Uhříněves 27.3.2016 Lk 24,1-12 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách na Boží hod velikonoční ujištěním, že Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Introit: Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm. Haleluja.

 

Píseň: 334 Kristus Pán vstal z mrtvých

Modlitba: Pane, přicházíme dnes plni naděje. Přicházíme pro ujištění, že před člověkem otevíráš život. Že se přiznáváš k životu. Uprostřed vší negace života, ve stínu kříže Velkého pátku, který je pro nás tak těžko přijatelný, Ty posíláš své svědky, abys nás ujistil, že navzdory smrti, navzdory slabosti, navzdory nenávisti – Ty nabízíš život, který má budoucnost.

Proto se dnes chceme radovat. Proto chceme předávat tuto radost do našeho okolí, aby svědectví o vzkříšení přineslo i jim světlo do vší temnoty, která se až příliš často zmocňuje lidských životů.

Děkujeme, že tu máš pro každého člověka nabídku posily ve společenství u Tvého stolu. Amen.

 

Báseň

Pěvecký sbor

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S276

 

Čtení: Lk 24,1-12

Píseň: 336 Slavné Kristovo vzkříšení

Text: Iz 65,17-19

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

 

Dnes je neděle vzkříšení. Neděle, do které vstupujeme se svojí vírou a ptáme se, čemu a proč vlastně věříme. Tuto otázku nám otevírá ekumenický lekcionář svojí kombinací textů – očekávaného textu z Lukášova evangelia a pro mě trochu nečekaného textu z proroka Izajáše.

Je to text, jehož důrazy známe z doby adventní. Zaslíbení nových věcí, zaslíbení plnosti ne proto, že by si to lidé zasloužili, ale proto, že je Pán Bůh má rád. Toto zaslíbení v drzosti víry přijímáme také pro nás a zároveň pro člověka jako takového. To se smíme odvážit říci vzhledem k vystoupení Ježíše z Nazareta, díky jeho důrazům, díky tomu, že skutečně tak, jak nám první svědkové svědčí o jeho vystoupení, přišel za člověkem jako takovým.

To je důležité právě vzhledem k textu z proroka Izajáše, který se tak skutečně z pohledu následovníků Ježíše z Nazareta otevírá velice do široka. Na to nové, co vzniká, se smíme těšit všichni. Máme tedy před očima lidskou touhu. Touhu, která jde skutečně napříč hranicemi kultur. S tím jsme vstoupili do velikonočních svátků. S touto základní lidskou touhou nového času pro každého člověka.

A společně jsme do dnešního dne vstoupili se zkušeností Velkého pátku. Tedy se zkušeností, že touha po životě je odmítána a to tvrdě odmítána. Nebo prostě na ten nový život nemáme sílu. Nemáme sílu mu přitakat. A tak vznikají nejen velké konflikty, ze kterých máme hrůzu. Kdy extrémisté nejrůznějšího ražení, ale i lidé, kteří se tak rádi označují jako slušní lidé, ničí život – ať už jsou to teroristické útoky jako teď znovu v Bruselu, útoky na uprchlíky, útoky na ty, kteří jsou odlišní. Ať už je to společná nenávist k těm, kteří chtějí pomoci, kteří nenávist odmítají. Zároveň si ale uvědomujeme, že dělící hranice mezi lidmi jsou budovány prostě proto, že si skutečně dokážeme ublížit – nešikovným jednáním, nešikovným slovem. To vše nás vede ke kříži a dnes ke hrobu Ježíše z Nazareta. Toho, který zosobňoval boření hranic mezi lidmi, kdo otevíral nový život se schopností naslouchat, se schopností odpouštět, se schopností pomoci.

Ta scéna žen, které jdou ke hrobu - „oživit vzpomínku, pomazat mrtvé tělo“, jak to krásně ve své písni zformuloval Miloš Rejchrt, je mi osobně velice blízká. Protože na této cestě zaznívá otázka, jestli Ježíšova zvěst o Božím království, jestli ten Bůh, kterého Ježíš představoval jako milosrdného Otce, jestli to má budoucnost. Jestli se tu skutečně tvoří něco nového – nebo jestli to prostě zašlapáváme do země. Ta cesta k hrobu je pro mě dost dlouhá. A člověk má o čem přemýšlet.

Ale ony ženy nakonec ke hrobu přišly a uviděly prázdný hrob. A byly nad tím v rozpacích. Prostě a jednoduše – fakt prázdného hrobu o ničem nevypovídá. V otázce po základu života fakta jako taková, fakta bez spojení s člověkem, o ničem nevypovídají. Já si nemohu pomoci, pro mě je Neděle vzkříšení dlouhodobě spojená s Dostojevského románem Zločin a trest. Raskolnikov, vzdělaný člověk, který má přehled, vidí pod povrch věcí, nedokáže vidět z pozice nezúčastněného pozorování života život samotný. Popisuje pravdivě, co vidí – a není to žádná sláva. Jsou tu darebáci, paraziti na životě, jsou tu lidé nenávistní. To je všechno pravda. A příběh o prázdném hrobě nám velice přesně říká, že fakt prázdného hrobu s tím nic neudělá. Ten nám nepomůže. Ženy z toho byly v rozpacích.

Něco se začíná dít až ve chvíli, kdy ženy potkají dva svědky. Dva anděly, jak zdůrazňuje Lukáš. Stručně – boží posly. Dva lidé, kteří podají svědectví víry, řekli bychom my. Nabídnou ženám svůj pohled na skutečnost prázdného hrobu, jak se s ní setkaly. Bez lidské vazby, bez možnosti rozhovoru, bez možnosti se opřít o toho druhého, by prostě dnešní den pro nás zůstal nic neříkajícím, zajímavým dnem bez jakéhokoliv dopadu do našeho života. Obrazně řečeno, on Raskolnikov o prázdném hrobě věděl také, ale moc mu to nepomohlo. Do chvíle, kdy se seznámil se Soňou, která se pro něj stala oním svědkem. Tím, kdo mu otevřela oči pro Boží jednání, kdo mu otevřela oči pro vzkříšení. S tím, že pro Dostojevského hraje zásadní roli příběh vzkříšení Lazara.

Dostojevský je práv právě Lukášovu evangeliu, kdy zvlášť Lukáš v postavách žen, v jejich naprosto ústřední svědecké roli, otevírá cestu pro evangelium navzdory zvyklostem společnosti, ve které žil. K naší ostudě i navzdory zvyklostem naší doby i naší společnosti. Svědectví těch, kdo jsou na okraji, otevírá pro nás všechny možnost uchopit život náš i kolem nás z perspektivy vzkříšení. To ženy nám vyřizují, že se máme ohlédnout uvědomit si zásadní Ježíšův důraz, že Boží cesta, to nové, které se otevírá z Boží milosti, vede přes kříž. Že kříž neznamená konec Boží nabídky života.

To skutečně není jednoduché přijmout. To není jednoduché žít. Ženy uvěřily. Učedníci to považovali za blábol. Raskolnikov se tomu zoufale bránil – a zároveň se tím bránil životu. To je stav, ve kterém jsem. Ve kterém jsme. A přesto platí, že Ježíš z Nazareta byl vzkříšen. Pán Bůh se přiznal ke všemu, co Ježíš přinesl jako svědectví o prostoru pro život, který Pán Bůh nabízí.

A tak navzdory všemu, navzdory dalším teroristickým útokům, navzdory útokům neonacistů, navzdory našim chybám a selháním, se dnes smíme radovat. Protože před člověkem se otevírá život. O tom smíme svědčit životy svými. Pán Bůh nám v tom pomáhej. Amen.

 

Píseň: 660 Buď Bohu všechna chvála

 

Vyznání vin: Pane Bože, děkujeme za svědectví o vzkříšení. Děkujeme za slova naděje pro nás, pro naše blízké i pro tento svět. Děkujeme za nabídku smíření, kterou každému z nás dáváš, za nabídku odvahy k životu, který Ty nabízíš. A chceme vyznat, jak málo v nás je smíření, jak málo v nás je odvahy. Jak jsme určováni vším možným a pro nedostatek víry pak nedokážeme přijímat Tvůj život, natožpak ho nabízet druhým.

Vyznáváme zároveň, že nejsme lepší, než lidé kolem nás. Před Tebou, Bože, vyznáváme svůj hřích. Chceme-li takto vyznat, odpovězme: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost tvého Syna, Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Je-li tomu tak, vyznejme: Věříme.

Chceme nyní odložit všechen hněv a výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Pane, toto vše Ti nyní odevzdáváme a děkujem, že smíme věřit v Tvé odpuštění a v Tvou posilu v životě, který nám každému nabízíš.

 

Slovo milosti: Hospodin ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Ž 103,3n 

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

 

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:

Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:

Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen


 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

 

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397 Radujme se vždy společně

308 Jezu Kriste, štědrý kněže

 

Pozvání: Bože, Duchu svatý, v srdcích nám potvrzuješ svědectví proroků i apoštolů, že jsou pravdivá. Vléváš nám odvahu uvěřit Kristově lásce, že on s námi je a zůstává po všechny dny, nezavrhuje nás, ale zve k sobě, přijímá nás spolu s našimi bližními a tvoří z nás společenství svých učedníků, abychom se od něho naučili spolu žít v bratrské lásce. Prosíme, požehnej tento velikonoční hod, abychom tu okusili, že sám Kristus je naším hostitelem, radovali se z toho a přijali od něho novou sílu na cestu za ním. Amen.

A tak již usmířeni s Kristem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Neboj se. Já jsme první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

 

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k Živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Jděte v pokoji.

 

Pěvecký sbor (635 – Martin ve zdi)

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, Ty nabízíš naději, nabízíš ukotvení života. Nabízíš vztahy mezi lidmi, které my máme možnost naplňovat. Uvědomujeme si, za co vše Ti můžeme děkovat. A uvědomujeme si, kolik lidí tu je, kteří tak moc potřebují právě to, co nabízíš.

Pane, dnes Tě chceme prosit za ty, kteří ztratili kotvu svého života. Myslíme dnes na ty, kteří nechápou hodnotu života a jsou tak zranitelní jakýmikoliv ideologiemi, které zaplní prázdné místo v jejich životech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za slabé, prosíme za opuštěné. Prosíme za nemocné, za ty, kteří ztratili blízkého člověka a těžko se se ztrátou vyrovnávají. Za ně Tě, Pane, prosíme.

V den Tvého přitakání životu prosíme za děti, které se mají narodit. Za jejich rodiče. Prosíme za páry, které touží po tom mít děti a nedaří se jim to. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny. Prosíme za partnerské vztahy. Děkujeme za radost z fungujících vztahů, prosíme za vztahy tam, kde jsou naplněny neporozuměním a bolestí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci lidem toužícím po životě. Prosíme za ty, kdo pomáhají uprchlíkům, prosíme za ty, kdo se starají o jakkoliv vyloučené lidi. Prosíme za zaměstnance obecních úřadů, prosíme za pracovníky neziskových organizací i aktivisty. Prosíme za všechny, kdo se jakkoliv snaží pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Dal jsi jí vědomí naděje a my prosíme, abychom o ni dokázali svědčit v otevřenosti a porozumění. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi v moci postavené. Prosíme, posiluj Ty, kdo se skutečně ve své roli snaží být pomocí člověku. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

 

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Pěvecký sbor

 

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

 

Požehnání: Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť před očima všech národů zjevil svou spravedlnost a nezapřel své milosrdenství.

Ať vás jeho milost, láska a pravda provázejí, kamkoli zamíří vaše kroky; Boží pokoj ať prozáří vaše dny a vede vaše cesty. Amen

 

Píseň: 346 Buď Tobě sláva