Uhříněves 29.3.2015 J 12,12-16 (Jiří Ort)

uloz.to/x3AfZ8uS/150329-001-mp3

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v poslední neděli postní, v neděli nazvané Květná a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Ježíše vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. (Žd 12,2 CEP)

Píseň: 184

 

Modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou a dnes máme srdce přeplněné vděčností. Děkujeme, že Hanka s Toničkou jsou již doma. Děkujeme za všechny, kdo k tomu pomohli. Děkujeme, že v jejich záchraně nehrálo roli, kdo je křesťan a kdo muslim, kdo bez vyznání. Pane, především děkujeme, že jsi posiloval jak Hanku s Toničkou, jejich rodiny, přátele i ty, kdo se jakkoliv snažili pomoci, kdo na dívky nezapomněli.

Těšíme se na Tvé Slovo, těšíme se na ujištění, že Ty jsi poslal svého Syna, Ježíše Krista, pro všechny. Že není nikdo odstrčený, protože Ty nezapomínáš a otevíráš výhled na život tam, kde my už ztrácíme naději.

Prosíme, buď tu dnes s námi. Buď se všemi, kdo Tě hledají. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S233 Odpusť

 

Čtení: J 11,55-12,11

Píseň: 419

Text: J 12,12-16

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

Ježíšův vjezd do Jeruzaléma v podání evangelisty Jana je odlišný od podání jiných evangelistů. Je odlišný a zvláštní. Je součástí jiných příběhů. Součástí jednoho konkrétního života, který Ježíš zachránil. Života Lazara. Součástí proměny života jeho blízkých. A tak dnes, kdy si připomínáme příběh Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma, také připomínáme příběhy lidí z Ježíšova okolí.

Připomínáme si pohledy lidí, které Ježíšova přítomnost ovlivnila bez nároku na to, abychom určovali, kdo tu je tu víc práv vystižení smyslu Ježíšova úkolu.

Nejprve vidíme věřící, kteří se připravují na svátky a přemýšlejí, jestli se Ježíš objeví v chrámu nebo ne. Taková klasická skupinka, která se dívá na události zvenku a možná nás trochu provokuje, když vidíme ten rozpor klidného hodnocení situace a stále se vyostřující situaci. A nejen vyostřující, ale také čím dál tím zvěstnější. A přitom tu evangelista nepřidává žádný komentář. Prostě lidé slyšeli o vzkříšení Lazara, blíží se svátky a všichni jsou zvědaví, jestli ten pověstný Ježíš přijde. Přiznám se, že tuto skupinu mám rád. Přiznám se, že je mi blízká. Ona vyjadřuje to, co zažíváme sami. Je tu všední den a zároveň vrcholí příprava na svátky. Svátky, které patří do našich životů, na které jsme v tom dobrém slova smyslu zvyklí. Zároveň se stalo něco zvláštního a tak o tom mluvíme. Ale nikdo nezpochybňuje, že by tato skupina neočekávala na Boží jednání. Možná trochu zvědavosti, možná trochu senzacechtivosti tváří v tvář té podivné zprávě o zázraku vzkříšení. Ale ti lidé tu jsou a ptají se.

Vzápětí se ocitáme v centru dění. Marie byla nešťastná a plakala, když Lazar zemřel. V podstatě jí tato událost paralyzovala. To Marta šla Ježíšovi naproti, to Marta s ním mluvila a vyznávala svoji víru. Marta musela jít za Marií, aby ji vytáhla z domu s tím, že přichází Ježíš a chce s ní mluvit. A nyní tu máme před sebou Marii, která uprostřed setkání šťastných sourozenců s Ježíšem, koná naprosto iracionální skutek pomazání Ježíšových nohou drahou mastí. Pro jejich okolí je to nepochopitelné. Ti lidé, kteří se ptají, jestli přijde Ježíš, by to asi nechápali. Protože to nejde pochopit zvenku. Nejde to pochopit bez vnitřní účasti. Ani se neodvažuji představit, co se včera dělo v rodinách Hanky a Toničky, které ráno přiletěly do Čech. Jenom za to tiše děkuju. Ale zároveň si uvědomuji, že všechno to, co se děje v těchto rodinách, nemám právo racionálně posuzovat. Protože tady se odehrál dar života ne menší, než v rodině Lazara.

Evangelista lidskou racionální reakci řeší poněkud zjednodušeně. Chce prostě zdiskreditovat Jidáše. Ale má-li nám tento příběh k něčemu být, tak toto zjednodušení musíme odmítnout. Jakkoliv evangelistu můžeme chápat – vždyť tento člověk zradil Ježíše. Ale pro nás je zásadnější ona různost vnímání situace ze strany těch, kteří patří k Ježíšovi. Kteří jsou přesvědčení, že chtějí jen to nejlepší. A ona různost je pro nás až příliš veliká. Marie z těch nejpochopitelnějších důvodů dává to nejlepší, co má, Ježíšovi. Tomu, který dává život. Jidáš, jeden z těch, kteří chodili s Ježíšem, tento čin odmítá.

Lidé kolem Ježíše jsou skutečně nejrůznější. Ptající se zástupy, Marie, Marta, Lazar, Jidáš, učedníci, farizeové. A my jsme často dost zmatení.

Je naší zkušeností, že lidé v poslušnosti Ježíše, kterého vyznávají jako Krista, jednají zcela odlišným způsobem. Byl jsem přítomen jednání člověka, které velice ublížilo člověku druhému. Ten člověk jednal v přesvědčení, že jedná jako následovník Kristův. Rozčílilo mě to a s tím člověkem jsem po několika vyměněných mailech odmítl dál komunikovat. Nemělo to cenu, jsme každý někde jinde. O několik měsíců později jsme měli návštěvu, Mariina kolegu, vzdělaného a dobrého člověka, a ten nám vyprávěl, jak jeho učitele víry přivedl k víře a ke studiu Písma právě onen člověk. Ten pro mě velice konzervativní a militantní člověk.

Vyprávím to proto, že v setkání s Jidášem na jedné a Marií na druhé straně, máme před sebou aktualizaci víry. Odlišnou. Evangelista nám něco o Ježíšovi vypráví, my příběhům nasloucháme a následně také aktualizujeme svoji víru vzájemně odlišným způsobem, protože evangelisté promlouvají v jiné kultuře a v jiných situacích. Oni si naše situace neuměli představit stejně jako my ty jejich. A tak dochází ke konfliktům, jsme na pokraji rezignace, jestli vůbec spolu můžeme být v jedné církvi. Protože ty aktualizace jsou skutečně velice odlišné a některé jsou podle nás zcela nekřestanské. Stačí si uvědomit onu děsivou situaci na Slovensku, kdy církev vystupovala proti lidem ze sexuálních menšin velice tvrdým, nelidským, arogantním způsobem. Je možné být v jedné církvi? Skutečně věříme v jednoho Boha?

A přece evangelista Jan nechává příběh plynout dál. Z velice prostého důvodu. On vyznává Ježíše jako Krista. Ježíš ospravedlnil Mariin čin, dal ho do souvislosti se svým příběhem. Ale to není to nejzásadnější – to zásadní je, že Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, vše má zřetelně ve svých rukách a kolem něj se rojí další a další lidé v zástupech. To by skutečně nešlo bez toho, že Ježíš je Pánem. Ježíš vjíždí do Jeruzaléma a přináší s sebou svoji zvěst o Božím království. Zvěst o Božím prostoru pro člověka.

A učedníci nevědí, co se to děje. A pro nás je to nesmírně osvobozující. My totiž také nevíme, co se děje. Vidíme v příběhu všechny ty, kteří se nemohou pochopit. Kteří vzájemně nemohou pochopit svůj přístup k Ježíšovi, protože k němu přistupují z odlišných pozic, z odlišných zkušeností, z odlišných nadějí. Zůstává stále ona pochybnost tváří v tvář některým aktualizacím víry. Jsem přesvědčený, že se musíme ozvat, že musíme odmítnout, když někdo ubližuje druhým ve jménu Ježíše Krista. Po pravdě, my přece musíme odmítnout, když někdo ubližuje druhým vůbec.

Ale to neznamená, že máme odmítnout účast v následování Ježíše. Že máme vzdát následování Ježíše. Toho, který vjíždí do Jeruzaléma, který jde vstříc k Velikonocům. A tak tu smíme být a radovat se s Marií, s Lazarem, s Martou, smíme se radovat s Toničkou a s Hankou i s jejich rodinami, smíme se spolu s nimi i spolu navzájem těšit z Boží milosti, z toho, co před námi Pán Bůh otevírá.

Amen.

Píseň: 669

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme s vděčností, že nás učíš k Tobě volat. Že nás učíš jistotě, že jsi s námi v radosti i trápení.

Chceme Ti odevzdat Evu Kočovou i celou její rodinu. Prosíme, ujišťuj je, že jsi jim nablízku. Že ta těžká zkouška neznamená Tvoji nepřítomnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme Ti odevzdat manžele Kloučkovi, kteří před Tebou v tomto kostele vyslovili svůj manželský slib. Prosíme, abys jejich svazku žehnal a moc Tě prosíme, aby se miminko, které se ji má narodit, narodilo zdravé. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, s úlevou a vděčností jsme přijali zprávu o osvobození Hanky a Toničky. Moc Tě prosíme, abys posiloval všechny, které se snaží o osvobození dalších rukojmí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o posilu a naději pro blízké těch, kteří tragicky zahynuli při letecké katastrofě ve Francii. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, před námi je Velikonoční týden a my Tě moc prosíme, abychom uměli jako Tvá církev podávat svědectví o naději, kterou pašijové události přináší. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme o posilu ve snahách o vzájemné porozumění. Napříč náboženstvími, napříč kulturami, napříč národy. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Fp 4,4-6

 

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 487