Uhříněves 26.3.2017 J 9,1-7.13-22.35-39 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve společenství, do kterého jsme byli pozváni z Boží milosti.

Introit: Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!

Ž 122

Píseň: 84 Věčný Bože, silný v boji

Modlitba: Pane Bože, přicházíme jako poutníci. Jako ti, kdo často nevědí jak dál, kdo hledají cestu, kdo neumějí rozpoznávat znamení a marně vyhlíží cíl, ke kterému touží směřovat.

Proto tak rádi přicházíme na Tvé pozvání. Proto se těšíme z toho, že tu smíme být společně, že nás učíš být jeden druhému oporou. Těšíme se z toho, že se vzájemně smíme obohacovat v hledání dopadů zvěsti o Ježíši z Nazareta pro naše životy.

Děkujeme Ti, že před námi tuto zvěst otevíráš. Ve vší různosti, ve které ji uchopují a zvěstují bibličtí autoři. Ve vší různosti, se kterou před dnešním člověkem otevírají naději Tvé milosti. Amen.

 

Slovo dětem: Jak pomoci – můžeme my pomáhat, když jsme tak obyčejní?

Píseň ze Svítá: S148 Kdo na kolenou klečí

 

Čtení: 1S 16,1-13

Píseň: 691 Tak málo přímých cest

Text: J 9,1-7.13-22.35-39

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

Jsou to zvláštní příběhy – jak ten starozákonní, tak ten novozákonní. Hodně kritické vůči možnostem lidského poznání v těch nejzásadnějších věcech života. Pročítal jsem je a bylo mi smutno. A už vůbec se mi nechtělo psát na tento text kázání. Zvláště v příběhu z Janova evangelia mě děsil ten značně konfrontační tón, kterým evangelista píše. Děsí mě tušení problémů jeho sborového společenství se Židy, které jsou vyhroceně ventilovány – to není zrovna něco, co bych chtěl aplikovat v dnešní době. Něco, co by bylo pomocí dnešnímu rozhádanému světu.

A tak jsem otevřel příběh proroka Samuela a hledal pomoc. Jsme v něm od počátku sevřeni strachem a po lidsku z toho není cesta ven. Je to všechno nesmírně lidské a vypravěč se nezlobí, neútočí. Jen si to znovu poslechněme: „Hospodin řekl Samuelovi: "Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny." Samuel se zdráhal: "Jak mohu jít? Saul o tom uslyší a zabije mě." Hospodin řekl: "Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: »Přicházím obětovat Hospodinu.«“ Je zcela zřetelné, že je v Izraeli něco špatně. Je zcela zřetelné, že vše volá po Božím zásahu a mnozí po něm také touží. Ví to i Boží prorok – jenže ten před problémem zavírá oči. Protože se bojí. Utíká se do ohlížení, do lítosti, že všechno dopadá tak, jak to dopadá. A přesto Hospodin s tímto člověkem pracuje a posílá ho s úkolem. Prorok přichází do Betléma – a znovu se setkáváme se strachem. Ano – v Betlémě touží po tom, aby Hospodin promluvil – kdo by také netoužil? Ale ve finále mají z tohoto promluvení strach.

V několika verších tu máme shrnutou lidskou reakci tváří v tvář potřebě Božího zásahu – ano, rozhodně ano, ale ať jde toto jednání mimo nás. Protože jinak to v našem životě může udělat nepředpokládaný zmatek. Hospodin je ale živým Bohem a nenechá se spoutat naším strachem – ani našimi představami. O tom mluví příběh vyvolení Davida, příběh Samuela i Betlémských.

Najednou se můžeme dívat z trochu jiného úhlu pohledu i na příběh o uzdravení od narození slepého. Ten člověk na sebe chytá všemožná podezření prostě proto, že se vymyká normálu. Je zajímavé, jak se něčeho takového chytají i učedníci. Je to smutná ukázka toho, jak jsme my lidé přesvědčeni, že norma – kterou určujeme my – je něčím, co má Boží požehnání. Co z normy vybočuje, je protibožské – musí být trestem, protože si to musíme zařadit. Hned na počátku Ježíš tento pohled odmítá. Tento člověk mimo lidskou normu není trestán. Naopak – tento člověk mimo lidskou normu je Bohu blíž. Proč? Protože je otevřen lidskému jednání. Téměř až předurčen k otevřenosti Božímu jednání.

A teď vidíme, že toto jednání je dvousečné. Že ony obavy ze starozákonního příběhu mají opodstatnění. Ten člověk vidí – ale rozhodně nezapadl do normy, která zajišťuje klidný život, který máme tendenci označovat za požehnaný. Blahoslavený. Naopak – tam, kde bychom čekali radost, se objevuje strach. „Rodiče odpověděl: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také ne. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!" To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se usnesli, aby ten, kdo kdo Ježíš vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy.“ Jakékoliv vybočení je nebezpečné a nevysvětlitelné uzdravení je horší než nevysvětlitelné postižení. Nese s sebou totiž otázky po původu toho, kdo je způsobil. Možná lítost je vystřídána útoky.

Tady se v našem příběhu začíná rozjíždět protipohyb. Protipohyb tváří v tvář Božímu jednání, po kterém člověk vlastně touží a kterého se zároveň leká. Onen uzdravený si zpočátku neuvědomuje, co se stalo. Jeho odpovědi se drží předmětného popisu události. Ovšem – čím větší je tlak na to, aby odmítl vnímat zázrak ve svém životě jako Boží pomoc, tím víc se drží jistoty, že to právě Bůh je jeho zachráncem. Neuchopitelný, mocný, milostivý Bůh, kterému člověk není lhostejný. Vyloženě cítíme, jak onen muž vidí čím dál lépe, čím dál lépe se orientuje v událostech života.

Pohyb, který jde obráceným směrem, je naopak určován schopností Boha a jeho jednání definovat. Uchopit. Je plný jistoty, že zná normu, které Bůh žehná. Tato jistota přísně nakazuje: „Vyznej před Bohem pravdu. My víme...“ To jsou slova jakéhokoliv náboženského fundamentalismu. To jsou slova vedoucí k slepotě.

Tento obojí pohyb se před námi otevírá v postním období. Ano, staví nás před rozhodnutí, kterým směrem se dát. Ale především před námi otevírá naději. Ukazuje nám jednajícího Boha, který boří všechny zdi mezi sebou a člověkem. Který se nenechá svázat ani lidským strachem, ani lidskými normami.

A tak se dnes smíme těšit z naděje. Naděje, která nás ujišťuje, že zázraky v našich životech existují a budou existovat. Nečekané, převratné. A že jsou spojeny s tím, který přináší světlo do všech temnot, které v nás i kolem nás jsou. A tak se dnes smíme, z Boží milosti, přidat k vyznání onoho člověka, do jehož života vstoupil živý Bůh: „Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.“ Amen.

 

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, obracíme se k Tobě v pokoře, protože dobře víme, že sami ani nevíme jak a za co se modlit. Vyznáváme, že naše prosby jsou ovlivněné naším pohledem na život, našimi důrazy. Proto Tě především prosíme, abys nám otevíral oči pro lidi kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za mladé lidi – otevírej před nimi smysl života v této době plné strachu a nenávisti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za seniory – za všechny, které právě tato doba odsunuje na vedlejší kolej. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za generaci, která má pocit, že za vše nese odpovědnost, že je na ní vše vyřešit, a pod tímto tlakem se hroutí. Za ni Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme a prosíme za ty, kdo nevzdali život. Děkujeme za všechny, kdo nabízí posilu lidem kolem sebe. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev, prosíme za tento náš sbor. Prosíme, abychom byli svědky víry, svědky o Tvém Synu, který. přináší světlo do temnot. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo se v zemích, kde vládne teror náboženského fundamentalismu, snaží otevírat košatost a krásu života, který Ty nabízíš. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Chceme Ti nyní v tichosti odevzdat všechno, co máme na srdci.

 

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu.

Ef 5,8-10

 

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

 

Píseň: 486 Svaté Boží požehnání