Uhříněves 4.6.2017 Sk 2,1-24 (Jiří Ort) Svatodušní svátky - bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

Ž 118,24

Píseň: 368 Ó tvůrce Duchu svatý, přijď

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, Ty dáváš život a my Ti za to právě dnes chceme děkovat. Ty vstupuješ tam, kde nevíme jak dál, tak jako mnozí bibličtí svědkové. Je nám blízký Jákob se svým selháním a otázkou kam a jak dál, je nám blízká Noemi ve své hořkosti a beznaději, je nám blízký Mojžíš i Petr ve svém holedbání a útěku. Jsou nám blízcí učedníci za zavřenými dveřmi. A radujeme se ze svědectví, že všichni tito svědkové a mnozí další nám ukazují, že jejich příběh nekončí. Ne proto, že by se všechno proměnilo, že by zmizelo provinění a hřích, že by zmizela ztráta blízkého člověka, že by zmizela moc Egypta, ale proto, že Ty přicházíš a v Duchu svatém nabízíš život. Že z Tvé milosti vzniká a roste něco nového, nečekaného, vzácného.

Za to Ti dnes chceme děkovat, chceme děkovat, že nás zveš ke svému stolu, že nám nabízíš, abychom před Tebou i před druhými vyznali svůj hřích a přijali smíření s Tebou i s lidmi. Pane, prosíme za všechny, kdo hledají, za všechny, kdo volají po životě. Amen.

 

Přání ses. Sanderové k 90. narozeninám

 

Pěvecký sbor: Ave verum corpus

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S21

 

Čtení: Sk 2,1-24

Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý

Text: Lk 1,28-37

Haleluja. Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. Haleluja. (Ž 104,30)

 

Je to zvláštní číst na Svatodušní svátky text o zaslíbení Marii z počátku Lukášova evangelia. A přece tyto dva příběhy, které jsme četli, patří k sobě. Evangelista Lukáš v příběhu Letnic překvapivě přináší paralelu právě s počátkem příběhu o narození Ježíše. Při zaslíbení víme dobře, co chce evangelista říci. To, co se před Teofilem i před námi v příběhu Ježíše z Nazareta začíná otevírat, je jednoznačně Boží dílo. Pán Bůh oslovuje člověka, oslovuje Marii a ukazuje jí, vysvětluje události, které mají přijít. Vlastně je to jakési předznamenání všeho, co budeme číst dál. Evangelista Lukáš je v tom nejdůkladnější, nejpodrobnější ze všech evangelistů. A na závěr poslovy řeči jasně slyšíme: „Neboť 'u Boha není nic nemožnéhoʻ“. (Luk 1:37 CEP)

I v příběhu, který nejvýrazněji patří ke zvěsti Svatodušních svátků, jde o počátek, jde o narození. O narození církve. Máme tedy před očima předznamenání církve. A ptáme se, co to znamená. Minulou neděli jsme viděli učedníky, kteří měli mnoho informací, mohli bychom říci, že chápali, co se stalo s Ježíšem, chápali smysl jeho života, ale především smysl jeho smrti a vzkříšení – ale nezměnilo to jejich vztah k životu kolem nich. A do toho byl Ježíš „vzat do nebe“. Takže jsme v situaci, kdy začátek, narození církve, je bez Ježíše, toho Vzkříšeného, Krista.

Do této situace vypráví evangelista Lukáš svůj příběh. Protože ať už sbor, církev tehdy nebo sbor náš, či celá církev, máme před sebou mnoho úkolů. Vytvořit společenství, které by fungovalo jako společenství Božího lidu. Tedy společenství kolem stolu Páně, společenství naplněné odpuštěním a nadějí, se vzájemným respektem a otevřeností. Jenomže – jsme lidi. Nedávno mi volal jeden kolega, celý nešťastný z konfliktu, který ve svém sboru zažívá. Je to důležité a také velice náročné a vyčerpávající řešit. Ale je právě toto hlavním smyslem církve? Jsme vhozeni do odpovědnosti za společnost – ve svém bezprostředním okolí i v širším slova smyslu. Valí se na nás otázky, na které bychom měli reagovat. Valí se na nás nouze potřebných, na kterou bychom měli reagovat. A neshodneme se v řešení. A to zpětně působí na ono společenství sboru, církve.

Hledáme formu fungování, protože se vše proměňuje a to značnou rychlostí. Stojíme před faktem úbytku těch, kteří chtějí vstoupit do farářské služby a zároveň nárůstu počtu těch, kteří z této služby odcházejí. Stojíme před faktem velké přetíženosti laiků – povinnostmi v rodině, v práci, ve společnosti, ve sboru, v církvi. To vše podtrženo finančními nároky církve v kombinaci s finančními nároky všech možných diakonických projektů.

Do toho všeho vypráví evangelista Lukáš své vyznání, své svědectví o narození církve. Je přesvědčený, že jeho přijetím tento příběh začne přetvářet nás, sbor, celou církev.

O čem tedy vypráví? Především ujišťuje, že modlitby učedníků, jejich prosby o Ducha svatého, jsou vyslyšeny. Ujišťuje o tom, že zaslíbení, které dal Ježíš z Nazareta, jsou platná. Že nešlo o planý slib. Takže má smysl, má budoucnost orientovat své životy k Bohu Otci, k tomu, který poslal svého Syna, aby nám život nabídl: „Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým.” (Act 2:1-4 CEP)

Pro evangelistu Lukáše je velice důležitý následek naplnění Duchem svatým – je to řeč. Schopnost mluvit. Schopnost být svědectvím. Vstupovat do vztahu s druhým člověkem, otevřít se jeho prostředí, naslouchat jeho prostředí a být schopen ho doprovázet, „mluvit k němu jeho jazykem“. „A začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.“ (Act 2:4-6 CEP)

Důsledkem daru Ducha svatého je tedy vystoupení z uzavřené místnosti, ochota jít do kontaktu s druhým člověkem. Ono vystoupení má samozřejmě nejrůznější formu, pro každého člověka jinou. Ale probíhá tu Boží jednání s tímto světem, tak jak o něm mluvil Ježíš: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Act 1:8 CEP) A evangelista vykresluje situaci, která se v jeho spise Skutků apoštolských bude stále vracet. Tedy modelovou reakci na svědectví evangelia – úžas z toho, že slyšíme mluvit „naším jazykem“, ale také nepochopení, rozpaky a výsměch. To je prostě život.

A v tuto chvíli, přesně v té chvíli plné našich vlastních otázek a nejistoty ze situace, ve které žijeme, nám evangelista vyráží dech. Nechá vystoupit Petra. Toho, které se bál tlaku lidí shromážděných na nádvoří veleknězova domu a raději zapřel svůj vztah ke svému mistru. Tento Petr si nyní bere slovo a podává svědectví o Ježíši z Nazareta. Naplňuje úkol, který je nám svěřen: „Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.“ (Act 2:22-24 CEP)

Do tohoto příběhu smíme vstupovat. Nebo lépe – tento příběh z Boží milosti vstupuje do příběhů našich. Do příběhu tohoto sboru, církve. Mnoho věcí nechápeme, mnoha věcí se lekáme. Ale smíme se nechat utvářet jistotou přítomnosti Ducha svatého, smíme přijmout pozvání ke stolu, kde nám náš Pán a Spasitel nabízí ujištění o životě. Amen.

 

Píseň: 666 V to jitro velikonoční

 

Vyznání vin: Přicházíme, vstupujeme společně před našeho Otce a chceme odevzdat všechno, co nás trápí, co nás tíží, co nemůžeme unést. Uvědomujeme si, jak málo dokážeme porozumět zvěsti o Boží milosti, jak málo ji dokážeme přijmout do svých životů a pak zjišťujeme, že se neumíme přijímat navzájem. A Ty nás, Pane, přivádíš k sobě – i nás k sobě navzájem ve svém pozvání ke svému stolu. Děkujeme Ti, že si nemusíme na nic hrát a smíme Ti nyní vše vyznat.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo se k tomu spolu se mnou chcete přiznat, tak vyznej: Vyznávám.

Zároveň vyznáváme, jak moc potřebujeme domov, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Směle nyní přijměme slovo milosti a potěšení:

Duch Boží je s tebou, chce ti přinášet posilu a jistotu, že láska, radost a pokoj Boží i odpuštění vin budou s tebou. Amen.

 

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Eucharistická modlitba:

V pravdě je důstojné a spravedlivé,

abychom Ti vzdávali díky, Bože svatý,

neboť Ty nás bez ustání voláš

k životu v Tvé spravedlnosti.

Ty, Bože lásky a slitování,

neúnavně nám nabízíš své odpuštění

a zveš hříšného člověka,

aby se úplně odevzdal Tvé dobrotě.

Nevzdáváš se, ačkoliv Tvou smlouvu stále porušujeme;

skrze svého Syna Ježíše, našeho Pána,

jsi mezi lidstvem a sebou vytvořil nový svazek -

tak pevný, aby jej nic nemohlo rozbít.

A nyní, když Tvůj lid

žije v době milosti a smiřování,

dáváš mu v Kristu možnost,

aby znovu ožil, když se obrátí k Tobě,

a aby sloužil všem,

když se plně oddá svatému Duchu.

Plni obdivu a vděčnosti

se proto chceme připojit

k nesčetným hlasům v nebi,

abychom vyjádřili Tvou lásku

a svou radost ze spásy v Kristu,

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

 

 

 

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397 Radujme se vždy společně

 

 

Pozvání: Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

A my jsme přijali Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůj daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch.

Blahoslavení pozvaní k hostině beránkově. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění:

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Ř 5,5n

 

A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. 1J 3,23n

 

Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. Tt 3,4-7

 

Pěvecký sbor Kvetoucí mládí

 

Přímluvná modlitba: Pane, dnes jsi nám znovu připomněl, že jsi s námi, že nás provázíš a posiluješ, že to Ty si nás vedeš po cestě svědectví o naději pro tento svět v Ježíši z Nazareta, našem Spasiteli, našem Pánu. Moc Ti děkujeme a uprostřed dnešní radosti chceme odevzdat do Tvé péče všechny, kteří ji potřebují.

Prosíme dnes především za Tvou církev, kterou jsi nám dal darem, ve které se smíme dozvídat o Tobě. Prosíme, žehnej ji, provázej ji povzbuzením i napomenutím. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti náš sbor, odevzdáváme Ti farnosti v Uhříněvsi, v Petrovicích, v Kolodějích, Říčanech, sbor Církve bratrské v Říčanech. Prosíme za jejich práci, za službu těm, kteří ji potřebují. Prosíme za schopnost přinášet pokoj tam, kde vládne napětí.

Právě dnes prosíme za jednotu křesťanů. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za práci Diakonie, Charity, Naděje a dalších neziskových organizací. Prosíme povzbuzuj a posiluj lidi, kteří se snaží pomoci všem lidem bez rozdílu náboženství, rasy, národnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi, kteří jsou opuštění. Kteří nezapadají do žádného společenství, kteří nezapadají do společnosti. Prosíme, zbavuj nás strachu, nauč nás tyto lidi oslovovat a být jim nablízku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za otevřenost pro společnost kolem nás. Nenech nás zatrpknout, nenech nás rezignovat a pomáhej nám svědčit o Tvé naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za situaci v našem státě, prosíme za lidi v moci postavené. Prosíme, dej jim poznat své slovo milosti, ale i soudu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za křesťany v Egyptě, v Číně, prosíme za všechny lidi, kteří jsou pronásledováni pro svoji víru. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Voláme k Tobě nyní každý svoje tiché díky a prosby.

 

Vyslyš nás, prosíme, když se na Tebe obracíme spolu se všemi, kdo touží po životě:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. Ř 8,14-17

 

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

Píseň: 421 Ach, zůstaň svou milostí