i nám je svěřen úkol svědectví. I my jsme povoláni. Ve vší své různosti, ve vší různosti svých osobních zkušeností, své osobní historie. I pro nás platí Pavlovo oslovení: „Církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás.“

A nejenom oslovení, ale také ujištění, abychom věděli, komu patříme. Abychom si to neustále připomínali. Abychom věděli, u koho hledat sílu a vynalézavost k vzájemnému pochopení. A nabízeli naději k tomuto pochopení sobě navzájem, lidem kolem nás i celé společnosti. Nabízeli svědectví o Ježíši Kristu, který nabízí život. Amen.

 

Píseň: S 166 Kristus je má síla i spasení

Říčany 244 sl.

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme moc poděkovat za setkání. Se sestrami a bratry, se kterými se společně smíme setkávat s Tebou. Pane, učíme se těmto setkáním, učíme se žít s Tebou a spolu navzájem. A moc Tě prosíme, abys s námi neztrácel trpělivost a pomáhal nám.

Moc prosíme, abys pomáhal těm, které zasáhla životní tragédie. Moc prosíme, abys pomáhal nám být pomocí, ujištěním, o Tvé blízkosti. Moc prosíme za Kočovi, za Evu i za děti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kterým se ztrácíš. Prosíme za obtížené starostmi, za přetížené prací, za trápené nemocemi. Prosíme, abychom pro ně dokázali být posly o Tvé lásce a pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kteří přestali věřit tomu, že lidskost, kterou přinesl Ježíš z Nazareta, má v tomto světě budoucnost. Prosíme za všechny, kteří nevěří tomu, že má smysl se snažit o lepší svět. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, na které dopadají důsledky naší skepse a únavy. Moc Tě prosíme o sílu v Duchu svatém, abychom i my přijali naději Tvé lásky. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev, za její jednotlivé části. Pane, moc prosíme, abychom žili v otevřenosti jeden k druhému, abychom neztratili naději, že se lidé mohou domluvit, aby nás tato naděje posilovala v životě našich sborů. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za mírová jednání o Sýrii. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, které válka a bída vyhnaly z domovů. Prosíme, abychom na tyto lidi dokázali myslet a dokázali být i pomocí, když se naskytne příležitost. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, odevzdáváme Ti své tiché díky i prosby.

 

Pane, v tuto chvíli k Tobě voláme jako Tvé děti: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2K 5,19n

 

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

 

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti