Uhříněves 28.2.2016 Lk 13,1-9 (Jiří Ort)

uloz.to/xCVqWURs/160228-mp3

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách na 3. neděli postní – Oculi – s ujištěním, že jsme tu všichni Božími hosty.

Introit: Své oči stále upírám k Hospodinu; on vyprostí z léčky mé nohy. (Ž 25,15)

Píseň: 613 Oči všech se upírají

Modlitba: Všemohoucí Bože! Děkujeme ti, že smíme přijít za tebou a naslouchat a nechat se povzbuzovat Tvým slovem, které nabízí život navzdory všemu, co život ničí. Je to pro nás podivuhodné - přicházíme unavení a zmatení. Ty nás znáš a víš, jak obtížné je pro nás vymanit se z tlaků kolem nás. Víš, jak nás svět kolem nás naplňuje úzkostí. Je pro nás osvobozující, že smíme věřit, že nás přesto přijímáš! Tvé slovo milosti v Kristu Ježíši je jedinou naší nadějí.

Prosíme tě, dej, ať ukřižovaný Pán vstoupí do našich srdcí, naplní je svou láskou, překoná naše rozdělení a vštípí nás v jednotu svého těla. Sešli nám svého svatého Ducha a podmaň nás slovem, které bude nyní zvěstováno. Zmocni nás, abychom dosvědčovali tvé milosrdenství a tebe chválili. Tobě, Bože Otče, Synu i Duchu svatý, buď čest a chvála nyní i navěky. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S23 Bůh je záštita má

 

Čtení: Iz 55,1-9

Píseň: 435 Ó Pane, jenž jsi přikázal

Text: Lk 13,1-9

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

 

Jakoby dnešní texty byly psány právě pro nás. Pro lidi na začátku 21. století. Pro ty, kteří kolem sebe vidí mnoho tragédií a vypadl jim ze života Bůh, protože v tom všem přece nejde najít. Pro ty, kterým tragédie druhých vyvolává pouze strach o své vlastní jistoty. To vůbec není jednoduchá situace. Obdivuji ty, kteří se nasazují pro druhého člověka z čistého humanismu. Protože je zcela zřetelné, že ani mezi těmi, kdo vyznávají Ježíše z Nazareta, toho ukřižovaného a vzkříšeného, jako Krista, není nalezení lidské pozice uprostřed zmatků osobních i zmatků kolem nás jednoduché.

Jak tyto věci vnímat, jak v nich žít? To nám otevírá první polovina textu z Lukášova evangelia, který jsme slyšeli. Ona otázka vlastně zní, jak žít ve víře v tomto světě, který mnohonásobně silněji útočí svými informacemi o různých tragédiích. Velice nedávno jsme byli svědky lživé reportáže televize Prima. Je iluzí si myslet, že nežijeme v mediální válce. Je čím dál tím zřetelnější, že nemáme šanci rozhodovat se podle toho, jak jsou nám předkládány události kolem nás. Je čím dál zřetelnější, že Ježíšovo slovo je velice aktuální. Nemůžete se dívat kolem sebe a z událostí, o kterých se dozvídáte, následně vyvozovat Boží vůli. Nemůžete být ve vleku událostí. Nemusíte být ve vleku událostí. Není třeba dumat nad tím, proč se co stalo.

"Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?" Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete." Ježíš je ve formulaci své odpovědi velice tvrdý. Protože dobře vidí, že úvahy posluchačů jdou směrem k sebeuklidnění, k sebezajištění. Ti lidé museli být hříšníci, jinak by se jim to nemohlo stát. Je to vidět i kolem nás. V té nešťastné reportáži to bylo rovněž použito – těm lidem, kteří utíkají z domova, protože jim tam hrozí perzekuce i smrt, není třeba pomáhat. Oni si ještě vybírají, tak to s nimi není doma tak hrozné. Musí to být darebáci. My potřebujeme, aby to byli darebáci.

Ježíš to otáčí a vrací zpět k posluchačům a vyzývá k pokání. Tedy k tomu, abychom našli orientaci v životě. Protože jinak skončíme hůř, než ti lidé, které používáme k tomu, abychom se uklidnili. Nepíše se mě to moc dobře, protože vyloženě cítím, jak to bere jistotu. Jak nás to přetáčí od našich jistot k té jediné jistotě, a to k Hospodinu, Bohu Izraele a Otci našeho Pána, Ježíše Krista.

Než přistoupíme k onomu kratičkému podobenství, kterým Ježíš ilustroval toto své slovo, vraťme se ke starozákonnímu textu, který připadl na tuto neděli, tedy k textu z proroka Izajáše. Já ho mám moc rád, zvlášť jeho jásavý začátek: "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná." 

Podle vykladače tato slova popisují slavnostní hostinu při příležitosti odpuštění trestu odsouzeným při nástupu nového vladaře. Adresáty jsou tedy všichni. Všichni jsou příjemci bezpodmínečné milosti.

Je více než zřetelné, o co tu jde. Před Božím lidem se otevírá budoucnost. Pohled se přetáčí z minulosti do budoucnosti. Vrací se z babylónského zajetí zpět do země, kterou otcové dostali od Hospodina. Vrací se zpět jako ten, se kterým Hospodin uzavřel smlouvu. „Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.“

Jen – jen pamatujte, co to znamená uzavřít smlouvu s Hospodinem. Jen pamatujte, kde hledat orientaci v životě. „Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko.“ Nezapomeňte, co to znamená žít v zaslíbené zemi – je to život, který se ptá po Boží vůli, ať je situace kolem vás jakákoliv. Pak má tento život smysl. "Hle, dal jsem ho za svědka národům, národům za vévodu a zákonodárce. Hle, povoláš pronárod, který neznáš, pronárod, který tě nezná, přiběhne k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, za Svatým Izraele, který tě oslavil." Při rezignaci na toto povolání smysl ztrácí. To slyšíme v písni o vinici na začátku knihy Izajášova proroctví: „Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu. Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata. Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí. Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána. Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm." 

Tím se dostáváme zpět k Ježíšovu podobenství o fíkovníku. Oba texty, jak starozákonní, tak novozákonní, vědí o křehkosti lidského života. Vědí o tom, pod jakým tlakem žijeme, jak obtížná jsou mnohá rozhodnutí, která musíme dělat. Jak často se cítíme vláčeni událostmi, jak často jsme unavení a prostě se potřebujeme uzavřít do bezpečných hradeb. Jak moc potřebujeme potvrzení ze svého okolí. Dnešní biblické texty toto neřeší. Ježíš to ve svém podobenství neřeší. Vlastně vstupuje do situace, kterou dobře známe. Do situace letošního postního období, kdy si dobře uvědomujeme, že neneseme takové ovoce, jaké bychom měli. A trápí nás to. A Ježíš říká – ano, skutečně nenesete takové ovoce, jaké byste měli. Skutečně se orientujete podle vnějších událostí a ne podle Božího kompasu. Ale to neznamená, že je konec. Bůh před vámi otevírá život, otevírá možnost nových počátků.On mu odpověděl: 'Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit'.“

A tak se právě v postním období smíme radovat, smíme se těšit z Boží nabídky, jak zaznívá v proroctví proroka Izajáše: "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná." Amen.

 

Píseň: 509 Předivný Pán Bůh v skutcích svých

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme s vděčností, že před Tebou smíme otevřít svá srdce. Chceme poděkovat, že nás ujišťuješ o zásadnosti vztahu s Tebou, že nás ujišťuješ, že právě Tvá cesta k nám v Ježíši Kristu je ta skutečnost, která otevírá život nejen pro nás. Pane, chceme žít tak, abychom nesli ovoce pro život.

Prosíme, abychom dokázali být pomocí těm, kteří bojují s nemocí. Pomocí těm, kteří s úzkostí pozorují boj s nemocí u svých blízkých. Prosíme za Evu Kočovou, prosíme za Jiřího Marvána, za Editu Lhotovou, za sestru i syna ses. Petráskové. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás být pomocí těm, kterým nerozumíme. Prosíme, uč nás poznávat a otevírat se lidem odlišných sociálních i kulturních zkušeností. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, zbavuj nás strachu z událostí kolem nás. Naplňuj nás důvěrou Tobě. Pomáhej nám zbavovat strachu lidi kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou vystaveni ve své vlasti pronásledování. Za všechny, v jejichž zemích se válčí. Za všechny, v jejichž zemích je bída. Prosíme za ty, kdo utíkají, kdo hledají nový domov. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč svou církev, uč nás, být svědky o Tobě. O Tvé otevřenosti pro každého člověka, o Tvé milosti, ale i o tom, že jsi tím, k jehož soudu směřuje každý osobně i celé stvoření. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme Tě poprosit za komunitní centrum klinika. Poprosit za ty, kdo se v něm snaží pomáhat druhým lidem. Prosíme, aby snaha o solidaritu neskončila s případným koncem tohoto projektu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, z hloubi svých srdcí k Tobě voláme – prosíme o smíření mezi lidmi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti jeden druhého. Odevzdáváme Ti své přátele i ty, se kterými si nerozumíme. Prosíme, provázej nás všechny na cestě v tomto postním období. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i prosby.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.  Ef 5,1-2

 

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy