Uhříněves 23.7.2017 Ř 8,1-11 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na nedělních bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi. Neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. Ž 27,7.9b

 

Píseň: 163

Modlitba: Pane, náš Otče, chválíme Tě a děkujeme Ti. Za tento den, do kterého jsme se směli probudit. Za to, že jsme směli přijít do společenství Tvého lidu, ve kterém nám otevíráš oči pro své dary v našich životech. Ve kterém nám otevíráš srdce a my se znovu učíme rozpoznávat, že jsi s námi. Tady a teď, ale i v každou chvíli našich všedních dnů. V setkáních s druhými lidmi, v zázraku přírody, ale i v konfliktech a trápení.

Chceme Ti poděkovat, že před námi otevíráš svůj život, který jsi pro nás připravil. Život uprostřed Tvého stvoření, život naplněný Tvou přítomností v Ježíši Kristu. V tom Ježíši z Nazareta, který přinesl do tohoto světa hodnoty Tvého království, svět ho odmítl, ale Ty ses k němu přiznal, vzkřísil jsi jej.

Z toho se radujeme, za to především Ti děkujeme a vzdáváme Ti chválu.

Amen.

 

Čtení: Gn 25,19-34

Píseň: S31 Úterý končí středou

Text: Ř 8,1-11

Haleluja. Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně. Haleluja. Ž 84,12

 

Je to zvláštní text, který jsme slyšeli jako první čtení. Velice zvláštní – a přes jeho známost nás stále provokuje. Co to jen všechno znamená? Dráždí nás zřetelná lidská selhání – od rodičovského nadržování přes Jákobovo vydírání. Zasahuje nás to v nejcitlivějším bodě našeho vnímání – v rodině. Tak bychom se přece chovat neměli a v rodině už vůbec ne! Skoro bychom mohli říci, že je nám v celém příběhu nejsympatičtější Ezau, který byl podveden a proto je nám ho líto.

Je to skutečně zvláštní text – zvlášť proto, že toto vyprávění uchoval Izrael jako svědectví svých počátků. Z Abrahamova a Izákova příběhu, z příběhů zaslíbení, se dostáváme k příběhu požehnání. Od výhledu Božího zaslíbení k praktickým otázkám života a jeho plnosti. Jak my chápeme požehnání? Co to je plný, požehnaný život? Kdybychom nalistovali Izákovo požehnání Jákobovi v 27 kapitole, zjistíme, že šlo skutečně o úspěch, o výlučné postavení, o plnost života.

Už to je téma, které by nám vystačilo na několik kázání – co znamená požehnání. Musíme si dát líbit otázku, jaká je naše představa požehnaného života. Jakou roli v ní hraje úspěch. Zda jsme se nenechali zlákat představou dnešního světa, lépe řečeno jeho bohaté části, že život by měl být bezbolestný a bezproblémový a to že je znamením Božího požehnání. Že každé utrpení je nepatřičné, že prostě do života nepatří. A že Pán Bůh je tu od toho, aby zařídil absenci utrpení. Je to otázka představy lidské svobody, lidských práv, která se nám vymyká z rukou, se kterými si nevíme rady.

Uprostřed takových otázek, uprostřed životního zmatku, nás zastihují oba dnešní texty. Ony si totiž ani jeden nedělají iluze o tom, jak fungujeme. Oba si uvědomují, že život je náročný. Je dobře si připomenout, že před 14 dny jsme se zamýšleli nad 7. kapitolou Pavlova listu do Říma. Nad kapitolou, ve které apoštol zřetelně vyznává meze lidských možností. Uvědomili jsme si hloubku Pavlova vyznání: „Jak ubohý jsem to člověk. Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ Tato realita se před námi otevírá ještě před tím, než se Rebece miminka narodí. Rebeka má strach, jak jen to bude vypadat. Jaký život se to otevírá před jejími dětmi. A má proč se lekat. Život, který mají její děti před sebou, bude bojem. Příběh konfliktů a požehnání. A my jsme pohlceni těmi lidskými ději, které se před námi otevírají. V tom je genialita tohoto textu, protože přesně to se nám stává stává i v našem životě. Jsme pohlceni lidskými ději. Lidskými boji, lidskými představami. Ale kdybychom zůstali u nich, tak bychom tento text nepochopili a nepochopili bychom ani lidský život jako takový. Protože tento příběh je o požehnání.

Ještě před narozením dětí totiž vstupuje do těchto dějů Hospodin. Slyšíme za tím hluboká vyznání proroka Izajáše: „Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno.“ Stejně tak vyznává apoštol Pavel: „Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům“. Hospodin je ten, kdo určuje lidský život. A Hospodin volí Jákoba jako toho, komu požehná. Ono je to vlastně jasné, vždyť to známe. Pán Bůh vyvolil Jákoba. Ale jak my ten příběh dobře známe, tak v této informaci už neslyšíme onu revoluci Božího jednání. S touto situací totiž velice zřetelně koresponduje známý text blahoslavenství z Matoušova nebo i Lukášova evangelia. Budou blahoslavení, požehnaní ti, kteří jsou na okraji. „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.“ On totiž ten mladší syn ve společnosti, která naslouchala Jákobovu příběhu, neměl vzheledem k prvorozenému v podstatě žádná práva. Proto je to všechno tak vyostřené. Přiznám se, že až teď jsem si uvědomil, že to může být i další důraz onoho podobenství o milosrdném otci. Ten mladší syn neviděl v otcovském domě podle lidských představ žádnou perspektivu. Ale přiznávám, že to si s tím příběhem tak trochu pohrávám.

Velice jasný popis společnosti, světa, ve kterém žijeme. Jsou tu nastavená pravidla a my se do nich rodíme. Je tu nastavené vnímání, co je dobrý život – to je přece úspěch a prosperita. Je tu nastaveno, jaký život má budoucnost. Můžeme si toho všimnout, když si uvědomíme, jaký tlak vytvářejí rodiče na děti, aby byly úspěšné. Sítí těchto představ logicky mnoho životů propadne, protože nemají šanci jim dostát. A my už přestáváme věřit, že s tím jde něco dělat. Nevěříme v možnost změny. Souboj s pravidly nastavenými společností nebo i církví velice často prohráváme a zoufáme si, jestli tu jako křesťané k něčemu jsme. Jestli je tu k něčemu církev. To je daný stav věcí. Přiznávám, že velice neuměle popsaný. Každý z vás je určitě schopný do tohoto hrubého náčrtu mozaiky doplnit kamínek svého vnímání, své zkušenosti.

Proto je tak důležité, že Jákobův příběh, celý jeho příběh, je tak konfliktní a neučesaný. Protože takové jsou příběhy naše a do takových příběhů vstupuje Hospodin. A právě tady vytváří základ Božího lidu. Navzdory všem představám a zvyklostem. Navzdory nastaveným pravidlům jakékoliv společnosti. Volí „ty druhé“. Volí Jákoba.

Otevírá se před námi zákon Kristův, jak o něm mluví apoštol Pavel. V onom Pavlově textu před sebou vidíme Ježíšovy příběhy, Ježíšovy důrazy, Ježíšovo vnímání člověka. Boží jednání s člověkem v Ježíši z Nazareta, který je Kristus. Ježíš prohrává se všemi pravidly, která se stále znovu objevují v lidských životech. Zdá se, že ani On nemá sílu prolomit moc těchto zaběhaných sil. Ale Pavlovo svědectví je, že to nebyla a není prohra. Že Ježíš byl obětován, abychom nezůstali sami. A byl vzkříšen, abychom věděli, kde je budoucnost v lidských dějinách i v našich životech. Ve světle tohoto ujištění smíme žít. Podle Božího Zákona v Kristu. Nemusíme se nechat určovat vším tlakem kolem nás, ale smíme vědět, že to podstatné v lidských dějinách i našich životech dělá Hospodin. Bůh Jákobův, Bůh, který jedná. To je dobrá zpráva, to je evangelium. Amen.

 

Píseň: 417

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane, vyznáváme před Tebou svůj strach ze sil, které kolem nás působí. Strach z pravidel, která jsou nelidská vůči člověku, která člověka ničí a my je neumíme nebo máme strach změnit. Voláme nyní k Tobě v důvěře, že nás slyšíš.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kteří jsou na okraji, kteří nezapadají do představ o výkonnosti, jak je má nastavená nejen naše společnost.

Prosíme za seniory, prosíme za vztahy v rodinách mezi generacemi, prosíme, abychom v našich sborových společenstvích nezapomínali na ty, kdo už nemohou přicházet do shromáždění. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo jsou odlišní a většinová společnost je nepřijímá. Prosíme za menšiny nejrůznějších druhů. Prosíme, abychom se naučili žít v různosti, abychom se naučili jeden druhého vnímat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kdo nemohou najít práci. Prosíme o pochopení a podporu pro lidi v zoufalé situaci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za samotné maminky s dětmi. Prosíme za práci azylových zařízení právě pro maminky s dětmi. Prosíme konkrétně za toto zařízení Diakonie ve Vlašimi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo jsou obětmi válečných konfliktů. Prosíme za ty, kdo utíkají, aby našli domov. Prosíme o smíření tam, kde je to po lidsku nemožné. Odevzdáváme Ti situaci vSýrii a na mnoha dalších místech. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev, abychom dokázali lidi spojovat a smiřovat. Abychom dokázali naslouchat jejich problémům a dokázali je rozpoznávat. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti své tiché osobní díky i prosby.

 

Pane, vyslyš naši společnou modlitbu Tvých dětí: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Ga 5,22n.25

 

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha