Uhříněves 20.3.2016 J 12,28-41 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve společenství, do kterého jsme každý z nás byli pozváni z Boží milosti.

Introit: On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 1Pt 2,24

Píseň: 118,1-3.6-8

Modlitba: Pane, Ty jsi ten, jehož slunce svítí na spravedlivé i nespravedlivé. Ty jsi ten, který přijímáš člověka, přijímáš nás i lidi kolem nás i s našimi chybami, naším selháním.

Chceme Ti za to dnes děkovat. Děkovat, že přes všechen nános člověčiny tu zůstává jasné svědectví v Tvém Synu, Ježíši Kristu. Blížíme se k velikonočním svátkům a je pro nás moc důležité, abychom toto svědectví uchopili do svých životů.

A tak Tě prosíme, abys tu byl dnes s námi. Abys otevíral naše uši, abys otevíral naše srdce pro své evangelium, pro svou dobrou zprávu pro všechny lidi. Amen.

 

Slovo dětem: Rozárka narozeniny

Píseň: S37 Čest dej

 

Čtení: Lk 19,11-27

Píseň: 631

Text: Lk 19,28-41

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

Dnes je neděle Palmarum, neděle květná. Poslední postní neděle. Poslední neděle před Velikonocemi. A také poslední neděle, při které je nám představován Ježíš z Nazareta, ten, který je hlavní postavou Velikonoc. A pro nás, kteří nasloucháme této části Ježíšova příběhu, je důležité, jak k nám promlouvá. Příběh, který dobře známe, příběh, který je tak lákavý pro lidskou představivost, je zároveň otázkou v příbězích našich, v našich životech, v našem hledání.

Právě postní období, právě blížící se období Velikonoc, není pouze náboženskou informací o božských dějích. Je zároveň snahou uchopit lidský život s jeho výšinami i hlubinami. Snahou poctivě ho uchopit a najít jeho místo. V tuto neděli snahou zjistit, jestli a pro koho je místo v oněch davech, které vítají Ježíše. Jestli a pro koho je ono přicházející království.

Stačí se ohlédnout v 19. kapitole Lukášova evangelia. Na jejím počátku je příběh celníka Zachea. Příběh lidského života, který v mnohém selhal, ale není z Ježíšovy strany odmítnutý, není zatracený. To je předznamenání, bez kterého by následující oddíly ztrácely svůj smysl. Právě v onom tázání se po základu lidského života bychom se jinak ocitli vydáni na pospas zvůli různých ideologií – včetně náboženské. Máme tu tedy takový vstupní příběh, který jasně vidí, že jako lidé rozhodně nejsme bezchybní. Takto nastavený pohled je nám blízký, líbí se nám.

Následujícím oddílem 19. kapitoly je ale podobenství o králi, který se ujímá vlády. Je to vlastně známé podobenství o hřivnách z Matoušova evangelia – ovšem zahalené do jiného pláště. Když si to podobenství pročteme – je tam oproti Matoušovi navíc právě ono určení hlavní osoby jako toho, kdo odchází, aby se ujal vlády. Zároveň tam slyšíme také onen známý důraz na starost o svěřené hřivny. A tvrdé odsouzení těch, kteří krále nepřijali. Tak jak to tedy je – Zacheus nebo správné chování tváří v tvář přicházejícímu králi, jeho bezpodmínečné přijetí?

Je tu zásadní informace, že je tu zřetelně někdo, kdo ustavuje nové království. Zásadní informace otevřené výzvy, jak se vůči tomu novému království postavit. Jak se postavit vůči tomu, který zřetelně má právo se ujmout vlády, který má právo půjčovat a vyžadovat výnosy. Zdají se to trochu příliš velká slova do našich životních problémů, našich otázek, našeho hledání odpovědí. Mluvit o vládě nad naším životem, o navázání na přicházejícího krále, jsou skutečně velká slova. A tak trochu nedefinovaná. A to je jejich nebezpečí - cítím jako velice nebezpečné riziko, že zůstanou v jakési odtažité pozici, bez provázání s naším každodenním životem. Protože pak všechno, co čteme v Bibli, nás vlastně míjí. Vzniká jakýsi paralelní svět, nereálný svět, který uchopují nejrůznější lidé s nejrůznějšími důrazy, a tak si činí nároky na ten svět náš - a tak ho pokřivují. Neustálý tlak na to, že bychom měli žít a to rozhodně jinak, než žijeme - protože nad naším životem má právo vládnout přicházející král. Ladislav Heryán, katolický teolog, ve své knize zamyšlení Země bez obzoru mluví o pokřivenosti, se kterou se setkává v kostele. S pokřiveností, která je způsobena právě oním nárokem na přitesání do příslušných škatulek, aby člověk vyhovoval a mohl být následně přijat.

Zajímavou ukázku tohoto tlaku představila studie z Německa, kde lidé mají potřebu spojit zásadní body svých životů s církevními obřady. A při nich se zcela míjejí očekávání těchto lidí a církve, která v těchto obřadech vidí začátek církevně definované změny. Je tedy ten prostor, který tento král otevírá, určen i pro lidi kolem nás? Je v těch davech, které Ježíše vítají prostor i pro obyčejné lidi nebo pouze pro ty, kdo projdou náboženským sítem?

To je pro mě otázka dnešní neděle, kdy do Jeruzaléma vjíždí Ježíš na oslátku a celá ta scéna je u evangelisty Lukáše královská. Tedy, do Jeruzaléma vjíždí král. Tento král se ujímá vlády v království svého Otce. Lidé se radují. A my se ptáme, co to pro nás znamená. Jak toto království patří do našeho života. Jak náš život patří do tohoto království.

Nejprve nás evangelista Lukáš ujišťuje, že Ježíš je skutečně ten, který má právo přicházet jako král. To slyšíme v naplnění Ježíšovy předpovědi, naplnění proroctví. To zřetelně slyšíme, když zástupy jásají: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" A to jsme přece slyšeli od andělů, kteří zvěstovali pastýřům! Je to stále to Boží dílo, které se začalo před lety v Betlémě. Je to to, po čem toužíme – na nebi pokoj a sláva na výsostech. Vánoční zástupy lidí v kostelech ukazují zřetelně, že tu tato touha je.

Ale v tomto příběhu je také výzva. Výzva, které se nevyhneme. Protože, tak jako v celém Ježíšově vystoupení, i tady jsou lidé. Jedni se radují, druzí se zlobí. Jedni volají a radují se, druzí vyzývají Ježíše, aby ty druhé umlčel. Ale kdo určí, kdo do jaké skupiny patří? Kdo je ten, kdo určí podmínky království, které přichází? Je to rozhodnutí před Velikonocemi, rozhodnutí, jestli jsou tu pro všechny nebo jenom pro někoho. Jestli jsou tu vůbec pro nás.

Takže co s naší otázkou, jak naše životy patří do tohoto prostoru, o kterém jsme dnes slyšeli, že přichází s králem, který vjíždí do Jeruzaléma? Abychom na ni mohli odpovědět, musíme se znovu ohlédnout. Ohlédnout se nejenom v 19. kapitole Lukášova evangelia, ale na celé postní období, kdy jsme si vyprávěli a příběhy z Ježíšova veřejného vystoupení. Ohlédnout a ptát se, jaké je to vlastně království, o kterém svědčil Ježíš z Nazareta, komu je nabízeno, kdo je v něm vítán, kdo se z něj smí radovat. Ptát se, jaký je Bůh Otec, kterého Ježíš přišel zvěstovat. Znovu si připomenout příběh o milosrdném Otci, o celníku Zachovi a další a další, které otevírají cestu pro každého člověka. A tak se zároveň ohlédnout za příběhem Božího jednání s Jeho lidem ve Starém zákoně. Za příběhem vyvedení z otroctví v Egyptě a za cestou Božího lidu do Zaslíbené země.

Je to ohlížení, kde hledáme sami sebe, kde se snažíme pojmenovat, co vlastně hledáme, po čem toužíme ve svých životech. Jsem hluboce přesvědčen, že to, co hledáme, je přijetí. Přijetí takových, jací jsme. Ne s cestou přes předsálí, v kterém budeme přitesáni do té které formy, která vyhovuje, ale přijetí našich životů do prostoru, ve kterém je možné žít.

Ale toto nehlásá král, který přijíždí na oslátku. Toto není Otec, kterého tento král reprezentuje. Davy, před jejichž očima dnes přijíždí Ježíš k Jeruzalému, jsou různorodější. Zvěst příběhu o vysvobození člověka z otroctví, která je pozadím událostí Velikonoc, ke kterým směřujeme, je nadějí pro lidi z nejrůznějších kultur a sociálního zařazení. Tomu hluboce věřím. Smíme ve víře vyznat, že všechnu tuto rozmanitost přijímá do svého království král, který dnes vjíždí na oslátku do Jeruzaléma. A tak se i my smíme z tohoto příběhu těšit. Spolu se všemi, kterým král na oslátku otevírá prostor k životu. Tak se i my smíme odvážit přidat k jásání těch, kteří tohoto krále vítají: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!"

Amen.

 

Píseň: S359 V království Božím místa dost

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme k Tobě jako Ti, kteří doufají v Tvou milost. Přicházíme jako Ti, kdo doufají v Tvoji otevřenost pro člověka, jak jí přišel představit Tvůj Syn Ježíš Kristus. Proto k Tobě voláme v důvěře, že Tvá láska přemáhá všechno zlé v nás i kolem nás. Že nás vede k pomoci tam, kde bychom už na pomoc rezignovali.

Moc Tě prosíme za naše nemocné. Prosíme pro ně o povzbuzení a potěšení. Moc prosíme, abys nám ukazoval, jak toto povzbuzení předávat. Prosíme za Evu Kočovou, prosíme za Editu Lhotovou, prosíme za Jiřího Marvána, za syna a sestru Vlasty Petráskové. Za ně všechny a za mnohé další Tě prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo se snaží poctivě pracovat a zároveň se snaží být pomocí své rodině i svému okolí. Pane, někdy si ani neumíme představit, jak obtížné to je. A proto Tě prosíme, abychom uměli naslouchat a povzbuzovat tam, kde lidé podklesávají pod úkoly, které jsou jim svěřeny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za lidi z našeho okolí. Prosíme za ty, kteří s námi nesdílí náboženské předpoklady naší víry a přece naplňují hodnoty Tvého království. Pane, prosíme, abychom dokázali ujistit o Tvém požehnání jejich snažení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v těchto dnech si s hrůzou uvědomujeme, že je to už 5 let, co začala válka v Sýrii. Moc Tě prosíme za všechny, kdo ztratili v této válce blízké, za všechny, kdo trpí. Prosíme za všechny, kdo utíkají a hledají nový domov. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za jednání o pomoci uprchlíkům, prosíme za všechny, kdo se snaží najít řešení, které by otevřelo budoucnost pro život. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

 

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

 

Požehnání: Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly.
Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas.
Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách.
Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku.
Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost.
Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.
Amen.

 

Píseň: 355