Uhříněves 22.1.2017 Mt 4,12-22 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, všechny vás vítám ve společenství, kdy se z Boží milosti smíme těšit ze setkání s Bohem i spolu navzájem.

Introit: Bože, smiluj se nad námi a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi. Ž 67,2

Píseň: 67 Ó Pane, smiluj se nad námi

Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že se smíme ve všem tom shonu zastavit a ztišit. Děkujeme, že Ti vše smíme odevzdat a otevřít se Tvé přítomnosti, Tvému Slovu. Čím dál tím víc si uvědomujeme, jak nesamozřejmá je tato Tvá nabídka.

A tak tu před Tebou stojíme a prosíme Tě, abys nás znovu oslovil svou zvěstí evangelia. Abys projasnil naše temnoty svědectvím o Ježíši z Nazareta, kterého sis vyvolil a poslal za každým člověkem. Ve kterém pro každého otevíráš nový život, ve kterém otevíráš zvěst o odpuštění, lásce, naději.

Za to vše děkujeme, proto se chceme učit Tě chválit, aby lidé kolem nás věděli, že život je dar od Tebe a je možné žít jej ve vděčné radosti. V tom nám, prosíme, pomáhej svým Duchem svatým. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 65 Žalm 150

 

Čtení: Mt 4,12-22

Píseň: S 184 Mír na zemi daruj nám (702)

Text: 1Kor 1,10-18

Haleluja. Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. Haleluja. Ž 44,9

 

Ježíš odešel do Galileje a usadil se v Kafarnaum. Obyčejná informace, kterou však evangelista Matouš uchopí vyznavačsky. Ježíš se usadil na území Zabulon a Neftalí. V okamžiku, kdy se Galilea nazve tímto způsobem, naskakují nejen jména Jákobových synů, ale především rozdělení zaslíbené země jednotlivým izraelským kmenům. Tuto zemi zaslíbil Hospodin Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, dal Mojžíšovi a potvrdil Jozuovi. Ježíš je tedy na půdě darované Hospodinem. Ale právě v tato země, zaslíbená země, je okupována. Vládne v ní moc, která jde proti člověku. Tak to bylo za proroka Izajáše a evangelista to aktualizuje i pro svou současnost. Vyhnání ze zaslíbené země. Země zcela zdevastovaná. Beznadějná situace, život bez perspektivy. Do toho vstupuje Izajáš s Božím slovem: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“

Mohli bychom říci – klasická slova naděje v podání proroka Izajáše. Matouš je uchopuje a odpovídá na ně. Odpovídá na otázku, jak se vlastně mohou naplnit, když země Zabulon a Neftalí, když celá zaslíbená země je neustále pod nějakou okupací. Jak může vzejít světlo.

Jako odpověď vstupuje na scénu Ježíš. Ten, který v předchozím oddíle odmítá na poušti pokušení satana. Odmítá nabídku mocenské vlády, ať už v jakékoliv formě. A tento člověk nabízí světlo. Nabízí alternativu k tomu, co se děje v zaslíbené zemi, co se děje okolo nás – a v nás. "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." Alternativou je Boží vláda. Ne vláda, kterou nabízel satan – ona mocenská vláda. Ale vláda, která doprovází každého, kdo jí svěří svůj život. A zároveň – která reálně proměňuje život jako takový, která proměňuje společenské poměry, osudy celých skupin lidí i celého stvoření.

Máme, mám pochybnosti, je-li toto skutečně cesta, jak může vzejít světlo. Neustále nasloucháme, neustále promýšlíme, jaké cesty vlastně Ježíšova zvěst nabízí. Neustále zvažujeme, nakolik je ten prostor Boží vlády, o kterém Ježíš mluví, reálně proveditelný. Přijde mi geniální, jakým způsobem Matouš události svého spisu řadí. Za Ježíšovu zásadní zvěst, která vlastně nabízí odpověď na otázku, jak může vzejít světlo těm, kteří jsou zoufalí a bezmocní, všem těm, kteří se snaží žít život naplněný lidskostí a zdá se jim, že prohrávají - hned vzápětí řadí povolání učedníků. Jakoby evangelista odpovídal na naše pochybnosti, jak se to může stát – všechno to, co Ježíš přináší. „Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a šli za ním. O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.“

Naprosto obyčejné scény. Aktéry jsou lidé, kteří jsou součástí toho prostoru, ve kterém fungují pravidla ničící člověka. Který je okupován. Zkušenost, v jakých podmínkách žili lidé v okrajových částech Římské říše, byla tvrdá. Odvody do centra byly zničující. Proto také měly takový ohlas radikální složky ve společnosti. Za těmito zcela obyčejnými lidmi přichází Ježíš a vyzývá je k následování. S tím, že toto následování Ježíše z Nazareta je cestou, jak přichází Boží (u Matouše nebeské) království. Ježíš narušuje stávající model života a povolává do modelu jiného.

Zní to absurdně, že by takové prosté události měly přinést světlo. A přece se tímto způsobem měnil osud celých společností. Jsem stále pod silným vlivem textů Martina Luthera Kinga. A mám tak před očima nenásilný protest černošské komunity na jihu Spojených států, který začal prostě tím, že jedna žena byla unavená a sedla si na volné místo v autobuse. Místo, které měla uvolnit, jakmile přijde běloch. A ona odmítla. A tato událost způsobila vznik hnutí, které bylo prodchnuto zvěstí o Ježíši z Nazareta. Přesvědčením, že následování tohoto Ježíše je řešením lidských životů i společnosti. Svědectví, které z tohoto přesvědčení zářilo, dokázalo přemáhat strach a nenávist. Přinést světlo do temnot zakonzervované nespravedlnosti. Fascinuje mě ona provázanost osobních rozhodnutí a dějinných změn.

Právě proto jsem vděčný, že k tomuto programovému textu z Matoušova evangelia přinesl ekumenický lekcionář další text z Pavlova 1. listu do Korintu. Protože nás přivádí z až dějinného rozměru království Božího do vztahů mezi lidmi. Ano, je pro nás fascinující, když vidíme, jak následování Krista může měnit dějiny. Ale zároveň nesmíme zapomenout na rozměr konkrétních vztahů v našich životech. U apoštola Pavla jsou tyto důrazy propojené. V epištole do Říma slyšíme: „Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.“ A zároveň jsou Pavlovy dopisy, tak jako v dnešním textu prodchnuty zápasem o konkrétní lidi.

Je to něco, co skutečně nejde oddělit. Pavla bezesporu trápí konflikt ve sboru v Korintu, o kterém se dozvěděl. Ale zároveň mu nejde o to, aby pouze uklidnil situaci. Znovu se mi vybavily texty Martina Luthera Kinga, ve kterých reaguje na rozhovory s lidmi, kteří mu vyčítali, že dokud černoši nezačali se svými protesty, tak se žilo pěkně v pokoji a míru. To, že se lidé nedohadují, že nemají různé pohledy na věc, není však nejvyšší metou lidského snažení. O tom nám svědčí starozákonní prorocké texty, kde Hospodin vstupuje do prostoru lidské nespravedlnosti a jeho jednání nenechá kámen na kameni.

Ani apoštol tu nelije olej na rozbouřené vlny. Není negativní, neříká: „takto byste se neměli chovat“. Není jakousi chůvou, která od sebe roztrhává neposlušné děti. Ano, nabádá k jednotě, ale na základě své víry v Krista. Na základě křtu, kterým se pro Pavla jednak rodíme k novému životu a jednak se stáváme součástí těla Kristova, kde se mažou všechny rozdíly mezi lidmi. Na jiném místě svého listu píše: „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“

Najednou se otevírá nejen cesta k osobnímu smíření, ale také cesta ke změnám ve společenství i v celé společnosti. Není to cesta snadná. Cesta následování Ježíše z Nazareta, který je Kristus, není snadná. Toho jsou si apoštol Pavel i evangelista Matouš dobře vědomi. Ale Pavel nás ujišťuje: „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“ Amen.

 

Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme za Tebou v úžasu nad tím, co přinesl Ježíš z Nazareta, náš Pán a Spasitel. Kristus. Zároveň vyznáváme, že přes to, jak se nám Jeho zvěst líbí, tak máme problémy ji přijmout do svých životů a vydat se se za ním po cestě, kterou pro nás otevřel. Trápí nás to nejen pro nás osobně, ale také proto, že tak neumíme být svědectvím, povzbuzením lidem kolem nás.

A tak Tě dnes chceme prosit, abys nám osobně, v tomto sboru i v celé Tvé církvi otevíral své Slovo a proměňoval jím naše životy. Prosíme o Ducha svatého, o Tvou živou přítomnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme, abys nás vedl s Tvou nadějí za lidmi, kteří mají bolest. Prosíme za Kočovi, prosíme za tatínka Marušky Schönfelderové. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyznáváme, že vidíme mnohou temnotu v osobních vztazích. Chceme Ti odevzdat partnerské vztahy, které se rozpadají. Chceme Ti odevzdat vztahy dětí a rodičů. Chceme Ti odevzdat seniory, kteří žijí opuštění, protože se o ně jejich děti nestarají. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyznáváme, že vidíme mnohou temnotu v naší společnosti i na mezinárodní úrovni. Prosíme, vstupuj do životů všech lidí, abychom v druhém člověku byli skutečně schopni vidět člověka a ne nepříjemnou přítěž pro náš život. Prosíme o probuzení humanity v naší společnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na všechny, kdo se zúčastní připravované schůzky o Sýrii v Astaně. Prosíme, promlouvej k delegátům, veď je po společné cestě pomoci trpícím. Prosíme, proměňuj srdce naplněná bolestí a nenávistí.

 

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby.

 

Pane, voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako ke svému Otci:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

 

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

 

Píseň: 486 Svaté Boží požehnání