Uhříněves 24.12.2014 Lk 2,1-7 (Jiří Ort) půlnoční bohoslužba

uloz.to/xSEphTug/141224-001-mp3

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách na počátku Božího hodu vánočního ujištěním o Boží milosti.

Introit: Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem. (Tit 2:11 CEP)

Píseň: 293

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme v pokoře celí udivení z toho, o čem nás ujišťuješ svou vánoční zvěstí. Přemíláme si to v hlavě a nerozumíme. Přicházíme tedy za Tebou a prosíme, abys nám to vysvětlil. My to potřebujeme nejen vědět a pochopit, my to potřebujeme přijmout. Tvá zvěst o tom, že jsi poslal svého Syna v slabosti, jako dítě, abys zachránil tento svět, je tak nezařaditelná do toho všeho, z čeho my dnes přicházíme za Tebou, že nás to nejen udivuje, ale také leká, jestli je to vůbec možné, jestli to není jen takové naše snění.

Pane, prosíme Tě, buď tu dnes s námi svým Duchem svatým, buď s celou svoji církví. Pomoz nám všem přijmout tuto nepochopitelnou zvěst o příchodu Tvého Syna, abychom to společně, sjednoceni vděčností a radostí, dokázali dosvědčovat tomuto rozbolavělému světu. Amen.

 

Noc hluboká

 

Čtení: Iz 9,1-6

Píseň: 304

Text: Lk 2,1-7

Haleluja. Nebesa se zaradují, rozjásá se země vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. Haleluja. Ž 96,11a.13a

 

Evangelista Lukáš vypráví. Píše svůj spis vznešenému Teofilovi. A bere to ze široka. Staví kulisy. Pěkně postupně. Začne v kněžské rodině Zacharjáše, kam zasadí narození Jana Křtitele. A postupuje dál. Nenechá Teofila ani nás žít v představě, že žijeme tady a teď, vytrženě ze všech souvislostí.

Stačí se podívat a ty kulisy kolem Janova narození jsou starozákonní. „Má smysl číst i to, co bylo před námi. Má smysl číst i příběhy lidí a kultur, ke kterým nepatříme. Příběhy, svědectví života často nám vzdáleného. A najednou se před námi otevřou zkušenosti, které se i pro nás stanou zásadními. Tak, jako pro Teofila příběhy národa, který si vyvolil Hospodin. Bůh Izraele. Na scénu nedostává pouze Jan křtitel, ale především Hospodin. Ten, který vedl svůj lid, který sním uzavřel smlouvu na Sinaji, který slíbil, že od uzavřené smlouvy neodstoupí. Byla to dlouhá cesta – plná nadšení a vděčnosti, ale také zklamání a odmítnutí. Tak jak nám to děti hrály ve vánoční hře. Cesta, na které Hospodin posílal své proroky se zaslíbeními, z nichž jsme dnes večer jedno slyšeli. Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.“ (Isa 9:1-3 CEP) Hezky se čtou nejen ona zaslíbení, ale především ona jistota, že Pán Bůh nemlčí, že mu Jeho lidé nejsou lhostejnými.

Jenže – skutečně Pán Bůh nemlčí? Skutečně mu Jeho lidé nejsou lhostejní? To je mučivá otázka, kterou dobře známe. Kterou dobře znáš, Teofile, kterou dobře znali už ti, kterým bylo určeno dnešní čtení z knihy proroka Izajáše. Kterou dobře znal i kněz Zacharjáš. Ten, který byl denně v chrámu a doufal, čekal, že se naplní ona zaslíbení, o kterých mluvili proroci. Že Hospodin promluví i dnes. A najednou přichází Boží posel, anděl, a vyřizuje vzkaz. Ono to v Bibli není nijak zvláštní – když listujeme jejími stránkami, tak zvěst evangelistů přichází hned po zvěsti proroků. Tedy to, že Hospodin promlouvá je vlastně kontinuální. Ale časově je tam mezera. Kdyby mezera – ona je tam pořádně široká propast Božího mlčení.

A najednou tu Lukáš píše Teofilovi a hned do první kulisy zasazuje Boží promluvení. A už je to k nezastavení – anděl přichází za Marií a vyřizuje jí, že se jí narodí dítě. Není divu, že doprostřed toho všeho Lukáš zasazuje dva chorály – Mariin a Zacharjášův. Hospodin je při díle!

Bylo by pěkné zůstat v těchto kulisách – ale Lukáš staví nové. A se stavbou těchto kulis bychom mohli pomoci my, mohl by pomoci Teofil. Kulisy současnosti. Kulisy naší společnosti, kulisy tohoto světa. Jakoby tu nastal ostrý střih a nám teď připadá, že jsme v realitě, kterou známe a s lítostí se ohlížíme za kulisami, které tu byly před chvílí. Ve kterých to bylo tak nějak jasné. Pán Bůh jednal a my lidé stáli v úžasu a děkovali.

Tady máme před sebou světskou moc, která vydává příkazy a lidé poslouchají. Musí poslouchat. Jak také reagovat jinak. Kolečka ve velkém soukolí. Josef s Marií se vydávají do Betléma. A my vidíme ty davy uprchlíků, které jsou čím dál početnější. Uprchlíků před válkami na nejrůznějších místech světa. Uprchlíků před chudobou. Poutníků za nadějí.

Najednou se všechno mění a my se toho lekáme. Dojímá nás, že pro Marii a Josefa nebylo místo pod střechou. A děsíme se proudu běženců tak, jak to popsal Nikos Kazantzakis ve své knize Kristus znovu ukřižovaný a my jej známe z opery Řecké pašije: „Ó slyš náš pláč, nářek náš, našich proseb hlas k Tobě stoupá! Rač zmírnit nářek náš! Bože, vyslyš nás, slyš nářek náš a pláč. Měj slitování!“ A já se přiznávám, jak se tohoto volání lekám. Ale ještě víc se lekám odpovědi kněze Grigoria, kterou si tak snadno přisvojujeme: „Kdo je to? Co tady u nás chtějí?“

Kulisy, ve kterých žijeme. A přece – i když zůstaneme v této části příběhu, na jeho počátku, i když zůstaneme v kulisách reality, kterou tak dobře známe, stojí za to se rozhlédnout, jestli přece jen i v těch současných kulisách neprobleskuje něco ze zaslíbení, něco z Božího jednání s člověkem. V Řeckých pašijích se zvednou obyčejní lidé a dají něco málo těm, kdo jsou bez domova. Bylo shromážděno mnoho podpisů pod výzvu ke změně postoje naší vlády k syrským uprchlíkům. Jasné slovo vyslovili i představitelé naší církve. Mohli jsme vidět, jak se různé organizace snaží o pomoc v uprchlickém táboře v Jordánsku. Díval jsem se na adventní koncert, kde se sbíralo na dar pro neziskovou organizaci Dům tří přání. Mohli bychom pokračovat dál a dál. Ta snaha pomoci, která se rozhodně nesoustředí pouze do tohoto času, je zřetelná.

Je to zvláštní. Máme z toho radost, ale jakoby to nebylo dost, jakoby to byly jen drobnosti. My si to musíme trochu připomínat, ale evangelista byl přesvědčený o tom, že právě tady se Pán Bůh přiznává. Právě tady žehná. A evangelista nám před oči staví veliký vykřičník, abychom si toho všimli. Ano, skutečně – to státní moc hýbala a hýbá lidmi, hýbají jimi snad ještě více ekonomické zájmy a náboženství nenávisti. Ale my tu uprostřed toho všeho slyšíme zvěst. Císař vydal nařízení, všichni vyšli, aby se dali zapsat tam, kde se narodili – a Josef s Marií šli do Betléma. A tam se narodilo dítě.

Naplnilo se zaslíbení. Ta realita vypadá děsivě. A přece se naplnilo zaslíbení. Je toho mnoho, čeho se lekáme, s čím si nevíme rady. Ty proudy uprchlíků jsou toho jasným znamením. A přece jsme se tu setkali. Ne navzdory tomu, ale právě pro tu realitu kolem nás. Abychom si připomněli, pro sebe i pro druhé, že ten Bůh, který provázel svůj lid, je stále při díle. Ujišťuje nás o tom narození dítěte. To je Lukášovo svědectví. A my se z něj dnes smíme radovat. Amen.

 

Píseň: 278

 

Ohlášky:

 

Pastorela

 

Přímluvná modlitba: Pane Bože, dnes se smíme těšit z Tvé zvěsti. Dnes se smíme radovat, žes nás ujistil, že nezapomínáš na člověka, že nemlčíš. Žes přišel na tento svět jako dítě, aby nikdo z lidí nezůstal opomenut. Aby nikdo nemusel mít strach, že Ti nepatří, protože jsi příliš vzdálený.

Pane, zároveň vyznáváme, jak nás trápí osud všech těch, kteří jsou z nejrůznějších důvodů vylučováni ze života, který Ty nabízíš.

Chceme Tě poprosit za všechny ty, kdo jsou bez domova, kdo jsou na útěku. Prosíme, dávej sílu všem, kdo mohou zklidnit situaci v oblastech plných násilí. Prosíme, potlač egoistické ambice a veď vládce k pomoci lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, trápí nás, že nemůžeme pomoci všude, kde bychom chtěli. Přepadá nás pocit marnosti. Moc porosíme, abys nás vyváděl ze skepse a vedl k naději pomoci, k jaké máme sílu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes chceme děkovat za všechny, kdo se snaží být pomocí. Chceme děkovat za všechny, kdo se snaží pomoci finančně, za všechny, kdo pracují v sociální oblasti, za všechny, kdo se snaží pomáhat v právní oblasti, za poctivé zastupitele, za poctivé politiky. Moc Tě prosíme, abys všem dával sílu v boji s těmi, kdo myslí jen na sebe. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes chceme prosit za rodiny. Za partnerské vztahy. Trápí nás, jak málo často stačí, aby se vztahy rozpadly. Pane, prosíme za trpělivost a pokoru. Prosíme za Tvou milost pro všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na Hanku s Toničkou, unesené v Pákistánu. Myslíme na jejich rodiny. Pane, moc Tě prosíme o pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

V tichosti Ti odevzdáváme své osobní prosby a díky.

 

Spolu se všemi, kdo v tomto světě hledají Tvůj pokoj, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

 

Požehnání: Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. Amen. 2Te 2,16n

 

Píseň: 655 Tichá noc