Uhříněves 5.6.2016 Lk 7,11-17 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství, ve kterém se budeme smět Těšit nejen z biblického svědectví, ale především z pozvání k hodu, kde bude naším hostitelem náš Pán a Spasitel.

Introit: Hospodin mě podepíral, učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. Ž 18,19b-20

Píseň: 609

Modlitba: Pane Bože, vyznáváme, jak moc toužíme po oporách v našich životech. Vyznáváme, jak obtížně se nám brání všem tlakům hodnot, jak jsou nastaveny nejen v naší společnosti. Vyznáváme, že nejsme dobrými svědky o naději života, který nabízíš Ty. Pro naše blízké, pro lidi kolem nás.

Děkujeme, že nás znovu a znovu zveš. Nejen do tohoto shromáždění, ale že nás zveš k životu v tomto konkrétním sborovém společenství, kde se smíme učit žít podle pravidel Tvého království. Děkujeme, že nám dnes nabízíš posilu u svého stolu.

 

Píseň ze Svítá: S 23

Slovo dětem:

 

Čtení: Ga 1,1-5.11-20

Píseň: 691

Text: Lk 7,11-17

Haleluja. Miluji Tě vroucně, Hospodine, moje sílo. Haleluja. Ž 18,2

 

To, co před námi evangelista rozehrává v dnešním příběhu, je povzbuzení pro ty, kdo nevědí jak dál. Což neznamená pouze tuto mezní situaci, o které vypráví evangelista Lukáš. Znamená to, že člověku mizí to, na co se spolehl. Je to vlastně příběh pro dnešní dobu, ve které zmizely opěrné body. Když to shrneme, jistota, která je obecně uznávaná jako ta, která opravdu pomůže, jistota, která zůstala uprostřed všech nejistot, jsou peníze. Kdo je nemá a kdo navíc jakýmkoliv způsobem vypadne z nastavených pravidel spotřeby, ten je vyřazen ze života. Zřetelně vidíme, jak jsou ti, kteří chtějí vystoupit z tohoto modelu, odmítáni a kaceřováni. My sami se bráníme tomuto pohledu, nelíbí se nám, ale naše rozhodnutí se jen obtížně vymykají z tohoto schematu. Ať už sami osobně nebo jako církev. Není však úplně jednoduché ono ujištění o naději, které nám evangelista nabízí, rozklíčovat. Máme před sebou příběh, který není nový, který dobře znali i židé z vyprávění o proroku Eliášovi. Který znali i ti, kdo si přečetli spis o Apoloniovi z Tyrany. Ale tady máme před sebou Ježíše z Nazareta tváří v tvář lidské ztrátě životní kotvy, životní jistoty. Vdova, která ztratila jediného syna a zůstala bez zajištění.

Z města vychází pohřební průvod a setkává se s Ježíšem. Nebo lépe – Ježíš se setkává s ním. A zastavuje ho. Dotýká se nosítek, na kterých přenášeli mrtvého. Je to drobná zmínka, ale zásadní. O 3 kapitoly dále otevírá v Lukášově evangeliu Ježíš stejný problém v podobenství o milosrdném Samařanu. Tam se kněz i levita zdaleka vyhnou raněnému, protože nechtějí riskovat znečištění dotykem mrtvého. Ježíš tady překračuje tyto zaběhané představy, aby nabídl naději tam, kde už naděje není. Aby určil identitu člověka, který je přesvědčený, že už vlastně žádnou identitu nemá.

Je možná zvláštní k tomuto příběhu použít text z dopisu apoštola Pavla do Galácie. Tento dopis je vlastně odrazem sporu a těžko se nám interpretují pozice jednotlivých stran, když celý problém máme popsán pouze ze strany jedné. Takže apoštolovy výroky o tom, že protistrana jedná pouze za účelem, aby se zalíbila lidem, můžeme brát se silnou rezervou.

Co bychom s rezervou brát neměli, je otázka, která za tímto sporem stojí – co je pomocí člověku, který ztratil životní kotvu, který nezapadá do pravidel, které mluví o naději s podmínkou. Ale především – Pavel tuto naději řeší v prostoru sboru, v prostoru církve. Jak být nadějí pro druhé. Pro ty, kteří vypadli ze zaběhaných pravidel, kteří propadli sítem norem.

A apoštol je v tom ostrý. Je zajímavé, že skutečně nepoužívá Ježíšovy příběhy pro podporu své argumentace. Jemu stačí jediné. Vyznání, že Ježíš byl ukřižován a byl vzkříšen. Pán Bůh se přiznal k Ježíši z Nazareta, který byl ukřižován. To je pro apoštola ústřední. Bůh se přiznal k Ježíši z Nazareta, který byl ukřižován. Ukřižovaný Kristus je ten, který je červenou nití Pavlova myšlení. Jeho káže, jemu se připodobňuje. Ten se mu zjevil.

V odvaze této zkušenosti se odvažuje říci, že se nic neučil od apoštolů, ani od Petra ani od Jakuba. Protože jemu se zjevil ukřižovaný Pán. Tedy ne ucelené učení, ne žádná jasná pravidla, ale ukřižovaný a vzkříšený Pán. To je jádro Pavlovy zvěsti spolu s přesvědčením, že tohoto Pána má zvěstovat všem národům. S touto zvěstí tedy buduje sborová společenství a nabízí ji jako posilu právě pro život, který je ohrožený a nemá naději z pohledu určujících pravidel.

Ježíš zastavuje pohřební průvod a dává vdově budoucnost. A „všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid".“ Není náhodou, že nám jsou tato slova povědomá. I pastýřů v Betlémě se zmocnila bázeň. I oni rozpoznali, že tady jedná Bůh, že to Bůh navštívil svůj lid, že Bůh jedná, že nenechává člověka na pospas zákonitostem tohoto světa, že nenechává ubohé, aby sami čelili tomuto světu.

Apoštol Pavel se svým životem, svou zvěstí přidává k tomuto jásotu. „Bůh navštívil svůj lid.“ Přidává se k tomu, že toto navštívení se událo v Kristu. Ovšem masívně připomíná, že tento Kristus je Kristem proto, že byl ukřižován a vzkříšen. Všechno ostatní jde stranou. Je hluboce přesvědčený, že pomoc ubohým tohoto světa, pomoc nám všem, kdo hledají a tápají a velice často si neví rady tváří v tvář pravidlům světa, která nedokážeme překonat, tato pomoc je pouze a jenom v tom Ukřižovaném a Vzkříšeném.

Apoštol Pavel není naivní, ví, že sborová společenství musí mít určitý řád. Ví dobře, že existuje celá církev a stojí za to bojovat o její jednotu. Ale zároveň nikdy neztratil ze zřetele to, k čemu byl pověřen – zvěstování evangelia potřebným. A odstraňování všeho, co by bylo překážkou pro přijetí Krista jako toho, který nabízí záchranu.

Není to zvěst jednoduchá. Není to zvěst o tom, že všechno půjde jako na drátkách. Je to zvěst o následování Krista, toho Ukřižovaného. Ale v následování Ukřižovaného, jakkoliv může a často je tato cesta také cestou kříže, nejsme sami. A tak i my smíme a máme mít odvahu odmítání toho, co zastiňuje Krista. Co zastiňuje možnost spolehnout se pouze a jenom na něj. V prosbě o tuto odvahu zvěstování Krista jako naděje pro všechny, smíme nyní přistoupit ke stolu Páně s nadějí Boží přítomnosti a posily.

Amen.

Píseň: 632

 

Vyznání vin: Ztišme se společně před naším Pánem a vyznejme všechno, co nás trápí, z čeho máme obavy. Všechno a všechny, které mu chceme v tichosti nebo nahlas odevzdat tváří v tvář jeho milosti a lásce, ve které nás zve ke svému stolu jako své děti.

Pane, vyznáváme se Ti z nedostatku odvahy orientovat svůj život podle Tvé milosti a lásky. Vyznáváme se Ti, že hledáme všelijaké náhražky, které se nám zdají bezpečnější a vyznáváme, že tím stále více zapadáme do smutku a skepse tohoto světa.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, společně vyznej: Vyznávám.

A přece zároveň vyznáváme, jak moc potřebujeme život, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

 

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

  

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

 

 

 

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

  

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

 

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

 

Píseň: 189B

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za posilu u Tvého stolu a moc Tě prosíme o posilu pro všechny, kdo ji potřebují.

Prosíme za své blízké, kteří jsou nemocní. Prosíme za Jiřího Boháče. Pane, posiluj nemocné i jejich blízké. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo hledají ve svém životě orientaci. Prosíme za ty, kterým církev zavřela cestu k Tobě. Prosíme, přiznej se k poctivě hledajícím a dej jim zahlédnout svoji cestu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo se nemohou v naší společnosti prosadit. Odevzdáváme Ti ty, kdo jsou zneužíváni. Odevzdáváme Ti všechny, kdo se snaží pomoci. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Tě prosíme za oběti povodní, za jejich příbuzné, prosíme Tě za záchranáře, za všechny, kdo se snaží pomáhat. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, znovu přišla zpráva o smrti uprchlíků. Moc Tě prosíme, abys nám dával odvahu a fantazii k pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

 

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

 

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 163