Uhříněves 3.4.2015 J 18 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

uloz.to/xpHAMGrQ/150403-001-mp3

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na bohoslužbách na Velký pátek. Shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

 

Introit: Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Iz 53,1-4

 

Píseň: 330 Když zřím ten divuplný kříž

 

Modlitba: Pane Bože, dnes si znovu uvědomujeme, jak málo chápeme Tvou cestu. Jak se nám při nejlepší vůli zdá nepochopitelné, že jsi poslal mezi lidi člověka, který Tě naprosto poslouchal, který plnil Tvou vůli, který s Tebou byl jedno. Který byl Tvým Synem. My bychom čekali, že by měl být oslavený právě tak, jak jsme to četli v textu Květné neděle. Oslavený jásotem a děkováním.

A místo toho se tu setkáváme na bohoslužbě, ve které si připomínáme smrt na kříži. Pane, nerozumíme, ale děkujeme. Že jsi nás nenechal samotné ve svobodě, kterou jsi nám daroval. Že jsi poslal svého Syna až na kříž, abychom my mohli žít život zaslíbený Tvojí milostí.

Děkujeme, že si to dnes připomínat kolem stolu, ke kterému nás zveš. Děkujeme, že smíme vyznat všechny svoje viny, odevzdat je tomu, který je smazal svým křížem. Prosíme, aby tato paradoxní radostná zvěst zazněla po celém dnešním rozbolavělém světě. Amen.

 

Báseň: Ivka

Pěvecký sbor: Crux fidelis

 

 

Čtení: J 18,1-27

Píseň: 691 Tak málo přímých cest

Text: Ex 12,21-23

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

 

Apoštol Petr se zastal svého mistra. Apoštol Petr vytáhl meč a napadl zbrojnoše, kteří přišli zatknout Ježíše z Nazareta. Tak by se měl zachovat správný žák. Tak by se měl chovat člověk, který ví, na čem skutečně záleží. A my mu držíme palce, protože chce zastavit něco, co i my toužíme zastavit. Chce zastavit lidskou zlobu, lidské sobectví, lidské pokrytectví – ale i neporozumění a omyly a lidskou ovladatelnost hříchem. Fandím Petrovi a jeho jasné a tvrdé odpovědi na projev nenávisti. Vždyť někdo tyto projevy už musí zastavit!

Ježíš Petra okřikl. A my jsme zmatení. Co na tom, že jsme při biblické hodině tento týden slyšeli Ježíše jak říká svým učedníkům a tak i Petrovi: „Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci.“ My tomu nerozumíme, já tomu nerozumím, a tak držím palce tomu Petrovi, který jde tak, jak my bychom šli my. Který jde statečněji, než bych šel já. Sleduji ho a doufám, že se mu to podaří, že to zvládne, že tato lidská cesta záchrany toho, který stojí za to být zachráněn, má budoucnost.

Petr nechápe, ale následuje. Vzpomíná přitom – zoufale si připomíná všechna Ježíšova slova a skutky, aby pochopil, co se to tu děje. Připomíná si slovo: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání.“ A právě proto jde. Vždyť on miluje a chce zachovávat Ježíšovo slovo. Je o tom hluboce přesvědčen. Církev jde s ním stejně jako každé Velikonoce. Stejně jako Petr v podání Janova evangelia i ona zná slovo o vzkříšení. Stejně jako Petr zná příběh Lazara, který zemřel, ale Ježíš jej vyvedl z hrobu. A tak spolu s Petrem přichází do nádvoří bývalého velekněze Annáše, chce pomoci, aby nebyla poražena tato naděje nového života a přitom rozpačitě čeká a neví si rady. Chce pomoci, stojí v centru odmítnutí všeho toho, v co doufá a co miluje, a jediné, co od Petra i církve slyšíme, je: „Nepatřím k němu“.

Ježíš je u výslechu. Sesazený velekněz stále drží v rukou důležité nitky dění a chce se dozvědět bližší informace o tomto zvláštním člověku. Zjistit a rozhodnout, co dál. Lidská moc, stejně jako lidská bezmoc stojí tváří v tvář Ježíši z Nazareta nejistě a váhavě. I ona jakoby nevěří tomu, že to je skutečně všechno, co Ježíš přinesl. Že nic víc není. V tom se shoduje s Petrem, v tom se shoduje s námi. „Řekni něco víc, o co tu vlastně jde? Řekni, kdo jsou tví učedníci, vysvětli své učení. Řekni, co je za tím vším, o čem jsi mluvil?“ Ale zdá se, že nic víc není. Prostě – Lazar byl vzkříšen. Ztracené existence jako prostitutka Soňa a vrah Raskolnikov z Dostojevského románu naslouchají příběhu o Lazarovi a přijímají z něj naději. Člověk uprostřed reality světa chce žít a nachází tu naději, že život je možný. Nic víc není. Ani pro Annáše, ani pro Petra. Ani pro moc, ani pro lidskou touhu všechno změnit. Oba čekali, oba jsou zklamaní.

A tak jde život dál ve vší své logice, ve všem tom rozporu, který je v člověku. Život jde dál v dobrém i ve zlém. V touhách a nadějích i realitě společenských vztahů a lidského neporozumění.

Pošlete ho ke Kaifášovi!“ Nic víc se tu už nedá zjistit, ať si ho převezme úřadující velekněz. Žádnou radu k rozhodnutí už vydat nejde. Všechno už bylo řečeno.

Ty jsi s ním také byl!“ „Ne.“ „I ty jsi byl jedním z nich.“ „Ne.“ Žádná změna, nic z toho, v co jsme doufali, se nestalo a Petr dochází na hranici. Petr zjišťuje, že není pravda, že se tu nic víc nedá zjistit. Právě se dozvěděl mnohé. O sobě, o tom, čím je člověk. Dozvěděl se, co s člověkem udělá strach, úzkost. Líbil se mu obraz Petra, který vytáhl meč a vůbec se mu nelíbí obraz, který má před sebou nyní. Najednou neví, kdo vlastně je. Jeho víra se hroutí vlivem vnějších událostí i tím, co se odehrává uvnitř. Najednou tu stojí prázdný člověk a ne-bytí přemáhá život. Petr v tuto chvíli zapření přestává existovat. Ztrácí to nejlepší, čím mohl být. To, na čem stavěl, to, co potřeboval sám pro sebe potvrzovat, aby mohl jít dál - to se hroutí. Najednou sám sebe nemůže ani vidět, jeho život nemá smysl. Zdá se, že vítězí to, co odmítá život, všechno to, co má teď ve své moci Ježíše z Nazareta. V tomto realistickém zrcadle vidím sám sebe a spolu s Petrem neznám cestu dál. Protože selhalo to, na co jsem chtěl i před letošním Velikonocemi vsadit. Na to, že jsem se třeba za ten rok změnil. Že letos by se mi už mohlo podařit nezapřít. Že letos už by se mohlo prosadit lidské úsilí zabránit kříži Velkého pátku. Že letos už jsem třeba statečnější a dokážu najít lidský život v jeho prostotě a kráse mimo děsivý paradox kříže.

A tak tu spolu s Petrem stojíme pod křížem. Církev znovu přišla pod kříž plná otázek. S prázdnýma rukama, s vědomím, že cesta lidské velikosti, kterou bychom tak rádi šli, selhala. „Kdo vládne tomuto světu? Jak je možné, že mocní tohoto světa staví nové a nové kříže?“

Co zbývá? Evangelista Jan napsal své evangelium jako výuku víry. Ježíš u něj v řeči na rozloučenou opakovaně upozorňuje, že máme naslouchat a zachovávat Jeho slovo. Všechno, co přinesl. A tak se i letos pod křížem obracíme zpět a učíme se, proč vlastně Ježíš mluví o této prohře jako o vyvýšení. Proč tvrdí, že i v tuto chvíli – a právě v tuto chvíli – porazil vládce tohoto světa. Znovu se vracíme k Lazarovi a v té prázdnotě a zoufalství vlastního selhání se necháváme naplňovat vším tím, co dokáže vidět kříž Velkého pátku jak vítězství.

Stojíme tu znovu v Egyptě, s Mojžíšem, který se pokusil z vlastních sil porazit všechno to zlé, všechen ten útlak a pohrdání. S Mojžíšem, který nakonec utekl, protože jeho vzpoura padla na jeho hlavu. Stojíme tu připraveni na cestu k životu drobných smutků a radostí i velkých činů a obětí a na veřejích našich dveří se objevuje krev. Na kříži je zabitý Beránek. A my se stáváme Božím lidem. Ne pro naše rozhodnutí a pro naši skvělost, ale proto, že Pán Bůh vzal náš osud do svých rukou. Pán Bůh se rozhodl, že nás vyvede z našich úzkostí, z vlády pána tohoto světa, kterému z Božího rozhodnutí nepatříme. Pán Bůh se rozhodl, že nás dovede do lidské svobody. Že nás dovede do života. Ale na této cestě je kříž. Kříž, který bychom tam nejraději neviděli, který nechápeme a nikdy nedokážeme přijmout. Kříž, který nás zlobí. Kříž, na kterém je Boží člověk, Boží Syn, abychom my mohli vyrazit na cestu. Abychom už nikdy nebyli sami. To je Boží sláva Velkého pátku, to je sláva Boží lásky k člověku.

Amen.

 

Píseň: 326 Jezu Kriste, Tobě díky

 

Vyznání vin: Přicházíme ke svému Pánu, který nás zve, ke svému stolu, přicházíme, protože nám je z mnoha věcí úzko, nelíbí se nám, jak místo toho, abychom chválili, vzdycháme nad tím, co nám život ztěžuje. Místo toho, abychom byli poslušní, staráme se o svůj prospěch. Je nám úzko z toho, jak se neustále strachujeme. A tak přicházíme, vyznáváme a prosíme:

Pane Ježíši Kriste, ty jsi pro nás zemřel na kříži, abychom my žili s tebou. Vyznáváme ti, že jsme ti za tuto lásku byli málo vděční.

Vyznáváme, že nejsme lepší, že spolu se všemi lidmi neseme vinu za stav tohoto světa, ve kterém je tak málo lásky a odpuštění. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost kterou jsi Ty přinesl. Ty, který jsi za nás zemřel a pro nás jsi živ. Věříme v moc Tvé smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

 

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Pane, každý z nás přicházíme,

Pane, odpusť nám naši vinu

a proměň naše srdce mocí své lásky.

Pane, smiluj se.

Amen.

 

Slovo milosti: Všemohoucí Bůh se nad námi smiloval, vydal na smrt svého Syna, a pro něho nám odpustil. Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Řím 5,5n

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba ustanovení:

Bože náš, Ty ses vzdal moci, když jsi nám poslal svého Syna jako průvodce v našich bolestech a každodenních úkolech.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa,

poznal nedostatek,

naučil nás Tebe chválit

neukázal se nám jako někdo, kdo se na nás díval svrchu,

ale posadil se k našemu stolu,

pozval všechny lidi,

aby si rozdělil nový chléb,

pozdvihl kalich

a svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

 

Ve chvíli, kdy podstupoval utrpení,

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

který je za vás vydáno.

 

Tak i s vínem říkal:

Toto je má krev, která je za vás prolita,

kdykoli budete z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

 

Pane, náš Otče, chléb a víno z tohoto stolu nás vede k přemýšlení o Tvém Synu: On rozdával chléb a víno a také sám sebe vydal, abychom my mohli žít. Děkujeme, že pro oběť Tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista tak smíme z Tvé ruky přijímat nový život a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud On nepřijde.

 

K této prosbě se připojujeme svým Amen.

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

308 Jezu Kriste, štědrý kněže

461 Ó věrní srdcem, povstaňme

 

Pozvání: Hle, hostina je připravena, chléb a víno rukou člověka přichystané, stávají se tvými hostiteli u stolu Páně. Hle, chléb a víno, společenství, radost, pokoj a láska, čas Boží přízně pro člověka.

To vše je přichystáno pro Tebe, ať jsi veliký nebo malý, dospělý nebo dítě. Vždyť Ježíš říká i nám: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.“

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění: Byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.

 

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

 

Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

 

Pěvecký sbor: Píseň o křížové cestě

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme Ti, že si smíme připomínat, že to Ty jsi přišel a stále znovu přicházíš za každým člověkem a nabízíš společenství, nabízíš svou smlouvu. Děkujeme, že k Tobě smíme volat jako Tvé děti, které Ti děkují za Tvou milost a prosí za druhé.

Pane, děkujeme Ti za život Jiřího Petříka. Děkujeme za všechny společné chvíle, za hojnost všeho, co jsme směli skrze něj přijímat a děkujeme, žes jej provázel po celý život a přijal jej na jeho konci. Moc Tě prosíme za celou Jiřího rodinu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Evu Kočovou, za jejího muže, za celou rodinu. Posiluj Evu, povzbuzuj ji, dávej jí uprostřed nemoci naději své přítomnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme i prosíme za Hanku s Toničkou. Prosíme Tě, abys jim pomáhal, abys je posiloval, aby dokázaly zvládnout zapojení do života a překonat zlou vůli nenávistných lidí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme Tě dnes poprosit za všechny, kdo se snaží být pomocí druhým. Za všechny, kdo dokáží být otevření a naslouchat. Za všechny, kdo dokáží vnímat člověka jako člověka a ne jako objekt hodnocení vlastní ideologie. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes, uprostřed připomínky oběti za každého člověka prosíme o smíření. Nejen ve světě a v této společnosti, ale snad především v našich srdcích. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, povzbuzuj prosíme pozůstalé po zavražděných studentech v Keni. Prosíme za obyvatele této země, která musí čelit útokům ze Somálska. Zvlášť prosíme za Apolla Kariukiho a jeho rodinu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 1Te 5,10n.18n

 

Požehnání: Bůh Pak pokoje, který toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, učinil vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě ve vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. Žd 13,20n

 

Píseň: 643 Když soumrak zháší světlo