Uhříněves 7.12.2014 Mt 11,2-6 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

uloz.to/xXwBJwMs/141207-001-mp3

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství církve Kristovy na bohoslužbách v 2. neděli adventní a zdravím vás apoštolským pozdravem: „Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi“.

Introit: Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády.

(Isa 40:10 CEP)

Píseň: 613 Oči všech se upírají

 

Modlitba: Pane Bože, Ty jsi ten, který byl na počátku lidských dějin, který očekáváš člověka na jejich konci. A jsi také tím, kdo provází každého jeho životem. Jsme vděční, že právě to si smíme v adventním období připomínat.

Vyznáváme se ze svého tápání, vyznáváme se ze zmatku, který v nás působí události kolem nás. Zloba, netolerance, sobectví. A naše vlastní slabost. Moc bychom chtěli, abys to všechno vyřešil. V období očekávání bychom rádi čekali mocného krále, který přinese soud nad těmi, kdo ubližují.

Pane, moc Ti děkujeme, že smíme očekávat toho, který přichází a přináší milost. Moc děkujeme, že přichází a zve nás ke svému stolu, aby nám ukázal svou cestu a dal nám na ni posilu v Duchu svatém.

Prosíme, abychom dnes společně chválili Tvou milost a lásku vůči člověku. Prosíme, abychom se tak připojili ke chválám Tvé církve po celém světě.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S239 Připravujte cestu

 

Čtení: Ř 15,4-13

Píseň: 267 sl.1-4

Text: Mt 11,2-6

Haleluja. Hospodin bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. Haleluja. (Psa 96:13 CEP)

 

Když jste uslyšeli náš dnešní text z Matoušova evangelia, tak jste si mohli říci, že právě tento text mi určitě udělal radost. A měli byste pravdu. Text o hledání, text o pochybnostech navazuje na zvěst minulé neděle, kdy byl pokřtěn Carlo. Jan Křtitel jako spojnice starozákonní a novozákonní zvěsti upozorňoval na příchod zaslíbeného Mesiáše. Toho, kterého posílá Hospodin, aby zachránil svůj lid. Je to veliká zvěst plná naděje. Stačí si procházet ony nádherné části z knihy Izajáš – meče překují v radlice, vysvobození těch, kdo jsou ve vězení, záchrana trpících. To vše je spojené s příchodem Mesiáše. Moc hezky se tato slova poslouchají, patří k adventní atmosféře. K vánoční atmosféře. Je tu jen jeden problém – když se kolem sebe rozhlédneme, tak se ukazují být iluzí. Mesiáš přece přišel. A nic se nezměnilo.

Co jen s tím? Moc dobře chápeme Jana Křtitele. Byl tím, který volal k pokání všechny bez rozdílu, neohlížel se na mocné a bohaté a nakonec právě mocní a bohatí si jeho napomínání nenechali líbit. Jan skončil ve vězení a posílá své učedníky, aby se zeptali, jak to tedy je. Je Ježíš z Nazareta tím, kterého poslal Hospodin? Je Mesiášem? Ale jak je pak možné, že se ona starozákonní zaslíbení neuskutečňují? Jak je možné, že nepřichází to, s čím Jan Křtitel ve své zvěsti počítal?

Ježíšova odpověď je zvláštní. "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." Mat 11:4-6 CEP) Zvláštnost odpovědi je v tom, že tato fakta byla Janovi bezesporu známa. To mu určitě jeho učedníci říkali, to byl obecně známý fakt. A přesto se Jan ptá a Ježíš ho znovu odkazuje na ona známá fakta. Ono nejde pouze o Ježíšovu činnost, ale o její navázání na starozákonní zaslíbení. Ježíš tu vlastně vzkazuje - já skutečně naplňuji to, o čem mluvili proroci. Ale – Jan je stále ve vězení. A my máme kolem sebe mnoho nemocných a nešťastných a utlačovaných, kterým pomoženo nebylo. Přes naše modlitby zůstávají Hanka s Toničkou v zajetí stejně jako nigerijské dívky. Přes naše modlitby zůstávají nemocní nemocnými. Setkáváme se s lidským neštěstím a vyprávět lidem o tom, že je má Pán Bůh rád a odkazovat je na krásná starozákonní zaslíbení prostě skřípe. Jak to tedy je? Co to Ježíš odpovídá?

Stojíme tu před otázkou eschatologie – tedy před otázkou naplnění Božího zaslíbení. A to je otázka velice zásadní. A logicky zaznívá i uprostřed očekávání adventu. Co to tu Ježíš vlastně říká? Těžko odpovídat bez vědomí toho, že je tento text napsán již se zkušeností kříže a vzkříšení. A proto tedy můžeme sáhnout po textu apoštola Pavla z listu do Říma. Tedy textu, jehož předpokladem je právě Pavlova zkušenost se Vzkříšeným. Před jeho dnešním textem ohledně vzájemného chování silných a slabých ve sboru je dlouhý zápas o předání zkušenosti, co vlastně pro nás znamená, že Ježíš je Kristus, Mesiáš. Že jsme vysvobozeni, že jsme ospravedlněni, že spolu s Kristem i my dostáváme nový život. Že Kristus a ne Zákon je tím, kdo nám nový život dává. Nové a nové pokusy z různých úhlů pohledu uchopit Kristův význam pro člověka. A předat ho tak, abychom mohli žít. Abychom dokázali rozpoznávat, co je důležité.

Pro Pavla bylo důležité, aby lidé s různou genezí, s různým zázemím zkušeností, spolu dokázali žít. Po pravdě – sami vidíme, že to je něco, co je vlastně méně uskutečnitelné než uzdravení a vysvobození z vězení. To je něco, co stojí v pozadí všeho napětí přerůstajícího do všeho útlaku i zrůdností. My moc nevíme, co s tím. Pavel Zoubek měl na staršovstvu zamyšlení, a my se spolu s ním vyznávali ze zoufalé bezmoci a absence řešení nenávisti, se kterou vstoupili na světovou scénu fanatici – v současné době zvlášť muslimští. A apoštol řeší otázku, která způsobila velké nepokoje v Římě a je v římských sborech stále živá. Rozdíl mezi křesťany z pohanů a křesťany ze Židů. Rozdíly mezi lidmi a neschopnost se přijmout navzájem. Snad nám apoštolův zápas alespoň trochu pomůže.

Je to řešitelné? Má přijít Mesiáš a vyřešit to? Přijde Mesiáš a všechno srovná tak, jak bylo zaslíbeno? „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“ Ano, přijde Mesiáš, přišel Mesiáš. Ale apoštolu Pavlovi z toho plyne tato prosba: „Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Rom 15:5-6 CEP) Ale není to málo? Nejsme tu u pouhého etického vzoru? Kdyby ano, tak jsme řešení nenašli. Protože pak by se mohlo velice snadno stát, že se soustředíme pouze na to, abychom spolu vzájemně vycházeli – a církev by zůstala uzavřená v sobě a byla by k ničemu. To by ovšem u Pavla nesměl předcházet celý dopis naplněný vyznáním, že Kristus je dárce života. Že si tedy můžeme troufnout žít a pokoušet se následovat Krista.

A o to jde i u evangelisty Matouše. Ježíš u něj zvěstuje Boží království. A ukazuje, co v něm má hodnotu. Ukazuje, ke komu se přiznává. „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ (Mat 11:5 CEP) Ovšem Jeho cesta není cestou soudní likvidace těch, kdo hodnoty Božího království ničí. Někdy bychom to chtěli. Protože jsme nešťastní a zlobíme se na lidi a svět kolem nás. Kdo svoje osobní nastavení halí do náboženského hávu. Někdy je nám velice blízký Jan Křtitel. Ten Jan Křtitel, který byl prorokem soudu. Ale ten, který přichází, na něhož čekáme, posílá své učedníky: „Jděte a učte se, co to je: 'Milosrdenství chci, a ne oběť'. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Mat 9:13 CEP) To dobře ví i apoštol. Dobře ví, že situace v římských sborech není jednoduchá. Že nárok na to, že právě jim by se měli ostatní přizpůsobit, mají obě strany. A že Mesiáš nepřišel s tím, že to rozsekne a jedny hned pošle do pekla a druhým snese nebe na zem.

Apoštol může říci jen to, co řekl Ježíš. „Dívejte se a následujte. Dívejte se pozorně a uvidíte, že ten, který přišel jako Mesiáš, přišel za člověkem, aby pomohl. Přišel podat ruku, aby pozvedl a ne aby udeřil.“ To měl vidět Jan Křtitel. To měli vidět i sestry a bratři v Římě. To se smíme pokoušet rozeznávat s pomocí Boží i my v letošním adventu.

Amen.

Píseň: 262 sl.1-4

 

Vyznání vin: Pane Bože, vyznáváme že se s úzkostí díváme do budoucnosti. Že se obtížně učíme očekávat příští den v důvěře v Tvou přítomnost v našich životech. Trápí nás to, trápí nás, že jsme pak špatným svědectvím těm, kteří Tě hledají. Děkujeme Ti, že nás všechny zveš ke svému stolu, abys nás posílil a učil důvěře v Tvoji milost, učil víře v evangelium, dobrou zprávu, že jsi v Ježíši Kristu přišel za člověkem. Chceme se nyní před Tebou ztišit a odevzdat Ti všechno to, co nás tíží a co nám brání žít Tvůj život plný lásky a odpuštění, ke kterému nás zveš, ke kterému nám nabízíš posilu.

Pane, společně a nahlas před Tebou chceme vyznat svůj hřích. Chceme vyznat, že nejsme lepší než druzí lidé a spolu s nimi neseme vinu na bídě Tvého stvoření. Potvrďme, sestry a bratři, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

A přece se odvažujeme před Tebe předstoupit s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pane, v naději víry v Tvého Syna a našeho Spasitele Ti chceme odevzdat všechnu trpkost, kterou ve svém srdci cítíme, chceme odpustit těm, kteří nás zranili a chceme poprosit za odpuštění ty, které jsme zranili my. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, Stvořitel končin země, není zemdlený, není unavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Iz 40,28n

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba:

Pane Bože, děkujeme Ti za cestu, kterou před námi znovu otevíráš v tento čas adventu.

Děkujeme Ti za základ života, který jsi nám dal v Ježíši Kristu.

Děkujeme, žes jej dal do základu celého svého stvoření.

Děkujeme za Tvou přítomnost, kterou nám dáváš rozpoznávat ve chvílích bolestných i radostných.

Děkujeme za Tvou spravedlnost, která je naplněná milostí a odpuštěním.

Děkujeme za dar víry, díky kterému smíme vědět, že vše kolem nás směřuje ke svému konci, který Ty máš pevně v rukou.

Děkujeme za dar naděje, ve kterém se smíme účastnit budování Tvého království.

Děkujeme za dar lásky, který nám dává sílu a odvahu ve vztazích, které smíme a máme naplňovat k obrazu Tvé spravedlnosti.

Děkujeme za to vše, co od tebe smíme přijímat a s celým stvořením tě dnes chceme chválit:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Amen.

Slova ustanovení: Ty jsi v pravdě svatý, Bože, pramenem všeho posvěcení. Způsob svým svatým Duchem, abychom při přijímání chleba a vína byli učiněni jedno tělo s Kristem i se vší církví. Dej, ať zůstaneme ve společenství s ním až do onoho dne, kdy s ním budeme večeřet v jeho království.

Neboť on v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

 

 

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

 

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

 

Propouštění:

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Fp. 4,4

 

Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Zj. 22,20

 

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem. 1Te 3,12

 

Píseň: 264 sl.1-2.8-9

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, odevzdáváme Ti svou bolest nad tím, jak se k sobě jako lidé chováme, jak jsem si schopní ubližovat. Pane, dnes k Tobě voláme o pomoc pro ty, kterým je ubližováno a pro posilu pro nás, abychom uměli pomoci, zastat se, pohladit.

Pane, moc prosíme za naše nemocné. Moc prosíme za ty, kteří jsou navíc ve své nemoci opuštění. Prosíme pro ně o pomoc a prosíme, abys nám dával odvahu vidět bezmoc. A sílu pomoci alespoň některým. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kdo jsou na okraji společnosti. Prosíme za bezdomovce. Prosíme za ty, kdo se snaží si ještě udržet lidskou důstojnost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kteří museli na zlínsku opustit své domovy kvůli ohrožení z muničního skladu. Prosíme za seniory, za nemocné, kteří evakuaci nesou nejhůře. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří museli opustit své domovy bez perspektivy návratu. Prosíme za lidi v místech ozbrojených konfliktů. Prosíme za lidi na Ukrajině, v Sýrii, v Íráku. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Dnes chceme děkovat při vzpomínce na Nelsona Mandelu. A poprosit za všechny, kdo jsou ochotni zastat se těch, kterým je ubližováno. Prosíme za emíra města Kano v Nigérii, který se jako muslim ostře vyjádřil proti teroristické skupině Boko Haram. Prosíme za všechny bez rozdílu vyznání, kteří hlasitě odmítají násilí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za Tvou církev. Aby se nezabývala sama sebou, ale volala ve jménu těch, jejichž hlas není slyšet. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě o pomoc pro Hanku s Toničkou i unesené Nigerijské dívky. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby i díky, se kterými se k Tobě obracíme.

 

Spolu se všemi, kdo hledají pokoj mezi lidmi k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Ježíš řekl: Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé; neboť beze mne nic nemůžete učiniti. J 15,5

 

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

Píseň: 163