Uhříněves 15.3.2015 J 2,13nn (Jiří Ort)

uloz.to/xvSoSLrQ/150315-001-mp3

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti a přátelé, vítám vás na našich bohoslužbách ve 3. neděli postní, Oculi, ujištěním, že Pán Bůh je tu s námi a nabízí nám poznání svojí milosti. A zároveň v tuto chvíli otevírám sborové shromáždění, které bude pokračovat po bohoslužbách.

 

Introit: Své oči stále upírám k Hospodinu; on vyprostí z léčky mé nohy.

Ž 25,15

Píseň: 119 XIV Mým nohám svíce je zde slovo Tvé

 

Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že tu smíme být. Děkujeme za každé setkání, kdy jeden druhému smíme svědčit o Tobě. Co všechno nám přinášíš do našich životů. Děkujeme za slova povzbuzení i napomenutí ve chvílích, kdy scházíme z Tvé cesty a hrozí, že zabloudíme. Jsme Ti vděční za dar společenství Tvého lidu. Jsme Ti vděční za svědectví o Tvém Synu a našem Spasiteli Ježíši Kristu. Za svědectví o Jeho cestě, na které nabízel život těm, kteří byli ostatními odsouváni na okraj. Děkujeme za svědectví o jeho smrti a vzkříšení, které nás naplňují nadějí pro dny života v tomto světě.

Pane, prosíme pro nás i pro celý Tvůj lid o dar Ducha svatého. Abychom otevřeli srdce pro Tvé Slovo milosti a lásky.

Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S364

 

Čtení: J 2,13-25

Píseň: 433 Otče náš, milý Pane

Text: Ex 29,38-43; Mt 18,20

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

To, co tu máme dnes před sebou, je skutečnost zrušení chrámového kultu židovství. Skutečně tu ze strany Ježíše z Nazareta nejde o nějaký projev kritiky a snahu o reformu. V tom by nebyl sám – všichni farizeové a zákoníci by se k němu nadšeně přidali, kdyby šlo o kritiku povrchní a poněkud vyděračské a asociální politiky prodeje a směny peněz v chrámu. Ježíšovi však jde skutečně o víc – a my máme problém. Co si můžeme vzít z tohoto textu? Co je nám vlastně do toho, jestli Ježíš kritizoval chrámový kult v Jeruzalémě? Není to až příliš dobově podmíněno?

Nechceme-li to vzdát, máme-li se pokusit rozklíčovat celý problém, musíme se ptát, o co tu vlastně jde. Jestliže chce Ježíš rušit chrámový kult, musíme odpovědět na otázku, o co v něm vlastně šlo. Text z knihy Exodus, který jsme dnes četli, nás přivádí pod horu Sínaj. Boží lid je na cestě z otroctví v Egyptě do země zalíbené a právě tady, na hoře Sínaj, dostává dar Zákona. Nejde pouze o Desatero. Právě dnešní text ukazuje, že v tom celém komplexu ustanovení jde o nabídku, aby se Boží lid naučil, jak žít. Jak žít v přítomnosti Hospodina, jak si tuto přítomnost uvědomovat, rozpoznávat a reagovat na ni. Ta ustanovení obětí ukazují na společenství u stolu. Když Bůh přichází při příležitosti oběti, přichází přijmout pohostinnost svého lidu. A přichází, aby žehnal. Aby dával život. To je zvláštní společenství s Bohem – možnost žít z Boží milosti.

A jsme u bohoslužebného kultu. U obětí, u jasného popisu, jak zachovávat kultickou čistotu. Najednou se před námi začínají otevírat ony zvláštní a pro nás obtížně pochopitelné příkazy a my vnímáme s rostoucím pochopením onu úzkost, aby vše probíhalo tak, jak to kdysi dávno předal Hospodin, Bůh Izraele, svému služebníku Mojžíšovi pro svůj lid. Tady totiž jde o život, o budoucnost osobní i celého lidu. Dělat něco jinak, připustit jakékoliv pochybení a znečištění, znamenalo ohrozit Boží přítomnost uprostřed jeho lidu.

Protože právě o Boží přítomnost tu šlo. O odpověď na otázku – kde najdu Boha?

A najednou nás tento text začíná zajímat. Najednou je o něčem, co se nás dnes týká, na co se dnes ptáme. Na Boží přítomnost v našich životech. Jak mám věřit? Najednou si uvědomujeme i problém církve, pro kterou jsou důležité určité prvky bohoslužeb, určitá pravidla, která pro ni mají vypovídací hodnotu a naráží na to, že lidé mimo církev je nechápou a zdají se jim zbytečná.

Ježíš přichází a zdá se, že všechna tato pravidla ruší. „Ježíši z Nazareta, jestliže napadáš ten způsob rozhovoru, společenství s Bohem, který nabízí naše víra, řekni, z jakého titulu tak činíš? Ukaž znamení, abychom věděli, že s Tebou je Pán Bůh, že skutečně nabízíš Boží přítomnost!“

To, co na to Ježíš odpověděl, bylo zvláštní a nepochopitelné: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím.“

Evangelista tu nabízí odpověď na cestě k Velikonocům. Ježíš jasně dosvědčuje – Bůh v něm, v Ježíši z Nazareta, v jeho osobě, v jeho životním svědectví, přichází za člověkem. Až na dotek. To Ježíš otevírá Boží přítomnost v lidském životě. Text z Janova evangelia nám nabízí vyznání, že v Ježíši z Nazareta učinil Bůh větší zázrak než stavbu chrámu během tří dnů. Vzkřísil Ježíše z mrtvých – otevřel nám v něm budoucnost, kterou nemůže zastavit ani lidská konečnost, lidská slabost, všechno to, co zažíváme kolem sebe. Ano, skutečně se v tom příběhu, který nám předkládá evangelista Jan, děje mnohem víc než kritika chrámové praxe. Tento text je i pro nás aktuální.

Jak mám věřit? Jak poznám, že je mi Pán Bůh přítomen? Mám to nějak cítit? Je na to nějaké znamení? Mají smysl bohoslužby? „Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.“ S určitou nostalgií se ohlížíme za hlubokou vírou chrámového kultu, kdy oběti patřily do každého života a ujišťovali o Boží přítomnosti. Ohlížíme se za vírou první církve i našich reformačních předků. Ohlížíme se za svědky nedávných generací – zamilovali jsme si s Marií krásné svědectví knihy bratra vikáře Šedého, který působil za první republiky. Ohlížíme se za životní jistotou, že Pán Bůh plní své sliby a je přítomen uprostřed svého lidu. A vidíme jak se vyvíjel způsob ujišťování se o Boží věrnosti. Vidíme celý vějíř forem. Ale vše má jedno společné – ten základní kámen všeho našeho hledání Božího slova do našich životů je Ježíš Kristus – to, co on přinesl a co i dnes přináší v Duchu svatém.

To naše doba chce znamení. Mnohem víc než Ježíšovi současníci. To naše doba chce důkazy o Boží přítomnosti, chce prožitky. To my jsme, řečeno slovy Gilberta Keitha Chestertona, ochotni věřit kdejaké pitomosti, protože nevěříme v Boha. A přitom nám Pán Bůh nabízí svoji přítomnost tím nejjednodušším, nejprostším způsobem, jakým může. Přišel za námi jako člověk. V Ježíši z Nazareta. Je v našem životě.

Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Prostě tak. Je uprostřed tohoto společenství. Bez fanfár a bubnů a znamení, jaká by toužila vidět dnešní doba. Prostě tak. Jsme tu, nasloucháme, zpíváme, modlíme se, radujeme se ze znamení ve křtu, ve večeři Páně. Pro okolí možná zvláštní zvyk křesťanů. A přece my věříme, že to Hospodin je tu naším hostitelem. Tím, kdo nás sem zve. V modlitbě Mu smíme děkovat a zmiňovat s prosbou o pomoc mnoho lidí a událostí. Smíme přijmout Ježíšovo pozvání k následování. Prostě se snažit žít skutečně lidský život. Tak jako mnozí lidé kolem nás. Ale my přece víme pro sebe a dosvědčujeme to všem, že Pán Bůh nás provází po této cestě a dává jí zaslíbení života.

Ano, Bůh je s námi. Věříme, že přišel v Ježíši z Nazareta za každým z nás. V něm byl přítomen svědkům, kteří nás předešli a je přítomen i nám. Víc nevíme. Ale toto smíme ve víře žít každý den. Amen.

 

Píseň: S216

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, ujišťuješ nás, že jsi s námi. V Ježíši Kristu, v tom ukřižovaném a vzkříšeném. Děkujeme a prosíme Tě, aby toto ujištění slyšeli všude tam, kde jsou nemocní, opuštění a nešťastní, ale i tam, kde jsou lidé šťastní a mají radost ze života.

Pane, voláme k Tobě, moc Tě prosíme za ses. Evu Kočovou. Buď s ní, posiluj ji, jejího muže, celou rodinu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme dnes za toto sborové společenství. Prosíme za všechny generace. Za seniory, za střední generaci, za mladé lidi, za děti. Pane, prosíme o požehnání. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za místa, kde jako společenství Tvého lidu žijeme. Prosíme, abychom v nich byli pomocí, abychom dokázali naslouchat a tak i svědčit o naději, kterou jsi připravil pro člověka i pro celé stvoření. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celou Tvou církev. Prosíme, posiluj ji svým Duchem svatým, aby měla odvahu ke svědectví o lásce, o smíření, o spolupráci mezi lidmi. Aby měla odvahu k poslušnosti Tvé vůle. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti lidi postižené tropickou bouří ve Vanuatu. Prosíme za ty, kteří jsou obětmi běsnění nelidskosti. Prosíme za unesené pracovníky z ropného pole v Lybii. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti ty, kteří se snaží být pomocí. Kteří se snaží nabízet smíření, kteří se snaží nabízet pomoc. Prosíme za ty, kdo se snaží mírnit nenávist. Prosíme za pracovníky, kteří pomáhají v zemích postižených virem Ebola. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Hanku s Toničkou. Prosíme za jejich rodiny. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. Ef 5,1n

 

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

Píseň: 485 Král věčný nás požehnej