Uhříněves 3.4.2016 J 20,19-31 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

uloz.to/xx2DenHG/160403-001-mp3

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách na 1. neděli po Velikonocích, tzv. Bílou neděli, a vítám vás ujištěním, že tu smíme být na Boží pozvání:

Introit: Hospodina miluji, On slyší můj hlas, moje prosby. Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých. 10 Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený. Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář. Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? 

Ž 116,1.9-12

Píseň: 616

Modlitba: Pane, přišli jsme, abychom se zastavili, abychom se ztišili. Abychom přijali nabídku ohlížet se za událostmi i vyhlížet to, co nás čeká z perspektivy svědectví těch, kteří Tě přijali do svých životů. Kteří přijali do svých životů jako určující událost život Ježíše z Nazareta, kteří uvěřili, že jeho ukřižování nemáme brát jako prohru, ale projev Tvé milosti. Abychom věděli, že ani uprostřed proher a smutku nejsme Tebou opuštění. Spolu s těmito svědky děkujeme, že jsi nás o tom ujistil Ježíšovým vzkříšením.

Zvlášť pak dnes děkujeme, že nás znovu zveš ke stolu spolu se všemi, kdo touží po životě. Že nám všem u tohoto stolu nabízíš posilu a naději do budoucích dnů. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S23 Bůh je záštita má

 

Čtení: J 20,19-31

Píseň: 691

Text: J 20,6-9

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

 

Je první neděle po velikonocích a ekumenický lekcionář na tuto neděli připravil text z Janova evangelia. Tedy přesněji – výsek textu. Protože to, co jsme slyšeli, je výsek z mozaiky, kterou evangelista Jan sestavil. Mozaiky reakcí na prázdný hrob, na Ježíšovo vzkříšení. Uvědomoval si, vnímal ve svém sboru to, co na biblické pro děti formuloval Sam Dušek – jak by to bylo jednoduché a všechno to vyřešilo, kdyby se tu mezi námi Ježíš najednou objevil.

Jenže – on se neobjevuje a my jsme odkázáni na svědectví Písma. Proto evangelista tak jasně cení milovaného učedníka – protože ten vešel do prázdného hrobu a uvěřil. „Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil.“ A k tomu přidává evangelista zvláštní slovo: „Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých.“ Byli odkázáni na ten prázdný hrob. A přesto, že na tom byli všichni stejně, tak v tuto chvíli uvěřil pouze ten milovaný učedník. Petr ještě ne, jakkoliv bychom se mohli dočíst, co všechno v tom prázdném hrobě viděl. A Marie Magdalská také ne. Mohli bychom říci – to tak prostě je.

Další scéna, kterou máme před očima, je scéna za zavřenými dveřmi, kde jsou učedníci zavření ze strachu. Není třeba víc popisovat. Je to scéna důvěrně známá každému. Každý se někdy ocitl za zavřenými dveřmi se svým strachem.

Vstupuje do něj vzkříšený Ježíš a scéna se proměňuje. Učedníci ho poznávají podle ran na rukou a na boku, mají radost. To, čeho jsme svědky v zamčené místnosti, je shrnutím jejich reakcí v celém evangeliu. Máme před sebou v tomto jediném místě učedníky, nás, takoví, jací jsme. Jako ti, kteří mají strach i ti, jejichž strach je přemáhán setkáním s tím, který nás ujišťuje, že kříž nebylo poslední slovo všeho, co nahání strach.

Spojení obou událostí – kříže a setkání za zavřenými dveřmi – je spojeno darem Ducha svatého. Jan tu mistrně ukazuje, že to, co začíná vznikat pod křížem, nové společenství, není určeno k životu sami pro sebe, ale k pomoci těm, za kterými přišel Ježíš z Nazareta – Kristus.

Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“. „Po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.““ S tím má jít ono společenství, které dostalo Ducha svatého za lidmi. S tím, s čím přišel Ježíš z Nazareta. Evangelista nezastírá, že ono poselství může být bolestné, ale zároveň upozorňuje, že toto pověření se týká předávání toho, s čím přišel Ježíš. Tedy se svědectvím bezpodmínečné lásky, která odpouští a nabízí život v síle Ducha svatého. To zažili učedníci na sobě a to mají nabízet lidem kolem sebe. Tady se má naplnit slovo z počátku Janova evangelia: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“

Tento úkol je značně náročný. Už když slyšíme ono pověření, tak nás mrazí v zádech. Právě ono posvěcení činnosti, kterou vyznává církev, je značný problém, protože ty důrazy jsou nejrůznější. Někdy přímo protichůdné. A to, co trápí nás, trápilo bezesporu i Janovy současníky. Ona potřeba setkání se Vzkříšeným, potřeba ujištění o správnosti cesty. Pro mě veliká potřeba nenechat se zatlačit do náboženských požadavků, které by ubližovaly druhým lidem. Co s tím?

Evangelista reaguje příběhem o víře učedníka Tomáše. Tomášovy podmínky, za kterých je ochoten uvěřit, to je něco, co vlastně poctivě vyjadřuje, po čem touží každý člověk. Něco, co by nás ujistilo, že Boží cesta v Ježíši z Nazareta není iluzí. Tato poslední forma reakce na svědectví o prázdném hrobě je tedy zásadním dopovězení problému, který evangelista otevřel již v příběhu u prázdného hrobu: „Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých.“

Evangelista ujišťuje své spolusestry a spolubratry, že jejich otázky a pochybnosti už tu byly. Že byly od počátku. A že ti pochybující nejsou nikterak zavrženi, ale Vzkříšený přišel, aby pomohl klopýtající víře. Za námi skutečně takto nepřišel. My jsme odkázáni na Písmo. S evangelistou Lukášem bychom mohli říci – jsme odkázáni na společenství kolem stolu. Nebo jsme odkázáni na ty, kdo přicházejí a svědčí o tom, co pro ně život v důvěře ve Vzkříšeného znamená. V každém případě si smíme vztáhnout na sebe Ježíšova slova: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

A tak tedy smíme jít dál v tomto zaslíbení blahoslavenství. Ano, i kvůli sobě. „Abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ Ale také – a možná především – kvůli lidem, kteří touží uslyšet slovo naděje. Za těmi nás poslal Vzkříšený Ježíš. Proto nás posiluje svým Duchem svatým. Aby pro všechny, kdo potřebují naději, zaznělo: „„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“ Amen.

 

Píseň: S 166 Kristus je má síla i spasení (339 Kristovo vzkříšení)

 

Vyznání vin: Ztišme se společně před naším Pánem a vyznejme všechno, co nás trápí, všechno, co mu chceme v tichosti nebo nahlas odevzdat tváří v tvář jeho milosti a lásce, ve které nás zve ke svému stolu jako své děti.

Pane, vyznáváme se Ti z nedostatku odvahy ke skutečnému životu. Vyznáváme se Ti, že i my se často schováváme za dobře zavřené dveře jako učedníci.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, společně vyznej: Vyznávám.

A právě proto vyznáváme, jak toužíme po Tvé přítomnosti. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, Stvořitel končin země, není zemdlený, není unavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Iz 40,28n

 

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

 

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

308

 

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

 

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

 

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

 

 

Píseň: 693 Ježíš hříšné přijímá

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, chceme děkovat. Za všechno, co smíme přijímat do svých životů. Za vztahy, za radost z tohoto sborového společenství, za probouzející se přírodu.

Chceme v tuto chvíli poprosit za všechny ty, kdo nejsou schopni vděčnosti. Koho přemohla bolest, kdo je svázán tím, co by chtěl a nevidí to, co dostává. Pane, prosíme, uč nás vděčnosti, abychom mohli přinášet naději tam, kde zmizela. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za nemocné. V našem sborovém společenství, mezi našimi blízkými. Děkujeme, že operace Aleny Kuščynské proběhla v pořádku, děkujeme, že už je Alena doma. Děkujeme Ti za Evu Kočovou a její rodinu. Prosíme za maminku Vlasty Boháčové. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo mají problémy s prací. Prosíme za ty, kdo ji nemohou z nejrůznějších důvodů sehnat, prosíme za ty, kdo mají pocit, že to, o co se snažili, se ukazuje jako marné. Pane, prosíme, dávej nám ta pravá slova k povzbuzení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kteří přišli do naší republiky z míst ohrožených válkou. Prosíme za rodinu, která se se svými rodiči vrací zpět do Íráku. Prosíme za ty, kdo v naší zemi chtějí zůstat i za ty, kteří se snaží dostat do dalších zemí. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvé stvoření. Jsme okouzleni přírodou, která se probouzí a moc Tě prosíme, abychom se s ní naučili zacházet. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvoji církev v celé její různosti. Moc Tě prosíme, veď nás po vzoru Ježíše z Nazareta k otevřenosti pro druhé. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

 

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 485 Král věčný nás požehnej