Uhříněves 22.2.2015 Mk 1,9-13 (Jiří Ort)

uloz.to/xZELm487/150222-001-mp3

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách na 1. neděli postní apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Hospodin praví: Bude mě volat a já mu odpovím, v soužení s ním budu, ubráním ho a obdařím slávou. Ž 91,15

Píseň: 99 Aj Pán kraluje

 

Modlitba: Pane Bože, přicházíme na počátku postního období a chceme Ti odevzdat všechno, co nás vzdaluje od Tebe i od lidí kolem nás. Všechno, co nás vzdaluje od nás samotných.

Děkujeme, že nás vedeš k pokání. Ne jako cestu sebemrskačství, ale jako možnost otevřít se životu, který Ty nabízíš. Otevřít se pozvání v Ježíši Kristu, našem Pánu. Děkujeme, že tak nemusíme jít v obavách z toho, jestli život má smysl, jestli všechno zlé kolem nás i v nás nakonec nezvítězí. Ale můžeme se učit poznávat svědectví o Ježíši Kristu v Písmu i ve svědectví svědků z církve i mimo ni. Že se můžeme odevzdat Ježíšově zvěsti o otevřenosti druhému člověku, o vztahu s ním, o lásce a odpuštění.

Prosíme, buď dnes s námi v tomto shromáždění, buď se všemi Těmi, kdo Tě hledají a skládají naději v Tvoji přítomnost v lidských životech.

Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S199 Jako zrnko hořčičné

Čtení: Iz 63,7-20

Píseň: 435 Ó Pane, jenž jsi přikázal

Text: Mk 1,9-13

 

Ve středu začalo postní období. Období přípravy na Velikonoce. Období pokání, kdy soustředění na základy naší víry. Nějak to čím dál tím víc považuji za důležité. Vědět, na čem stavím, vědět, o co, o koho se opírám. Církev to svým výběrem textu na tuto neděli do ekumenického lekcionáře velice zdůraznila. V Markově evangeliu je to poprvé, co se setkáváme s Ježíšem. Je zřetelné, že je to tedy důležité.

Zajímavé je, že ten samotný fakt, že Ježíš byl od Jana pokřtěn, v našem textu vlastně o ničem nevypovídá. Jan mluvil o tom, že za ním přijde někdo silnější než on, ten, který bude křtít nikoliv vodou, ale Duchem. Ale zatím tato postava a Ježíš mohou být dvě různé osoby. Ježíš je jedním ze zástupu. Když si toto uvědomíme, zvýší se tím napětí celého textu a najednou není jedno, co bude dál. Další události nejsou pouhým akčním dokreslením faktu, o kterém my už víme.

Navíc evangelista Marek použije pro termín otevření nebes podstatně razantnější slovo, než jaké použili překladatelé české verze. Ať už kraličtí nebo ekumenický překlad. Marek mluví o roztržení, protržení nebes. To není pouhá náhoda. Termín σχιζein je v Novém zákoně naprosto ojedinělý. Takže evangelista k použití tohoto výrazu musel mít důvod. A tím zřejmě byl odkaz na text z proroka Izajáše, který jsme slyšeli. Tam Izajáš používá totožný výraz.

Máme tu tedy před očima obraz zoufalého očekávání. Prorok ví o tom, věří tomu, že Hospodin má v ruce lidský život. Že má v ruce celé lidské dějiny. Věří, že se ukáže to, komu se člověk má odpovídat, že se ukáže to, kdo určuje smysluplnost lidského jednání. Problém je v tom, že teď jsou nebesa zavřená. Tento text by velice dobře mohl patřit do adventní doby, doby očekávání, že Hospodin promluví, že naplní zaslíbení, o kterých jsme slyšeli. Že Hospodin protrhne nebesa a promluví do našich životů.

A to máme dnes před očima. Hospodin protrhl nebesa a promluvil. Vidíme velice názorně, že Boží promluvení je Božím jednáním. Mohli bychom říci, to, co Hospodin řekl, také udělal. Přiznal se k tomuto člověku, Ježíši z Nazareta, jako ke svému Synu. Seslal mu svého Ducha. Prostě a jednoduše – ten člověk Ježíš, který byl spolu s ostatními lidmi ze zástupu pokřtěn, je tím, ve kterém jedná Hospodina. Tak, jak to slyšíme v jiném Izajášově textu: "Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon." (Isa 42:1-4 CEP)

Zůstává ale otázka, jak tento soud, proměnu života lidí, Boží služebník, Boží syn Ježíš, provede. Naše očekávání hodně souvisí právě s postní dobou. Právě s dobou pokání. S tím, co si uvědomíme jako svůj osobní problém, i problém lidského společenství, jehož jsme součástí. Jakoby postní doba zcela přetáčela běžné lidské vnímání problémů. Jakoby naléhavě upozorňovala, že to nejsou pouze síly mimo nás, ale také v nás, které působí bolest. To nás vede zpět do 2. a 3. kapitoly knihy Genesis. Do zahrady Eden, k prvnímu Adamovi, k jeho ženě Evě. Zpět k lidské slabosti tváří v tvář pokušení, touze být něčím víc, než jsme. Zpět k lidské neschopnosti se přiznat ke své vině a poprosit o odpuštění a o sílu jít dál.

Cesta k základu lidského života. Cesta na poušť, které se nemůžeme vyhnout, chceme-li skutečně žít. To je cesta Božího lidu z otroctví. To je cesta Ježíše z Nazareta, který je na ni Duchem Božím veden proto, aby tam byl s námi. Aby se nevyhnul tomuto místu, kde se nastavuje lidské směřování. Abychom se tam setkali právě s ním.

Když jsme byli v Izraeli, vedl nás náš průvodce hned první den na poušť. Zůstali jsme na ni dva dny. Abychom si uvědomili vydanost lidského života. Abychom si uvědomili vzácnost toho, co nám Pán Bůh dává, protože bez něj bychom v poušti neobstáli. Byl to zásadní a hluboký zážitek.

A v něm se nám otevírá obraz Ježíše uprostřed pouště. Ale je to zvláštní obraz. Když se podíváme pozorně, tak nejsme na poušti, ale vidíme zahradu Eden. „Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.“ (Mar 1:13 CEP) To je obraz ráje.

Jsme na poušti, ale před očima se objevuje možnost vrátit se do onoho prvního svazku s Hospodinem. Toho, který byl porušen Adamem. Prvním člověkem. Toho, který je stále porušován. Jakobychom se nedokázali vymanit z oné touhy být jako bohové. Jakoby to s námi ten pokušitel měl až hloupě snadné. Jako bychom byli stále určováni oním dávným mýtem - tedy příběhem, který se nikdy nestal, a přece se stále děje. Ale dnes jsme směli vidět zcela nového Adama. Který ze svazku s Bohem neutíká. Který naopak odmítá satana, který jej pokouší a který zůstává v zahradě Eden.

Existuje možnost, jak z ní neutéct. Existuje možnost, jak žít. Skutečně žít. Beze strachu z druhých, beze strachu z odlišností, beze strachu sám ze sebe. A tak bez agrese, ale v ochotě ke smíření. Ochotě k životu. Zní to naivně. Zní to nemožně. Ale evangelista Marek hned na začátku svého spisu vyznává, že je to možné. Protože Hospodin odpověděl člověku na jeho volání. Roztrhl nebesa a seslal svého Ducha. Už se stalo to, co očekával prorok na konci času. A tak můžeme žít. Jestliže se přimkneme k novému Adamovi. K tomu, ke kterému se přiznal Bůh jako ke svému synu. K Ježíši z Nazareta, který je Kristus. Který je naším Pánem a Spasitelem. Amen.

Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Ti poděkovat za dar modlitby. Poděkovat za to, že se v ní smíme učit se k Tobě s důvěrou obracet. Že se v ní smíme učit s Tebou počítat.

Pane, dnes Tě chceme především prosit za ses. Evu Kočovou. Prosíme, abys ji provázel, posiloval, povzbuzoval v těžké nemoci. Prosíme, abys provázel svou laskavou rukou i jejího muže a děti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za ses. Petráskovou. Dávej jí, prosíme, sílu a chuť do života a nám ukazuj, jak jí být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za ekumenickou bohoslužbu v minulém týdnu v Říčanech. Děkujeme za setkání, za společné setkání s Tebou. A prosíme za všechny farnosti a sbory v našem okolí. Prosíme, abychom společně dokázali být svědectvím o Tobě, o Tvé milosti i o tom, že životy nás všech i celého stvoření jsou ve Tvé ruce a jdou vstříc Tvému soudu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme poděkovat za práci mnoha lidí v obcích. A prosíme, abys je povzbuzoval a ujišťoval o tom, že jejich práce má budoucnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Ti chceme odevzdat lidi v Etiopii. Prosíme také za práci organizací v této chudé zemi. Prosíme za projekt Diakonie na pomoc ženám v Etiopii. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děsí nás brutalita teroristů z Islámského státu. Děsí nás další vraždy, vražda 27 koptských křesťanů. A zároveň jsme vděční, že se slova účasti ozývají z úst lidí z odlišných náboženství a kultur. Pane, prosíme, pomáhej nám učit se vzájemné účasti a pochopení nejen v takto vyhrocených situacích. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Hanku s Toničkou. Prosíme za jejich rodiny. Prosíme pro ně o posilu. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

 

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Fp 4,4-6

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 685 I když se rozcházíme