Uhříněves 4.1.2015 J 2,1-12 (Jiří Ort) bohoslužby s vysluhováním VP

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Amen.

 

Introit: Hlahol Hospodinu celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Ž 66,1n

 

Píseň: Ž150 Chvaltež nejmocnějšího

Modlitba: Pane Bože, snažíme se seč můžeme vnímat kolem sebe věci pozitivní, ze kterých bychom se mohli těšit a Tobě za ně děkovat. I v minulém týdnu jsme se o to snažili a chceme Ti moc poděkovat, že jsme měli co objevovat, že v našem životě i životě kolem nás je možné najít mnoho dobrého, mnoho Tvých darů. Děkujeme za setkání s lidmi z různých zemí Evropy.

Zároveň Ti chceme ale vyznat, jak málo stačí a znovu vidíme všechno černě. Že nemusíme ani moc hledat a ty negativní věci hned vidíme – že jsou tak hrozně na očích.

Zdá se nám, že není žádný problém, aby všechno zkazily, a trápí nás to. Nevíme si s tím rady. Chceme Ti poděkovat, že nás učíš naslouchat slovům evangelia, že nám otevíráš srdce, aby do něj mohlo vstoupit svědectví o Tvém Synu, Ježíši Kristu, našem Spasiteli a Pánu. Otevíráš nám srdce, aby v nich tato dobrá zpráva rozsvítila světlo naděje, víry a lásky.

Děkujeme a prosíme, aby i dnes u nás i po celém světě zaznělo Slovo o Tvé lásce a milosti a povzbudilo všechny ty, kteří se se strachem dívají do budoucnosti své i tohoto světa.

Amen.

 

Píseň

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: 224 Novou píseň

 

Čtení: J 2,1-12

Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý

Text: J 2,5

Haleluja. Chvalte Hospodina, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Haleluja. Ž 148,2

 

Je proč se radovat, naplnil se lidský vztah. Je proč se radovat a být Pánu Bohu vděční. Není to vůbec málo smět se zúčastnit svatebního veselí. Není to vůbec málo účastnit se ho s lidmi, kteří jsou za svůj vztah vděční Pánu Bohu. Člověk si uvědomuje, že je přítomný vzácné chvíli, přijímá ji jako dar. Děje se něco, co přemáhá všechen nesvár kolem nás, máme pocit, že tady začíná něco nového a lepšího. Mám rád svatby, rád sdílím prožívání těch vzácných chvil. Však jsou také v našem příběhu všichni šťastní a spokojení, svatební hostina je v plném proudu.

To, co se stalo, velice dobře známe. Svatba v Káni Galilejské je událost známá a vše, co se při ní stalo, už vešlo do dějin. Zároveň tento příběh církev vybrala na dobu těsně po vánocích. Chce nás upozornit, že to, co se stalo, není jenom tehdy, kdysi dávno, ale že ten úlek, že víno došlo, je i naše osobní zkušenost. Něco se zadrhne. Něco není tak, jak má být. Radost, kterou jsme přijímali jako darovanou, je ohrožena a my trochu nevíme, co s tím. Proč je ohrožena, proč stačí tak málo, aby štěstí vystřídala deziluze a trpkost? Chtěli bychom nasadit všechny síly, abychom pomohli, ale nevíme jak. Najednou to vypadá, že na tuto krizi nejsme připraveni, že nejsme vyzbrojeni pro chvíle selhání, které přicházejí. Že nejsme vyzbrojeni pro skutečný život.

A o tom mluví náš příběh. Učí nás, ujišťuje, povzbuzuje. Vyzbrojuje nás pro život. Ježíšova matka přichází za svým synem, aby ho upozornila na to, co se děje - a aby poprosila o pomoc. Justin Martyr v tuto chvíli dokonce před sebou vidí novou Evu, která obnovuje skutečné lidství, které první Eva podlehnutím pokušení a odchodem z ráje ztratila. Ale my tu především vidíme člověka, který je stejně jako všichni ostatní zasažen nastalou situací. Je stejně ohrožen, je stejně zranitelný, je stejně nešťastný - ale na rozdíl od ostatních nepodléhá panice, protože ví, za kým jít a ví, koho poprosit. Zná toho, kdo pomůže. Je to základní svědectví – Marie nepřichází s myšlenkovou koncepcí, nepřichází s ideologií, nepřichází s jasně vypracovaným postupem, jehož dodržování pomůže člověku překonat všechny životní krize a uskutečnit konečně ten dobrý život. Nepřichází s náboženstvím. Nic takového. Marie přichází za Ježíšem. Za tím, ke komu má vztah, komu důvěřuje. Za člověkem. Za tím, který se umí smát, umí se zlobit, důvěřuje a má pochybnosti, umí mít rád a tak je zranitelný – přichází za člověkem - a vydává se mu svoji důvěrou do rukou. Nedá se jasně popsat, co se má stát. Marie prosí o pomoc a nechává Ježíši prostor, jak má pomoc vypadat. Čeká na odpověď. To je osobní vztah důvěry, který se nedá zařadit do pouček a ideologií.

A tím pomáhá i nám. Lidé jako Marie pomáhají, protože nás vedou k rozpoznání, že ne princip, ale konkrétní osoba je přitažlivá, atraktivní v plném slova smyslu. Pouze vztah vydanosti ke konkrétnímu člověku, k Ježíši z Nazareta, může vést k plnému lidství, které je založeno na vztahu důvěry. Protože tento vztah probíhá v rozhovoru, v hledání řešení konkrétní situace, v naději. A skutečně ani v tom našem příběhu není nic automatického, všechno je otevřené a probíhá až v přetlačování. Ježíš pomoc nejprve odmítá – je to logické, není tím, kdo rozhoduje, to, co tu po něm Marie chce, patří až do příběhu kříže. Nepřišla ještě jeho hodina, tu neurčuje on sám, ale Otec. Ježíš nám jasně ukazuje, že to není člověk, jeho přání a představy, kdo určuje, co se má stát, co je to podstatné. Že člověk musí řešení života hledat v rozhovoru s Boží vůlí. Marie toto upozornění přijímá, ale vstupuje do něj vztahem víry - důvěřuje a vede k výzvě následování: „Udělejte, cokoli vám nařídí." Lidé jako Marie nás učí žít ve víře. Ve víře, která hledá, bojuje a má naději.

Dobře si to uvědomujeme, těšíme se ze setkání s takovými lidmi. Právě proto, že naprosto neotřele, neefektně předávají svoji důvěru, svoji víru. „Udělejte, cokoli vám nařídí." Tady je šance žít život, který má smysl. Na počátku svého evangelia nám Jan předkládá základ učednictví. Základ, kterým je důvěra v člověka, který patřil Bohu, který byl Božím synem, v Ježíše z Nazareta.

Cesta důvěry není cestou výkonu, ať už náboženského nebo jiného. My víme, že výkonu neunikneme, že máme odpovědnost a ta vede k praktické podobě důvěry. Víme, že situace v osobních vztazích, ve společnosti kolem nás, není proměnitelná bez osobního nasazení. Že není možné, aby se ono víno, nápoj obživení a radosti dostal k druhým lidem bez služebníků, ke kterým Marie mluví. Že není možné, abychom z toho příběhu vypadli my jako příjemci Mariiných slov. Ale – zároveň si uvědomujeme, že role služebníků není omezena jakkoliv jinak než právě oním vztahem důvěry. Není tu řečeno - „Musíš vytvořit cestu osvobození, vydat se po ní a vytrvat, abys mohl být osvobozen ty i ti, na kterých ti záleží.“ Ne - „Udělejte, cokoli vám nařídí." Tento příběh nepodává svědectví o výkonu, který tvoří nové vztahy a novou společnost, ale svědčí o lidství založeném na důvěře. Radost, která se tu otevírá není omezena lidskými podmínkami. Znovu si uvědomujeme - to, na čem záleží je vztah důvěry: „Udělejte, cokoli vám nařídí."

Příběh svatby v Káni ujišťuje, že svatební veselí může pokračovat. Protože voda byla proměněna ve víno. Nádoby, které byly určeny pro náboženské očišťování, které musely být z kamene, aby byl snáze splněn požadavek čistoty, najednou ztrácí důležitost pro lidský pokus očistit život ode všeho zlého, co nás odděluje od Boží milosti, co vnáší do našeho života neporozumění a rozdělení a smutek a nenávist. Najednou je důležitější, co obsahují a především to, kdo je dárcem nového obsahu těchto nádob. To vědí učedníci a jejich úkolem je dosvědčit, sdělit to těm, kdo stojí v úžasu nad tím, že je tu připraven nápoj radosti v tak nečekanou chvíli. Proti vší logice tohoto světa. Smíme ujišťovat druhé i sebe, že při vší nejistotě, při vší bolesti, kterou cítíme, když ztrácíme porozumění, ztrácíme důvěru jeden k druhému, když se nám bortí vztahy; když ztrácíme životní síly a už se motáme a nejsme schopni být takovou oporou, jak jsme si zvykli jí být; když na nás působí tlak společnosti, která mluví jenom o výkonech a sebeprosazení - při tom všem smíme ujišťovat, že víme, za kým jít a poprosit o pomoc. Že víme o existenci života i o jeho dárci. A potvrzovat právě svým životem, že i my jsme zažili zázrak svatby v Káni. Že i nám se proměnila voda ve víno a jím posilněni jsme mohli a můžeme jít dál. A poděkovat, že jsme se směli na své cestě setkat s lidmi, kteří nám ukázali – tak jako Marie – cestu k tomu, který tento zázrak, dar života, nabízí. Amen.

 

Píseň: 697 Moc předivná

 

 

Vyznání vin:

Milé sestry a milí bratři, byli jsme společně ujištěni na začátku nového roku, že žijeme v Božím chrámě, v prostoru Boží vlády. Že nemusíme zůstávat v moci zákonitostí světa a vztahů, které nás trápí a které vypadají tak nepřekonatelné. Smíme se nyní ztišit pře naším Pánem a odevzdat mu vše, co nás tlačí k zemi, co nám brání vykročit do prostoru Boží budoucnosti.

 

Pane Bože, děkujeme Ti za nabídku milosti a odpuštění. Děkujeme Ti, že se smíme jako marnotratný syn otočit, nechat za sebou všechno zlé a marné a vyjít vstříc Tvé otevřené náruči. Tak jako marnotratný syn chceme vyznat svůj hřích.

 

Vyznáváme, že spolu s lidmi kolem nás neseme svým hříchem vinu za bídu tohoto světa. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

 

Myslíme na svá provinění, na své nesplněné úkoly ve Tvé službě. Vyznáváme svůj dluh lásky a pomoci, vyznáváme svoji neschopnost odpusti. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na Tvé odpuštění právě pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

 

Pamětlivi toho, že jsi v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

 

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba: Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a oslavujeme tě skrze Krista, našeho Pána.

Ty jsi Stvořitel našeho světa,

jeho bohatství a jeho krása jsou tvé dary.

Ty jsi nám zachoval věrnost,

když jsme my lidé nedbali tebe a tvých darů.

V Kristu jsi k nám přišel,

sdílel jsi s námi samotu a bolesti,

nesl jsi následky naší viny a vytrpěl jsi smrt.

Skrze svého svatého Ducha při nás působíš,

ve tvé církvi

a v celém tvém světě.

Proto ti zpíváme náš chvalozpěv.

Oslavujeme tě i ve jménu těch,

kdo už tě zapomněli chválit

nebo to nikdy neuměli.

Chceme být hlasem němých pro tvou slávu.

Proto se připojujeme k chvalozpěvu tvého lidu

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

 

 

 

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

 

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

 

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

 

 

Píseň pěveckého sboru

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane Bože, otevřel jsi před námi biblickým svědectvím, ale především svojí hostinou ujištění o Tvém bezpodmínečném daru života. A my Ti za to dnes chceme děkovat a prosit Tě za život tam, kde je ničen.

Pane, dnes Ti chceme poděkovat za sestru Nečasovou. Poděkovat Ti žes ji celý život provázel a že jsi ji přijal na jeho konci. A chceme Tě moc poprosit za její blízké i za nás, kteří jsme směli přijímat její nenápadné svědectví o Tvé milosti. Pane, provázej nás a uč i nás být takovým svědectvím. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za naše nemocné. Za bratra Augustu. Prosíme, povzbuzuj je i jejich blízké. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za setkání Taizé v Praze. Za všechny, kdo se účastnili, za všechny, kdo pomáhali. A prosíme, aby se atmosféra otevřenosti, sdílení, vděčnosti šířila ve všech místech, odkud poutníci přijeli. Aby se šířila i v naší společnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyděsila nás zpráva o bombovém útoku na mešitu v Uppsale. A moc děkujeme za ty, kdo rozjeli velikou vlnu solidarity s postiženými. Napříč vší různosti. Prosíme, posiluj i nás, abychom se nechali strhnout příkladem lidí jako děkanka biskupství v Uppsale Annica Anderbrandtová. Abychom se dokázali postavit lidem jako Tomio Okamura, kteří rozdmychávají nenávist. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za ekumenické vztahy. Nejen mezi různými konfesemi křesťanství, ale především mezi různými náboženstvími. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes prosíme za uprchlíky. I za ty, kdo je přijímají. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Hanku s Toničkou. Prosíme za unesené dívky a ženy v Nigérii.

 

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i prosby.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Píseň pěveckého sboru

 

 

 

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenší z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

 

Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen.

1Te 5,23n

 

Píseň: 420 Slunce pravdy, milosti