Uhříněves 3.1.2016 Ef 1,3-14 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství, do kterého jsme byli pozváni z Boží milosti, abychom se těšili z Božího slova, z pozvání k hostině a k díkům a chválám.

Introit: Hlahol Hospodinu celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Ž 66,1n

Píseň: 150 Chvaltež nejmocnějšího

Modlitba: Pane Bože, přicházíme v první neděli nového roku a těšíme se z toho, že si smíme připomenout, že Ty jsi přišel za člověkem. Že si smíme uvědomovat, že běh dějin není nekontrolovatelný zmatek událostí, kde jediné jisté je to, že je nedokážeme usměrnit, že je nedokážeme ovlivnit. Děkujeme, že smíme vědět, že dějiny a jejich cíl jsou v Tvých rukách.

Děkujeme, že ani tato jistota není tím posledním, co smíme vědět. Děkujeme, že si v Ježíši Kristu smíme neustále připomínat, že jsi přišel za konkrétním člověkem. Že jsi přišel za každým z nás, za našimi rodinami, za přáteli, za těmi, se kterými si nerozumíme. Že jsi přišel a přicházíš a pamatuješ na nás.

Prosíme, aby se tato zvěst šířila celým rozbolavělým světem. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S349

 

Čtení: Jer 31,7-14

Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý

Text: Ef 1,3-14

Haleluja. Haleluja. Chvalte Hospodina, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Haleluja.

Ž 148,2

 

Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘“ Máme proč se radovat, protože Hospodin jedná. Upozorněním na tuto zásadní informaci začíná nejen dnešní text z knihy proroctví proroka Jeremjáše, ale také jím začínáme letošní kalendářní rok v našem sborovém společenství.

Není to všechno, prorok tuto svou radostnou zvěst rozvádí – rozvádí ji informací, komu je určena. Vlastně na stav Božího lidu. Boží lid je rozmetán – a to ne důsledkem toho, že tu jsou mocnější národy než Izrael. Přesněji Judské království. Byl rozmetán proto, že zapomněl, na čem je založen. Na kom je založen. Vracíme se k tématu půlnoční bohoslužby. Král Saul začal manipulovat Hospodinem – tím, který vyvedl svůj lid z otroctví Egypta a nabídl mu prostor k životu. Nabídl mu zemi. S tím, že v této zemi je vládcem právě Hospodin. V okamžiku, kdy se upnul k něčemu či někomu jinému, přišel o všechno. Boží lid to vyjadřuje přesvědčením, že to Hospodin způsobil pád svého lidu.

Je to nesmírně složité uchopit. Říkáme si, že není divu, že Boží lid selhával – toto prostě nejde prakticky dodržovat! A přece máme v dnešním textu jedno upozornění, jeden důraz, který nám vysvětluje, o co tu vlastně jde. Co od svého lidu Hospodin ve své zemi požaduje.

Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění.“

Hospodin přivádí ty, kteří byli rozprášeni do všech stran. Hospodin přivádí právě ty, o které vlastně není co stát v budování nového společenství v zaslíbené zemi. Přivádí právě ty slabé, které lidská nařízení Božího lidu opomíjela. Jestliže je někde můstek mezi starozákonním a novozákonním textem, je to tady. Jestliže někde navazuje text této neděle na vánoční zvěst, ze které jsme se tak radovali, je to tady. V pozvání k jeslím v Betlémě.

Tam mají místo všichni ti, které životní okolnosti dovedli do exilu. Protože tu jsou obecně životní situace, které každého z nás mohou vydat silám smrti, silám destrukce. Je riskantní si nepřipomínat ty, kteří prchají před hrozbou války, před hrozbou násilí, ale i před hrozbou hladu. Stejně tak by bylo riskantní nevidět toto ohrožení bezprostředně kolem nás. Mluvil jsem asi před třemi týdny s paní, která bojuje, aby nespadla do bezdomovectví. Snaží se udržet si byt. Na běžný život jí skutečně zbývá minimum, a tak přestala platit zdravotní pojištění. A onemocněla. Objevovala se u nás před kostelem, ale od tohoto rozhovoru jsem ji už nepotkal. S Marií nás velice zasáhla zpráva o úmrtí mladého člověka, který neustál tlak, který na sobě cítil. Ano, měl deprese, ale zároveň jsme si uvědomili, že ten tlak na mladé lidi tu je. Že je tu model úspěšného života. A není jednoduché mu dostát. Je toho mnoho, co nás vytlačuje do exilu.

A do toho zaznívá ono Jeremjášovo: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘ Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění.“ Nádherná slova naděje u kterých bychom mohli skončit. A přece nesmírně potřebujeme ještě ten úvod z listu do Efezu.

Právě kvůli těm ubohým, právě kvůli těm, kteří jsou v nejrůznějších formách vyhnanství. Protože onen Jeremjášův text nám příliš nedovoluje přijmout ho pro všechny, kteří jsou v exilu. Možná ano – nevím. Ale jsem vděčný, že právě text z epištoly do Efezu nás ujišťuje, že Bůh Izraele má tuto otevřenou náruč pro všechny. Jakoby ten dnešní novozákonní text o tom vypovídal i svoji formou. Je vyjádřen dlouhými, jakoby nekončícími větami. V řeckém textu jsou 3.-6. a 7.-12. verš nepřerušenými větami plnými přechodníků. Jakoby nikde nekončící Boží milosrdenství nešlo vyjádřit jednoduše.

A máme-li tuto Boží milost, Boží požehnání alespoň v částce uchopit, musíme začít děkováním. „Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu.“ Tak to čteme v originále i u kralických. Požehnaný Bůh, který požehnal požehnáním. Ta koncentrace požehnání, která nás nutně praští do očí, je v ekumenickém překladu nešťastně oslabena. Požehnání, které přijímáme, nás vede k děkovnému žehnání. Ale uprostřed vděčnosti zaznívá zřetelné slovo, že požehnání, které dostáváme, je v Kristu. Tedy v Ježíši z Nazareta, který byl ukřižován a vzkříšen.

A stojíme u stejného problému jako u starozákonního textu. Je tedy ono Boží nezastavitelné, nepřemožitelné žehnání určeno pouze pro ty, kteří jsou součástí Kristova lidu? Vždyť tu slyšíme „ V němž – totiž v Kristu - máme vykoupení skrze krev jeho, [totiž] odpuštění hříchů, podlé bohatství milosti jeho.“

Tady mohu pouze vyznat to, jak čtu Písmo, jak čtu svědectví evangelií o jednání a slovech Ježíše z Nazareta. To, co Ježíš přinesl a v Duchu svatém stále přináší do našeho rozbolavělého světa, ve kterém je tolik lidí v nejrůznějších vyhnanstvích, je láska Boží, která je bez hranic. Která kvůli nám nechala jít Ježíše z Nazareta, který plně reprezentoval Boží království, na kříž, abychom nezůstali sami v zajetí lidské zloby. Která se k tomuto Ježíši přiznala jeho vzkříšením, abychom jasně viděli, že ona otevřenost pro člověka není ohraničena ani lidským neporozuměním, selháním, lidských hříchem.

Jestliže mluví autor epištoly do Efezu o požehnání, o záchraně, o vykoupení skrze Krista, mluví o Boží nabídce každému člověku. A proto je dnes každý z nás zván ke stolu, u nějž je hostitelem náš Pán a Spasitel. Proto můžeme po jásavém vstupu z knihy proroka Jeremjáše zakončit neméně jásavými slovy epištoly do Efezu: „Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu.“ Amen.

 

Píseň: S186 Moc předivná

 

Vyznání vin:

Milé sestry a milí bratři, byli jsme společně ujištěni na začátku nového roku, že žijeme v Božím chrámě, v prostoru Boží vlády. Že nemusíme zůstávat v moci zákonitostí světa a vztahů, které nás trápí a které vypadají tak nepřekonatelné. Smíme se nyní ztišit pře naším Pánem a odevzdat mu vše, co nás tlačí k zemi, co nám brání vykročit do prostoru Boží budoucnosti.

 

Pane Bože, děkujeme Ti za nabídku milosti a odpuštění. Děkujeme Ti, že se smíme jako marnotratný syn otočit, nechat za sebou všechno zlé a marné a vyjít vstříc Tvé otevřené náruči. Tak jako marnotratný syn chceme vyznat svůj hřích.

 

Vyznáváme, že spolu s lidmi kolem nás neseme svým hříchem vinu za bídu tohoto světa. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

 

Myslíme na svá provinění, na své nesplněné úkoly ve Tvé službě. Vyznáváme svůj dluh lásky a pomoci, vyznáváme svoji neschopnost odpusti. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na Tvé odpuštění právě pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

 

Pamětlivi toho, že jsi v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

 

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba: Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a oslavujeme tě skrze Krista, našeho Pána.

Ty jsi Stvořitel našeho světa,

jeho bohatství a jeho krása jsou tvé dary.

Ty jsi nám zachoval věrnost,

když jsme my lidé nedbali tebe a tvých darů.

V Kristu jsi k nám přišel,

sdílel jsi s námi samotu a bolesti,

nesl jsi následky naší viny a vytrpěl jsi smrt.

Skrze svého svatého Ducha při nás působíš,

ve tvé církvi

a v celém tvém světě.

Proto ti zpíváme náš chvalozpěv.

Oslavujeme tě i ve jménu těch,

kdo už tě zapomněli chválit

nebo to nikdy neuměli.

Chceme být hlasem němých pro tvou slávu.

Proto se připojujeme k chvalozpěvu tvého lidu

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

 

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

 

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

 

Píseň: 650 Začnem píseň novou

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane, Ty jsi nás pozval, Ty jsi nás nasytil, Ty jsi nás povzbudil. Proto se k Tobě s důvěrou obracíme s prosbami o pomoc pro ty, o které máme starost.

Odevzdáváme Ti Evu Kočovou i její blízké, odevzdáváme Ti syna ses. Petráskové, sestru Editu Lhotovou, bratra Jiřího Marvána. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za tyi, kteří mají před sebou rozhodnutí, za maminky s dětmi, které hledají práci po mateřské dovolené. Prosíme za mladé lidi, kteří volí budoucnost v této nejisté době. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za seniory, kteří se cítí opuštění. Prosíme za ty, kteří se cítí opuštěni v našem sborovém společenství. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za manžele, kteří se vzájemně odcizili. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za církev, prosíme za tento sbor a jeho práci na Tvé vinici v novém roce. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za státní představitele, prosíme za politiky na všech úrovních. Prosíme pro ně o povzbuzení pro vnímání jejich práce jako služby. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za uprchlíky, prosíme za jednoho každého z nich. Prosíme také za ty, kteří se snaží pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

 

Voláme k Tobě jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Požehnání: Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly.
Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas.
Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách.
Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku.
Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost.
Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.
Amen.

 

Píseň: 420 Slunce pravdy, milosti