Uhříněves 6.3.2016 Lk 15,1-3.11b-32 (Jiří Ort)

uloz.to/xJcoenHG/160306-mp3

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách na 4. neděli postní – Laetare – radujte se. Zároveň v tuto chvíli zahajuji sborové shromáždění.

Introit: Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu.

Ž 122,1

Píseň: 625 Jak příjemné, můj Pane

Modlitba: Pane, chceme poděkovat za tuto neděli. Za neděli Laetare. Za neděli, kdy se smíme uprostřed postního období zastavit a radovat se z toho, že smíme patřit k Tvému lidu. Že si máme kde připomínat, že Ty jsi ten, kdo přišel v Ježíši Kristu za člověkem. Že jsi ten, kdo člověka neodmítá pro jeho selhání a slabost. Kdo na něj nezapomíná proto, že člověk bloudí a často po cestách, které vedou od Tebe.

A proto Tě dnes chceme chválit. Za Tvou nabídku smíření s Tebou i s lidmi. Za Tvé pozvání ke Tvému stolu, které dnes smíme přijmout jako Tvá církev. Jako Ti, kteří se v našem sborovém společenství učí žít podle Tvého Slova a v síle Tvého Ducha svatého. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S148 Kdo na kolenou klečí

 

Čtení: Lk 15,1-3.11b-32

Píseň: 443 Přijď, Králi věčný náš

Text: 2K 5,16-21

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

 

Na dnešek připadly dva nádherné texty. Může nás velice těšit, že právě na dnešek, kdy se jako celý sbor sejdeme u večeře Páně a zároveň dnes proběhne sborové shromáždění. Protože tyto texty jsou i – a pro nás právě – o našem sborovém společenství.

Začněme textem z 2. dopisu apoštola Pavla do Korintu. Tato výzva ke smíření s Bohem je skutečně tím, co nám nastavuje vnímání i pro podobenství o milosrdném otci. V Lukášově evangeliu je Ježíš z Nazareta tím, kdo přišel lidem představit Boha. Přišel ukázat, kým vlastně je, k jakému životu se vlastně přiznává. Jaký život nabízí. Apoštol Pavel to vyjadřuje krásným obratem – byl poslán Bohem, aby nabídl smíření. My už spolu s apoštolem můžeme říci – Bůh skrze Krista smířil svět se sebou.

Toto vyjádření je klasicky pavlovské, ukazuje jeho vnímání Kristova kříže jako smiřující oběti. Pro nás už je to dosti obtížná představa, protože vyžaduje znalost obětní symboliky. Pro tehdejšího člověka byla oběť, kterou přinášel Hospodinu, Boží nabídkou. Jednak Boží nabídkou k rozhovoru, jednak k uvědomění si viny člověka a jejích následků. Lidský hřích vede člověka nejenom pryč od Hospodina, ale také od druhého člověka. Bortí se vztahy, vstupuje nenávist, násilí, sobectví. Člověk odmítá rozhovor s Bohem i s člověkem. Do toho přichází v Pavlově představě Kristova oběť, oběť smíření, která odmítá odmítnutí – která nabízí život.

Tím jsme vlastně načrtli obraz. A podobenství o milosrdném otci nám jej pomůže vymalovat, vytvořit jej plasticky. Vtáhne jej do života. A ukáže, kdo je vlastně ten Bůh, který nás smířil se sebou. Co ono smíření znamená, jak jej můžeme zažívat.

To, co nám ukazuje podobenství hned na počátku, jsou kulisy, ve kterých se smíření odehrává. Je to otcovský dům. Je to společenství otcovského domu – lidé, kteří v něm mají své místo. Otcovský dům je pevným bodem celého příběhu. A faktem je, že někteří si svého místa v tomto domě neváží. A to z toho či onoho úhlu pohledu. Ale to, co tu máme před sebou, je skutečnost, že vlastně ani jeden ze synů nechápe, co to je za hodnotu žít v otcovském domě. Jeden odchází, chcete-li – má odvahu jasně vyjádřit to, že chce z otcovského domu odejít. Nese si jej s sebou ve formě peněz, ale zřetelně s nimi neuměl naložit tak, aby mu nesly užitek a on z nich tak mohl žít. V okamžiku, kdy nastane v zemi hlad, on nemá nic, co by ho udrželo při životě. Jako bychom tu měli před sebou Noemi a její rodinu. Odešli z Boží země, protože v ní byl hlad – vzdali se toho, o co se dalo i uprostřed hladu opřít a život ztratili. Tady je to obráceně – mladší syn odešel z otcovského domu, ztratil všechno, o co se mohl opřít a život, který je před ním, není k životu. To, že peníze utratil s děvkami, slyšíme pouze od jeho bratra a ona informace je tak na stejné rovině s charakteristikou, kterou Ježíšovi přisoudili jeho oponenti - „žráč a pijan vína“. Navíc jeho stolování s těmi, kteří patřili za hranici těch správných, bylo předmětem ostré kritiky, ze které vyrostla odpověď ve formě podobenství, která jsou zachycena v 15. kapitole Lukášova evangelia.

Mladší syn se vrací s vděčností do otcovského domu. Máme před očima krásnou scénu otce, který běží naproti tomu, který si uvědomil hodnotu prostoru, který otec nabízí. Máme před očima otcovu radost i trpkost staršího syna, který hodnotu domova stále nepochopil.

A já jsem právě proto rád, že právě na dnešek, právě na neděli se sborovým shromážděním, připadl tento text. Že si smíme připomenout, co vlastně znamená možnost, že smíme žít ve společenství, které z Boží milosti smí věřit, že patří do Božího domova. Zároveň se přiznávám, jak často si říkám, jestli má právě toto budoucnost. Jestli nevzít ty hodnoty, které obdivuji a nevyrazit s nimi jinam a nežít podle nich nějak jinak. Je to přesně situace, do které přichází dnešní podobenství, je to přesně situace, kdy apoštol Pavel říká: „na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!“ Dejte se smířit s domovem, který nabízí vám i všem lidem kolem vás.

Uprostřed postního období jsme tedy zváni k tomu, abychom v pokoře promýšleli, kam patříme. Abychom se v pokoře učili rozpoznávat, kdo je Bůh, který za námi přišel a přichází v Ježíši Kristu. Smíme sbírat střípky svědectví lidí kolem nás, kteří rozpoznali, co pro ně tento domov znamená. Já osobně jsem se s takovým svědectvím setkal v tomto týdnu, kdy jsme s Marií byli na návštěvě za její tetou. Žije až v Radotíně a celý život chodila do sboru na Vinohrady. A i když je to z ruky, sestry a bratři z vinohradského sboru na ni nezapomínají, volají ji, navštěvují. Jsou v kontaktu, patří společně do otcovského domu.

Do takového domova jsme zváni i my. Jsme zváni, abychom pomáhali takový domov vytvářet. A právě dnes jsme na Boží pozvání zváni všichni společně k jednomu stolu, abychom věděli, kdo je tím milosrdným Otcem. Abychom poznali, jaký je Bůh, který nás v Ježíši Kristu zve ke smíření. Amen.

 

Píseň: 406 Chval Pána svého písní

 

Vyznání vin: Ztišme se společně před naším Pánem a vyznejme všechno, co nás trápí, všechno, co mu chceme v tichosti nebo nahlas odevzdat tváří v tvář jeho milosti a lásce, ve které nás zve ke svému stolu jako své děti.

Pane, vyznáváme se Ti z nedostatku odvahy ke skutečnému životu. Vyznáváme se Ti, že hledáme všelijaké náhražky, které se nám zdají bezpečnější.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, společně vyznej: Vyznávám.

A přece zároveň vyznáváme, jak moc potřebujeme domov, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

 

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

 

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

308

 

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

 

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

 

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

 

Píseň: 635 Tvá, Pane, láska

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes jsme si mohli znovu a výrazně uvědomit, jak důležitý je pro nás Tvůj prostor k životu, prostor, který Ty nabízíš. Znovu si smíme uvědomovat, jak důležitý je pro nás prostor tohoto konkrétního sborového společenství.

Moc Tě prosíme, uč nás pamatovat na ty, kteří jsou stranou, kteří jsou nemocní, kteří jsou opuštění. Moc Tě prosíme, uč nás otevírat náruč tak, jako ji Ty otevíráš pro každého člověka. Za to Tě, pane, prosíme.

Pane, prosíme za lidi nemocné. Prosíme za Evu Kočovou, prosíme, posiluj ji i její rodinu. Prosíme za sestru a syna ses. Petráskové. Prosíme za ses. Editu Lhotovou z Domu senior v Říčanech. Odevzdáváme Ti ty, na které osobně myslíme. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, Ty nás vedeš k vytváření otevřeného prostoru pro všechny. Myslíme na ty, kdo takový prostor vytvářejí – i když to není v Tvé církvi. Myslíme na všechny, kdo mají odvahu otevřít se druhému člověku. V této době Ti odevzdáváme ty, kdo se snaží udržet tuto otevřenost v centru Klinika. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo mají existenční problémy. Myslíme na seniory, kteří jsou opuštění a peníze jim zbývají sotva na přežití. Myslíme na lidi bez domova. Myslíme na ty, kdo jsou bez práce. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti vztahy. V rodinách, v našem sboru, v církvi, ve společnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ekumenu – mezi církvemi, ale dnes hlavně mezi náboženstvími. Za to Tě, Pane, prosíme.

Dnes Ti odevzdáváme náš sbor. Prosíme Tě za jednání sborového shromáždění. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby.

 

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo u Tebe hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Ef 2,4-8

 

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

 

Píseň: 171 Buď Pánu čest