Uhříněves 4.9.2016 Ř 6,1-11 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Uhříněves 4.9.2016

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny ve společenství, do kterého jsme mohli přijít na Boží pozvání.

Introit: Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi. Spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá. (Ž 86,la.2b)

Píseň: 86 sl.1-4.9

Modlitba: Hospodine, náš Pane, kdybys nás jako dobrý pastýř nehledal, byli bychom ztraceni. Nedostali bychom se ze svých úzkostí, ze smutku, ze strachu, že bolest a smrt vítězí všude kolem nás. Že vítězí i v nás - že v našem životě je zmatek a trpkost a neschopnost odpustit. Že nejsme schopni rozpoznat, na čem záleží a ztrácíme tak orientaci a citlivost pro druhého člověka.

Ty nám však přeješ lepší život, svůj život, který před námi otevíráš a dáváš nám jej poznávat v Ježíši z Nazareta. Učíš nás vnímat druhé lidi a otevírat se jim.

Děkujeme Ti, že v Ježíši Kristu dosahuje Tvá láska svého cíle a my se můžeme měnit, protože nám otevírá srdce pro Tvé království. Děkujeme, že si nám dnes nabízíš ujištění a posilu u svého stolu.

Prosíme, vstupuj do úzkostí a beznaděje dnešního člověka. Vždyť jen Ty dokážeš změnit situaci tohoto světa. Amen.

 

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S331 To já, ó Pane můj

 

Čtení: Ř 6,1-11

Píseň: 236 Ježíši, Pane nejvyšší

Text: Ř 6,11

Haleluja.

 

Je to zvláštní obraz, který tu apoštol Pavel otevírá. Obraz, který se často používá při křtu. Na začátku života. Já jej promýšlel ve chvílích, kdy jsme se v rodině všichni za životem ohlíželi. Plní vděčnosti se nám promítali různé události ze života Mariiny maminky. A rozhodně nejsme sami, kdo se takto ohlíží za svými blízkými. V poslední době jsme se v našem sboru i v jeho okolí loučili s mnoha lidmi, kteří pro nás mnoho znamenali.

Při ohlížení se před námi vynořuje život v celé jeho barvitosti. A do toho přichází důraz apoštola Pavla. Nestojí tu osamoceně, je vlastně vyvrcholením apoštolova zápasu o uchopení lidské naděje. A nebylo to pro něj úplně jednoduché. Na začátku svého působení se ve svém prvním dochovaném listu (listu do Tesaloniky) musí vyrovnat s tím, že naděje, kterou měli všichni jeho současníci před sebou, jakoby nedostačovala. Všichni věděli, že Ježíš z Nazareta byl vzkříšen. Že právě v něm se tedy otevírá naděje pro tento svět. To, že tuto naději očekávali první křesťané bezprostředně, ještě za svého života, umožňovalo aby naděje osobní i naděje celého stvoření byla jaksi spojená. Ale v okamžiku, kdy se někteří druhého Ježíšova příchodu nedočkali, zemřeli, se otevřela otázka po osobní naději, která je vlastně oddělená od naděje celkové.

Na čem je tedy založen náš osobní život? Ohlížíme se za životem blízkého člověka, blízkých lidí a to nám znemožňuje používat pouhé zbožné fráze. Nemůžeme prostě odcitovat apoštolovu představu, že jsme zemřeli spolu s Kristem a v Kristově vzkříšení žijeme nově. Jakoby se tu hodnotil život s Kristem a bez Krista. Přesto se musíme pokusit jít s apoštolem krok za krokem. Od začátku své epištoly do Říma se vyrovnává s otázkou, co dává životu naději. A o to nám přece jde.

Apoštol velice tvrdě konstatuje, že to nejsou lidské schopnosti. Poněkud vyostřeným způsobem popisuje život jak pohanů, tak Židů. Stručně shrnuto – apoštol odmítá jako cestu života jak lidskou zvůli, tak náboženství jako takové. První zjevně, druhé poněkud skrytě, prostě nemůže být tím, co životu dává budoucnost. V první kapitole popisuje apoštol pověstnou bezuzdnost, s jakou se žilo v Římě. Není složité si uvědomit, že skutečně tady nenajdeme budoucnost lidství. „Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. … Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví.“ Ale apoštol vzápětí dodává: „Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.“

Tento skeptický pohled na člověka je silným důrazem u apoštola Pavla. Ale není to skeptický pohled na život jako takový. Apoštol tak pouze dává do uvozovek všechno, co si člověk postavil na piedestal, všechno, k čemu vzhlíží jako ke své naději. Stejně jako my dnes, i apoštol vidí mnohou nespravedlnost. Zcela v linii se starozákonními proroky i on vidí, že ve světě kolem něj žijí lidé, kteří jsou zcela na okraji a pro které je život společenské smetánky v Římě naprostým výsměchem. Ale pro které je také výsměchem zbožnost spokojeně žijící svou naději bez ohledu na druhé. To je pro Pavla důsledkem „odpadnutí od Boha“ - hříchem. Důsledkem Adamova pádu, jeho odchodu z blízkosti Boha.

Otázkou je, co s tím. Co s takovým světem. Co s naším životem v něm. A apoštol konstatuje, že to jediné řešení je Boží milost, která by vstoupila do lidských životů. Že lidské schopnosti ani příslušnost k náboženství tuto milost nemohou nahradit. A jásavě zvěstuje, že tato Boží milost do lidských životů vstoupila. V Ježíši Kristu. V tom, který byl ukřižován a byl vzkříšen. Pán Bůh se k němu přiznal.

Ano, zdá se nám poněkud podivná formulace, že bychom měli zemřít, abychom mohli žít. Jakoby všechno, čím žijeme, mělo odejít, abychom mohli žít správný život, který má budoucnost. Ale apoštolův důraz je o něčem jiném. Setkáním se Vzkříšeným si uvědomil, že člověk nemusí žít jako ten, kdo je určován nešťastným dětstvím, rozpadlým vztahem, nespravedlivě nastaveným sociálním systémem, strachem z budoucnosti. Ano, táhneme si to s sebou, ano, ovlivňuje nás to, ale my smíme žít v prostoru Boží milosti, kterou otevřel Ježíš z Nazareta. V Božím království. To slyšíme zřetelně v apoštolových slovech: „Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.“

To si uvědomujeme při ohlížením za životy našich blízkých. Apoštol tu otevírá dveře naději právě v tom všedním životě. V radosti z narozených dětí, ve starosti o ně, v úžasu z toho, jak rostou, ve vděčnosti ze vztahů i v bolesti ze smrti blízkých. Do tohoto života vstupuje ujištění, že nic z toho, co si nárokuje moc nad lidským životem, na to nemá právo. Naše neschopnost si vzájemně porozumět, naše trpkosti, které si táhneme životem, arogance náboženských i jiných pravd – nic z toho nemá poslední slovo v našich životech.

Když se ohlížíme za životy blízkých i životem naším, tak si skutečně uvědomujeme, že tím určujícím byly a jsou hodnoty Božího království, které přinesl Ježíš z Nazareta a ke kterým se Pán Bůh přiznal a přiznává.

S vděčností a láskou vzpomínáme na chvíle, kdy jsme mohli a kdy stále smíme tyto hodnoty společně sdílet a vyznávat, že to je to, co přijímáme v Kristu a čemu chceme odevzdat naše životy.

S radostí dnes smíme přijmou pozvání k jednomu stolu, ke kterému nás zve náš Pán. Právě tady smíme znovu přijmout, že patříme do moci Ježíše Krista. A že spolu s námi do této moci patří i lidé kolem nás. „Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo.“ Amen.

 

Píseň: 630 Nahý jsem se na svět narodil

 

Vyznání vin: Ztišme se společně před naším Pánem a odevzdejme mu svoji bolest a vyznejme všechno, co nás trápí, z čeho máme obavy. Všechno a všechny, které mu chceme odevzdat tváří v tvář jeho milosti a lásce, ve které nás zve ke svému stolu jako své děti.

Pane, vyznáváme se Ti z nedostatku síly k životu, který Ty nabízíš v Ježíši Kristu. Vyznáváme se Ti, že hledáme všelijaké náhražky, které se nám zdají bezpečnější.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo se k tomu spolu se mnou přiznáváte, společně vyznej: Vyznávám.

A přece zároveň si znovu a znovu uvědomujeme, jak moc potřebujeme život, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

 

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

 

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

 

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

 

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

 

Píseň: 650 Začnem píseň novou

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme, abychom s důvěrou odevzdali lidské životy kolem nás i tam, odkud nemáme zprávy nebo je prostě už nedokážeme vnímat.

Prosíme dnes za ty, kterým zemřel blízký člověk. Prosíme, ukazuj nám, jak být pomocí a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za rodinu Kočovu. Za Evu i děti. Prosíme, posiluj je, posiluj jejich okolí, aby nacházelo správná slova i skutky, které by dávaly naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za děti i za mladé lidi, kterým začíná nový školní rok. Prosíme, dávej jim chuť do poznávání nových věcí. Prosíme za učitele, dávej jim sílu a radost z práce tak, aby ji dokázali nabídnout dětem. Prosíme o moudrost pro rodiče, aby dokázali spolupracovat s učiteli ku prospěchu dětí. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za staré lidi, kteří se až příliš často ocitají v kleštích různých darebáků, kteří z nich udělali dlužníky. Pane, moc prosíme, abychom my ani zbytek společnosti nepodlehli lhostejnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši společnost. Prosíme, abychom nepodlehli populismu těch politiků, kteří stavějí svoji kariéru na strachu a nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme a zároveň prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí druhým. Kdo vnímají i lidi na okraji. Prosíme, dávej jim sílu a za sebe prosíme, abychom jim dokázali být povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvou církev. Odevzdáváme Ti náš sbor. Prosíme, veď nás po své cestě. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš, prosíme, naše tiché díky i prosby.

 

Spolu se všemi, kdo hledají život v otevřenosti pro druhé k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2K 5,19n

 

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

Píseň: 618