Uhříněves 21.2.2016 Fp 3,17-4,1 (Jiří Ort) křest Emy Cibulkové

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách na druhou neděli postní - Reminiscere, kdy se smíme těšit ze křtu Emy Cibulkové, při kterých smíme okusit milost Boží.

Introit: Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství, svá, kteráž jsou od věků. (Ž 25,6)

Píseň: 183 K Tobě oči pozvedáme

Modlitba: Pane Bože, přicházíme dnes plní vděčnosti. Máme radost, že budeme smět být přítomni křtu Emičky. Máme radost, že před námi znovu otvíráš základy své dobré zprávy, evangelia o Ježíši Kristu. O Tvé milosti, se kterou přicházíš za člověkem do jeho života a dáváš mu naději, dáváš mu sílu k cestě, která má budoucnost. Navzdory všem silám, které život berou, které ho upírají těm, kdo jsou slabí, bezbranní, opuštění.

Pane, děkujeme, že Tě smíme poznávat. Děkujeme, že Tě ve svém životě bude smět poznávat Emička. A prosíme, abys nás všechny vedl po cestě svědectví o Tvé lásce lidem kolem nás. Amen

 

Slovo dětem: Sárinka - narozeniny

Píseň: S135

 

Čtení: Ž 117

Píseň: 459 Bože náš, Otče náš, do ruky Tvé 442 - Říčany

 

Představení křtěné: Milý sbore lidu Páně v Uhříněvsi a v Říčanech, manželé Cibulkovi požádali o křest pro svou dceru Emu v našem sboru. Staršovstvo sboru rádo jejich žádosti vyhovělo. Prosím manžele Cibulkovi a kmotra Tomáše Fišeru, aby předstoupili před shromážděný sbor.

 

Slova ustanovení: Ježíš ženě odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."

 

Slovo o křtu: Slyšeli jsme slovo o naději, kterou pro nás Pán Bůh připravil. Naději, ve které smíme přijmout, že jsme přijati. Naději života, jehož dárcem a zdrojem je Ježíš z Nazareta, ten Ukřižovaný a Vzkříšený. Kristus. Z toho se smíme radovat a za to děkovat. Toho pečetí je křest.

V tomto znamení bude smět žít i Ema Cibulková. Za pomoci rodičů, za pomoci kmotra za pomoci sboru.


 

Křestní vyznání: Milý Jane, milý Tomáši, nyní vyznejte spolu s tímto shromážděním víru v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, víru v základní naději, kterou spolu všichni máme a ve kterou bude dnes pokřtěna Ema. Učiňme to slovy Apoštolského vyznání víry, které spojuje křesťany všech dob a církví:


 

Apoštolské vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Otázka otci a kmotrovi: Vyznali jste spolu s námi křesťanskou víru. Ptám se vás, zda si na jejím základě přejete, aby Ema byla pokřtěna v Krista. Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano.

Zároveň se vás ptám, chcete-li se snažit podávat Emě svědectví, že život dostáváme jako vzácný Boží dar a Ježíš Kristus je jeho Pánem – v životě i ve smrti? Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.

Toužíte, aby Kristus Emu připojil ve křtu do společenství své církve? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, toužíme.


 

Otázka mamince: Milá Lucie, chcete být svému muži Janovi oporou v jeho snaze předávat Emičce toto svědectví? Chcete-li, odpovězte: Ano.


 

Otázka presbyterům a sboru: Milé sestry a milí bratři, chcete být společně v tomto společenství svědectvím o Boží milosti Emě i její rodině? Chcete-li, odpovězte: Ano.

Modlitba: Všemohoucí, věčný Bože, poslal jsi na svět vlastního Syna, aby přemohl moc zla, ze které jsme tak zoufalí. Učinil tak pro nás způsobem nepochopitelným - cestou modlitby, pomoci a vlastní oběti vyvedl člověka z temnoty do Tvého předivného světla. Skrze něho Tě prosíme – nech zazářit toto světlo i v životě Emičky. Amen.

 

Křestní akt: Emo, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

 

Požehnání Emě: Boží požehnání spočiň na tobě a zůstaň s tebou navždy. Amen.

Předání křestního listu, přivítání

 

Modlitba po křtu: Prosíme Tě, Pane, za Emičku: Dej jí účast na tajemství své smrti a ve Tvém vzkříšení i na tajemství nového života. Přijmi ji do společenství své církve. Upevni ji ve víře, ať vydává svědectví Tvému evangeliu.

Prosíme, Pane, za rodiče a kmotra: pomáhej jim dostát slibům, které tu učinili.

Prosíme za náš sbor, ve kterém bude Emička vyrůstat. Ať v našem společenství ustavičně přebývá Tvá láska.

Prosíme za sebe navzájem i za všechen Tvůj lid: Obnov nás, ať si stále plněji uvědomujeme svůj křest a v něm dar života, který jsi každému z nás dal.

Prosíme, Pane, za všechny lidi: Ať mají účast na pokoji a záchraně, které jsi přinesl celému světu. Amen.

 

 

Píseň: 681 Buď Bohu sláva

 

Text: Lk 13,31-33; Fp 3,17-21

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Amen.

 

Dnes byla pokřtěna Ema. Každý křest vnímám jako zázrak. Boží zázrak. A my máme tu výsadu, že při něm smíme být účastni, že jsme směli být přítomni při slibech, které dávali kmotr a rodiče. A sami jsme směli slibovat, že na Emu budeme pamatovat, že v tomto sboru budeme s Boží pomocí vytvářet prostředí, kam bude moci Ema i Honzík i jejich rodiče přicházet, že na ně všechny budeme pamatovat ve svých modlitbách.

Zároveň si smíme srovnat, co se to tu stalo, co to znamená vyznat, že jsem věřící křesťan. Pomoci nám může několik biblických textů. Prvním je kratičký hymnus žalmu 117, který vybrali pro Emu rodiče jako křestní text. Je to nádherný text plný vděčnosti. A zároveň je vyznáním, jakému Bohu žalmista vlastně věří. Vyznáním vděčnosti Bohu milosrdnému, jehož pravda je na věky – jak překládají kraličtí. Máme tu před sebou odkaz na Mojžíšovo vyznání tváří v tvář Hospodinu na hoře Sínaj: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný.“ Jestliže Ema dostává ke svému křtu od rodičů tento žalm, bude ji provázet neustálá připomínka, že Bůh, kterému věří, vyvádí z otroctví tak, jako kdysi vyvedl z Egypta svůj lid. Máme si to připomínat, máme to připomínat. To zaznívá velice případně v neděli Reminiscere – rozpomeň se.

Tedy - ani ten nádherný žalm 117. není povzbuzením sám o sobě. Jeho krása je v tom, že žalmista znal příběh, který ho vedl k onomu jásavému vyznání. Znal toho mnohem víc. Věděl, jak příběh Božího lidu pokračoval. Věděl, že bylo a je možné na tento příběh zapomenout a k čemu to vede. Věděl, stejně jako víme my, o beznaději, skepsi, narušených vztazích. Ano, vnímal tyto věci mnohem víc jako otázku života celého Božího lidu, ale v žalmech slyšíme i zřetelné osobní tóny. A žalmistovo volání k Hospodinu je jakoby podmíněno znalostí Božího díla spásy. Znalostí onoho Mojžíšova vyznání na hoře Sínaj, vyznání, že Hospodin se rozpomíná na svá slitování. Žalmista ví o tomto základu, který prožil Boží lid, jinak by se k němu nemohl s takovou radostí přiznávat. Ví, že Bůh se rozpomenul. Ví, že díky tomuto Božímu rozpomenutí se můžeme rozpomínat my.

A tento dar rozpomínání je něčím, co je typicky židovské – předávání příběhů, předávání zkušenosti Božího lidu z generace na generaci, příběhy, které byly vybrušovány jako diamanty, aby mohly zářit do temnot. Připomínání spásy, záchrany. Připomínání Božího rozpomenutí.

Když se posuneme k textu, který připadl na dnešní neděli, na 2. neděli postní, ocitáme se tváří v tvář apoštolu Pavlovi, který chce povzbudit členy sboru ve Filipech. Ty, ke kterým má velice těsný a vřelý vztah. Ty, kteří patří ke sboru, který je Pavlovým dítětem, ty, kterým přinesl evangelium. Ujištění, že ten věrný Bůh plný milosrdenství přišel i za nimi. Bez podmínek, bez národního a kulturního a sociálního omezení. Přišel za nimi v Ježíši z Nazareta, který byl ukřižován a vzkříšen. Tedy v Ježíši Kristu, který i v nejtěžším odmítnutí na kříži přináší život, přináší naději života pro každého člověka.

Je to zvláštní, provokativní zvěst. V kultuře, která si zakládala na tom, jaký udělal člověk dojem, v kultuře, kde děti byly vychovávány tak, „aby to někam dotáhly“, přichází židovství, které tento model narušuje a křesťanství, které dokonce svědčí o tom, že je tu naděje pro všechny bez rozdílu. Úspěch, štěstí, uznání, to nejsou základní normy pro ty, kteří následují Krista, toho Ukřižovaného a Vzkříšeného. Tam, kde jsou hostiny určeny pro smetánku a přetékají nejrůznějšími požitky, kde se přebytky vyhazovaly stejně jako dnes v supemarketech, tam nastupují křesťané s hostinou agapé, kde je hostitelem vzkříšený Kristus.

Je to krásné, je to až jako sen. Ale tento sen neustále naráží na skutečnost Kristova kříže. Tak, jak to zaznělo v evangelijním čtení, které připadlo na tuto neděli. To, že moc chtěla Ježíše s jeho důrazy zničit, a že to nedokázala udělat před časem k tomu určeným, před svátky Pesach, to neznamenalo, že by se Ježíš tomuto údělu vyhnul. Kříž je prostě zabudovaný v úplných základech křesťanství.

Ale co s tím? Jak to uchopit? Jak to předat? Jak toto vyprávět v příbězích? Jak ujišťovat, že navzdory bolesti a zlobě a skepsi a neporozumění je tu naděje života?

Bezesporu – to vše si připomínali i křesťané ve Filipech každou neděli při bohoslužbách. Ale to, s čím přichází apoštol Pavel, je něco jiného. Zní to nafoukaně – ale přitom je to to jediné, co může filipským i nám pomoci. Co může být povzbuzením a posilou pro Emu i pro nás všechny. Konkrétní, osobní svědectví. Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu.“

To, k čemu se odvolává apoštol Pavel, je obdivuhodné. Byl skutečně výjimečný muž – plný odvahy a odolnosti. Výčet toho, co zažil na své cestě s evangeliem, vyráží dech. Ale to nejzásadnější je jeho absolutní jistota víry, že ten kříž, který nese, má budoucnost. Když použiji jeho slov: „My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.“

Je tu zvěst plná naděje, která se otevírá před Emou, která se otevírá před našimi blízkými i před námi. Která se otevírá před naší společností, před tímto světem. A my si dnes znovu směli připomenout, že se této zvěsti smíme a máme dát do služby. Smíme se z ní těšit a máme ji žít, aby skutečně mohla povzbudit ty, kdo povzbudit potřebují. Pán Bůh nám v tom pomáhej. Amen.

 

Píseň: 473A Vezmi, Pane, život můj

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, Ty obdarováváš člověka svou láskou. Obdarováváš ho svou věrností. My jsme těmi, kdo si to smějí znovu a znovu připomínat ve společenství Tvého lidu. A my jsme také těmi, kdo by měli povzbuzovat a prosit za všechny, kdo mají trápení, kdo potřebují pomoc.

Dnes Ti zvlášť děkujeme i prosíme za rodinu Emičky. Prosíme, provázej je a opatruj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme Tě poprosit za všechny ty, kdo se snaží najít práci a z nejrůznějších důvodů se jim to nedaří. Chceme ale také poděkovat za to, že manželé Harvanovi, kteří se objevili v našem sboru, práci našli. Prosíme, abys nás učil povzbuzovat ty, kteří jsou bezradní a nevidí perspektivu pro svůj život ani pro život své rodiny.

Pane, děkujeme za všechny, kdo se snaží pomoci lidem na okraji společnosti. Ať už jsou to senioři, kteří žijí sami, děti, kteří jsou určovány svým sociálním prostředím nebo barvou kůže, uprchlíci, kteří se snaží najít nový domov. Prosíme za ty, kteří tyto lidi vidí a snaží se pomoci. Prosíme za sociální pracovníky v Uhříněvsi a v Říčanech, prosíme za mladé lidi, kteří vybudovali komunitní centrum Klinika, prosíme za pracovníky Charity a Diakonie. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za učitele. Je čím dál zřetelnější, pod jakým tlakem pracují. Prosíme za komunikaci mezi rodiči a učiteli. Za to Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za papeže Františka, za jeho odvahu pojmenovávat hřích právě u těch nejmocnějších, za jeho odvahu zastat se lidí zoufalých. Za něj Tě, Pane, prosíme.

Chceme poprosit za vedení naší církve – prosíme provázej je, dávej jim moudrost ve snaze pochopit dění kolem nás i v naší církvi a sílu k rozodování. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny lidi, kteří se snaží žít život v otevřenosti, v pomoci a v toleranci vůči druhým. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i prosby.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

 

Požehnání: Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly.
Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas.
Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách.
Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku.
Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost.
Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.
Amen.

 

Píseň: 485 Král věčný nás požehnej