Uhříněves 2.4.2017 J 12,1-8 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři vítám na bohoslužbách, při kterých smíme naslouchat Božímu slovu a těšit se ze společenství, do kterého jsme pozváni.

Introit: Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyvážnout před bezbožným pronárodem. Tys přece moje záštita

Píseň: 116 sl.1-5

Modlitba: Pane Bože, Ty se nenecháváš odradit naší slabostí a nedůvěrou a neustále za námi přicházíš a zveš nás. Nabízíš nám své slovo a učíš nás je rozpoznávat. A my Ti za to děkujeme.

Děkujeme, že i v tomto postním období se budeme smět soustředit na to, co pro člověka přinesl Tvůj Syn, Ježíš Kristus. Děkujeme, že smíme věřit, že před námi budeš otevírat svoji milost a lásku, kterou přinesl, ale i soud, který ukazuje, že nic a nikdo nemůže přemoci Tvé rozhodnutí pro člověka.

Chceme Ti za to dnes vzdávat chválu uprostřed společenství, kam jsi nás pozval, chceme Ti odevzdat životy naše i život tohoto sboru. Prosíme, veď si nás po své cestě. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 184 Mír na zemi daruj nám

 

Čtení: Iz 43,16-21

Píseň: 433

Text: J 12,1-8

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

To, co nám přinášejí oba dnešní texty, je ujištění, že Boží dílo se děje. Že je nic nezastaví.

Text z proroka Izajáše je zajímavým rozhovorem vděčnosti za tradici s otevřeností Božímu jednání v současnosti. V Izajášových textech nacházíme mnoho výroků, které připomínají Božímu lidu, co všechno Hospodin učinil. Ve 42. kapitole slyšíme hymnus na Boha Stvořitele: Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí.“ (Isa 42:5 CEP) V úvodním verši dnešního textu slyšíme: „Toto praví Hospodin, který razí cestu mořem, dravými vodami stezku, jenž přivádí vozbu i koně, vojsko a válečnou moc i dokáže, že pospolu lehnou a nepovstanou, dohořeli, zhasli jako knot.“ (Isa 43:16-17 CEP) Je to moc hezké – odkaz na vyvedení Božího lidu z Egypta. Bůh učinil mnohé věci, my to smíme vědět, smíme se z toho radovat. To není nic špatného. Je to taková studánka víry, ke které smíme přicházet a čerpat. I pro nás je moc hezké číst vzpomínky třeba na dobu po Tolerančním patentu, kdy nikoho nenapadlo, že vznikne tolik evangelických sborů. Existuje krásná kniha Evangelické prosečsko, máme ji s Marií nesmírně rádi, člověk se v ní vrací do příběhů, do kterých vstupoval Hospdin a vedl lidi uprostřed velice těžkých dob. Ono je to skutečně pěkné a člověku je v tom ohlížení dobře.

Ale hned po tomto úvodním verši zaznívá zřetelně: „Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte.“ (Isa 43:17-18 CEP) To skutečně neznamená, že bychom měli přestat vzpomínat na to, co pro nás Hospodin učinil, že bychom se měli vzdát té studánky víry. Jde o to, že jde o víc, než abychom měli chvíli pěkný pocit uprostřed zlého světa. Nejde o drogu. Hospodin tu je a jedná: „Hle, činím něco docela nového a už to raší.“

V novozákonním textu se ocitáme v rodině Lazara. Toho, kterého Ježíš vzkřísil. Který zemřel a Ježíš mu dal život. Skutečně ty texty jsou vzájemně provázané. Na začátku poměrně nedávného příběhu vzkříšení (je umístěn v 11. kapitole), je nám Lazar představován: „Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.“ (Joh 11:1-2 CEP) V příběhu vzkříšení Lazara Ježíš vede k víře, že ani smrt nevezme člověku podíl na životě, který nabízí Hospodin. Ale Jan vyznává, že tato nabídka nového života je pro něj a pro společenství, ve kterém žije, spojena s vírou v Ježíše z Nazareta jako v Mesiáše, Syna Božího. Velice silný náboj tohoto příběhu.

A přece u příběhu, který je centrem Janova evangelia, jeho autor nekončí. A mimo jiné nám nabízí i to setkání v Betánii. Máme před sebou vlastně obyčejnou scénu. Připravili večeři, Marta obsluhovala, Lazar byl jeden z těch, kdo byli s Ježíšem u stolu. A mohlo se vzpomínat. Centrem mohl být Lazar. Samozřejmě i Ježíš, ale Lazar přece zemřel. Však také se hrnuly zástupy, aby Lazara viděly. Však také velekněží rozhodli, že Lazar musí zemřít, teď už definitivně. Ale toto jako by bylo za dveřmi. Uvnitř přichází Marie a vylije vzácnou mast na Ježíšovy nohy a utírá je svými vlasy. Je to ještě bláznivější, než u ostatních evangelistů, kde neznámá žena vylije olej Ježíšovi na hlavu.

Bláznivý skutek. Jidášovi se nelíbí. Zůstal bych u toho, že se mu nelíbí a onu lidovou tvořivost ohledně toho, že kradl ze společné pokladny bych vynechal. Prostě tu máme nesouhlas s odkazem na chudé a Mariin skutek. Obojí vlastně vybočuje z ohlížení se za minulostí. Jidáš se dívá do budoucnosti, ať už je jaký je, ta námitka má váhu. Musíme přece s penězi zacházet způsobem, který by byl pomocí. A Marie – ta se vlastně do budoucnosti nedívá. Žije tímto okamžikem. Velice zvláštně, až bláznivě. Udělá něco, co nemá smysl.

A tady se ukazuje to, co měl na mysli i prorok Izajáš. On rozhodně neodvracel tvář od minulosti, neříká, abychom na ni zapomněli. Pouze upozorňuje, abychom v ní nezůstali. A tak Marta dobře ví, koho obsluhuje u stolu, a stejně to ví i Marie, která přichází s velice zvláštním jednáním. Jenom Jidáš jakoby nic z toho netušil. Ať už z toho důvodu, který se neubránil uvést evangelista Jan, nebo z důvodu jiného.

V každém případě ten Mariin skutek otevírá možnost, abychom my sami, my jako posluchači, jako čtenáři, otevřeli otázku, kdo je Ježíš, kam směřuje. Jaký to má smysl. Abychom otevřeli otázku víry. To je to, o co jde evangelistovi Janovi. Abychom pochopili, kdo je Ježíš z Nazareta a uvěřili v něj. To je spasení. To otevírá život pro nás i pro druhé. Otevírá posilu pro nabídku života do vší té bídy, kterou bezesporu správně vnímá Jidáš. Vždyť „ten, kdo věří, má život“ slyšíme na jiném místě Janova evangelia z Ježíšových úst. Toto Jidášova pochybnost neumožňuje, protože jakoby ignoruje všechno, co se stalo v Betánii velice nedávno. Jakoby ignoruje přítomnost Lazara, přítomnost toho, co Ježíš nabízí. I kdyby Jidáš nebyl darebák, možná ještě spíš, kdyby to nebyl darebák. Jeho pohled zní hezky, láká nás, ale paradoxně nenabízí život. Ani těm chudým.

Protože přeslechne, kdo vlastně vyslovuje onu nádhernou větu: „Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom?“ To Hospodin činí všechno nové. A nevede to k alibismu, k náboženskému opojení, které zavírá oči před realitou světa se všemi, kdo mají bolest, kdo se trápí, kdo jsou odstrkováni. Všem těm zaznívá věta: Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom?“ Tato nabídka je bez hranic. Dává naději i tam, kde my už naději nevidíme a máme pocit, že se nemá smysl dál snažit.

Ono je tomu těžko uvěřit. Těžko pochopit. Ale Marie nám o tom svědčí. I ten nejbláznivější skutek, který může být nástrojem k pochopení, že Ježíš z Nazareta je Boží syn, že ho Pán Bůh poslal, aby nabídl život, je požehnáním. Ježíš Mariino jednání použil, aby upozornil na to, co je před ním. Aby upozornil na Boží cestu.

I my žijeme v napětí tohoto světa. I my vidíme jeho chudé. A právě kvůli nim dlužíme svému okolí svědectví o tom, že Pán Bůh nejen že jednal v dějinách, i v našich osobních dějinách, ale také o tom, že jedná stále. Že se na to můžeme spolehnout. Že nejde o lacinou útěchu, ale o základní kámen stavby našich životů. Kámen, se kterým nic nehne, který je jistou oporou.

To si dnes připomínáme. Samozřejmě, nescházíme se k bohoslužbám, abychom zavírali oči před realitou. Ale my smíme vědět, právě v období před Velikonocemi, že v Ježíši Kristu je Pán Bůh Pánem života našeho, našeho sboru, tohoto města i celé společnosti. A proto nás náš Pán povolává ke svědectví. Od toho tu jsme, od toho je naše sborové společenství – aby podávalo svědectví. Byť bude třeba tak nepochopitelné, jako svědectví Mariino. „Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech.“ (Isa 43:21 CEP)

Amen.

 

Píseň: 669 Přijď, Spasiteli

 

VP

Úvod: Dnes chceme slavit hostinu. Sdílet chléb a kalich, který pro nás Kristus nachystal. Smíme si připomenout, že brána Boží milosti je pro nás neustále otevřená.

Vyznání a zvěstování milosti:

Člověk je hříšný... Nese životem mnoho chyb a vin. Mnoho toho mohl udělat lépe. Kristus však přišel, aby hříšné zachránil.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Člověk je prchlivý... Snadno jde za hlasem, který ho vede do nejrůznějších labyrintů. Nemá mnoho trpělivosti a vytrvalosti ve víře. Kristus ovšem přišel, aby naši víru povzbudil.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Člověk je napravitelný... Dokáže odpustit. Musí k tomu ovšem najít sílu a vůli. Kristus přišel, aby takovou víru v člověku probudil.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

Slovo milosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Amen.

 

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba a ustanovení:

Chválíme Tě, věčný Bože.

Chválíme Tvého jednorozeného Syna, který je Tvým obrazem pro nás.

Chválíme svatého Ducha, který spojuje k jednotě v lásce.

Děkujeme Ti, že jsi stvořil nebe i zemi a nás jsi učinil k Tvému obrazu.

Děkujeme Ti za shovívavost a trpělivost, s kterými za námi stále znovu přicházíš a ukazuješ nám Tvoji cestu pro nás.

Především Ti však děkujeme za Tvé smilování v Ježíši Kristu, Tvém Synu:

Poslal jsi ho v našem těle,

aby nás vykoupil z hříchu a smrti

a navrátil nás k Tobě.

My také přijali, co nám naši předchůdci ve jménu Krista odevzdali:

Pán Ježíš Kristus, v noci, kdy byl zrazen,

vzal chléb, vzdal Ti díky,

lámal jej a dával učedníkům se slovy:

Vezměte a jezte, to je moje ttělo, které se za vás vydává.

To čiňte na mou památku.

Stejně tak vzal po večeři kalich, vzdal díky a dávla jim se slovy:

vezměte a pijte z toho všichni, tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá na odpuštění hříchů.

To čiňte, kdykoli pijete, na mou památku.

Proto si před Tebou, nebeský Otče, připomínáme Tvého Syna, jeho utrpení a smrt.

 

Svým křížem vykoupil svět.

Oslavujeme jeho vzkříšení a nanebevstoupení.

Nabízí nám nový život

svou obětí těla a krve.

Jemu je dána všechny moc na nebi a na zemi.

Vyznáváme jeho přítomnost v tomto společenství svaté hostiny.

Zve nás ke svému stolu.

Přijď i k nám, Pane Ježíši.

Prosíme Tě:

Naplň nás svým Duchem,

posvěť tyto dary, které přijímáme z Tvé ruky,

chléb života a kalich spásy.

Sešli svého Ducha a obnov tvář země.

Pamatuj na svou církev zde a na všech místech.

Daruj jí jednotu a pokoj.

Shromáždi nás k nebeské hostině Tvého Syna

a naplň své království navěky.

 

Společně voláme: Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech! Amen.

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

 

Pozvání: Blahoslavení, kdo jsou povoláni k hostině Beránkově. Každého zve k svému stolu Kristus Pán.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

 

Propouštění: Posilněni ve víře, neste evangelium slovem i skutkem do světa a jděte v pokoji.

 

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

 

Píseň: 613 Oči všech se upírají

 

Ohlášky:

Modlitba: Pane Bože, přišli jsme dnes naplněni radostí a vděčností. Že v tomto společenství se smíme společně připravovat na velikonoční svátky, připravovat k připomínce zásadní zvěsti o Tvém Synu a našem Spasiteli.

Prosíme za Ty, kteří vsadili na svůj prospěch, svou vlastní spokojenost a jsou tak vláčeni zcela jinými cestami, než jsou ty Tvé. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Ty, kteří jsou na okraji, protože nedokáží naplnit představu společnosti o prioritě úspěchu a výkonu. Prosíme za lidi staré, nemocné, opuštěné.

Prosíme dnes za ty, kdo se snaží žít v odpovědnosti a v otevřenosti vůči druhým lidem. Prosíme za všechny, kdo se snaží stavět hráze nenávisti a nabízet pomoc potřebným. Prosíme, abys nás učil je povzbuzovat a ujišťovat je, že se k jejich životům přiznáváš. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Prosíme, aby se v důvěře uměla spolehnout na Tvou budoucnost, kterou jsi pro ni připravil v evangeliu o kříži a vzkříšení Tvého Syna. Chceme Ti odevzdat tento náš sbor a jeho budoucnost. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

 

 

 

 

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

 

Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen.

1Te 5,23n

 

Píseň: 419 Mocný Bože, při Kristovu