Uhříněves 29.1.2017 Mt 5,1-12 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás všechny v tomto společenství, kam jsme směli přijít, abychom se otevřeli Boží milosti.

Introit: Hospodin kraluje! Oděl se důstojností, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. Ž 93,1

Píseň: 616 Chvalte Pána

Modlitba: Pane, spolu se žalmistou jsme na začátku tohoto setkání s radostí vyznali, že Ty jsi ten, který kraluje v tomto světě. Je to podivuhodné vyznání, které je plné naděje, ale také provokuje. Kolem nás je plno tlaků, které se nás snaží přesvědčit, že to není pravda, že v tomto světě vládly a vládnou násilí, strach a nenávist.

A my přesto smíme přijít do tohoto společenství a učit se vyznávat důvěru v Tvou vládu. A moc Ti za tento zázrak děkujeme. Děkujeme, že dnes znovu smíme otevřít svědectví Ježíše z Nazareta, který naději Tvého království zvěstoval nejen slovem, ale především svým životem. Který pro tuto naději položil život.

Pane, moc Ti děkujeme za všechny Tvé svědky, kteří nás vedli a vedou k víře, že Ty ses k tomuto Ježíši a jeho zvěsti přiznal. Že jsi jej vzkřísil z mrtvých. A moc Tě prosím, abys nás posiloval a vedl ke svědectví o tomto evangeliu, o této dobré zprávě, lidem kolem nás.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S201 Nám pomoz, Pane milý

 

Čtení: 1Kor 4,5-13

Píseň: 434 Jezu Kriste, Synu Boží

Text: Mt 5,1-12

Haleluja. Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy. Haleluja. Ž 95,1

 

Ježíš pronáší programovou řeč. Není pro nás úplně jednoduché s tímto faktem pracovat. Protože tato řeč je v mnoha bodech natolik náročná, že přijmout ji jako určující pro náš život, může být zničující. Na to poukazuje ve své řeči Dostojevského Velký inkvizitor, když Ježíšovi vyčítá, že udělal z lidí nešťastné bytosti. Místo toho, aby ses zmocnil lidské svobody, rozmnožil jsi ji a obtížil jejími mukami duševní království člověka na věky.“

Jak se ve svobodě rozhodnout, co máme skutečně dodržovat, nakolik je to rétoricky vyostřená formulace nebo dokonce – jestli máme brát jako určující tuto Matoušovu formulaci Ježíšových slov nebo jestli se máme přidržet podání evangelisty Lukáše. Naprosto logicky, zcela v intencích Velkého inkvizitora, reagovala církev, když Ježíšovo kázání vyhodnotila jako příliš náročné pro obyčejné lidi a jeho nárok tak naložila pouze na náboženské profesionály – na ty, kteří byli viditelně odděleni pro Hospodina. Tedy na řádové sestry a bratry.

Jenže – to nám moc nepomůže. To příliš zavání tím, že následování tak, jak o něm mluvil Ježíš z Nazareta, je skutečně pouze pro výlučný klub. A i blahoslavenství, která jsou nám dnes nabízena jako Slovo pro dnešní neděli, nevytváří ani mezi vykladači ani mezi posluchači názorově jednotnou skupinu. To nám ostatně ukazuje i apoštol Pavel v dnešním textu z jeho 1. listu do sboru v Korintu.

Narazil jsem na zajímavý výklad, který upozorňuje, že tento text je vlastně Pavlovou polemikou s chybným výkladem Ježíšových blahoslavenství. „Už jste nasyceni, už jste zbohatli, vešli jste do Božího království, a my ne!“ Korintští si na sebe ve velké odvaze vztáhli slova blahoslavenství. Velice dobře pochopili, co tu má Ježíš na mysli – že jde obrazně řečeno o občanství v Božím království. Velice dobře pochopili, že se toto království již prolamuje do našich životů. To, co nepochopili, že toto občanství není o pohodlných křeslech s výhledem na moře, kdy už člověk všechno ví a může v klidu soudit druhé.

A Pavel zásadně protestuje. Nepouští se do přestřelky citáty Ježíšových výroků, ale upozorňuje na autoritu, která je nad námi. „Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.“ Kdyby tato autorita zůstala na lidském soudu, nutně by byla naděje občanství v Božím království, byla by naděje přijetí z Boží strany silně podmíněna formou. Stručně řečeno – byla by to nabídka pouze pro někoho.

Ovšem o tom blahoslavenství nemluví. Krásný obraz vykresluje ve svém komentáři Jiří Mrázek. Ježíš stojí spolu se svými učedníky na hoře a kolem nich jsou zástupy lidí. Někdo přišel ze zvědavosti, někdo v očekávání zázraků, jiný proto, že do Ježíše vkládal politické naděje. Další plný pochybností a otázek a další třeba jen jako doprovod. O názorovém vějíři ani nemluvě. Určitě by tito lidé nezapadli do věroučných škatulek. Tak jako nezapadá dnešní člověk. Tak jako nezapadali romští rodiče, kteří u nás požádali o křest dítěte, protože to špatně spalo a křest to přece vyřeší.

Ježíš se podíval na tyto lidi a začal mluvit o tom, koho Pán Bůh přijímá. Komu nabízí občanství v nebesích. A Boží náruč je otevřená skutečně doširoka. A hlavně podle Boží logiky. Pro ty, kdo nemají vlastní duchovní bohatství, pro ty, kterým se zdá, že jejich zármutek je neutišitelný, pro ty, kteří se třeba i ozývají, ale pro okolí jakoby nebyli, pro ty, jejichž milosrdenství se nesetkává s pochopením, pro ty nezáludné, pro ty, kteří působí pokoj, pro ty, kteří touží po spravedlnosti pro druhé i pro sebe.

Nic z toho není ohraničeno nějakou skupinou lidí. To, co je určeno pro okruh Ježíšových učedníků a na co vlastně upozorňuje i apoštol Pavel, je až poslední bod: „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.“

Ale v tuto chvíli nutně musíme zastavit. A vrátit se. Jinak bychom spadli do představy víry jako morálního výkonu. A o to tu skutečně nejde. Nejde o to - „naplňte podmínky a budete přijati“. Ježíš pronáší programovou řeč o občanství v Božím království. Pavel upozorňuje korintské, že vše, co mají, dostali od Hospodina. Slyšíme tu o Božím milosrdenství. O Boží nabídce lásky i – a právě – pro ty, kteří podle logiky lidských představ nepatří mezi ty úspěšné. Tedy mezi ty, kteří podle lidských představ určují děje lidských životů. Mezi ty, kteří mají moc – společenskou nebo náboženskou.

Ale my z Ježíšových slov blahoslavenství slyšíme zřetelně – to Bůh je určující. Živý Bůh. Ten, na nějž se spolehl Ježíš z Nazareta při odmítnutí ďáblova pokušení na poušti, které mu tak vyčetl Velký inkvizitor. S tímto spolehnutím na Boha Ježíš vyslovuje blahoslavenství, s tímto spolehnutím vystoupil na veřejnost. A to zřetelně vyslovuje i apoštol Pavel, jakkoliv se na Ježíšova slova neodkazuje.

Blahoslavenství i dál budou vyvolávat otázky. Stejně jako celé Kázání na hoře. Ale my z nich především smíme a máme čerpat naději, kterou nabízí. Smíme se nechat vést právě blahoslavenstvími v hledání toho, který je garantem Ježíšových slov. Nechat se vést k modlitbě, k poctivému promýšlení otázek víry, k meditaci i k činům lásky. Nechat se vést k otevírání našeho života Boží milosti, která nám nabízí občanství v Božím království. Amen.

 

Píseň: 650 Začnem píseň novou

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme za Tebou jako Tvé děti a jako Tvé děti k Tobě s důvěrou.

Odevzdáváme Ti své blízké. Odevzdáváme Ti svoji vděčnost za ně, i starost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme Tě za přátele, za sestry a bratry ze sboru, za sestry a bratry z ekumeny. Děkujeme za vztahy, které s nimi smíme prožívat. A moc Tě prosíme za Ty, o které máme starost. Prosíme Tě za Kočovi, za Evu i děti, prosíme Tě za maminku Vlasty Boháčové, za tatínka Marušky Schönfelderové. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme Ti poděkovat za všechny ty, kdo se snaží jakýmkoliv způsobem být pomocí druhým lidem. A chceme poprosit, abys je ujišťoval o své blízkosti a pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, jejichž hlas je tak málo slyšet. Prosíme Tě za ty, kteří jsou v jakékoliv nouzi, kteří potřebují pomoc. Prosíme za seniory, prosíme za maminky samoživitelky, za lidi s postižením. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo se snaží o pokoj mezi lidmi. Prosíme, stůj při nich. Stůj při každém, kdo se o to snaží navzdory všem populistům, kteří šíří strach a nenávist. Prosíme, stůj při své církvi, aby dostála pověření, které jsi jí dal. Aby pomáhala všem, kdo se snaží naplňovat Ježíšova slova. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o naději. Pro ty, kteří prchají ze svých domovů, protože tam panuje válka a hlad. Pro ty, kteří se snaží pomáhat. Prosíme, nenech nás podlehnout skepsi, nenech nás vzdát se naděje, že můžeme být lidmi. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby.

 

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Ř 8,8-9a

 

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 172 Od věků Bůh, od věků Král