Uhříněves 26.6.2016 Lk 9,51-56 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve společenství, do kterého jsme byli pozváni, abychom se těšili ze svědectví naděje, kterou jsme dostali ve smrti a vzkříšení našeho Pána, Ježíše Krista.

Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi. Neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. (Ž 27, 7.9b)

Píseň: 130 Můj Pane, z hlubin volám

Modlitba: Pane, Ty nabízíš život. A my Ti za to děkujeme. Děkujeme, že Tvá nabídka přichází za každým člověkem. Že bereš vážně každého člověka, nasloucháš mu a vnášíš světlo do jeho labyrintů. Děkujeme, že nám nabízíš, abychom byli nositeli tohoto světla.

A moc Tě prosíme, abychom v tomto svém úkolu neviděli především sebe, své ambice, ale abychom brali vážně ty, za kterými nás posíláš. Děkujeme, že nám v tom nabízíš orientaci ve svědectví Ježíše z Nazareta, v Jeho zvěsti o Tvém království. Vyznáváme však, že jsme často zmateni a nerozumíme. Prosíme, odkrývej i nám cestu, po které máme jít. Odkrývej nám, co v konkrétních situacích pro nás znamená zvěst o Tvém jednání v Ježíši Kristu, v tom Ukřižovaném a Vzkříšeném. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S359 V království Božím

 

Čtení: Ga 5,1.13-14

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

Text: Lk 9,51-56

Haleluja. Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy. Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe! Haleluja.

 

Ježíš obrací svou tvář k Jeruzalému. Začíná cesta do Jeruzaléma, cesta, jejíž smysl nikdo nechápe. Jsme v 9. kapitole Lukášova evangelia, v kapitole, na jejímž počátku Ježíš povolal své učedníky, „dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.“ Jsme v 9. kapitole, ve které se setkáváme s příběhem proměnění na hoře, ve které se znovu setkáváme s upozorněním, že v Jeruzalémě to nepůjde podle našich představ. A učedníci, ti, kteří jsou přesvědčení, že svého Mistra znají, nechápou.

Máme před očima Boží děj – evangelista na to upozorňuje slovy „když se naplňovaly dny“. Ale učedníci, lidé, kteří byli posláni Ježíšem napřed, se s tímto dějem míjejí. Nebyli přijati. V samařské vesnici. Těmi, se kterými jsou jenom problémy, kteří nás nechápou a odmítají. A najednou se ukazuje, že v oné samařské vesnici nepřijali paskvil. Že to, co nepřijali, nemělo s Ježíšem z Nazareta a jeho zvěstí o Božím království vůbec nic společného. „Dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.“

Nedovedu si představit, že by v té vesnici nebyl nikdo, kdo by byl nemocný. Že by tam nebyl nikdo, kdo by byl nešťastný, kdo by potřeboval povzbudit, potěšit. A do toho přichází náboženští poutníci se svou pravdou, které sami nerozumí.

Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“ Vždyť nás nepřijali. Vždyť nepřijali Tebe. Vždyť nepřijali Hospodina. Je to pokolení zvrácené, stačí se kolem sebe podívat. Profesor Pavel Hošek na své přednášce při Noci kostelů v našem kostele mluvil o tom, že je v našem národě jakási křivda, kterou lidé cítí ve vztahu k církvi. Vzpomněl jsem si při tom na svoji druhou maminku, u které jsem se dozvěděl až dlouho po její smrti, proč vlastně měla takové výhrady ke křesťanství. Nebo přesněji k církvi. Prostě nevíme. A jednu věc nevíme především: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit."

Přiznám se, že se mi do tohoto textu vůbec nechtělo. Protože nabízel ránu na smeč. Protože mě povzbuzoval v mé skepsi vůči církvi a jejímu zvěstování. V hledání druhého textu jsem proto s vděčností sáhl po Pavlově epištole do Galácie, z níž byl další text určený pro tuto neděli ekumenickým lekcionářem. Text o křesťanské svobodě.

Jste povoláni ke svobodě“. Toto ujištění nám umožňuje neřešit to, co řešil apoštol Pavel ve sborech v Galácii. Otázky obřízky, otázky poslušnosti židovskému Zákonu. Nemusíme řešit ani mnohé logické rozdíly, které nám z apoštola vytváří cizince, kterému často nerozumíme a po pravdě nás i trochu zlobí. Můžeme se soustředit na naprostý základ Pavlovy zvěsti. „Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“

Vraťme se k evangelijnímu textu, k situaci učedníků v samařské vesnici. K nervóznímu pocitu odpovědnosti za zvěst, která nám byla svěřena. K častému pocitu marnosti. Najednou jakoby to vše mizelo. Najednou jako bychom se bavili úplně jinak, jakoby odpadly zbytečné úvahy o tom, jestli máme či nemáme hájit Boží čest, jestli jsme právi nějaké správné nauce, otázky nad tím, proč tu vlastně jsme. „Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“

Je tu Kristus, který zcela nepochopitelně skončil v Jeruzalémě na kříži a nás to stále zlobí. Je tu Kristus, který byl vzkříšen, ke kterému se přiznal Bůh a otevřel tak před námi nový život. A my se tak můžeme svobodně soustředit na to, k čemu tu vlastně jsme. Pro druhého člověka.

Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“

Jsem si vědom, že i toto apoštolovo slovo svobody jsme dokázali svázat kontrolními mechanismy. Mechanismy, které akceptujeme ze strachu nebo z pohodlnosti. Nebo prostě proto, že potřebujeme mít všechno pod kontrolou. Ale i do toho zaznívají slova o svobodě. I od toho smíme být svobodní. Od všech projevů náboženství v naší zbožnosti. Projevů, které jsou v mnoha ohledech nutné, ale – od kterých zároveň smíme být svobodní.

A tak se nám otevírají oči pro život. Ve vší jeho složitosti, ale i nádheře. Přicházejí věci, ze kterých jsme smutní, kdy máme strach o blízkého člověka. To tak prostě je a o tom je svoboda, kterou nám vydobyl Kristus. Že smíme žít – ne plochý, černobílý život reklam, ale život skutečný, požehnaný, jehož součástí je bolest a který je požehnaný. Najednou se před námi otevírá smysl společenství církve, jehož jsme součástí, najednou získáváme směr, kterým v životě jít. Protože smíme pozvednout oči – ne k nebesům, ale abychom se rozhlédli kolem sebe a vnímali všechno to, co přinesl Ježíš z Nazareta.

A pak můžeme vykročit s pověřením, které jsme dostali. Zvěstovat Boží království a uzdravovat. Uzdravovat, vysvobozovat ze zajetí smrti, která ničí člověka. A to není vůbec málo. Amen.

 

Píseň: 684 Učiň mne, Pane, nástrojem

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za slova povzbuzení, děkujeme, že jsi nás znovu ujistil, že naše životy mohou mít a mají smysl. Že může a má smysl společenství církve. Právě v tomto společenství se k Tobě chceme obracet s důvěrou, že nás slyšíš.

Odevzdáváme Ti své nemocné. Prosíme za své blízké, za sestry a bratry ze sboru. Prosíme i za nás, abychom uměli být potěchou a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev, za náš sbor. Prosíme, abychom nepřeslechli Tvé výzvy, abychom dokázali být pomocí lidem kolem nás. Abychom dokázali být živým svědectvím o Tvé lásce.

Pane, prosíme za ty, kteří se rozhodli dát si manželský slib. Jsme vděční, že se přiznáváš k lidské touze po vztahu s druhým člověkem, a moc Tě prosíme, abys je provázel a povzbuzoval člověka být tu pro toho, koho dostává darem. Prosíme za vztahy, které se rozpadly, prosíme za ty, kteří trvalého vztahu nejsou schopni. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme, abychom se učili si vzájemně naslouchat. Moc prosíme, abychom viděli v první řadě člověka, se kterým mluvíme. Prosíme, abychom se nenechali ovlivňovat lidmi, kteří jsou plní sobectví a nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, za ty, kdo jsou skutečně ohrožení na životě. Prosíme za lidi v místech, kde zuří válka, kde je hlad. Prosíme pro sebe za odvahu a vynalézavost k pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché osobní díky a prosby.

 

Prosíme, vyslyš nás, když k Tobě spolu se všemi, kdo se snaží žít, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

 

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

 

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti