Uhříněves 25.10.2015 Iz 45,5-7.9 (Jiří Ort)

ulozto.cz/xNzqJKKe/151025-001-mp3

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny ve společenství, kde jsme všichni hosty Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista.

Introit: Hospodine, Tys můj úděl, držím se Tvých slov. O shovívavost Tě prosím, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. Ž 119,57n

 

Píseň: 184

 

Modlitba: Pane, vyznáváme, jak moc potřebujeme přijít do shromáždění Tvého lidu. Jak moc potřebujeme se zastavit, ztišit se, vystoupit z našich řešení situací našich životů, situace kolem nás – v místě, kde bydlíme, ve společnosti, ve světě. Zastavit a vpustit do svých řešení Tebe.

Děkujeme, že se stále ozýváš ve svém Slovu, že nám v něm znovu a znovu otevíráš nový pohled na nás samotné i na vše kolem nás. Děkujeme Ti, že v Duchu svatém nám dáváš odvahu toto Tvé Slovo přijímat jako výzvu, ale že nám jej nabízíš jako posilu a povzbuzení.

Především však chceme děkovat za to, že jsi vstoupil do lidských životů v Ježíši z Nazareta. V jeho poselství lásky a odpuštění. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S311

 

Čtení: Iz 44,1-8

Píseň: 435

Text: Iz 45,5-7.9

Haleluja. Chval, duše má, Hospodina! Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. Haleluja. Ž 146,1n

 

Dnešní texty z proroctví proroka Izajáše, tzv. Druhého Izajáše, jsem si nevybral. Byli mi určeny v rámci semináře, kterého se budu účastnit začátkem listopadu. Ale během pročítání výkladu a promýšlení textů jsem si uvědomil, jak moc jsem za jeho důrazy vděčný a jak je dnes potřebujeme slyšet. Uvědomil jsem si tváří v tvář důrazu autora blogu v časopisu Respekt, který propagoval apolitičnost křesťanství. Protože přece Ježíš z Nazareta byl apolitický. Nechci tento článek rozebírat, zmiňuji ho pouze proto, že se mi před očima setkal s dnešním textem proroka Izajáše. Se svědectvím lidu, který skutečně nešel dějinami po pokojných cestách.

A právě proto nám jeho odvaha víry může pomoci právě v rozpohybované situaci dnešního světa. Právě proto nám jeho odvaha víry může pomoci právě tváří v tvář bolesti mnohých, tváří v tvář narušeným vztahům, které jsou způsobeny strachem z budoucnosti. Odvaha víry Božího lidu byla schopná obrovského, provokativního vyznání důvěry Bohu, který je nad i uprostřed lidských dějin a doprovází, vede svůj lid. A my nasloucháme tomuto vyznání a nevíme si s ním rady. Vlastně nám přijde logičtější vyznání národu okolo Izraele nebo vyznání gnoze, která se také snažila odpovědět na otázku po Božím působení. V okolí Izraele vládlo naprosto jasné přesvědčení, že vládne ten Bůh, jehož vyznavači vládnou – jsou úspěšní. To je něco, k čemu jsme tlačeni i my. Ten, kdo má moc, ten je určující. Tedy, jestliže využívá vyvolávání strachu a nenávisti a funguje to, tak je to asi nejlepší božstvo, které dnes najdeme. Po pravdě řečeno – tato logika není cizí ani Božímu lidu napříč dějinami. Právě proroci však do ní vstupují, aby ji rozmetali na kousky. A velice důrazně do ní vstupuje – a neguje ji – i Ježíš z Nazareta, ten ukřižovaný a vzkříšený.

Druhý pokus učinila gnóze – a to pokus velice úspěšný. Pokus, se kterým se musí vyrovnávat křesťanství dodnes. Protože je to pokus velice zbožný. Pokus, který se zcela orientuje na člověka, na jeho duši. Tedy, pokus velice zbožný. Oddělení stvořenosti člověka i celého stvoření od toho, o co se má člověk starat – tedy o svou zbožnost, o své duchovní zajištění. Jsme ve velkém pokušení se nechat tímto důrazem zlákat a uzavřít se do sebe právě v dobách, kdy nás události kolem nás zcela válcují a my si s nimi nevíme rady. Kdy nám bolest lidí kolem nás narušuje náš klid.

Židovské vyznání Hospodina uprostřed a nad dějinami je skutečně velice náročný. Vždyť právě z dějin Božího lidu dobře víme, jak často byla Boží vůle v konkrétních dějinných situacích chybně interpretována. A že to vedlo k tragickým koncům. Ano, tomuto riziku jsme vystaveni i my dnes.

Ale přes toto riziko by bylo mnohem riskantnější tuto víru, kterou nám předali první svědkové Vzkříšeného, odmítnout. A tak tu dnes stojím tváří v tvář prorokově důrazu a ptáme se, co s tím. Co se situací, ve které žijeme a která nás vystavuje mnohým tlakům a výzvám. A to především jedné zásadní výzvě. Být lidmi. A to Božími lidmi.

Zdá se to neuskutečnitelné. Tak jako jsme si to uvědomili při slibu nových členů staršovstva minulou neděli. Ale právě důraz dnešních textů z knihy proroka Izajáše nám umožňuje přijímat naději, která je v Písmu obsažena. Protože právě díky Bohu, který je nad dějinami a je i jejich cílem, je tady naděje. Protože tento Bůh vstupuje do lidských životů. My vyznáváme, že do nich vstupuje v Ježíši z Nazareta, který je Kristem. Vstupuje do životů, které jsou součástí společnosti,, světa, celého stvoření. Životů, které se nemohou vyvázat ze souvislostí, které nazýváme politikou.

A tak tedy právě my si smíme přivlastňovat slovo, které nám dává rozpoznat, kdo vlastně jsme. Když si pročteme i předchozí kapitoly, zjistíme, že prorok nemluví o Bohu pouze jako o vysvoboditeli, zachránci. Jeho slova vrcholí v důrazu na nové stvoření, na Boha Stvořitele, který činí všechno nové. Díky tomuto důrazu se otevírají dveře naděje pro celé stvoření.

Je zřetelné, že je tu před námi Boží aktivita. Jakoby tu zaznívalo ono „pouhou vírou“ apoštola Pavla. Jákob smí být součástí toho nového stvoření – z Boží milosti. Uprostřed toho velikého pohybu, neklidu, všude kolem. Protože je tu jistota, kterou žádný neklid a zmatek a zoufalství nesmetou. „Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: "Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. Kdo je jako já? Jen ať se ozve! Ať to oznámí, ať mi to předloží! Od chvíle, kdy jsem navěky ustavil svůj lid, kdo mu oznamuje, co přijde a co má nastat? Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím."“

A tak smíme přijímat toto ujištění zcela osobně. Právě proto, že Hospodin je Bohem, který je první a poslední. Síla tohoto ujištění je právě v tom, že tento Bůh nepodléhá proměnlivosti lidských nálad, který nepodléhá náporům strachu. Protože tento Bůh přemáhá strach. Smíme tak vsadit na vztahy uprostřed stvoření. Nejen mezi lidmi, ale právě i se stvořením. Smíme vsadit na to, že neexistuje nic, co by bylo silnější než Hospodin, Bůh Izraele a Otec našeho Pána, Ježíše Krista. Nemusíme se bát odmítnutí, zavržení, nemusíme se bát svých vlastních chyb a jejich důsledků.

Text ze 45. kapitoly, který jsme dnes slyšeli, nám vyráží dech. Boží řešení je nečekané, nepochopitelné. Hospodin povolává pastýře z okruhu těch, kteří přece nemají nic společného s Božím lidem. Povolává vládce, který nevěří Hospodinu, Bohu Izraele. A přece je osloven Hospodinem, přece je tím, kdo je pomocí. Pán Bůh boří hradby, které jsme my lidé nastavěli. Vstupuje do lidských životů napříč kulturami, napříč náboženstvím, napříč spiritualitou či sociálním zařazením. Tam všude zní: „Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci. … Běda tomu, kdo se chce přít se svým tvůrcem, střep z hliněných střepů! Což smí hlína říci svému tvůrci: "Co to děláš?" a tvůj výrobek: "On nemá ruce"?“

Obtížně to přijímáme v době, kdy se člověk zapikolovává ve svých pozicích a vymezuje vůči těm, kdo jsou jiní. A přece Pán Bůh všechny tyto hradby boří svým definitivním činem záchrany v Ježíši Kristu. Nerozumíme tomu, ale smíme se z toho radovat. Smíme se těšit z nabídky života uprostřed tlaku smrti. Smíme se učit přijímat druhé ve vší různosti. V tom všem se smíme radovat spolu s apoštolem Pavlem: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“

Amen.

Píseň: 614

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme Ti, že jsme byli i dnes ujištěni o tom, že Ti záleží na člověku. Napříč všemi rozdíly. Že Ti záleží na celém Tvém stvoření. Že k Tobě smějí volat v radostech i starostech všichni lidé.

Pane, znovu k Tobě voláme s prosbou o nemocné, o které máme starost. I s prosbou o jejich blízké. Prosíme o Evu Kočovou, prosíme o Helenu Zejfartovou, prosíme o Janu Voříškovou. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Dnes prosíme za rodiny. Děkujeme za všechny rodiny, kde fungují vztahy, kde se těší ze společného života. Pane, odevzdáváme Ti rodiny, které trpí kvůli vztahům, odevzdáváme Ti rodiny, které trpí hmotnou nouzí, odevzdáváme Ti rodiny, které utíkají z míst, kde jim hrozí smrt nebo bída. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo se starají o své blízké. Za všechny, kdo nejsou lhostejní k bolesti, kdo nejsou lhostejní k bezmoci u svých blízkých. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kdo se snaží pomáhat v místech, kde lidé trpí nouzí. U nás i ve světě. Děkujeme za neziskové organizace jako Diakonie, Charita, Lékaři bez hranic a další a další. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za týmy lidí, které se snaží pomáhat uprchlíkům na krizových místech jako jsou hranice států na Balkáně. Za ně, Tě, Pane, prosíme.

Pane, trápí nás stoupající násilí v Izraeli. Trápí nás války a násilí po celém světě. Trápí nás, když jsou humanitární organizace vykazovány z míst, kde se snaží pomoci. Trápí nás, že prolitá krev prohlubuje nenávist mezi lidmi. Trápí nás, že se na strachu a nenávisti přiživují politici i obyčejní lidé. Pane, prosíme za smíření. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za náš sbor. Prosíme za Tvou církev. Prosíme, abychom byli svědky o smíření, pomoci a naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své díky a prosby.

 

Voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

 

Požehnání: Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce, ani za noci měsíc. Hospodin tě ochrání ode všeho zlého, On ochrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Amen. Ž 121,5-8

 

Píseň: 686